Petr Čtvrtníček - velitel stráží

V této pohád­ce jste veli­te­lem strá­ží, mohl bys­te nám vaši posta­vu nějak při­blí­žit?

 Velitel strá­ží ve zmí­ně­ném pro­jek­tu je 170 cm vyso­ký muž střed­ní posta­vy, hovo­ří čes­ky, slo­ven­sky, maďar­sky a cikán­sky, vyhle­dá­vá osa­mě­lé pro­dukč­ní a přespá­vá u nich.

 Baví vás hrát ve sty­li­zo­va­ných kos­tý­mech nebo dává­te před­nost vzhle­do­vě civil­něj­ším rolím?

Baví mě obé.

Kdybyste se vrá­til v čase a oci­tl se ve stře­do­vě­ku, líbi­lo by se vám být veli­te­lem strá­ží nebo bys­te si vybral jinou pro­fe­si? Mohl bys­te říci proč?

 Vybral bych si logic­ky pro­fe­si pana krá­le.

 Co vás na pro­jek­tu Řachanda zau­ja­lo?

 Zaujala mě tam jed­na pro­dukč­ní ze Šumperku.

 Absolvujete jako veli­tel strá­ží něja­kou nároč­nou scé­nu? Musel jste se na ni nějak spe­ci­ál­ně při­pra­vo­vat?

 Kdepak, já už na tako­vé věci při­pra­ven jsem. Alespoň to tvr­dí můj Mistr.

Když si vzpo­me­ne­te na natá­če­ní Řachandy, co se vám vyba­ví?

 Je to scé­na, kdy tan­čí­me s Oldřichem Kaiserem. Škoda, že u toho nebyl Zdeněk Chlopčík.

V Řachandě má svo­je mís­to i spous­ta pohád­ko­vých bytos­tí a magic­kých bylin. Věříte nebo věřil jste jako malý v jejich exis­ten­ci?

 Jako malý jsem věřil na Ježíška a jako dospě­lý muž věřím v jed­nu magic­kou byli­nu. A teď mě omluv­te, jdu to smot­nout.

Máte rád pohád­ky? Jaká je vaše nej­ob­lí­be­něj­ší?

 Nejradši mám pohád­ku „Jak šlo vej­ce na van­dr.“ Je to můj auto­bi­o­gra­fic­ký pří­běh z uro­lo­gic­ké­ho oddě­le­ní vino­hrad­ské nemoc­ni­ce.

Kdybyste měl pohád­ku Řachanda popsat jed­nou větou, jakou bys­te zvo­lil?

 To už je otáz­ka na mou tis­ko­vou mluv­čí Mirku Spáčilovou.