Muž, který rozdává štěstí-indická cesta k sebepoznání

muz ktery rozdava stesti indicka cesta k sebepoznani

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Nevíte, jak se roz­hod­nout? Hledáte štěs­tí a neví­te, kde jej najít? Veselý Rábul pro­jíž­dí se svou rik­šou Nové Dillí a kaž­dé­ho vyslech­ne, dá mu radu, ule­ví jeho sta­ros­tem. Do rukou se mně dostá­vá kni­ha s názvem Muž, kte­rý roz­dá­vá štěs­tí, jehož auto­rem je Biyon Kattilathu. Nasedněte, čeká vás indic­ká ces­ta sebe­po­zná­ní. 

Veselý a empa­tic­ký Rábul svou rik­šou pro­jíž­dí kří­žem krá­žem Nové Dillí a vyprá­ví pří­běhy a vozí lidi a ve své rik­ši, lidé za ním cho­dí se zlo­me­ným srd­cem, radost­mi, pro­blémy i nespl­ně­ný­mi sny. Vypráví i s nimi o prá­ci, o vzta­zích, o lás­ce, o živo­tě. Je nut­né žít oka­mži­kem a kaž­dý den brát jako vzác­ný dar, nežít jen minu­los­tí a budouc­nos­tí, je to totiž vzác­ný oka­mžik, kte­rý se jen tak neo­pa­ku­je. Je nut­né mít rád sám sebe, umět žít pří­tom­ným oka­mži­kem, o svůj vztah pečo­vat pořád. Svým never­bál­ním cho­vá­ním dává­me dru­hým naje­vo, jak se cítí­me, aniž si to uvě­do­mu­je­me. Spousta lidí má strach se roz­hod­nout a bojí se, že se špat­ně roz­hod­nou. V našem živo­tě je důle­ži­té být vděč­ný. Často pře­mýš­lí­me o štěs­tí, osu­du, opti­mis­mu i pesi­mis­mu. V kaž­dé situ­a­ce máme tři mož­nos­ti: při­jmout, změ­nit nebo ode­jít. Všechno, co dělá­me má roz­hod­ně svůj smy­sl. Není to jen kni­ha, je to ces­ta. Celkem 12 kapi­tol, zakon­če­na doslo­vem, podě­ko­vá­ním a infor­ma­ce­mi o auto­ro­vi. Na začát­ku kni­hy nalez­ne­te před­mlu­vu.

Kniha se mně moc líbi­la a její čte­ní jsem si moc uží­va­la. Mám vel­mi ráda kni­hy, kte­ré nám umož­ňu­jí sebe­po­zná­ní, utří­dit si myš­len­ky, začít zno­vu, srov­nat si své život­ní hod­no­ty, pou­čit se z chyb. Muž, kte­rý roz­dá­vá štěs­tí je indic­ká ces­ta k sebe­po­zná­ní, kte­rá vám dá mož­nost zapře­mýš­let, zapo­slou­chat se do pří­bě­hů dru­hých lidí, a to, jak se jim daří, jaké mají názo­ry na život, na růz­né život­ní eta­py. Velmi se mně líbil humor i život­ní myš­len­ky auto­ra kni­hy, kte­rý si jen tak řídí rik­šu a dru­hé vyslech­ne. Zaujaly mě život­ní moud­ra, kte­ré jsou sou­čás­tí kni­hy a někte­ré z nich jsem si vypsa­la. Myslím si, že kaž­dý z nás by měl na tako­vou ces­tu nastou­pit, užít si ji, mít mož­nost se vypo­ví­dat ze svých sta­ros­tí. Někdy sta­čí oprav­du zpo­ma­lit a uvě­do­mit si, za čím se vlast­ně žene­me a co nám to při­ná­ší.

Ukázka z kni­hy:

„Vztahy fun­gu­jí nej­lé­pe, když kaž­dý z part­ne­rů jede na vlast­ním kole, tak mohou pře­ko­ná­vat vzdá­le­nos­ti spo­leč­ně, jako pár. Jednou směr určí on, podru­hé zase ona. Tímto způ­so­bem mají z jízdy radost oba.

Slib mi, že budeš vždyc­ky pečo­vat o ten nej­dů­le­ži­těj­ší vztah ve svém živo­tě.

Tentokrát jsem měl mož­nost poznat Stev, kte­rý na toto mís­to při­jel bez part­ner­ky. Ale člo­věk  sám je pře­ce tím, s kým už napo­řád zůsta­ne. Jak Janam tref­ně podotkl: „Kamkoli jedu..“ Naposledy zah­ne­me za roh a před námi se vyno­ří pomník posta­ve­ný z bílé­ho mra­mo­ru. Slunce už se sklá­ní k obzo­ru a zdá se, jako by z vel­ké kopu­le vychá­ze­la jem­ná růžo­vá záře.

Přestože jsem Tádž Mahal viděl už nesčet­ně­krát na inter­ne­tu nebo v růz­ných fil­mech, teď se mi pohle­du na něj doslo­va tají dech. I Steve je doja­tý. S ote­vře­nou pusou zírá na hrob­ku, kte­rou nechal v 17.století posta­vit mogul Šáhdžahán pro svou zesnu­lou man­žel­ku Mumtáz Mahal.

Pousměji se a nechám ho chví­li, aby si utří­dil své nit­ro. Mohu jen hádat, co se mu prá­vě honí hla­vou a co cítí. Tento oka­mžik pro­žil v duchu už toli­krát. A teď sto­jí tady, napl­ně­ný doce­la jiným poci­tem, než jaký si ve svých před­sta­vách vyma­lo­val.

„Kolik ti dám, Rahule?“

„Jízdu máš zdar­ma, zapla­tíš mi jen za svůj pro­ži­tek a zku­še­nost, kte­rou ti při­nes­la, Steve,“ řek­nu s úsmě­vem a hned dodám, „dosta­nu od tebe 1200 rupií a slib.“

Steve mě dá 1300 rupií a řek­ne: „To je v pořád­ku. Díky za tuto jízdu.“

Sametovým ubrouskem si očis­tí brý­le a vystou­pí. Pak polo­ží ruku na stře­chu mojí Nani, sklo­ní se ke mně a zeptá se: „A co bych ti měl slí­bit, Rahule?“

„Slib mi, že budeš vždyc­ky dob­ře pečo­vat o ten nej­dů­le­ži­těj­ší vztah ve svém živo­tě.“

Steve se mi podí­vá do očí, polo­ží mi ruku na

 rame­no a s úsmě­vem řek­ne: „O vztah k sobě samé­mu!“

Několik slov auto­ro­vi:

Biyon Kattilathu, dítě indic­kých při­stě­ho­val­ců, kte­rý vyros­tl v Porúří, je v oblas­ti moti­va­ce v digi­tál­ním pro­sto­ru mužem na pra­vém mís­tě. Za rela­tiv­ně krát­kou dobu se dostal do popře­dí soci­ál­ních médií a pro­střed­nic­tvím svých kaná­lů nadchl a inspi­ro­val mili­o­ny lidí. Vystudoval obor prů­mys­lo­vé inže­nýr­ství a zís­kal dok­to­rát v obo­ru psy­cho­lo­gie zákaz­ní­ků. „Dbej na to, aby svět kolem tebe byl o něco lep­ší, než jaký jsi ho původ­ně našel.“ Touto větou ovliv­ni­li Biyonovi rodi­če význam­ně jeho dět­ství, Biyon je pře­svěd­čen o tom, že kaž­dý člo­věk je bez ohle­du na věk, původ, soci­ál­ní posta­ve­ní či vlast­ní minu­lost scho­pen pro­je­vit a roz­ví­jet svůj poten­ci­ál.

Autor: Biyon Kattilathu

Ilustrace: Dmitri Broido

Přeložila: Hana Chyzy

Žánr: roz­voj osob­nos­ti

Vydáno: Vydala Nakladatelství KAZDA, Brno, 2025

Počet stran: 192

Vazba kni­hy: pev­ná s lami­no­va­ným pota­hem

ISBN: 978-80-7670-235-6

Knihu může­te kou­pit zde:

Muž, kte­rý roz­dá­vá štěs­tí - Nakladatelství Kazda