Nezlomný - O PRODUKCI

Louie se setká s „Jolly“:

Zrodilo se přá­tel­ství

„Svět, kte­rý jsme obje­vi­li, vás nemi­lu­je tak, jako vás milu­je vaše rodi­na.“

• Louie Zamperini

Film „V zemi krve a medu“ z roku 2011 je režij­ním i scé­náris­tic­kým debu­tem Angeliny Jolie a vzni­kl jako ved­lej­ší pro­dukt její huma­ni­tár­ní prá­ce. Motivem fil­mu je milost­ný pří­běh ode­hrá­va­jí­cí se na poza­dí kon­flik­tu deva­de­sá­tých let v Bosně. Film pou­ka­zu­je na nási­lí pácha­né na ženách a pro Angelinu to bylo nato­lik cit­li­vé téma, že režii nedo­ká­za­la svě­řit niko­mu jiné­mu.

„Vůbec jsem nemě­la v plá­nu věno­vat se režii“, říká Angelina. „Představovala jsem si, že jed­no­ho dne skon­čím s fil­mo­vá­ním a budu doma se svý­mi dět­mi. U reží­ro­vá­ní jsem skon­či­la pro­to, že jsem nemě­la odva­hu oslo­vit něko­ho jiné­ho.“

Angelina si byla jis­tá, že chce reží­ro­vat film zno­vu, ale vůbec neby­la jis­tá, jaký film by to měl být. „Chtěla jsem, aby to bylo něco, co mám ráda a na čem mi zále­ží, pro­to­že režie vyža­du­je, abys­te se jí plně odda­li, musí­te trá­vit mno­ho času bez své rodi­ny a věno­vat jí mno­hem více úsi­lí než hra­ní. Věděla jsem, že to nebu­de dob­ré, pokud by mě ten pří­běh nepo­hl­til a necí­ti­la jsem jeho důle­ži­tost“, říká.

Když roku 2012 pro­du­cent Matthew Baer uká­zal Angelině pra­cov­ní scé­nář k fil­mu Nezlomný, Zamperiniho pří­běh ji ihned uchvá­til. „Byla jsem pře­kva­pe­ná návrhem scé­ná­ře, kte­rý jsem čet­la, ale až poté, co jsem pře­čet­la Lauřinu kni­hu, jsem si vědě­la, že ten film chci reží­ro­vat,“ říká Angelina. „Stejně jako mili­o­ny čte­ná­řů, kte­ří nejsou schop­ni odlo­žit kni­hu poté, co se do ní začet­ly, byla jsem i já pohl­ce­na neu­vě­ři­tel­ným pří­bě­hem Louieho ces­ty a Lauřinou bri­lant­ní schop­nos­ti popsat udá­los­ti, kte­ré for­mo­va­ly minu­lé sto­le­tí. Louieho gene­ra­ce vze­šla z obdo­bí Deprese“, pokra­ču­je Jolie. „Byli to drs­ní, sil­ní, tvr­dě pra­cu­jí­cí lidé se smys­lem pro rodi­nu a komu­ni­tu, ve kte­ré se i přes obrov­skou nepří­zeň osu­du vzá­jem­ně pod­po­ro­va­li. Když byli vyzvá­ni, aby slou­ži­li své vlas­ti, byli ješ­tě chlap­ci, ale i přes­to tak uči­ni­li. Udělali to pro nás bez ohle­du na to, jaký měli strach, bez ohle­du na to, jak dale­ko byli od domo­va.“

Během zpra­co­vá­ní Louieho pří­bě­hu zjis­ti­la Angelina díky Baerovi, že Louie je její sou­sed. „Louie z oken své­ho obý­vá­ku viděl na stře­chu mého domu“, smě­je se.

Téma fil­mu i sou­hra všech těch­to udá­los­tí uchvá­ti­la Angelinu nato­lik, že pocí­ti­la, že se musí ujmout režie Nezlomného. Ale brzy zjis­ti­la, že režie toho­to fil­mu nebu­de tak snad­ný úkol. „Musela jsem o tu prá­ci bojo­vat“, říká. „Musela jsem oprav­du vel­mi tvr­dě bojo­vat, abych doká­za­la ostat­ním, že na to mám, a poz­dě­ji také, abych to doká­za­la sobě samot­né. A samo­zřej­mě abych to doká­za­la i Louiemu, což taky něja­kou dobu trva­lo.“

Když se Louie dozvě­děl, že film bude reží­ro­vat zná­má hereč­ka, chví­li mu trva­lo, než té myš­len­ce při­vy­kl. Nebylo to ale dlou­ho a on jí při­ví­tal do své roz­vět­ve­né rodi­ny. „Angie mi zavo­la­la a řek­la, že bude reží­ro­vat film“, řekl. „Znal jsem jí jen z tele­vi­ze, pro­to­že do kina už necho­dím. Ale vím, že o ní říka­jí, že je to nej­krás­něj­ší dív­ka na svě­tě. A pak při­šla ke mně domů. Taková panen­ka! Zlatíčko! Ihned jsem viděl, že není jen krás­ná, ale i chyt­rá. Je vel­mi uváž­li­vá a má las­ka­vé srd­ce. Pomyslel jsem si, co můžu chtít víc?“

Inspirována vyprá­vě­ním své­ho dra­hé­ho pří­te­le (Louie jí nazý­val „Jolly“) se Angelina pus­ti­la se do prá­ce. „Rozpracovala jsem scé­nář, vybra­la z inter­ne­tu obráz­ky, růz­ně je k tomu při­le­pi­la a při­špen­d­li­la, nacpa­la jsem to všech­no do pyt­le na odpad­ky a odvlá­če­la do Universalu, kde jsem děla­la psí kusy, abych pře­svěd­či­la stu­dio, že na tu prá­ci mám.“

Studio sou­hla­si­lo a schvá­li­lo film k rea­li­za­ci. Angelina byla nesmír­ně šťast­ná. Avšak její prá­ce tepr­ve začí­na­la. Ona a Baer strá­vi­li něko­lik dal­ších měsí­ců zpra­co­vá­vá­ním scé­ná­ře, pří­pra­vou roz­počtu, výbě­rem vhod­ných her­ců a loka­cí, a Angelina víc a víc pozná­va­la Louieho a jeho rodi­nu.

 

Vyvěste vlaj­ku:

Nezlomný má zele­nou

 

„Vždycky mi říka­li ʽšťast­ný Louie’. A není žád­ným tajem­stvím proč.

• Louie Zamperini

Jelikož Louieho pří­běh je plný udá­los­tí, kte­ré se udá­ly v prů­bě­hu téměř celé­ho sto­le­tí, bylo nut­né roz­hod­nout nejen to, jak vyprá­vět celý pří­běh, ale také co všech­no z pří­bě­hu vyprá­vět.

Režisérka zasla­la pra­cov­ní ver­zi scé­ná­ře Joelu a Ethanu Coenovým, se kte­rý­mi se zna­la, a také měli spo­leč­né­ho agen­ta, aby jí řek­li, zda mají zájem spo­lu­pra­co­vat. Bratři Coenové, drži­te­lé Oscara^®, mají vel­mi spe­ci­fic­ké poje­tí téma­tu a jen vel­mi zříd­ka píší scé­ná­ře pro jiné. Avšak brat­ři sou­hla­si­li s tím, že jde o dob­rý pří­běh, kte­rý je zau­jal. Jeden z Ethanových synů byl fanouš­kem kni­hy a Joel byl pros­tě zvě­da­vý. Také nača­so­vá­ní bylo tak ako­rát. Právě dokon­či­li film V nit­ru Llewyna Davise a měli čas pra­co­vat na scé­ná­ři.

Angelina se domní­va­la, že film by měl kon­čit Louieho návra­tem z vál­ky, ačko­liv jeho život v Kalifornii, poté, co skon­či­la vál­ka, byl nemé­ně fas­ci­nu­jí­cí a vydal by na dal­ší film. Bratři Coenové sou­hla­si­li.

Angelina, Baer, Stoff i stu­dio byli nad­še­ni scé­ná­řem brat­ří Coenů. „To, co jsem se nau­či­la od brat­ří Coenů“, říká Angelina, „bylo, že to, co cítí­te, když jste odlo­ži­li Lauřinu kni­hu, je to, co musí­te cítit, když odchá­zí­te z kina.“

V den, kdy stu­dio odsou­hla­si­lo defi­ni­tiv­ní ver­zi scé­ná­ře, a roz­běh­la se pro­duk­ce, byl nej­šťast­něj­ším Matthew Baer, kte­rý strá­vil desít­ky let sna­hou o nato­če­ní fil­mu. A tepr­ve když film byl ofi­ci­ál­ně schvá­len stu­di­em, Baer mohl koneč­ně Louiemu říct, že po 57 letech čeká­ní bude jeho pří­běh koneč­ně nato­čen.

„Když jsem se dozvě­dě­la, že stu­dio film koneč­ně schvá­li­lo, byla jsem tak roz­ru­še­ná, že jsem se nemoh­la dočkat, až dora­zím domů a povím to Louiemu“, říká Angelina. „Volala jsem Bradovi, řek­la jsem mu, co se sta­lo, a doda­la: „musíš jít na stře­chu a vyvě­sit vlaj­ku USC [Louieho alma mater]!“ Tak to udě­lal. Když jsem dora­zi­la domů, vola­li jsme Louiemu a on se podí­val z okna. Pak mi zavo­lal zpát­ky a zeptal se „to je pro mě?“, a tak jsem řek­la, že ano, že jsme to doká­za­li.“

Režisérka při­zna­la, že pře­vy­prá­vět Louieho pří­běh zna­me­na­lo vel­kou zod­po­věd­nost: „Občas jsem z toho v noci nemoh­la spát. Ale chtě­la jsem nato­čit ten film, pro­to­že Louieho posel­ství je to, co oprav­du potře­bu­je­me, teď víc než kdy jin­dy. Louie není doko­na­lý člo­věk, ale přes­to k němu může­me my i naše děti vzhlí­žet. Byl tím, kdo nám při­po­me­ne, co může doká­zat kaž­dý z nás: nekle­sat na mys­li, čer­pat sílu ze své rodi­ny, odli­šit strach od boles­ti, defi­no­vat sílu přá­tel­ství, čelit tem­no­tě a přes­to se nikdy nevzdat.“

Při natá­če­ní se Angelina kro­mě Louieho, coby své­ho zdro­je inspi­ra­ce, obra­ce­la pro radu a pod­po­ru i na autor­ku kni­hy „Nezlomený“, Lauru Hillenbrand. „Žádný fil­mař nemů­že mít lep­ší zdroj infor­ma­cí a inspi­ra­ci než je kni­ha Laury Hillenbrand“, říká Angelina. „Laura vše peč­li­vě stu­du­je a věnu­je pozor­nost detai­lům, a díky tomu to tak vní­ma­jí i čte­ná­ři. Píše pře­svěd­či­vě, doká­že zachy­tit význam­né his­to­ric­ké oka­mži­ky stej­ně jako důvěr­né podrob­nos­ti jed­not­li­vých postav.“

 

Olympionici a bom­bar­dé­ry:

Herecké obsa­ze­ní

„Ta „nej­lep­ší“ gene­ra­ce byla ta nej­o­dol­něj­ší.

Byli jsme hou­žev­na­tí, pro­to­že jsme byli všich­ni na stej­né lodi.

Pomáhali jsme jeden dru­hé­mu.“

 

• Louie Zamperini

 

První a nej­dů­le­ži­těj­ší otáz­kou při obsa­zo­vá­ní fil­mu bylo, kdo doká­že vhod­ně ztvár­nit posta­vu Louieho, kte­rý mla­dý herec může hrát roli toho­to neo­by­čej­né­ho muže? „Byl to nesmír­ně nároč­ný úkol“, popi­su­je Angelina. „Museli jsme najít něko­ho, kdo bude vyka­zo­vat nejen jis­tou fyzic­kou podob­nost s Louiem, ale také něko­ho, s kým budou divá­ci chtít sdí­let celý pří­běh… něko­ho, kdo by vypa­dal z teh­dej­ší doby, ne pří­liš moder­ně. Musí to také být někdo, komu uvě­ří­te, že je olym­pij­ský atlet, někdo, kdo doká­že pře­žít zří­ce­ní leta­dla, 47 dnů na moři v záchran­ném člu­nu, veš­ke­ré strá­dá­ní a samo­zřej­mě také vydr­žet fyzic­ké a duševní útra­py ve vojen­ském zaja­tec­kém tábo­ru. Museli jsme najít něko­ho, kdo fyzic­ky zvlád­ne všech­ny tyto věci a má osob­nost.“

„Byl to nároč­ný pro­ces“, při­zná­vá reži­sér­ka. Jack O’Connell, 23letý brit­ský herec však doká­zal hlu­bo­ce zapů­so­bit. O’Connell debu­to­val v nezá­vis­lém fes­ti­va­lo­vém fil­mu Taková je Anglie, a násled­ně se obje­vil v něko­li­ka dal­ších níz­ko­roz­počto­vých sním­cích. Významněji na sebe upo­zor­nil v brit­ském tele­viz­ním dra­ma­tu Skins a napo­sle­dy se uká­zal v dra­ma­tu z vězeň­ské­ho pro­stře­dí Hvězda kri­mi­ná­lu.

„Ke kon­ci kon­kur­zu, když jsem ho sly­še­la, mě upou­tal jeho sku­teč­ný pří­zvuk“, říká Angelina. „Pak jsem vidě­la zábě­ry někte­rých z jeho fil­mů, kte­ré v nedáv­né době nato­čil a všimla jsem si jeho zau­je­tí, poro­zu­mě­ní hlub­ší­mu obsa­hu fil­mu. A když jsem ho koneč­ně potka­la, nemoh­la jsem se neu­smí­vat, pro­to­že na něm bylo něco zvlášt­ní­ho, na tom, jak se cho­val, jak mlu­vil o svém živo­tě a své rodi­ně, a to se poji­lo i s Louiem a jeho pří­bě­hem. Viděla jsem, že je bojov­ník. Věděla jsem, že ve tři­a­dva­ce­ti může nesnad­né pocho­pit a před­vést základ­ní body pří­bě­hu – poro­zu­mě­ní lás­ce, loa­ja­li­tě, víře a odpuš­tě­ní, to není všem bojov­ní­kům vlast­ní. Ale čím víc jsme mlu­vi­li, tak jsem vidě­la, že Jack toto chá­pe a zvlád­ne to.“

Co se týče O’Connella, byl si jis­tý, že je pro roli tím pra­vým. „Byl jsem nad­še­ný a cítil jsem se poctě­ný, když mě pozva­li na kon­kurz“, vzpo­mí­ná O’Connell. „Byl jsem napros­to ohro­me­ný, když jsem se dozvě­děl, že jsem roli zís­kal. Je to zce­la urči­tě ta nej­vět­ší pocta v mém živo­tě ztvár­nit tako­vou legen­du. Bez všech pochyb­nos­tí to byl oprav­du nároč­ný úkol. Není snad­né poro­zu­mět fyzic­ké i duševní odol­nos­ti toho­to muže, natož ji ztvár­nit.“

A tak zatím­co role Louieho byla obsa­ze­na, byla zde ješ­tě nemé­ně důle­ži­tá role Louieho noč­ní můry a hlav­ní­ho muči­te­le, Mutsuhiro Watanabe, japon­ské­ho vězeň­ské­ho dozor­ce zná­mé­ho pod pře­zdív­kou „The Bird“ (Pták), jehož život­ním poslá­ní bylo, pod­le Laury Hilenbrand, „při­nu­tit muže napros­to se podro­bit“. „Nechtěla jsem, aby Watanabe byl něja­kou kari­ka­tu­rou Japonce, kte­rý se mra­čí a mlu­ví láma­nou ang­lič­ti­nou. Skutečnou posta­vou Watanabeho byl inte­li­gent­ní a vzdě­la­ný člo­věk, kte­rý však byl po lid­ské strán­ce nevy­rov­na­ný. Byl silou, kte­rou není rad­no opo­mí­jet, a Laura Hillenbrand ho popi­su­je jako „úžas­ně vytvo­ře­né mon­strum“.

Obsadit her­ce, kte­rý by mohl hrát tako­vou roli, bylo pro reži­sér­ku zásad­ní. „Byla jsem pře­svěd­če­na, že když hle­dá­te her­ce, kte­rý má hrát něko­ho nála­do­vé­ho a nemi­lo­srd­né­ho, musí­te najít něko­ho úpl­ně opač­né­ho, něja­ké­ho pri­ma chla­pí­ka“, říká. „Hledali jsme her­ce, kte­rý by doká­zal před­vést mno­hem hlub­ší strán­ku špat­nos­ti. Neměli jsme ale vybra­né­ho niko­ho kon­krét­ní­ho a mě pak napadlo „co zku­sit rocko­vou hvězdu? Někoho, kdo jen tak cho­dí po jeviš­ti, nemu­sí nic říkat a přes­to je pánem? To vět­ši­na her­ců neu­mí.“

Angelina pro­zkou­ma­la sou­čas­nou japon­skou rocko­vou scé­nu, pát­ra­la po někom, kdo by se mohl té role ujmout. Objevilo se jmé­no Miyavi. Problém však byl v tom, že ten­to pohled­ný, mla­dý rocko­vý muzi­kant neměl o prá­ci ve fil­mu zájem. Režisérku přes­to zau­jal. Učinila pro­to dal­ší pokus, a to pro­střed­nic­tvím Yoko Narahashi, respek­to­va­né ředi­tel­ky japon­ské cas­tingo­vé agen­tu­ry. Yoko Narahashi ho oslo­vi­la, ale Miyavi jí vysvět­lil, že nikdy neu­va­žo­val o tom, že by se obje­vil ve fil­mu a ani nemys­lí, že by o tom mohl kdy uva­žo­vat. Angelina i přes­to odje­la do Japonska, aby se podí­va­la na jed­no z jeho vystou­pe­ní, po kte­rém měli dohod­nu­tou schůzku. „Byl jako mag­net, str­hu­jí­cí, a když jsme spo­lu hovo­ři­li, pomys­le­la jsem si, že je sku­teč­ně odu­šev­ně­lý, jeden z nej­pří­jem­něj­ších lidí, jaké jsem kdy potka­la.“

Angelina si byla jis­tá, že obje­vi­la pro roli toho nej­lep­ší­ho člo­vě­ka a nabíd­la tuto roli Miyavi. „Když jsem popr­vé sly­šel o tom fil­mu, nevě­děl jsem vůbec nic, o čem film je a dokon­ce ani kdo je reži­sé­rem a vůbec jsem si nebyl jis­tý, jest­li se do toho pus­tím nebo ne“, říká Miyavi. „Poté, co jsem se setkal s Angie, a ona mi vysvět­li­la, co má film pub­li­ku pří­bě­hem pře­dat, změ­nil jsem názor. Zdálo se mi, že ten pro­jekt má smy­sl.“

Dalšími důle­ži­tý­mi role­mi byla posta­va Louieho nej­lep­ší­ho pří­te­le, kapi­tá­na Russella Allena „Phil“ Phillipse, duše leta­del B-24 Super Man a Zelený sršeň, a Francise „Mac“ McNamary, střel­ce ze Zeleného srš­ně, se kte­rý­mi Louie pře­žil pád leta­dla a poté i útra­py na záchran­ném člu­nu na moři. Pro tyto role vybra­li pro­du­cen­ti Domhnalla Gleesona, mla­dou hvězdu z fil­mů Anna Karenina a Lásky čas, coby Phila, a Finna Wittrocka z fil­mu Noe Darrena Aronofsky nebo z Broadwaye Smrt obchod­ní­ho ces­tu­jí­cí­ho, coby Maca.

Garrett Hedlund z fil­mu V nit­ru Llewyna Davise a Na ces­tě zís­kal roli komo­do­ra Johna Fitzgeralda, jed­no­ho z Louieho kra­ja­nů v zaja­tec­kém tábo­ře. Australský herec Jai Courtney z fil­mu Divergence hra­je Philova dru­hé­ho pilo­ta Hugha „Cup” Cuppernella, John Magaro z fil­mu Vem si mou duši je ame­ric­ký pilot střemhla­vé­ho bom­bar­dé­ru, v civil­ním živo­tě oper­ní zpě­vák Frank Tinker. A nako­nec drži­tel ceny Olivier Luke Treadaway z fil­mu Podivný pří­pad se psem hra­je Millera, jed­no­ho z brit­ských váleč­ných zajat­ců.

Ztvárnění čle­nů Louieho rodi­ny se uja­li ital­ští her­ci VINCENZO AMATO (seri­ál z pro­duk­ce HBO Impérium – Mafie v Atlantic City) v roli Anthonyho, Louieho otce, a MADDALENA ISCHIALE (při­pra­vo­va­ný Sharkskin) v roli Louise, Louieho mat­ky. Australský herec ALEX RUSSELL (Kronika) ztvár­ňu­je roli Petea, Louieho star­ší­ho bra­t­ra, a role sester Sylvie a Virginie hra­jí nové tvá­ře TALIA MANO coby malá Sylvie a SAVANNAH LAMBLE coby tee­nager­ka Sylvie, a ALICE ROBERTS coby mla­dá Virginie a SOPHIE DALAH coby tee­nager­ka Virginie.

Nováček CJ VALLEROY a JOHN D’LEO z fil­mu Mafiánovi hra­jí role mla­dé­ho Louieho a mla­dé­ho Petea. Další obsa­ze­ní tvo­ří her­ci z mezi­ná­rod­ní­ho pro­stře­dí v rolích role let­ců, váleč­ných zajat­ců, japon­ských hlí­da­čů vojen­ských tábo­rů, oby­va­tel Torrance, his­to­ric­kých osob­nos­tí či olym­pij­ských běž­ců.

Z Torrance do oblas­ti Tichomoří:

Návrh, loka­li­ta a natá­če­ní

 

„Myslím, že nej­těž­ší věcí v živo­tě je odpouš­tět. Nenávist vás zni­čí.

Jestliže něko­ho nená­vi­dí­te, vaše nená­vist neu­bli­žu­je jemu, ale vám samot­ným.

Skutečné odpuš­tě­ní je úpl­né a koneč­né.“

• Louie Zamperini

Jakmile byl Nezlomný stu­di­em schvá­len, roz­běh­ly se plá­ny pro­duk­ce a Angelina sesta­vi­la fil­mo­vý štáb. Štáb zahr­no­val zku­še­né­ho pro­du­cen­ta Claytona Townsenda, kame­ra­ma­na Rogera Deakinse, jede­náct­krát nomi­no­va­ný na cenu Akademie, jehož str­hu­jí­cí zábě­ry se obje­vi­ly v tako­vých dílech jako Tahle země není pro sta­rý, Opravdová kuráž, nebo Čistá duše a Skyfall. Mezi dal­ší­mi byl i Jon Hutman, kte­rý s Angelinou spo­lu­pra­co­val na fil­mu V zemi krve a medu a Cizinec a figu­ro­val jako fil­mo­vý archi­tekt ve fil­mech Nancy Meyers Lepší poz­dě než poz­dě­ji nebo Nějak se to kom­pli­ku­je, nebo Louise Frogley, kos­tým­ní výtvar­ni­ce, mezi jejíž úspěch pat­ří napří­klad spo­lu­prá­ce Georgem Clooneym na pro­jek­tech jako je Dannyho par­ťá­ci 3 a Památkáři, nebo film Iron Man 3. Tim Squyres, dva­krát nomi­no­va­ný na cenu Akademie za svou prá­ci na Pí a jeho život a Tygr a drak, dohlí­žel na střih spo­lu s Williamem Goldenbergem, kte­rý uchvá­til divá­ky fil­mem 30 minut po půl­no­ci a za svou prá­ci na Argo si odne­sl Oscara^®. Hudbu k fil­mu slo­žil na cenu Akademie šest­krát nomi­no­va­ný Alexandre Desplat, kte­rý hudeb­ně spo­lu­pra­co­val i na fil­mech jako je Harry Potter a Relikvie smr­ti – část 1 a 2, Králova řeč nebo Philomena.

Filmaři se zabý­va­li tím, kde se film bude natá­čet. Scénář vyža­do­val krom jiné­ho i natá­če­ní ve vzdu­chu a na moři. Co se loka­lit týče, bylo nut­né najít malé ame­ric­ké měs­teč­ko pozd­ních dva­cá­tých let, vhod­né mís­to pro Berlín roku 1936, Havaj, Pacifik a dva japon­ské zaja­tec­ké tábo­ry.

„Těžko jsme moh­li do těch­to všech míst vyces­to­vat, aniž bychom pře­kro­či­li roz­po­čet“, říká Townsend. „Takže jsme dali hla­vy dohro­ma­dy, abychom něco vymys­le­li. Zvažovali jsme něko­lik míst včet­ně Havaje a Severní Karolíny. A nako­nec se logic­kým výbě­rem zdá­la Austrálie. Terén je tam geo­gra­fic­ky vel­mi růz­no­ro­dý a vyho­vo­val našim potře­bám, také tam byla vel­mi dob­rá fil­mař­ská základ­na s mno­ha zku­še­nost­mi a po daňo­vé strán­ce to bylo také výhod­né. A navíc jsme moh­li hned začít natá­čet ve dvou taměj­ších stu­di­ích.“

Austrálie byla jed­no­my­sl­ně odsou­hla­se­na k natá­če­ní Nezlomného. Přes veš­ke­rou nároč­nost před­pro­dukč­ních pra­cí byla Angelina a Matthew Baer v úzkém kon­tak­tu s Louiem. A samo­zřej­mě hlav­ní hrdi­no­vé fil­mu Louieho navští­vi­li v Los Angeles ješ­tě před odjez­dem do Austrálie. O’Connell byl nad­še­ný, když se dozvě­děl, že bude mít pří­le­ži­tost setkat se s Louiem, od kte­ré­ho zís­kal neo­ce­ni­tel­né infor­ma­ce o jeho život­ních zku­še­nos­tech. Během jed­né z O’Connellových návštěv si herec povši­ml Louieho letec­ké bun­dy. Jako mno­ho jiných pamá­tek i bun­da byla něco nesmír­ně ceně­né­ho. Louie nechal her­ce, aby si bun­du vyzkou­šel. Padla mu per­fekt­ně.

A pak, s Louieho požeh­ná­ním se všich­ni her­ci i tech­nic­ký štáb a pro­duk­ce pře­su­nu­li do Austrálie.

---