Předělávka původního katastrofického filmu ze 70. let o skupince „vyvolených“, kteří se snaží ve zdraví dostat z překotivší se velké, dlouhé zaoceánské lodi (o čemž mají snahu vás přesvědčit první záběry).
Zápletka je klasicky katastrofická. Hafo lidí se baví na luxusní lodi, slaví příchod nového roku. Během pár scén poznáme velmi stručně několik jedinců, kteří se i přes dobré rady kapitána rozhodnou na vlastní pěst dostat z lodi, která se po zásahu tzv. zbloudilé vlny ocitla vzhůru nohama. Než se potopí do mořských hlubin je jen otázkou času, takže se naši dobrodruzi vydávají na cestu útrobami lodi dolů nebo vlastně nahoru k lodnímu šroubu, kudy jedině se dá dostat ven.
Jaká náhoda, že mezi skupinou hledající záchranu je bývalý mariňák a hasič. Dále tu máme černou pasažérku trpící klaustrofobií, homosexuála, kterému dal jeho přítel k Novému roku sbohem, dcera onoho bývalého hasiče (mimochodem taky bývalého starosty New Yorku) a její snoubenec, matka se synem, horkokrevný showman a mapa-člen posádky. Děj filmu v podstatě spočívá v opičí dráze našeho družstva skrz loď, v otvírání mnoha dveří, kdy nikdy nevíte, co vás za nimi čeká a v postupném odpadání „méně zajímavých“ členů týmu. Nechybí samozřejmě mocenské spory o vůdcovství ve skupině a rodinné problémy otec-dcera-snoubenec.
Novodobá technika dala tvůrcům novodobého Poseidonu do rukou značná esa, která však nebyla vždy ideálně využita. Pár trikových záběrů je efektních (např. přechod obří vlny nebo jednotlivé scény, v nichž voda v lodi likviduje zařízení i lidi). Na druhou stranu některé scény jsou vyloženě „humorné“, a to nejen z trikařského pohledu, ale i scénáristického. U některých je vyloženě trik viditelný jako např. při propadu jakési turbíny či motoru skrz podlahu/strop haly. Pokud jde o scénáristické úlety pak bych opravdu chtěla být u toho, jak se člověk udrží na naprosto hladkém držadlem a s dalším člověkem na zádech přejede ve stylu lanovky obrovskou halu. Stejně tak ze „skoku do neznámé vody“, tedy do haly plné vody, neřku-li hořící, by lékaři měli radost. Největší chuťovka je ovšem záchranný člun v závěrečné scéně, který jakoby zázrakem plave zrovna okolo :-).
Pozitivní je na filmu rozhodně jeho délka. Děj 97 minut probíhá v poměrně svižném tempu a aby ne, když jde o život. Osobně mám katastrofické filmy docela ráda a vždycky čekám, jaké neuvěřitelné scény tvůrci hlavním aktérům zase připraví. Takže v tomto ohledu film rozhodně nezklamal. A navíc, bude to znít jako klišé, když napíšu, že byl bohužel plný katastrofických klišé :-).
Photos © Warner Bros. Pictures
Nejnovější komentáře