RECENZE – ČAJOVNA V TOKIU

Jenže na mís­tě s hrů­zou zjis­tí, že jejím prů­vod­cem je muž, kte­rý jí před dese­ti lety zlo­mil srd­ce – při­taž­li­vý a úspěš­ný foto­graf Gabe.

Čas strá­ve­ný s Gabem je pro Fionu zpo­čát­ku za trest. Fotograf jí dává naje­vo, jak ho obtě­žu­je, že se jí musí věno­vat. Tři gene­ra­ce míst­ních žen ji ale při­jmou mezi sebe a Fiona v jejich domě a rodin­né čajov­ně nachá­zí lás­ku a vře­lost, kte­rá jí schá­zí. Užívá si s nimi pik­nik pod saku­ra­mi, pozná­vá japon­ský čajo­vý obřad. A prá­vě díky nim se jí postup­ně vra­cí sebe­vě­do­mí, kte­ré jí dáv­ný inci­dent pořád­ně pochrou­mal.

Mezitím k sobě s Gabem při toul­kách Tokiem poma­lu nachá­ze­jí ces­tu a začí­ná to mezi nimi zno­vu jis­k­řit…

Osmadvacetiletá Fiona vyhra­je čtr­nác­ti­den­ní pobyt v Japonsku navíc obo­ha­ce­ný o pří­tom­nost men­to­ra, díky kte­ré­mu by se měla Fiona zdo­ko­na­lit ve foto­gra­fo­vá­ní a po návra­tu uspo­řá­dat v Londýně vlast­ní výsta­vu foto­gra­fií. Fiona je totiž zapá­le­ná foto­gra­f­ka a autor­ka úspěš­né­ho blo­gu.

Fiona se nesmír­ně těší, men­to­ra jí má totiž dělat slav­ný foto­graf Jutaka Araki. Jaké je však pře­kva­pe­ní, když Fionu na letiš­ti vyzved­ne popu­lár­ní foto­graf Gabriel Burnett. Fiona ho moc dob­ře zná, bohu­žel. Před dese­ti lety byl jejím uči­te­lem a Fiona k o šest let star­ší­mu muži zaho­ře­la pla­to­nic­kou lás­kou. Došlo to dokon­ce tak dale­ko, že ho polí­bi­la. Zesměšnila se tak pře­de vše­mi spo­lu­žá­ky a zaží­va­la poslé­ze nepěk­né časy hra­ni­čí­cí až se šika­nou.

Gabe ji však nepo­zná, jenom jí ozná­mí, že bude jejím men­to­rem mís­to Jutaka Arakiho, kte­rý se z váž­ných rodin­ných důvo­dů omlou­vá. Odveze Fionu do domu ke třem ženám, kde bude násle­du­jí­cí dva týd­ny byd­let. Fiona je nad­še­ná, neboť maji­tel­ka Haruka se svou dce­rou pro­vo­zu­je vlast­ní čajov­nu a dokon­ce pro­vá­dí čajo­vé obřa­dy. A to si Fiona přá­la zažít. Nahlédne také do vzta­hů tří gene­ra­cí japon­ských žen, babič­ky, mat­ky a dospí­va­jí­cí dce­ry.

Méně nad­še­ná je však z Gabeho, kte­rý je vidi­tel­ně otrá­ve­ný, že má dělat Fioně prů­vod­ce. Není však všem dnům konec a vše se může nako­nec v zemi roz­kvet­lých sakur změ­nit. Gabe totiž nemá tak úpl­ně špat­nou paměť a na udá­los­ti sta­ré deset let se roz­po­me­ne.

Od autor­ky je to již šes­tá kni­ha, kte­rou jsem čet­la a opět mi byl její pří­běh pohla­ze­ním po duši. Tentokrát jsem moh­la troš­ku nakouk­nout do japon­ské kul­tu­ry a v duchu a před­sta­vách se pře­nést mezi roz­kvet­lé saku­ry, na horu Fudži nebo iko­nic­kou kři­žo­vat­ku Šibuji jako pro­ti­kla­du k pří­ro­dě. 

Fiona mi byla sym­pa­tic­ká a troš­ku mi při­po­mně­la mě samot­nou svým vzta­hem s mat­kou. Samozřejmě nechy­bě­la rozum­ná dáv­ka roman­ti­ky. Já na ni moc nejsem, ale v při­mě­ře­né dáv­ce nepro­tes­tu­ji a v podá­ní Julie Caplin je napros­to vyho­vu­jí­cí.

Pokud máte chuť pře­nést se na pár hodin do Japonska, poznat pár zvy­ků, japon­ská jíd­la, rodin­né vzta­hy a užít si roman­tic­ké chvil­ky, urči­tě si Čajovnu v Tokiu pře­čtě­te.

Za poskyt­nu­tí recenz­ní­ho výtis­ku vel­mi děku­ji nakla­da­tel­ství Cosmopolis. Knihu zde může­te zakou­pit.