Ran - Král Lear dle Akiry Kurosawy

Zámožný pan Hidetora (Tatsuya Nakadai) se na osla­vě svých 70. naro­ze­nin roz­hod­ne roz­dě­lit pan­ství mezi tři syny. Nejmladší Saburo (Daisuke Ryu) se ho pokou­ší odra­dit od ukva­pe­né­ho roz­hod­nu­tí, ale pyš­ný a tvr­do­hla­vý vlád­ce se ho zřek­ne. Když se star­ší syno­vé Taro (Akira Terao) a Jiro (Jinpachi Nezu) ujmou vlá­dy, rych­le se obrá­tí pro­ti své­mu vlast­ní­mu otci a začnou usi­lo­vat o úpl­nou kon­t­ro­lu nad celým úze­mím. Hidetora musí nako­nec v krva­vé bitvě opus­tit své v...lastní krá­lov­ství a vyrov­nat se s důsled­ky násil­né a kru­té minu­los­ti.

Japonský reži­sér a sce­náris­ta Akira Kurosawa se prá­vem zapsal do celo­svě­to­vé­ho fil­mo­vé­ho hle­dáč­ku, pro­to­že šlo o fil­ma­ře vel­mi výraz­né­ho, ve své prá­ci napros­to přes­né­ho a pře­de­vším sku­teč­ně talen­to­va­né­ho. Kurosawa byl sil­ný pun­tič­kář, kte­rý točil jen když bylo to neji­de­ál­něj­ší poča­sí a cel­ko­vě se řádí mezi tak­zva­né reži­sé­ry per­fek­ci­o­nis­ty. Jeho nej­zná­měj­ším fil­mem je asi pře­ce jen Sedm samu­ra­jů, tenhle japon­ský veli­kán toho má ale na kon­tě mno­hem více a v jeho kari­é­ře najde­me 32 fil­mů pod kte­rý­mi je pode­psa­ný jako reži­sér. Krom Sedmi sta­teč­ných poté mezi jed­ny z jeho nej­slav­něj­ších bijá­ků pat­ří prá­vě Ran.

Samotná myš­len­ka na film u Kurosawy vznik­la při čte­ní člán­ku o váleč­ném lor­du Mori Motonarim, kte­rý díky svým třem synům, kte­ří k němu byli loa­jál­ní ovlá­dl mno­ha úze­mí a prá­vě díky jeho synům se stal váleč­ným lor­dem. Kurosawa poté při­šel se svým scé­ná­řem, kte­rý pra­co­val s myš­len­kou co by se sta­lo kdy­by jeho tři syno­vé zase tak loa­jál­ní neby­li. Velmi výraz­ně poté Ran ovliv­nil Král Lear od Williama Shakespeara, z jehož Kurosawa hod­ně čer­pal a stej­ně jako v Ranovi tak i Král Lear pojed­ná­vá o stár­nou­cím váleč­ném lor­do­vi, kte­rý pře­dá­vá moc svým dětem, s tím roz­dí­lem, že ve hře Williama Shakespeara má Lear tři dce­ry. Ran si nicmé­ně z Krále Leara bere důle­ži­té ele­men­ty a pro­to se dá sku­teč­ně pova­žo­vat za adap­ta­ci Williama Shakespeara. Především se ale slu­ší dodat, že Run je sku­teč­ná ukáz­ka tvůr­čí kre­a­tiv­nos­ti Kurosawy a důkaz toho jak výraz­ný tvůr­ce byl.

Ran je pře­de­vším film, kte­rý těží ze své­ho vizu­ál­ní­ho podá­ní pro­ti kte­ré­mu pros­tě nejde vytknout vůbec ale vůbec nic. Ran má napros­to pře­krás­nou kame­ru a napros­to skvě­le pra­cu­je s barva­mi. S tím má spo­je­né pře­krás­né kos­týmy na kte­rých se sku­teč­ně nešet­ři­lo a film byl za ně prá­vem oce­něn Oscarem. S tím je zase spo­je­ná napros­to pře­krás­ný výběr loka­cí pro výpra­vu. A též má film bra­vur­ní bitev­ní sek­ven­ce, ta prv­ní (ze dvou) je vylo­že­ně nesku­teč­ně sil­ná a Kurosawa v ní před­vá­dí napros­to bru­tál­ní jat­ka. Dopomáhá tomu i výbor­ná hud­ba Tórua Takemicueho.

Akiro Kurosawa zde pře­de­vším fun­gu­je jako oprav­du sil­ný vypra­věč. U Rana sice pře­ce jen trvá prv­ních pár minut než vás vlast­ně donu­tí se do vyprá­vě­ní pono­řit, sku­teč­ně se mu to ale po pár minu­tách pove­de a i přes­to, že je Ran pře­ce jen mož­ná troš­ku pře­ta­že­ný a mohl být krat­ší po celou dobu fun­gu­je. Jenom je tohle pře­ce jen mož­ná film u něhož vizu­ál­ní strán­ka pře­vlá­dá nad strán­kou pří­bě­hu a vyprá­vě­ní.

Opět je nut­né při­po­me­nout, že Ran není film s neza­jí­ma­vým pří­bě­hem nebo, že by neměl totál­ně sil­né pasá­že. Naopak jsou v něm najít tře­ba sil­né meta­fo­ry nebo zají­ma­vé pod­tex­ty. O stár­nou­cím páno­vi Hidetorovi se napří­klad postu­pem čím dál tím více dozví­dá­me, že oprav­du nebyl žád­ný sva­tou­šek a mož­ná si tak vše co se děje oko­lo jeho synů zaslou­ží. Všechny posta­vy tu vlast­ně mají něja­ký smy­sl moti­va­ce, někte­ří se chtě­jí Hidetorovi pomstít, někte­ří mají tro­chu pro­s­těj­ší motivaci- Chtějí pros­tě moc! Je tu nicmé­ně pro­blém, že ve finá­le tu sku­teč­ně není posta­va ke kte­ré by se dal vytvo­řit něja­ký sil­něj­ší vztah. Nepodaří se tu vybu­do­vat ani u nejmlad­ší­ho z Hidetorových synů ani u moud­ré­ho rád­ce. A je to ve finá­le sice ško­da, záro­veň mi ale tenhle fakt už dlou­ho neva­dil u žád­né­ho fil­mu méně než prá­vě u Ran.

I přes váž­ný pří­běh tu nechy­bí jis­té poku­sy o humor, ten mě ale tře­ba prá­vě na roz­díl od Kurosawových Sedmi samu­ra­jů nechá­val vět­ši­nu času chlad­ným a více jsem si uží­val poku­sy o čer­ný humor, kte­ré­ho ve fil­mu není zase tak moc, jakmi­le ale dora­zí tak sto­jí za to. Pořád jde pře­de­vším ale o oprav­du tra­gic­ký pří­běh ze kte­ré­ho je ona inspi­ra­ce z Krále Leara cítit oprav­du vel­mi a i díky skvě­lým herec­kým výko­nům se dá ta napja­tá atmo­sfé­ra všu­de kolem uvě­řit. A to je u tako­vé­ho sil­né­ho pří­bě­hu potře­ba, pře­de­vším ale potě­ší, že veš­ke­ré men­ší pod­zá­plet­ky nebo cha­rak­ter­ní vývo­je někam vedou a mají smy­sl, což bohu­žel taky není pra­vi­dlo vyte­sa­né do kame­ne. Ve finá­le se dokon­ce obje­ví i jis­tá for­ma lítos­ti i přes­to, že ješ­tě pár minut nazpá­tek bys­te dotyč­né posta­vě přes­ně tako­vý osud přá­li. I to je ale ukáz­ka cel­kem sil­ně vysta­vě­né­ho budo­vá­ní, kte­ré se tu Kurosawovi a spo­lusce­náris­tům poved­lo. I když je prav­da, že tu pořád měli kli­ku v sil­né před­lo­ze samot­né­ho Shakespeara. Sluší se ale dodat, že je Ran ve finá­le pře­ce jen spí­še vol­něj­ší a Kurosawa tu při­šel i s nový­mi prv­ky. A prá­vě kom­bi­na­cí Shakespearovské před­lo­hy a Kurosawova vtis­ku vznik­lo něco tak výji­meč­né­ho a prá­vem dodnes ceně­né­ho.

Ran je spí­še „ jen´´ sil­né vizu­ál­ní vele­dí­lo než doko­na­lá fil­ma­ři­na po všech strán­kách. Je ale ukáz­kou skvě­lé­ho tvůr­čí­ho týmu, kte­rý krom Kurosawova per­fek­ci­o­ni­zmu sto­jí také na výbor­né kame­ře, výbor­né výpra­vě, bra­vur­ním kos­týmům nebo také sil­ně funkč­ní hud­bě a cel­ko­vě bez­chyb­né vizu­ál­ní strán­ce. K doko­na­los­ti tomu pře­ce jen něco malin­ko chy­bí a něco z fil­mu moh­lo jít ven úpl­ně nebo do něj jít ale­spoň v tro­chu pozmě­ně­né for­mě, přes­to všech­no ale pře­ce sil­ný fil­mo­vý záži­tek, kte­rý doka­zu­je, že Kurosawa nebyl vele­ben omy­lem.

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

---

Foto: StudioCanal Limited UK

---

---