Nezvratný osud: Pokrevní linie - Návrat ikonické hororové série

Vysokoškolačku Stefanie (Kaitlyn Santa Juana) pro­ná­sle­du­jí děsi­vé noč­ní můry plné nási­lí. Ve sna­ze odha­lit prav­du se vra­cí domů, kde se sna­ží najít způ­sob, jak pře­ru­šit řetě­zec tra­gic­kých udá­los­tí a zachrá­nit její rodi­nu před nezvrat­ným osu­dem...

Série Final Destination/Nezvratný osud letos sla­ví 25 let od uve­de­ní prv­ní­ho fil­mu a zřej­mě neu­nik­la niko­mu se základ­ním pře­hle­dem o horo­ro­vém žán­ru 21. sto­le­tí. Původní film z roku 2000 při­šel s poměr­ně svě­žím kon­cep­tem, kdy mís­to kla­sic­ké­ho sla­she­ro­vé­ho zabi­já­ka po hrdi­nech fil­mu šla samot­ná (nevi­di­tel­ná) Smrt a film Jamese Wonga je dodnes solid­ním horo­ro­vým záře­zem. V roce 2003 to poté vypa­da­lo, že Nezvratný osud 2 v režii Davida R. Ellise dosá­hl maxi­ma toho, jak kon­cept svě­ta roz­ší­řit. Především i pro­to, že navždy pozna­me­nal ty, kte­ří před sebou na sil­ni­ci zare­gis­tru­jí nákla­ďák s klá­da­mi.

Nezvratný osud 3 opět v režii Jamese Wonga je už tak jen neu­rá­že­jí­cí vývar, na Nezvratný osud 4 opět v režii Davida R. Ellise se pros­tě už dnes dá kou­kat max díky účas­ti Kristy Allen, zpět­ně je ovšem nekou­ka­tel­ná pře­de­vším díky odpor­ným digi­tál­ním efek­tům a nevy­brou­še­né­mu 3D, kte­ré neje­nom, že nechut­ně zestár­lo, ale bylo nechut­né už v době své­ho uve­de­ní. Nezvratný osud 5 v režii Stevena Qualeho poté fun­go­val jako neu­rá­že­jí­cí teč­ka za celou sérii, byť se těž­ko dalo říct, že se série lou­čí na svém vrcho­lu. Už teh­dy se nicmé­ně dalo čekat, že této sérii ve sku­teč­nos­ti není úpl­ný konec.

Už před uve­de­ním páté­ho dílu Tony Todd, kte­rý v sérii ztvár­ňu­je Williama Bludwortha, pro­zra­dil, že by se šes­tý a sed­mý film moh­ly nato­čit těs­ně po sobě, nej­spí­še ovšem sám netu­šil, že se na šes­tý Nezvratný osud bude čekat 14 let. A že se šes­tý Nezvratný osud  uve­de­ní dočká až po Toddově smr­ti a půjde o jeden z jeho posled­ních fil­mů. V pří­pa­dě pauz u horo­ro­vých sérií se pře­ci jen nejed­ná o nic novo­do­bé­ho, podob­ně se v posled­ních letech vrá­ti­ly také série Halloween, Saw, Vřískot, Candyman, nebo Vymítač ďáb­la. Málokterá úspěš­ná horo­ro­vá série se nechá­vá spát, šes­tý Nezvratný osud se poté dával u stu­dia Warner Bros. dohro­ma­dy již od kon­ce minu­lé deká­dy.

S námě­tem spo­lu se sce­náris­ty Guyem Busickem (Krvavá nevěs­ta, Vřískot 5-6, Abigail) a Lori Evans Taylor (Sklep) při­šel pro­du­cent Jon Watts (posled­ní hra­ná tri­lo­gie Spider-Man), prá­vě on poté zvo­lil jako reži­sé­ry dvo­ji­ci Zach Lipovsky a Adam Stein, kte­rá je zod­po­věd­ná za hra­nou Kim Possible (ta sku­teč­ně exis­tu­je!), záro­veň na kon­ci poho­vo­ru naa­ran­žo­va­li bizar­ní neho­du podob­nou těm z fil­mů, sami poté pro­hla­šu­jí, že jim prá­vě ten­to vtip, kte­rý kom­bi­no­val pře­dem nato­če­né zábě­ry a vizu­ál­ní efek­ty a uka­zo­val nad­še­ní tvůr­ců pro film, zajis­til prá­ci. Lipovsky a Stein jsou tak oči­vid­ně fan­do­vé, sta­čí to ovšem na dob­rý film?

Při vzpo­mí­ná­ní pře­de­vším na Nezvratný osud 4 je snad­né si říct, že by mož­ná bylo ide­ál­ní, kdy­by závě­reč­nou desti­na­cí této série byla už jed­nič­ka, svým způ­so­bem by se vlast­ně jed­na­lo o ránu z milos­ti.  Přesně z těch­to důvo­dů děla­jí snad­no radost ty horo­ro­vé návra­ty, kte­ré snad­no obhá­jí svou rea­li­za­ci... a navíc auto­ma­tic­ky pat­ří to nej­lep­ší, co tahle série za svých 25 let moh­la nabíd­nout! Není při­tom být fan­da a mít nakou­ká­no, pro­to­že si Nezvratný osud: Pokrevní linie i přes účast Tonyho Todda (se kte­rým se samot­ný film lou­čí jed­no­du­še sty­lo­vě) jde bez pro­blé­mu užít i bez zna­los­ti před­cho­zích sním­ků.  V kon­tex­tu série se nicmé­ně jed­ná nejen o poměr­ně funkč­ní způ­sob toho, jak celou sérii smy­sl­ně zacyklit, ale i způ­sob, jak sérii vypus­tit tro­chu jiným smě­rem. Ještě před zhléd­nu­tím mno­zí můžou naří­kat, že je těch Nezvratných osu­dů nějak moc. Po vyso­kých kva­li­tách šest­ky je vlast­ně snad­né dou­fat v sed­mič­ku. Byť to má men­ší háček.

Pokrevní linie si snad­no mohou zís­kat divá­ka už skr­ze úvod­ní retro pasáž z 60. let. Duo Lipovsky a Skein umí postup­ně smy­sl­ně pra­co­vat s napě­tím, dodá­va­jí poté přes­ně to, co se dá tak oče­ká­vat od Nezvratného osu­du 6. Přesto je prá­vě úvod vel­mi sym­pa­tic­kým roz­jez­dem, kte­rý už jenom během jed­né scé­ny doká­že jed­nu stě­žej­ní posta­vu vykres­lit vel­mi sym­pa­tic­ky. Jakmile poté dojde ke sko­ku v čase do sou­čas­nos­ti, opět se pře­kva­pi­vě pro­je­vu­je, jak sil­ná strán­ka šes­té­ho Nezvratného osu­du tkví v prá­ci s posta­va­mi. Tomu hod­ně při­spí­vá fakt, že se i dle samot­né­ho podti­tu­lu film točí kolem jed­né rodi­ny, prá­vě mezi její­mi čle­ny už exis­tu­jí něja­ká pou­ta a v šes­tém fil­mu i pro­to fun­gu­jí emo­ce způ­so­bem, jak to dosud v rám­ci série nešlo. Zásadní poté je, že se i na pomě­ry moder­ní­ho horo­ro­vé­ho žán­ru posta­vy cho­va­jí inte­li­gent­ně. Sice ne tolik, aby si se Smrtí pora­di­li s prs­ty v nose, přes­to sku­teč­ně ale­spoň rea­lis­tic­ky inte­li­gent­ně a pře­de­vším v momen­tech, kdy vědí, že po nich jde Smrt, rea­lis­tic­ky lid­sky.

Stěžejní je, že si scé­nář Busicka a Taylor uvě­do­mu­je hra­ni­ce, mini­mál­ně tedy toho, co žánr sne­se. I pro­to fun­gu­jí přes­ně ty momen­ty, kdy se šes­tý Nezvratný osud pohy­bu­je na hra­ni­cích paro­die, pro­to­že přes­ně tyto momen­ty fun­gu­jí v tom, jak rea­lis­tic­ky fun­gu­jí, půso­bí jako rea­lis­tic­ké výsled­ky pře­mýš­le­ní nad tím, jak nad Smrtí pří­pad­ně vyzrát.  Jedna pasáž  zvlá­dá výbor­ně pra­co­vat s napě­tím (a díky účas­ti Busicka mož­ná pátý Vřískot nee­vo­ku­je náhod­ně), pře­kvá­pek je poté za pocho­du doce­la dost, kdy to opět uka­zu­je, že je tvůr­čí duo zřej­mě sku­teč­ně fanouš­ky a moc přes­ně ví, jak si s divá­ky hrát, aby z toho vze­šel zdár­ný výsle­dek. A když už se může zdát, že znal­ce před­cho­zích fil­mů nemů­že nic pře­kva­pit, obje­ví se pře­ci jen dosta­tek zají­ma­vých vizu­ál­ních nápa­dů a pře­de­vším důkaz toho, že jde s tou­to sérii pře­ci jen pořád pra­co­vat ale­spoň nějak svě­že. Nezvratný osud 6 by vlast­ně mohl být půso­bit jako ide­ál­ní teč­ka za sérií, pře­de­vším i pro­to, že se samot­ný závěr vlast­ně ke Smrti vyja­dřu­je nej­lé­pe, jak je mož­né. I díky hra­vé­mu mar­ke­tingu ovšem Pokrevní linie vydě­lá spous­ty peněz a rea­li­za­ce Nezvratného osu­du 7 je tak zřej­mě nevy­hnu­tel­ná stej­ně jako Smrt.

I kdy­by se ovšem tahle série dočka­la pro­dlou­že­ní exis­ten­ce na dal­ších pár let, prá­vě šest­ka doka­zu­je, že se dá pořád se sérii pra­co­vat svě­že. Už samot­ná úvod­ní pasáž uká­že, jak může vznik­nout půso­bi­vá sek­ven­ce, kte­rá výteč­ně pra­cu­je s kame­rou, zvu­kem, atmo­sfé­rou, pros­tě se vším. Kdyby se tahle série vyda­la smě­rem preque­lů (neby­lo by to popr­vé...) a došlo by na celo­ve­čer­ní Nezvratný osud s retro náde­chem úvo­du Pokrevní linie, moh­lo by se jed­nat o svě­ží pří­růs­tek do této série. Právě už zmí­ně­ná sáz­ka na rodi­nu je ovšem v kon­tex­tu série svě­žím kon­cep­tem. Ne kon­cept,  kte­rý by celou sérii nějak rede­fi­no­val, přes­to ovšem ze šes­té­ho  fil­mu ale­spoň  není cítit šes­tá dáv­ka toho samé­ho. A něco tako­vé­ho není u něko­li­ká­té­ho pokra­čo­vá­ní zaje­té horo­ro­vé série povin­nos­tí.

Je pocho­pi­tel­né, že pro vět­ši­nu horo­ro­vé cílov­ky bude láka­dlem pře­de­vším gore, ti s vět­ší­mi náro­ky ovšem dosta­nou funkč­ní prá­ci s klí­čo­vou rodi­nou a její­mi čle­ny. Takový Richard Harmon je v roli Erika čiré herec­ké zje­ve­ní, Erik se i díky podá­ní Harmona sta­ne rych­le jed­nou z nej­sym­pa­tič­těj­ších postav, prá­vě on je poté důka­zem, že je v šes­tém fil­mu pro­stor i pro něja­kou prá­ci s posta­va­mi a výraz­něj­ším vyob­ra­ze­ním jejich cha­rak­te­ris­ti­ky, pro něco tako­vé­ho bylo při­tom mís­to napo­sle­dy prá­vě u prv­ní­ho fil­mu. Na všech těch nástra­hách Smrti a nava­zu­jí­cím nási­lí jed­no­du­še nesejde v moment, kdy se ode­hrá­vá posta­vám, kte­ré jde sotva nazvat posta­va­mi. A přes­ně to o Pokrevní linii nepla­tí.

Především v IMAXu se na film kou­ká v jeho nej­vel­ko­le­pěj­ších scé­nách krás­ně, trau­ma­tic­ké vzpo­mín­ky na čtvr­tý a pátý díl navíc nevy­vo­lá­vá důstoj­ná prá­ce s efek­ty v pří­pa­dě šes­té­ho fil­mu. Násilí je ve fil­mu dost a mno­ho z nej­bru­tál­něj­ších scén pat­ří prá­vě mezi ty momen­ty, kte­ré tak fas­ci­nu­jí­cím způ­so­bem osci­lu­jí na hra­ni­cích paro­die, přes­to jsou pořád sne­si­tel­né. Šestý Nezvratný osud je v pod­sta­tě ten nej­čer­no­hu­mor­něj­ší, záro­veň je už díky úvod­ní pasá­ži zapo­vě­zen všem sla­bým pova­hám. Klíčové ovšem je, že šes­tý Nezvratný osud dosa­hu­je kva­lit, kte­ré zdán­li­vě byly sérii zapo­vě­ze­né od závě­ru 1. fil­mu. Těžko říct, zda může (nevy­hnu­tel­ná?) sed­mič­ka pokou­šet odva­hu, šes­tý film jde nicmé­ně bez pře­há­ně­ní ozna­čit za dosa­vad­ní vrchol série.

Proč vlast­ně? Velkým plu­sem je ale­spoň čás­teč­ná vůně svě­žes­ti, s tím sou­vi­sí i poměr­ně ino­va­tiv­ní pří­stup k tomu­to pokra­čo­vá­ní, kdy roz­hod­nu­tí vsa­dit na jed­nu rodi­nu při­ná­ší vel­mi pozi­tiv­ní výsle­dek.  Osvěžit sérii šes­tý film zvlád­ne bez pro­blé­mu, už úvod je tak emo­ci­o­nál­ně a vizu­ál­ně str­hu­jí­cí, že skvě­le nalá­ká na zby­tek fil­mu. A i pro­to potě­ší, že k pokle­su v jeho prů­bě­hu nedo­jde, byť má závě­reč­ná tře­ti­na svá sla­bá mís­ta a potvr­zu­je jed­ny z nej­zá­sad­něj­ších pro­blé­mů, kte­rá tahle série má, aby o ní šlo pře­mýš­let jako o sérii, kte­rou jde nějak smys­lu­pl­ně roz­ši­řo­vat. Šestý Nezvratný osud tyto pochyb­nos­ti doká­že zpo­chyb­nit po celou dobu svo­jí sto­pá­že, po jeho závě­ru se ovšem sku­teč­ně těž­ce uva­žu­je, nad tím, jak v sérii smys­lu­pl­ně pokra­čo­vat. To samé nicmé­ně pla­ti­lo i o šes­tém fil­mu, pří­pad­ná sed­mič­ka a dal­ší fil­my z této série tak můžou samo­zřej­mě pře­kva­pit. Nic nicmé­ně netr­vá věč­ně a je dost mož­ná nezvrat­ným osu­dem, že této sérii jed­nou defi­ni­tiv­ně musí dojít dech. Z nejed­no­ho důvo­du lze nicmé­ně říct, že je série po šes­tém fil­mu živěj­ší než kdy dřív.

Jeden z těch horo­ro­vých návra­tů, kte­rý sku­teč­ně dává smy­sl. Byť se série Nezvratný osud už po dru­hém fil­mu moh­la zdát jako kon­cepč­ně vyčer­pa­ná série, duo Zach Lipovsky a Adam B. Stein doda­lo vel­mi pove­de­ný návrat, kte­rý aspi­ru­je na dosa­vad­ní vrchol série. Už úvod­ní pasá­ží je snad­né, aby si film zís­kal divá­ka na svou stra­nu, for­ma mu ovšem vydr­ží po celou dobu a výsled­kem je pove­de­ná (byť neprav­dě­po­dob­ná) teč­ka za celou sérií...

---

Verdikt: 80 %