(zatím nehodnoceno)
Loading...„Vystupovala jsem s mnoha předními muži. Ale práce s Cary Grantem byla jiná než s ostatními herci - byla s ním mnohem větší zábava! Myslím, že jsme byli úspěšný tým, protože jsme si spolupráci nesmírně užívali, a ta radost se musela projevit i na plátně. Vždycky si budu pamatovat dva komplimenty, které mi řekl. Řekl, že mám dokonalý timing v komediích a že jsem nejsladší herečka, se kterou kdy pracoval.“
V roce 1937 vytvořila Irene Dunneová dvojici s Cary Grantem ve filmu Příšerná pravda (The Awful Truth, 1937). Díky tomu získala třetí nominaci na Oscara.
Dunne byla na volné noze a od svého příchodu do Hollywoodu neměla smlouvu se žádným studiem. Objevila se ve filmu „Theodora Goes Wild“ (1936) pro společnost Columbia a navzdory obavám z natáčení komedií jí její výkon vynesl nominaci na Oscara jako nejlepší herečce. Dunneová se chtěla rychle pustit do nového projektu po negativní reakci na její účinkování v černé tváři ve filmu „Show Boat“ (rovněž 1936). Její agent Charles K. Feldman pomohl Dunneové s přípravou filmu „The Awful Truth“ a film se začal natáčet narychlo, aby jí vyhověl. McCarey ji do filmu chtěl, protože mu „nesourodost“ „jemné“ herečky, jako byla Dunneová, ve screwballové komedii připadala vtipná, a požádal ji, aby si ve filmu zahrála, i když Delmar stále pracoval na scénáři. Dunneová se k filmu připojila v polovině února 1937, ačkoli kvůli závazkům k jiným divadelním a filmovým projektům nemohlo natáčení začít dříve než za několik měsíců. Dunneová za svou práci dostala 75 000 dolarů (1 300 000 dolarů v roce 2018). Dunneová později prohlásila, že její rozhodnutí pracovat na filmu byla „pouhá náhoda“.
Dunneová později vzpomínala na scénu, v níž předstírá, že je Grantovou nevychovanou sestrou z nočního klubu, která byla napsána během víkendu a předána jí ráno, kdy ji měla natáčet. V této scéně měla uprostřed svého hudebního čísla udělat burleskní výstup, což se jí nikdy nepodařilo. McCarey jí řekl, aby prostě řekla: „Tohle jsem nikdy nedokázala“, až se k tomuto momentu dostane. Udělala to, ve filmu to zůstalo a Dunneová to považovala za „vybraný komický kousek“.
S Grantem si později zahrála ve filmech Moje oblíbená žena (1940) a Penny Serenade (1941).
Zdroj: IMDb a Wikipedia
Všechno nejlepší k narozeninám, Irene Dunne! ????
Nejnovější komentáře