PAVEL LIŠKA (1972), role Trpělky

Respektovaný fil­mo­vý, tele­viz­ní a diva­del­ní herec. Narozen v Liberci. Po absol­vo­vá­ní brněn­ské JAMU účin­ko­val v HaDivadle v Brně i Národním diva­dle v Praze. Jeho fil­mo­vým debu­tem byla role Františka v tragi­ko­me­dii Saši Gedeona Návrat idi­o­ta (1999). V násle­du­jí­cích letech si zahrál v řadě fil­mů a tele­viz­ních insce­na­cí. Často spo­lu­pra­co­val s reži­sé­rem Bohdanem Slámou, za hlav­ní roli v jeho tragi­ko­me­dii o křeh­kém vzta­hu dvou mla­dých lidí Štěstí (2005) si odne­sl pres­tiž­ní soš­ku Českého lva za nej­lep­ší muž­ský herec­ký výkon v hlav­ní roli. Výběr z fil­mo­vých pro­jek­tů: Divoké vče­ly (2001), Pupendo (2003), Mazaný Filip (2003), Šílení (2005), Účastníci zájez­du (2006), Venkovský uči­tel (2007), Zloději zele­ných koní (2016), Anděl Páně 2 (2016), Toman (2018).

Představte svou posta­vu Trpělky.

Trpělka je dob­rý člo­věk, kri­mi­nál­ník. Jsem pře­svěd­če­ný, nejen z lite­ra­tu­ry a fil­mu, že tyhle rovi­ny se pros­tě nevy­lu­ču­jí. Včera jsem se potkal po letech se svým kama­rá­dem ze základ­ky, kte­ré­ho pus­ti­li zase z kri­mi­ná­lu. Povídal jsem si s ním po letech. Jeho duše je úpl­ně stej­ná, jako byla, když jsme byli děti. Hned mi nabí­dl, jest­li něco nepo­tře­bu­ju. Jestli nesta­vím barák, nepo­tře­bu­ji pěnu, izo­la­ci? Pak se zara­zil a řekl: „Tobě bych to ale kurňa musel dát gra­tis, ty seš kámoš… No neva­dí, pro tebe to udě­lám lišá­ku.“ Tak to je Trpělka.

Co Vás zau­ja­lo na scé­ná­ři, že jste na svou roli kývl?

Já jsem se s Radkem Bajgarem měl mož­nost potkat už dřív a vždy mi do toho něco při­šlo, tak teď mi to bylo blbý zase odmí­tat. A naštěs­tí nebyl důvod. Ze vše­ho nej­víc mě lákal vlast­ně on. Znal jsem jen jeho prá­ci, jeho ne.

Zmínil jste, že na pro­jek­tu Vás nej­ví­ce lákal reži­sér Radek Bajgar, jak půso­bí na her­ce, v čem Vám jeho způ­sob prá­ce vyho­vu­je?

Byl jsem na něj zvě­da­vý. Byl jsem tro­chu při­pra­ve­ný na to, že bude mít i něja­ký ty nedu­hy reži­sé­rů samou­ků, co si jed­no­ho dne řek­li, že si vlast­ní scé­ná­ře budou reží­ro­vat sami. Ale on byl dospě­lý reži­sér. Nemusel dávat naje­vo, že všech­no ví. Uměl pochy­bo­vat, uměl naslou­chat a byl ote­vře­ný. Uměl si pro­sa­dit svou a pře­svěd­čit ostat­ní. Je pros­tě „dob­rej“.

Má smy­sl se posta­vit zlu a bojo­vat s ním i za cenu vlast­ní obě­ti, jak je vidět ve fil­mu, jaký je Váš názor?

Jasně, že má. Je to vlast­ně úpl­ně jas­ný. Teď měl výro­čí Jan Palach, jeho  posled­ní slo­va byla něco o tom, že člo­věk by měl bojo­vat pro­ti zlu, na kte­ré prá­vě sta­čí. Ale je to, jak by řekl Trpělka: „...kur­va, hod­ně těž­ký.“

S Ivou Janžurovou jste vytvo­ři­li úžas­ný komic­ký pár, ve kte­rém hra­je­te její­ho býva­lé­ho žáka - kri­mi­nál­ní­ka, kte­ré­ho nene­cha­la paní uči­tel­ka rup­nout a z vděč­nos­ti jí dává­te půvab­né rady do živo­ta, např.: „Kriminalita jenom vypa­dá jed­no­du­še, paní uči­tel­ko, ale pak se dyc­ky něco pose­re“ nebo „Je to kur­va těž­ký stře­lit člo­vě­ka.“ Jak se Vám hrá­lo s paní Ivou Janžurovou?

Na ten úžas­ný komic­ký pár jsem zvě­dav. Ještě jsem to nevi­děl. Ale samo­zřej­mě zahrát si s paní Janžurovou je pro mě vždy vel­ká čest.

Pokud bys­te měl pozvat v dub­nu divá­ky do kina na Teroristku, co je v kině čeká?

Nový čes­ký film. A já věřím, že není zby­teč­ný. Krom toho, že by se divá­ci moh­li zasmát, tak by moh­li i tro­chu zpo­zor­nět. Je tam dost para­lel s dneš­ní dobou a kon­krét­ně s tím, co trá­pí teď hod­ně i mě. Někteří jedin­ci si doká­ží kou­pit moc a zblb­nout oby­čej­ný lidí.

Co prá­vě teď natá­čí­te, na co se divá­ci mohou těšit?

Teď natá­čím film, kte­rý si pořád ple­tu s Teroristkou. Jenom názvem tedy. Snažíme se s reži­sé­rem Jiřím Vejdělkem zfil­mo­vat kni­hu Evžena Bočka Poslední aris­to­krat­ka.