50/50 [85%]

http://www.csfd.cz/film/264993-50/
http://www.imdb.com/title/tt1306980/

Je tu konec roku a s ním kaž­do­roč­ní pře­sun od čis­tě bloc­kbuste­ro­vé­ho léta k tro­chu ambi­ci­oz­něj­ším a hod­not­něj­ším sním­kům. Ne že by se jich během zbyt­ku roku hned něko­lik neu­ro­di­lo, spí­še však stu­dia tla­čí své hod­not­něj­ší sním­ky prá­vě v této době, kdy se začí­ná roz­bí­hat Oscarová sezo­na, kte­rá vyvr­cho­lí 26. úno­ra v Kodak Theatre, kde se koná již 84. roč­ník udí­le­ní cen aka­de­mie. A zrov­na 50/50 pat­ří mezi sním­ky, kte­ré by ale­spoň něja­kou nomi­na­ci pro sebe moh­ly urvat. Není to jen obvyklou zbra­ní sním­ků tou­ží­cích po cenách, tedy utr­pe­ní člo­vě­ka, čas­to díky rako­vi­ně nebo jiné zákeř­né nemo­ci. Je to hlav­ně díky tomu, že film i přes­to, že je ze znač­né míry výpo­vě­dí člo­vě­ka, kte­rý si tím vším pro­šel, je to jeden z nej­o­sob­něj­ších sním­ků v dis­tri­buci za posled­ní měsí­ce.  

Adam je se svým živo­tem rela­tiv­ně spo­ko­je­ný. Má stá­lou prá­ci v rádiu, má za pří­tel­ky­ni krás­nou malíř­ku a i přes­to, že vše není úpl­ně ide­ál­ní, nestě­žu­je si. V posled­ní době ho však trá­pí boles­ti zad. Překvapením pro něj však je, když mu dok­tor ozná­mí, že jeho boles­ti způ­so­bu­je zhoub­ný nádor na páte­ři. Pro 27 leté­ho  Adama to není zrov­na pří­jem­ným pře­kva­pe­ním. Jeho šan­ce na pře­ži­tí jsou u toho­to typu nádo­ru 50 na 50. Adam nasta­lou situ­a­ci bere dale­ko sta­teč­ně­ji než jeho oko­lí. V momen­tě kdy však začne vní­mat, co rako­vi­na s lid­mi dělá, začí­ná si uvě­do­mo­vat, že dosa­vad­ní styl jeho živo­ta potře­bu­je změ­nu. Jeho jedi­nou oba­vou však je, jest­li na to už není poz­dě.

Ono, úto­čit na divá­ka rako­vi­nou není zrov­na ori­gi­nál­ní tah. Pro aka­de­mi­ky to je láka­dlo, pro her­ce výzva ale pro divá­ka vět­ši­nou nic moc objev­né­ho a zábav­né­ho. Proto je hlav­ně fajn to, že se tvůr­ci 50/50 od toho­hle čás­teč­ně opros­ti­li a mís­to aby se věno­va­li trá­pe­ní samot­né­mu, kla­dou důraz na dopad na osob­nost člo­vě­ka a jeho oko­lí. V pod­sta­tě tu prim hra­je Adamovou vyrov­ná­vá­ní se s fak­tem, že už by všech­no nemu­se­lo zrov­na být ok. I když tak děj jede v pod­sta­tě přes­ně pod­le zaběh­nu­té­ho rám­ce, jeho oko­lí obsa­hu­je hned něko­lik ste­re­o­typ­ních arche­ty­pů postav a vývoj je znač­ně před­ví­da­tel­ný, divák se jed­no­du­še nenu­dí. Film totiž nesá­zí jen na depre­siv­ní strán­ku nemo­ci a její­ho dopa­du, šikov­ně vyu­ží­vá nemo­ci i k pozi­tiv­ně­ji ladě­ným momen­tům, kte­ré ačko­liv mís­ty laš­ku­jí s infan­til­nos­tí, nikdy hra­ni­ci dob­ré­ho vku­su nepře­kro­čí.

Tohle navíc vynik­ne v dru­hé půli, kdy nejen, že se pří­bě­hu pove­de  divá­ka koneč­ně vtáh­nout do atmo­sfé­ry osu­du Adama, ten si ale také začne uvě­do­mo­vat i jiné mož­nos­ti a dopa­dy jeho jed­ná­ní v tro­chu vět­ším měřít­ku. Opět před­ví­da­tel­né a čás­teč­ně klišé, ovšem nějak jsem se nepři­sti­hl při tom, že by mi to vadi­lo. Možná to bylo dél­kou fil­mu, mož­ná to bylo pros­tě tím, že ačko­liv jed­not­li­vé prv­ky jsou v rám­ci mezí ok, jejich výsled­ná kom­bi­na­ce v závě­ru pros­tě fun­gu­je. Přičtěte si k tomu zají­ma­vou hud­bu a ne až tak okou­ka­né tvá­ře a máte jeden z nej­pří­jem­něj­ších fil­mů letoš­ní­ho roku, kte­rý doká­že oslo­vit téměř kaž­dé­ho.

Adam má rako­vi­nu. V 27 letech ne zrov­na pří­jem­né vyhlíd­ky. 50/50 je i přes auru ne pří­liš zají­ma­vé­ho sním­ku jed­ním z nej­pří­jem­něj­ších pře­kva­pe­ní letoš­ní sezo­ny. Osobitě odvy­prá­vě­ná son­da do hla­vy mla­dí­ka nemoc­né­ho vzác­ným dru­hem rako­vi­ny je vtip­ná ale i mra­zi­vě chlad­ná záro­veň. Skvělá hud­ba a fakt, že se jed­ná z čás­ti o pří­běh zalo­že­ný na sku­teč­ných udá­los­tech jen pod­kres­lu­jí fakt, že i ste­re­o­typ­ní pří­běh a sto­krát omle­tá záplet­ka se dá pře­pra­co­vat v dojí­ma­vý pří­běh plný emo­cí.