Můj soused zabiják 2 - preview

OBSAH FILMU:

Bývalý nájem­ný zabi­ják Jimmy „Tulipán“ Tudeski (Bruce Willis) si uží­vá poklid­né­ho živo­ta v Mexiku, nave­nek neko­neč­ně dale­ko od své před­cho­zí ruš­né exis­ten­ce. Domáckému leno­še­ní, vylep­šo­vá­ní své­ho kuli­nář­ské­ho umě­ní i man­žel­ce Jill (Amanda Peet) se ovšem může bez obav věno­vat jen díky své­mu kama­rá­do­vi, zuba­ři Nicholasi „Ozovi“ Oseranskymu (Matthew Perry). Ten totiž před čtyř­mi lety zaří­dil, aby byl Jimmy ofi­ci­ál­ně pro­hlá­šen za mrt­vé­ho díky faleš­ným otis­kům zubů. Právě Oz se však uká­že být časo­va­nou bom­bou, kte­rá hro­zí roz­me­tat na kusy Jimmyho dosa­vad­ní poklid­ný život. Jednoho dne se totiž obje­ví u Jimmyho dve­ří, aby mu řekl, že jeho man­žel­ku Cynthii (Natasha Henstridge) unes­la mafie, s níž měli kama­rá­di kon­flikt před pár lety v Chicagu. Mafiánský boss Laszlo Gogolak (Kevin Pollak) Jimmymu neza­po­mněl, že při­pra­vil o život jeho syna Janniho.

Jimmy nechce zpr­vu mít s kama­rá­do­vý­mi pro­blémy nic spo­leč­né­ho, brzy však pocho­pí, že si mafi­á­ni chtě­jí defi­ni­tiv­ně vyří­dit účty i s ním. Jimmy „Tulipán“, zabi­ják na odpo­čin­ku, naštěs­tí neztra­til nic ze svých mimo­řád­ných schop­nos­tí a jeho reflexy zabi­já­ka vyva­žu­jí komic­kou ztřeš­tě­nost neo­hra­ba­né­ho Oze…

 

Pokračování divác­ky úspěš­né kri­mi­nál­ní kome­die Můj sou­sed zabi­ják (The Whole Nine Yards, režie Jonathan Lynne, 2000) je dílem zku­še­né­ho reži­sé­ra Howarda Deutche (Báječná chví­le – Some Kind od Wonderful, 1987, Kšefty s tátou – Gething Even with Dad, 1994, Článek 99 – Article 99, 1991). Podle scé­ná­ře Mitchella Kapnera (kte­rý se ved­le prv­ní­ho Mého sou­se­da zabi­já­ka podí­lel např. jako sce­náris­ta a pro­du­cent i na sním­ku Romeo musí zemřít – Romeo Must Die, 2000) a George Galloa film vzni­kl ve spo­lu­prá­ci pro­dukč­ních spo­leč­nos­tí Nine Yards Two Productions, Cheyenne Enterprises, Franchise Pictures a Nine Yards Productions.

Kameramanem byl Neil Roach a hlav­ních rolí se – stej­ně jako v prv­ním fil­mu – ved­le super­hvězd­né­ho Bruce Willise (série Smrtonosná past – Die Hard, Poslední skaut – The Last Boy Scout, 1991, Pulp Fiction – his­tor­ky z pod­svě­tí – Pulp Fiction, 1994, Dvanáct opic – Twelve Monkeys, 1995, Šestý smy­sl – The Sixth Sense, 1999, Hartova vál­ka – Hart‘s War, 2002) - opět uja­li Matthew Perry (seri­ál Přátelé, fil­my Jen bláz­ni spě­cha­jí – Fools Run In,1997, Tři do tan­ga – Three to Tango, 1999), Amanda Peet (Igby – Igby Goes Down, 2002), Kevin Pollak (Avalon, 1990, Pár správ­ných chla­pů – A Few Good Men, 1992, Obvyklí pode­zře­lí – The Usual Suspects, 1995, Casino, 1995, 3000 mil na útě­ku – 3000 Miles to Graceland, 2001) a Natasha Henstridge (Mutant – Species, 1995, Nahoru, dolů – Bounce, 2000, Duchové Marsu – John Carpenter‘s Ghosts of Mars, 2001).

 

O tom, že by Můj sou­sed zabi­ják mohl mít pokra­čo­vá­ní, se pod­le před­sta­vi­te­le Oze, Matthewa Perryho, zača­lo mlu­vit už během inter­view, kte­ré her­ci ved­li s novi­ná­ři, když pro­pa­go­va­li prv­ní film. Než však došlo k rea­li­za­ci toho­to nápa­du, uply­nu­lo něko­lik let, během nichž si kaž­dý z herec­kých pro­ta­go­nis­tů při­psal na své kon­to dal­ší fil­my. Když se Bruce Willis, Matthew Perry, Amanda Peet, Kevin Pollak a Natasha Henstridge zno­vu sešli na pla­ce, aby se vrá­ti­li ke svým posta­vám a vyprá­vě­li jejich nové pří­ho­dy, zna­me­na­lo to pro ně něco jako setká­ní s dáv­ný­mi dob­rý­mi zná­mý­mi. Zřejmě nej­víc to zapů­so­bi­lo na Amandu Peet, kte­ré role Jill v roce 2000 při­nes­la nomi­na­ci na Blockbuster Entertainment Award a ovliv­ni­la i sku­teč­nost, že v témže roce zís­ka­la i Young Hollywood Award. Matthew Perry a Bruce Willis dosta­li zce­la zvlášt­ní pří­le­ži­tost stvo­řit – Perry po Chandlerovi Bingovi ze seri­á­lu Přátelé a Willis po bláz­ni­vé kome­dii Hudson Hawk (1991) - dal­ší ze svých „kuře­cích“ postav.

Pro her­ce bylo roz­ho­du­jí­cí, že se scé­ná­ře dru­hé­ho dílu opět ujal osvěd­če­ný Mitchell Kapner, kte­rý si k prá­ci při­bral i nemé­ně zku­še­né­ho George Galloa. Ten má jako sce­náris­ta na svém kon­tě tako­vé hity, jako ceně­nou kri­mi­ko­me­dii s Robertem De Nirem a Charlesem Grodinem Půlnoční běh (Midnight Run, 1988) nebo jiný kome­di­ál­ně odleh­če­ný kri­mi­nál­ní film, kte­rý se dočkal úspěš­né­ho dru­hé­ho dílu - Mizerové (Bad Boys, 1995). Pro Galloa bylo při­tom novin­kou roz­ví­jet kla­sic­ký pří­běh o dvo­ji­ci neroz­luč­ných par­ťá­ků, kte­ří se od sebe liší snad ve všem na svě­tě, s při­hléd­nu­tím ke kon­krét­ním herec­kým před­sta­vi­te­lům. Scenáristé vychá­ze­li z toho, že situ­a­ce je ten­to­krát přes­ně obrá­ce­ná, než byla na začát­ku minu­lé­ho dílu: zatím­co v původ­ním fil­mu hrál Bruce Willis zku­še­né­ho, aktiv­ní­ho zlo­čin­ce a Matthew Perry oby­čej­né­ho zuba­ře, kte­rý je pro­ti své vůli zata­žen do sou­bo­je s mafií, Willisův Jimmy ten­to­krát žije oby­čej­ný rodin­ný život a po ničem netou­ží víc než po kli­du. A je to prá­vě kdy­si tak naiv­ní a ustra­še­ný Oz, kte­rý teď Jimmyho nutí, aby zaho­dil všech­no, čeho tak prac­ně dosá­hl.

Bláznivá výcho­zí situ­a­ce, v níž se oba hrdi­no­vé oci­ta­jí, při­lá­ka­la do pro­jek­tu i Howarda Deutche, kte­rý na reži­sér­ské žid­lič­ce nahra­dil původ­ní­ho reži­sé­ra, Jonathana Lynnea. Tvůrce, kte­rý má na svém kon­tě řadu divác­ky úspěš­ných sním­ků růz­ných žánrů, ale kri­mi­nál­ní kome­die počí­tá ke svým spe­ci­a­li­tám, samo­zřej­mě pře­svěd­či­la i mož­nost pra­co­vat se špič­ko­vou herec­kou sesta­vou v čele s hvězd­ným Brucem Willisem. Deutch se nemu­sel bát, že ho ostat­ní nevez­mou mezi sebe a že zůsta­ne mimo par­tu, kte­rá se zfor­mo­va­la při natá­če­ní prv­ní­ho Mého sou­se­da zabi­já­ka. Pomohlo mu to, že pat­ří k fanouškům minu­lé­ho fil­mu a že mu tedy neda­lo vel­kou prá­ci osvě­žit si hlav­ní cha­rak­te­ry a začít roz­ví­jet vzta­hy, kte­ré hrdi­no­vé navá­za­li v minu­lém pří­bě­hu. Podobnou prá­ci pova­žu­je za nároč­nou, ale zají­ma­vou a vel­mi vděč­nou – pokud se ovšem výsle­dek poda­ří. A Můj sou­sed zabi­ják 2 je důka­zem, že na tako­vé husar­ské kous­ky je Deutch tím pra­vým reži­sé­rem. Velkým pří­no­sem bylo i to, že podob­nou situ­a­ci už zažil při natá­če­ní kome­die Dej si pohov, kámo­ši 2 (Grumpier Old Men, 1995), kde stej­ně bez­pro­blé­mo­vě zapa­dl do týmu, v jehož čele stá­ly tako­vé herec­ké hvězdy, jako byl Jack Lemmon a Walter Matthau.

Jako „autor dru­hých dílů“ se Deutch těm­to kla­sic­kým hvězdám zdál nato­lik vhod­ný že mu vzá­pě­tí nabíd­ly i režii své­ho dal­ší­ho spo­leč­né­ho fil­mu, Správné dvoj­ky (Neil Simon‘s Odd Couple II, 1998). Deutch ani v Můj sou­sed zabi­ják 2 neza­přel, že si během své kari­é­ry vytvo­řil cit pro herec­ký timing a impro­vi­za­ci. Spolupracoval s tako­vý­mi her­ci, jako je Eric Stoltz a Lea Thompson (kte­rá se v roce 1989 sta­la jeho man­žel­kou a s níž má dvě dce­ry) ve fil­mu Báječná chví­le (Some Kind od Wonderful, 1987), Ted Danson v kome­dii Kšefty s tátou (Gething Even with Dad, 1994), Kiefer Sutherland ve fil­mu Článek 99 (Article 99, 1991) či Keanu Reeves a Gene Hackman ve sním­ku Náhradníci (The Replacements, 2000).

Deutch při­po­mí­ná, že by zůstal osa­mo­ce­ný, kdy­by se mu nedo­sta­lo pod­po­ry nejen od herec­kých před­sta­vi­te­lů, ale i od pro­du­cen­tů Allana Kaufmana, Arnolda Rifkina, Elieho Samahy a Davida Willise. Po natá­če­ní dokon­ce pro­hlá­sil, že by se za tako­vých pod­mí­nek klid­ně pus­til do tře­tí­ho dílu – muse­li by v něm ovšem zase hrát her­ci, kte­ří mu při natá­če­ní poskyt­li ved­le pro­fe­si­o­nál­ní pod­po­ry i vstříc­ně přá­tel­skou atmo­sfé­ru, v níž se daří impro­vi­za­ci.

Především Bruce Willis nezů­stal nic dlu­žen své pověs­ti her­ce, kte­rý doká­že sebe i své spo­lu­hrá­če během natá­če­ní poba­vit – a také spo­leh­li­vě vyvést z míry. Tentokrát si zřej­mě nej­víc užil Matthew Perry: při natá­če­ní scé­ny, kdy Oz vyru­ší Jimmyho v poste­li, byl Willis pod pokrýv­kou nahý – což pro Perryho před­sta­vo­va­lo sku­teč­ný šok… Pro Natashu Henstridge bylo zase občas obtíž­né udr­žet krok s muž­ský­mi spo­lu­hrá­či, kte­ří někdy zača­li buja­ře impro­vi­zo­vat bez ohle­du na to, co bylo napsá­no ve scé­ná­ři. Henstridge se nepo­va­žu­je za hereč­ku, kte­rá by se v tako­vé situ­a­ci cíti­la při­ro­ze­ně a bez­peč­ně, nako­nec však situ­a­ci – čas­to pře­de­vším díky zku­še­né­mu Kevinu Pollakovi - zvlád­la na výbor­nou. Na reži­sé­ro­vi Howardu Deutchovi v tako­vých oka­mži­cích zůsta­la jen povin­nost hlí­dat, aby se her­ci pří­liš nevzdá­li­li od původ­ní­ho zadá­ní a zůsta­li věr­ni svým cha­rak­te­rům.

 

Během prá­ce na Mém sou­se­du zabi­já­ko­vi 2 se osvěd­čil i vyso­ce pro­fe­si­o­nál­ní fil­mař­ský štáb. Režisér Howard Deutch se opí­ral pře­de­vším o úzkou spo­lu­prá­ci s kame­ra­ma­nem Neilem Roachem, kte­rý se ve své pro­fe­si pro­sa­dil už na počát­ku 70. let a s Deutchem spo­lu­pra­co­val už na tele­viz­ním fil­mu Gleason (2002). Společně nyní dokon­ču­jí i sní­mek The Beginning of Wisdom, v němž si hlav­ní roli opět zahrál Matthew Perry. Také stři­hač Seth Flaum se s Deutchem už něko­li­krát sešel: spo­leč­ně pra­co­va­li na tele­viz­ním seri­á­lu Povídky z kryp­ty (Tales from the Crypt), Náhradnících (The Replacements, 2000), Dej si pohov, kámo­ši 2 (Grumpier Old Men, 1995) a tele­viz­ním sním­ku Gleason (2002).

Kostýmní výtvar­ník Rudy Dillon také není ve své pro­fe­si žád­ným nováč­kem: pra­co­val už tře­ba na kome­dii Příběh z L.A. (L.A. Story, 1991), dob­ro­druž­ném sním­ku Ruby Cairo (1993) či adap­ta­ci Vonnegutova romá­nu Snídaně šam­pi­ó­nů (Breakfest of Champions, 1999). S reži­sé­rem Deutchem spo­lu­pra­co­val už na fil­mu Článek 99 (Article 99) stej­ně jako Virginia L. Raldolph. Tato zku­še­ná výtvar­ni­ce ve svém obo­ru začí­na­la pra­cí na horo­ru Olivera Stonea Ruka (The Hand, 1981) a podí­le­la se tře­ba i na divác­ky vel­mi úspěš­ných fil­mech Jerry Maguire (1996) nebo Na pokra­ji slá­vy (Almost Famous, 2000).

Hudba k fil­mu je dílem Johna Debneyho, kte­rý má na svém kon­tě více než 90 tele­viz­ních pro­jek­tů a celo­ve­čer­ních fil­mů. Jeho prá­ci zná­me ze seri­á­lů Star Trek: Nová gene­ra­ce (1987), Star Trek: Hluboký vesmír 9 (1993) či Ponorka SeaQuest (1993, cena Emmy). V jeho fil­mo­gra­fii však najde­me i akč­ní Náhlou smrt (Sudden Death, 1995), horo­ro­vý Relic (The Relic, 1997), kome­die Lhář, lhář (Liar Liar, 1997) a Božský Bruce (Bruce Almighty, 2003) s Jimem Carreym, roman­tic­ké Deník prin­cez­ny (The Princess Diaries, 2001) nebo Deutchovy kome­di­ál­ní Náhradníky (The Replacements, 2000). Naposledy jsme Debneyho hud­bu sly­še­li v kon­tro­verz­ním paši­jo­vém pro­jek­tu Mela Gibsona Umučení Krista (The Passion of the Christ, 2004).

 

Natáčení fil­mu pro­bí­ha­lo v nizo­zem­ském Amsterodamu, v Los Angeles a v kali­fon­ském Oceano Dunes State Vehicular Recreation Area. Právě tam však došlo k tra­gic­ké neho­dě, kte­ré se bohu­žel nevy­hý­ba­jí ani kome­di­ím. Na sklon­ku říj­na 2002 během natá­če­ní tra­gic­ky zahy­nul jeden z kaska­dé­rů, kte­rý zmi­zel při sesko­ku nad Tichým oce­á­nem. Helikoptéry, lodě a moto­ro­vé člu­ny mar­ně hle­da­ly para­šu­tis­tu, kte­rý pro potře­by fil­mo­vé akce vysko­čil z leta­dla letí­cí­ho 4.200 met­rů vyso­ko poblíž kali­forn­ské plá­že Pismo Beach.

 

 

HERCI A TVŮRCI

 

Bruce Willis (Jimmy)

Od svých dvou let vyrůs­tal v New Jersey, kde se jeho otec usa­dil se svou němec­kou ženou. V 16 letech, když se rodi­če roz­ved­li, opus­til domov a pra­co­val pří­le­ži­tost­ně jako auto­me­cha­nik, pum­pař a bez­peč­nost­ní tech­nik v ato­mo­vé elek­trár­ně. Krátce hrál na fou­ka­cí har­mo­ni­ku ve sku­pi­ně Loose Goose. Herectví se začal věno­vat během stu­dií na Montclair State College. Po malé roli zlo­čin­ce v seri­á­lu Miami Vice (1984) dostal šan­ci, kte­rá z něj udě­la­la sku­teč­nou tele­viz­ní hvězdu. Roku 1985 zazá­řil coby sou­kro­mý detek­tiv David Addison v tele­viz­ním fil­mu Moonlighting a poz­dě­ji ve stej­no­jmen­ném seri­á­lu po boku Cybill Shepherd. Tato role mu v roce1987 vynes­la cenu Emmy. Před fil­mo­vou kame­rou debu­to­val v roce 1987 hlav­ní rolí finanč­ní­ho úřed­ní­ka Waltera Davise, jemuž zka­zí slib­nou kari­é­ru půvab­ná žena (Kim Basinger), v situ­ač­ní kome­dii Schůzka nasle­po (Blind Date, režie Blake Edwards). Skutečnou hvězdu z něho však uči­ni­la role newy­or­ské­ho poli­cis­ty Johna McClanea, kte­rý je nešťast­nou sho­dou okol­nos­tí při­nu­cen bojo­vat v jed­nom losan­ge­les­kém mra­kodra­pu se sku­pi­nou tero­ris­tů, v akč­ním thrille­ru Smrtonosná past (Die Hard, 1988, režie John McTiernan). Po vel­kém úspě­chu se k této roli vrá­til ješ­tě ve dvou pokra­čo­vá­ních – Smrtonosná past 2 (Die Hard 2, 1990, režie Renny Harlin) a Smrtonosná past 3 (Die Hard: With a Vengeance, 1995, režie John McTiernan). V roce 1991 si zahrál pod režij­ní tak­tov­kou Michaela Lehmanna v dob­ro­druž­nou kome­dii (dle vlast­ní­ho námě­tu) Hudson Hawk, kde mu part­ner­kou byla Andie MacDowell. Další úspě­chy sla­vil v akč­ním thrille­ru Poslední skaut (The Last Boy Scout, 1991, režie Tony Scott), čer­né kome­dii Smrt jí slu­ší (Death Becomes Her, 1992, režie Robert Zemeckis), kde si zahrál s Meryl Streep a Goldie Hawn. V roce 1994 ho Quentin Tarantino obsa­dil do role stár­nou­cí­ho boxe­ra Butche v dnes už kul­tov­ní čer­né kri­mi­nál­ní kome­dii Pulp Fiction: Historky z pod­svě­tí (Pulp Fiction). Ztvárnil nej­růz­něj­ší role v mno­ha dal­ších fil­mech, např. ve sci-fi thrille­ru Dvanáct opic (Twelve Monkeys, 1995, režie Terry Gilliam), akč­ní sci-fi Pátý ele­ment (The Fifth Element, 1997, režie Luc Besson), akč­ním thrille­ru Šakal (The Jackal, 1997, režie Michael Caton-Jones), akč­ní sci-fi Armageddon (1998, režie Michael Bay), váleč­ném dra­ma­tu Hartova vál­ka (Hart’s War, 2002, režie Gregory Hoblit), akč­ním thrille­ru Slzy slun­ce (Tears of the Sun, 2003, režie Antoine Fuqua). Dvakrát též úspěš­ně spo­lu­pra­co­val s reži­sé­rem M. Night Shyamalanem – popr­vé v mra­zi­vém horo­ru Šestý smy­sl (The Sixth Sense, 1999) a podru­hé v roce 2000 v thrille­ru Vyvolený (Unbreakable), kde mu byl pro­tiv­ní­kem Samuel L. Jackson. V letoš­ním roce bychom ho měli vidět v akč­ním fil­mu Hostage (režie Paul McGuigan) a na příští rok plá­nu­je čtvr­té pokra­čo­vá­ní Smrtonosné pas­ti.

 

Matthew Perry (Oz)

Narodil se 19. srp­na 1969 ve Williamstownu v Massatchusetts. Rodiče se roz­ved­li brzy po jeho naro­ze­ní a dět­ství pro­žil s mat­kou v Ottawě v Kanadě. Jako tee­nager hrál závod­ně tenis, ale vždy tou­žil po herec­ké kari­é­ře. V pat­nác­ti letech se pře­stě­ho­val k otci do Los Angeles. Po skon­če­ní stu­dií zís­kal roli v sit­co­mu Druhá šan­ce (Second Chance, 1987). Následovaly ved­lej­ší role např. Sydney (1990), Home Free (1993) nebo Beverly Hills 90210. Zároveň pra­co­val jako číš­ník v restau­ra­cích, kde od jed­né kole­gy­ně zís­kal tele­fon na reži­sé­ra Williama Richtera, kte­rý mu svě­řil malou roli po boku Rivera Phoenixe ve fil­mu A Night in the Life of Jimmy Readon (1988). V roce 1993 se pus­til do psa­ní vlast­ní­ho kome­di­ál­ní­ho seri­á­lu s názvem Maxwell’s House. Obrovský prů­lom při­šel v roce 1994, kdy Perry zís­kal roli Chandlera Binga v seri­á­lu Přátelé. Ze všech hlav­ních před­sta­vi­te­lů se přes noc sta­ly hvězdy. Díky tomu se i Perrymu zača­li hrnout nabíd­ky na celo­ve­čer­ní fil­my. V roce 1997 si zahrál se Salmou Hayek v roman­tic­ké kome­dii Jen bláz­ni spě­cha­jí (Fools Rush In, režie A. Tennant) a o dva roky poz­dě­ji s Neve Campbell v kome­dii Tři do tan­ga (Three to Tango, režie D. Santostefano). V roce 2000 při­šel obrov­ský úspěch s rolí neu­ro­tic­ké­ho zuba­ře Oze v kome­dii Můj sou­sed zabi­ják (The Whole Nine Yards, režie J. Lynn), kde byl rov­no­cen­ným part­ne­rem Bruce Willise. V dal­ší roman­tic­ké kome­dii Sloužit Sáře (Serving Sara, režie R. Hudlin, 2002) si zahrál po boku Elizabeth Hurley. V letoš­ním roce hra­je opět pod režij­ní tak­tov­kou Howarda Deutche, a to ve fil­mu The Beginning of Wisdom.

 

 

Natasha Henstridge (Cynthia)

Narodila se v kanad­ském Springdale (1974) a ješ­tě jako nedo­spě­lá vyra­zi­la do Paříže zku­sit štěs­tí jako model­ka. Dosáhla vel­kých úspě­chů – obje­vi­la se na obál­ce Cosmopolitanu a poz­dě­ji si zahrá­la v rekla­mách spo­leč­nos­tí jako Oil of Olaz nebo Old Spice. Když v roce 1995 potře­bo­val reži­sér Roger Donaldson pro titul­ní roli své­ho úspěš­né­ho sci-fi Mutant (Species) neo­by­čej­ně při­taž­li­vou ženu, vol­ba padla prá­vě na ní. V násle­du­jí­cím roce se do ní v akč­ním thrille­ru Maximální rizi­ko (Maximum Risk, režie R. Lam) zami­lo­va­la dvoj­ča­ta v podá­ní Jeana-Claudea Van Damma. V její fil­mo­gra­fii najde­me dal­ší sci-fi sním­ky, např. Mutant 2 (Species II, režie P. Medak, 1988), Duchové Marsu (Ghosts of Mars, režie J. Carpenter, 2001), ale Henstridge nemá v úmys­lu nechat se zaška­tul­ko­vat. Její reper­toár tak obsa­hu­je akč­ní Nejlepší způ­sob, jak zemřít (A Better Way to Die, 2000), Zločin je extrém­ní sport (Riders, režie G. Pirés, 2002), dra­ma Nahoru, dolů (Bounce, režie D. Roos, 2000), kde byl jejím fil­mo­vým part­ne­rem Ben Affleck nebo kome­die Kevin ze seve­ru (Kevin of the North, režie B. Spiers, 2001) a Můj sou­sed zabi­ják (The Whole Nine Yards, režie J. Lynn, 2000).

 

Howard Deutch (režie)

Rodák z New Yorku měl se svě­tem showbyz­ny­su kon­takt už od dět­ství: jeho otec Murray Deutch totiž byl dlou­ho­le­tým pre­zi­den­tem a hudeb­ním vyda­va­te­lem u United Artists Records. Když Howard vystu­do­val, pra­co­val téměř deset let v růz­ných funk­cích u fil­mu (hlav­ně při výro­bě reklam­ních trai­le­rů a videos­ním­ků). Režírovat začal na diva­dle. Příležitost vyzkou­šet si fil­mo­vou režii mu nabí­dl pro­du­cent John Hughes, pod­le jehož scé­ná­řů Deutch reží­ro­val dva sním­ky o cito­vých pro­blé­mech stře­do­škol­ské mlá­de­že Pretty in Pink (1986) a Báječná chví­le (Some Kind of Wonderful, 1987). Natočil prázd­ni­no­vou kome­dii Báječná dovo­le­ná (The Great Outdoors , 1988) s Danem Aykroydem. Natočil dvě epi­zo­dy horo­ro­vé­ho seri­á­lu Příběhy z kryp­ty (Tales from the Crypt, 1989) a podí­lel se i na seri­á­lech Melrose Place (1992), Caroline in the City (1995) a nej­no­vě­ji na Watching Ellie (2002). Na svém kon­tě má jako reži­sér kome­dii Článek 99 (Article 99, 1992) s Rayem Liottou a Kieferem Sutherlandem, rodin­nou vese­lo­hru Kšefty s tátou (Getting Even with Dad, 1994) s Macaulayem Culkinem a Tedem Dansonem, dvo­ji­ci kome­dií s Jackem Lemmonem a Walterem Matthauem Dej si pohov, kámo­ši 2 (Grumpier Old Men, 1995) a Správná dvoj­ka (Neil Simon’s The Odd Couple II, 1998), kome­dii Náhradníci (The Replacements, 2000) s Genem Hackmanem a Keanu Reevesem a tele­viz­ní sní­mek Gleason (2002). Letos má mít pre­mi­é­ru jeho nový film The Beginning of Wisdom, kde hlav­ní roli opět svě­řil Matthewu Perrymu. V roce 2002 pro­du­ko­val svůj film Electric.

Od roku 1989 je man­že­lem hereč­ky Ley Thompson, s níž má dvě děti a kte­rá hrá­la v jeho fil­mu Článek 99. Objevil se v man­žel­či­ně tele­viz­ním por­trétu Intimate Portrait: Lea Thompson (1998).

---