P. K. Dick je mým oblíbeným autorem, takže i k tomuto textu je nutno patřičně přistupovat. Berte na vědomí, že před psaním jsem si klávesnici za zpěvu temných songů kapely Lunetic potřísnil krví zaměnitelného malého zvířete... Jen tak mohu předstoupit zcela očištěn k psaní o něčem tak výjimečném.
P. K. Dick napsal za svůj životu řadu pozoruhodných románů, z nichž některé i dávaly smysl. Ne nadarmo se ale říká, že je pravým mistrem povídkového formátu. Sbírka „Zlatý muž“ vznikala ještě za autorova života a výběr děl v ní není ani tak podmíněn kvalitou povídek samotných, jako zejména jejich soudržností a určitým přiblížením autora jako takového. Zastoupeny jsou tam tedy všechny atributy, které my - trýznitelé malých zaměnitelných zvířat - u mistra tak obpujeme, skutečností našeho světa počínaje a autenticitou lidství konče.
Jak už to tak ale bývá v podobných sbírkách, tak některé povídky jsou povedené hodně, jiné trochu méně. Všechny se ale dají číst a mají něco, co by snad šlo nazvat myšlenkou (kdyby jen to slovo tedy nebylo tak otravně profláklé).
Ze sbírky se mi nejvíce líbila asi „Ne v této vazbě“, neboť má úplně unikátní, lehce ujetou zápletku ohledně vazby knihy, která si sama pozměňuje obsah daného literárního díla. Dost zajímavé, když se jí pak do „rukou“ dostane třeba Bible, Freud, apod... 🙂 Doporučuji!
Za zmínku určitě stojí i trochu fantaskní (Dick nikdy nebyl ortodoxní „hard sci-fi“ autor) „Král elfů“, pro mě osobně překvapivá povídka „Před-Lidé“ (věnující se legitimitě interupce). V jedné povídce dojde i na humor - „Válka s Fnoly“..., prostě P. K. Dick ve své /plné/ nahotě a kráse.
