Poklad na Stříbrném jezeře - Grobničko polje a boj o Butlerovu farmu

Z vni­t­ro­ze­mí se štáb pře­su­nul do Rijeky, pří­stav­ní­ho měs­ta na seve­ru Chorvatska a uby­to­val se v hote­lech Park a Jadran. V blíz­kos­ti Rijeky se nachá­zí Grobničko polje, kte­ré fil­ma­ři vyu­ží­va­li pro růz­né jez­dec­ké scé­ny. Připomeňme např. úvod­ní scé­nu fil­mu, kte­rou nos­tal­gic­kým hla­sem komen­to­val Vladimír Ráž, osvo­bo­ze­ní Ellen a její­ho otce ze spá­rů ban­di­tů, boj o Butlerovu far­mu, Fredův sou­boj s Cornelem a mno­hé jiné. Grobničko polje dnes vyu­ží­va­jí spor­tov­ní let­ci a milov­ní­ci auto­mo­bi­lo­vých závo­dů. Nachází se tu jeden z nej­lep­ších auto­dro­mů v Chorvatsku.

Takto vzpo­mí­nal na prá­ci pro Poklad na Stříbrném jeze­ře scé­no­graf Duško Jeričević:

Byl jsem teh­dy fil­mo­vým archi­tek­tem u Jadran fil­mu a při­pa­dl mi úkol uká­zat vede­ní Rialto Filmu mož­né loka­li­ty natá­če­ní. Četl jsem scé­nář a vzpo­mí­nal na romá­ny Karla Maye, kte­ré jsem měl ješ­tě v dob­ré pamě­ti jako tu nej­dů­le­ži­těj­ší lite­ra­tu­ru gym­na­zi­ál­ních let. Nejvíc infor­ma­cí o všem, co sou­vi­se­lo s Divokým zápa­dem a s Indiány, jsem našel v knihov­ně ame­ric­ké­ho kon­zu­lá­tu v Záhřebu. Tam byly kni­hy o všem mož­ném, od indi­án­ské­ho oble­če­ní a zbra­ní přes růz­né typy pušek a revol­ve­rů bělo­chů až po náčr­ty kon­struk­ce poš­tov­ní­ho dostav­ní­ku, indi­án­ské­ho sta­nu, péro­vých ozdob náčel­ní­ků a jiných detai­lů.

Oběma pánům z Rialto Filmu jsem byl před­sta­ven jako fil­mo­vý archi­tekt, kte­rý je bude dopro­vá­zet při hle­dá­ní míst pro natá­če­ní. Naše vede­ní mi je však nepřed­sta­vi­lo úpl­ně přes­ně, neboť Dr. Haralda Reinla jsem poznal jako hlav­ní­ho archi­tek­ta a Erwina Gitta jako reži­sé­ra fil­mu. Po něko­li­ka dnech se uká­za­lo, že lidé, kte­ří nás vzá­jem­ně před­sta­vi­li, nemě­li tak úpl­ně jas­no, kdo je kdo. Asi neu­mě­li dost dob­ře němec­ky.

Na ces­tě, kte­rou jsem naplá­no­val, jsme jeli autem přes Gorski Kotar s jeho nád­her­ný­mi lesy, kte­ré se týmu veli­ce líbi­ly, a dál na Grobničko polje. Tam teh­dy ješ­tě neby­la závod­ní drá­ha a půso­bi­lo to jako sku­teč­ná pré­rie na úpa­tí hor. Do údo­lí, zaře­zá­va­jí­cí­ho se do skal, jsme situ­o­va­li dvě stav­by. V jed­nom jsme naplá­no­va­li indi­án­skou ves­ni­ci a ve dru­hém far­mu, opev­ně­nou dře­vě­ný­mi pali­sáda­mi, s obvyk­lý­mi domy, stá­je­mi, skla­diš­ti apod. Místo bylo vel­mi pří­hod­né, neboť Indiáni měli při­jet na svých koních na pomoc obrán­cům far­my, kte­rou tram­po­vé chtě­li zapá­lit hoří­cí­mi pochod­ně­mi. Poté, co jsme se již zača­li zabý­vat pro­blémy natá­če­ní, jsem se zeptal dr. Reinla, jehož jsem pova­žo­val za scé­no­gra­fa, kdy bych od něj mohl dostat prv­ní nákre­sy budou­cích sta­veb, abych mohl udě­lat náčr­ty a cení­ky. Dr. Reinl na mě udi­ve­ně pohlé­dl a řekl, že to je můj úkol, on že je fil­mo­vý reži­sér. Když jsem mu vyprá­věl, jak mi byl před­sta­ven, od srd­ce se zasmál. Také pan Gitt, vedou­cí výro­by a zástup­ce pro­du­cen­ta, se musel smát.

Velký boj o Butlerovu far­mu se natá­čel dlou­hých šest dní. Při natá­če­ní této scé­ny byli vytí­že­ní pře­de­vším jugo­sláv­ští kaska­dé­ři a pyro­tech­nik Erwin Lange, v té době mis­tr své­ho obo­ru. Pochopitelně došlo k něko­li­ka zra­ně­ním, ale to nej­ku­ri­óz­něj­ší si při­vo­dil kame­ra­man Ernst Kalinke, kte­ré­ho zasá­hl kus hoří­cí hmo­ty ze zápal­né pochod­ně. Naštěstí byl blíz­ko reži­sér 2. štá­bu Radenko Ostojić, kte­rý rych­le svlé­kl své kože­né sako, pře­ho­dil ho přes kame­ra­ma­na a pla­me­ny uhasil. Přesto musel být Kalinke s těž­kým zra­ně­ním odve­zen do nemoc­ni­ce v Rijece, kde strá­vil osm dní. Zbývající zábě­ry boje o Butlerovu far­mu poří­dil jeho asi­s­tent Everhardt Dycke.

---