Pavel Plyšový se svým Plyšovým Buddhou projdou vaším niterným světem....

„Další pře­káž­ky, dal­ší pří­sli­by, hla­va je stá­le napřed. Kdo ji doho­ní? Kdo se ale­spoň dotkne před­sta­vy? Kam pořád uni­ká sen? Viděl jsem lidi roz­bí­jet skle­ně­né nádo­by a potom šla­pat ve stře­pech. Bosýma noha­ma! Tak jim to říka­li rodi­če, tak je to uči­li ve ško­le, tak jim to pře­ří­ká­va­la tele­vi­ze.

Že život bolí, že je tře­ba krve, být tvr­dý, s ost­rý­mi lok­ty. Podříznout život jak pod­svin­če a pak ždí­mat, ždí­mat, ždí­mat, dokud zbý­vá posled­ní kap­ka krve. Brát, dokud je tu ale­spoň posled­ní ach. Dokud je co brát, tak ber. Hlavně rych­le, než ti to sebe­re někdo dru­hý.“

Pavel Plyšový v tom má jas­no. Přesně takhle vypa­dá život.

Když jsem se začet­la do maleb­né­ho pří­bě­hu, napros­to jsem se v něm roz­ply­nu­la. Tedy v té prv­ní čás­ti, kte­rá mi při­šla voňa­vá ame­ric­kou plá­ní, chát­ra­jí­cí far­mou a podiv­ný­mi vzta­hy mezi oby­va­te­li pro­sy­ce­ný­mi výpa­ry alko­ho­lu a občas něja­ké­ho toho střel­né­ho pra­chu. No, nenech­te se mýlit. Michal Čagánek tenhle pří­běh umís­til do téměř sou­čas­nos­ti. Přesto tako­vá odleh­lá mís­ta v Americe jsou? Ať jsou, je to i přes všech­nu drs­nost a kru­tost pří­ro­dy pře­ce jen nád­her­ný námět pro čte­ní, kte­ré vás strh­ne.

Ani mne nena­padlo, že o tom malém klu­ko­vi, o kte­rém tady čtu, jak pro­ží­vá svo­je naiv­ní dět­ství, budu číst dál tak, jak bude dospí­vat, že se vrá­tí do Prahy, rodiš­tě své mat­ky a že ten náš důvěr­ně zná­mý svět bude neu­stá­le kon­fron­to­vat s moud­ros­tí, ke kte­ré došel jako dítě. Osamocené, žijí­cí jen samo se sebou a svým pohle­dem na ten podiv­ný, zkři­ve­ný a zce­la jiný svět. S jakou samo­zřej­mos­tí ho ale žil!

Autor zacho­val auten­ti­ci­tu!

Co ale musím auto­ro­vi nechat a smek­nout poklo­nu, je grá­cie a šmrnc, s jaký­mi pro­ni­kl do hla­vy malé­ho Pavla, jak moc začal žít jeho pří­běh, jeho nau­če­né cho­vá­ní, jeho dušev­ní i duchov­ní pocho­dy. A když si pak Pavel Plyšový vzal toho své­ho med­víd­ka a vydal se na ces­tu do nové­ho živo­ta, byl to zce­la jiný člo­věk. Byl už dospě­lý, ač mu bylo pou­hých dva­náct let…

A najed­nou zmi­zel ten roman­tic­ký pří­běh, kte­rý jsem hlta­la zeza­čát­ku. Najednou byl pryč prach ame­ric­kých pla­nin a měla jsem dojem, jako kdy­by mne autor vzal někam do kra­jin Malého prin­ce, někam do horeč­na­té­ho sta­vu, ze kte­ré­ho kdo­ví, jest­li se ješ­tě někdy potvr­dím.

Později, spo­leč­ně s pro­lí­na­ný­mi reá­li­e­mi dneš­ní Prahy, jsem čas­to až do mor­ku kos­tí cíti­la tu bez­moc a podi­vo­vá­ní se nad logi­kou, kte­ré se musí­te dnes při­způ­so­bit, abys­te mate­ri­ál­ně pře­ži­li. S Pavlem Plyšovým bude­te na samém dně, ale také na samém vrcho­lu. I kdy­by nic jiné­ho, i kdy­by vás zau­jal jen pou­hý pří­běh, věř­te, že tuhle kni­hu si rádi pře­čte­te podru­hé, pro­to­že si jsem jis­ta, že do ní autor scho­val neu­vě­ři­tel­né množ­ství rovin, pod­tó­nů a moud­ros­ti, kte­rá se odkrý­vá až poté, co čte­te už jed­nou zná­mý pří­běh.

O auto­ro­vi:

Michal Čagánek: Nemohu tvr­dit, že se vše, co v této kni­ze popi­su­ji, sku­teč­ně sta­lo. Kdykoliv však rád odpří­sáh­nu, že všech­no, o čem píši, je prav­da. Neumím si vymýš­let. Slova do mě vstu­pu­jí tak, jako voda vstu­pu­je do kra­ji­ny. Dávám jim pro­stor se pro­je­vit, ne slo­vům, ale tichu za nimi… Michal Čagánek je spi­so­va­tel, hudeb­ník. Vyrostl na Moravě, byd­lí v Praze, pra­co­val jako uči­tel v mateř­ské ško­le, poli­cis­ta i pro­da­vač bio potra­vin. Pořádá autor­ská čte­ní, hudeb­ně medi­tač­ní cvi­če­ní, kur­zy sebe­roz­vo­je a svou kniž­ní tvor­bou inspi­ru­je a těší stá­le více čte­ná­řů. www.prameninspirace.cz

Vydalo nakla­da­tel­ství Synergie Publishing, 2017, www.synergiepublishing.com

---