Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Larry (Miles Teller) se po smrti ocitne na velmi zvláštním místě, které připomíná rušný veletrh. Zástupy prodejců zde zájemcům nabízejí nekonečné možnosti posmrtných životů. Larryho přidělená koordinátorka Anna (Da’Vine Joy Randolph) mu sdělí, že má přesně týden na to, aby se rozhodl, kde a s kým chce strávit věčnost. Mezitím dorazí také jeho manželka Joan (Elizabeth Olsen), takže se všechno zdá jasné. Ale jen do chvíle, než se objeví Luke (Callum Turner), který byl Joaninou první láskou a čekal na ni v této přestupní stanici 67 let. Joan se musí rozhodnout – vybere si na věčnost muže, se kterým strávila celý život, nebo toho druhého, který jí slibuje život, který žít mohla kdyby...
Film Navždy s tebou začíná s vyobrazením staršího páru – Larryho v podání Barryho Primuse a Joan v podání Betty Buckley. Jedná se tedy snad o film, který vyobrazuje dynamiku manželského páru v důchodcovském věku? Kdepak, protože hned v prvních minutách se Larry zadusí preclíky. Znamená to snad, že bude film sledovat Joan, která se na stará kolena stane vdovou? Také špatný odhad. Hned po Larryho smrti se totiž Larry objeví v posmrtném světě. Navíc takovém, který funguje na principu, že se v něm člověk objeví v té fázi života, ve které se cítil nejšťastnější. Larrymu je tak náhle 35, místo Primuse ho hraje Miles Teller, brzy ho navíc čeká shledání s Joan, která čerstvě podlehla rakovině. I ona se tak zjeví mladá - konkrétně v podání Elizabeth Olsen. Vše tak nasvědčuje tomu, že spolu bude moci manželský pár alespoň strávit věčnost. Jenže v posmrtném životě nefiguruje jenom druhý manžel Joan, ale také její první manžel Luke v podání Calluma Turnera. V posmrtném životě může Joan skončit jenom s jedním z nich. Režiséru a scenáristovi Davidu Freyneovi se tak spolu se spoluscenáristou Patem Cunnanem povedlo něco zajímavého – v roce 2025 přichází s romantickou komedií, která jako málokterá za poslední dobu působí svěže. A naštěstí se nemusí opírat jenom o svou originalitu.
Romantické trojúhelníky nejsou v rámci žánru romantických komedií ničím dvakrát objevným. Většinou jde o milostný zájem o stejného člověka hned ze dvou stran, když poté příběh dojde šťastného konce, většinou se očekává, že výsledný pár společně stráví věčnost. Děj filmu Navždy s tebou ovšem začíná tam, kde spousta podobných příběhů končí. Smrt je v tomto ohledu skutečně jen novým začátkem, kdy film kombinuje romantiku s fantasy prvky a existenciálními dilematy. Nejde jen o to, jestli se dva lidé do sebe zamilují, ale o to, co znamená láska, život, vzpomínky a smrt. Znamená nutně tahle nadstavba, že se Navždy s tebou daří vyhýbat nejrůznějším žánrovým klišé? Tak úplně ne. Tvůrčí přístup je to ovšem určitě zábavný, protože snadno evokuje romantické filmy Richarda Curtise, konkrétně poměrně laskavým humorem, který občas nevyhnutelně zamíří do černých vod. V rámci budování světa je to chvílemi jaksi neotesané, přesto se filmu nedá upřít kreativní vyřídilka. A jasný úkaz toho, že jde pořád v romantickém žánru přijít s něčím, co se alespoň trošičku dokáže vymezit.
Svým způsobem se jedná o koncept, který evokuje pixarovky, nevyhnutelně konkrétně oscarovou Duši. Na rozdíl od animátorů, kteří mají prakticky jen sledovat limitované produkční hodnoty, i díky faktu, že jde stěžejní postavy bez problému napočítat na prstech obou rukou, se navíc jedná o film, ke kterému by se divadelní adaptace dělala snadno. Přístup k výpravě přesto nikdy nepůsobí ochotnicky, naopak poměrně hravě. Samotný fakt, že rozpočet není nafukovací, nemusí tvůrce vždy nutně svazovat; tvůrci Navždy s tebou to poté očividně vědí. Fikční svět tak budují po svém, nikdy ovšem způsobem, který by působil nutně směšně. I když se poté může nejspíše pro mnohé nevyhnutelně ústřední téma jevit jako příliš depresivní, svým způsobem se dost možná jedná o jednu z nejpozitivnějších představ o posmrtném životě v historii kinematografie. I když je ovšem Navždy s tebou primárně romantickou komedií, je nutné podotknout, že se stejnou mírou jedná i o komediální drama – takové, ve kterém se vážné i humorné situace za pochodu kombinují. Jde tak o film, který může způsobovat smích a zároveň chvílemi snadno svádět k slzám, především i věrohodným vyobrazením toho, jak postavy prožívají nelehké období jejich posmrtného života. A ani v posmrtném životě člověka nutně nemusí čekat happy end.
Jde o film, který klade snadno nabízející se otázky o lásce. Co vše vlastně láska ztělesňuje, jak moc se láska ke dvěma odlišným lidem může prolínat, co jde vnímat jako definici lásky. Larry i Luke jsou muži z úplně jiného těsta, s oběma muži poté Joan pojí jiná životní kariéra. Larry byl sice až druhý manžel, strávila s ním ovšem větší kus svého života. Na druhou stranu Luke na Joan čekal 67 let (od momentu, kdy padl v Korejské válce, která je - jak film mnohokrát poukáže - historicky nedoceněná). Mezi dvěma stěžejními muži v životě Joan tak nevyhnutelně vzniká rivalita i poměřování různých preferencí. Luke je několikrát doslovně označen za toho dokonalého (dá se snadno diskutovat, zda Callum Turner není v tomto ohledu tak trochu nevhodně obsazený), Larry má nicméně své osobní preference. Když to člověk srovná například se sérií Bridget Jonesová, Luke je tu za jakýsi mix Daniela Cleavera/Jacka Qwanta, Larry poté za variací na Marka Darcyho. Oba muži poté v zájmu o přízeň stejné ženy nejsou zrovna ztělesněním morální čistoty, scénář nicméně ani jednomu z nich vyloženě nenadržuje. Oba jsou vykreslení jako poměrně sympatické lidské bytosti, které by navíc spolu klidně mohli být přáteli. Kdyby jim jen nešlo o přízeň stejné ženy. A samotná Joan to samozřejmě nemá jednoduché, protože si těžko mohla představit, že kdykoli v životě po smrti setká s tak prekérní situací, ve které je z vícero důvodů těžké se rozhodnout, který z jejích dvou manželů je ten více ideální na posmrtný život.
Navždy s tebou nikdy nepřestane šetřit nápady a chvílemi se vydá krapet jinými směry, než by nejspíše mohl divák v průběhu čekat. Film s originálním názvem Eternity se paradoxně možná chvílemi táhne, jako by trval věčnost, zároveň ovšem za pochodu nikdy nepřestává být zábavný. I když se může zdát, že jisté zvraty jsou chvílemi předvídatelnější, než se dá doufat, a že některé koncepty posmrtného světa, které by stály za detailnější prozkoumání, film poměrně rychle opustí. Jednání postav je na druhou stranu alespoň po celou dobu tak nějak konzistentní a v jistých diskutabilních momentech také snadno obhajitelné – v případě, že člověk přistoupí na fakt, že racionalita v posmrtné existenci nemusí mít vždy úplně výraznou přítomnost. Ocenit se musí fakt, že David Freyne dokázal v roce 2025 dodat poměrně výrazný příspěvek do romantického žánru, který má nejspíše i potenciál v tom, aby se stal v jistých kruzích kultovní záležitostí. Pokud tedy všeobecné přijetí docení svěžest scénáře, originální pojetí posmrtného světa a schopnost kombinovat humor s vážnými tématy, minimálně z těchto důvodů se jedná o snímek, u kterého by byla skutečně škoda, kdyby skončil pod radarem.
Navždy s tebou je film, který osvěžujícím způsobem kombinuje romantiku, humor a existenciální témata, aniž by upadal do klišé. Díky svěžímu scénáři, originálnímu pojetí posmrtného světa a schopnosti diváka rozesmát i dojmout se, jde o snímek, který si zaslouží pozornost. A dost možná se alespoň v jistých kruzích také stane žánrovou klasikou…
PS: Promítání filmu pro novináře proběhlo v českém dabingu. Ten jde bez problému označit za slušný, především i díky dabérům, kterým se očividně daří do svých výkonů dát věrohodné emoce.
(4,91 z 5)