Muži, kteří nenávidí ženy | The Girl with the Dragon Tattoo [90%]

http://www.csfd.cz/film/279569-muzi-kteri-nenavidi-zeny/

 V kinech ČR od:12.01.2012
 V kinech SR od:12.01.2012

•  
  

  Girl with the Dragon Tattoo, The

•  
  

  Muži, ktorí nenávidia ženy

Americké rema­ky úspěš­ných fil­mů z Evropy a Asie nejsou ničím neob­vyk­lým, jen za posled­ních let jich bylo hned něko­lik. Dělat ale pře­dě­láv­ku ani ne dva roky staré­ho fil­mu může půso­bit pře­ci jen tro­chu mimo mísu. Když se však podí­vá­te do kolon­ky režie u této pře­dě­láv­ky uvi­dí­te, že zde je uve­den David Fincher, jed­na z mála fil­mař­ských jis­tot v sou­čas­ném Hollywoodu. Tomu už mno­ho lidí před­po­ví­da­lo pře­šlap u sním­ku The Social Network a při­tom se z něj stal jeden z nej­lep­ších fil­mů roku. Jak tedy pocho­dil v nevděč­ných vodách pře­dě­lá­vek? Ještě by se slu­še­lo upo­zor­nit dopře­du, že ten­to názor je psa­ný bez zhléd­nu­tí původ­ní švéd­ské tri­lo­gie a to jak kniž­ní, tak její zfil­mo­va­né ver­ze. Jde tak hlav­ně o film, bez ovliv­ně­ní něče­ho dal­ší­ho.    

Mikael Blomkvist je žur­na­lis­ta, pra­cu­jí­cí pro časo­pis Millennium. Jeho posled­ní kauza ale nevy­šla díky zpo­chyb­ni­tel­ným důka­zům úpl­ně ide­ál­ně. Díky pro­hra­né­mu soud­ní­mu spo­ru musí zapla­tit vyso­ké odškod­ně­ní a navíc je jeho kari­é­ra v tros­kách. Právě v této kruš­né době jej však kon­tak­tu­je jeden z nej­bo­hat­ších pod­ni­ka­te­lů ve Švédsku, Henrik Vanger. Ten mu nabíd­ne deli­kát­ní prá­ci, za kte­rou mu poskyt­ne nejen štěd­ré finanč­ní ohod­no­ce­ní, ale také důka­zy, se kte­rý­mi bude moci zno­vu otevřít nedáv­no pro­hra­ný pří­pad. Zatímco se bude pro oko­lí tvá­řit, že píše Vangerovu bio­gra­fii, jeho pra­vý úkol bude odha­lit tajem­ství zmi­ze­ní Vangerovy nete­ře Harriet, kte­ré se ode­hrá­lo za podiv­ných pod­mí­nek před 40ti lety. Na pomoc s pří­pa­dem spo­jí síly s oso­bi­tou vyšet­řo­va­tel­kou Lisbeth Salanderovou.

Prvně musím říci, že stej­ně jako v pří­pa­dě The Social Network, jsem byl do pro­jek­ce hod­ně skep­tic­ký. Tomuto nepři­da­ly ani prvot­ní reak­ce na sní­mek, kte­ré ačko­liv byly pozi­tiv­ní, nehlá­sa­ly žád­ný zásad­ní úspěch. Že by se ten­to­krát oprav­du Fincher pře­stře­lil a před­ve­dl jen sluš­nou ale neza­jí­ma­vou podí­va­nou, jak nazna­čo­va­ly recen­ze? Ani omy­lem. Musím tak zde opět sklo­nit hla­vu a ucti­vě se uklo­nit. Ať si říká kdo chce co chce, Fincher je zpět v žán­ru, kte­rý mu sedí nej­ví­ce a hlav­ně pro divá­ka je to znát. A stej­ně jako v pří­pa­dě jeho Zodiaca, je zde napí­na­vý pří­pad na plo­še dvou a půl hodi­ny, kte­rý ani na jedi­ný moment nenu­dí.    

Hned v úvo­dů vás Fincher pře­svěd­čí, že tohle bude zase záži­tek. Dokonce bych si dovo­lil tvr­dit, že úvod­ní titul­ky jsou jed­ny z nej­po­ve­de­něj­ších za posled­ní dobu vůbec. Poté už jde hlav­ně o to, jest­li vám atmo­sfé­ra sed­ne nebo ne. Stejně jako v pří­pa­dě před­cho­zích sním­ků se totiž reži­sér nikam moc nehr­ne. Ani to nemá zapo­tře­bí. Z jed­not­li­vých situ­a­cí a vykres­lo­vá­ní pro­fi­lů samot­ných rodin­ných čle­nů a akté­rů pří­bě­hu sklá­dá sple­ti­tý a roz­ma­ni­tý obraz vzta­hů v rodi­ně a jejich ovliv­ně­ní osu­dy jed­not­li­vých čle­nů. Neuškodilo by sice více důra­zu na někte­ré ved­lej­ší posta­vy a jejich hlub­ší roz­bor, nicmé­ně ale­spoň vývoj Mikaela a Lisbeth je více než pří­jem­ný a zejmé­na u hlav­ní aktér­ky je závě­reč­ný cha­rak­ter­ní posun jiným smě­rem více než víta­ným.

Co se týče řeme­sl­né strán­ky nemám jedi­nou výhra­du. Vše fun­gu­je jak má a Fincher kaž­dou minu­tu doka­zu­je, proč jej pro­vá­zí v Hollywoodu tako­vé reno­mé, že si může dovo­lit vzít jakou­ko­liv lát­ku jen chce. V poza­dí mu už podru­hé sil­ně kry­je záda Atticus Ross s Trentem Reznorem, kte­ří namí­cha­li opět pod­ma­ni­vý mix růz­ných témat v elek­tro­nic­kém hávu, kte­rý udr­žu­je divá­ka stá­le v pozo­ru. Když tedy všech­no vez­me­te kolem a kolem, není fil­mu téměř co vytknout. Neovlivněný divák dostá­vá hut­nou dvou a půl hodi­no­vou por­ci atmo­sfé­ric­ké detek­tiv­ky, kte­rá jej dosta­ne jak po strán­ce atmo­sfé­ry chlad­né­ho Švédska, tak po řeme­sl­né strán­ce, i kdy­by jej pří­pad zmi­ze­lé nete­ře pří­liš neza­u­jal.

Fincher to tak řekl cel­kem jas­ně. Film obsa­hu­je pří­liš vel­ké množ­ství anál­ní­ho zná­sil­ně­ní na to, aby si jej aka­de­mie všimla. To však nezna­me­ná, že by si jej divák měl nechat ujít. Dlouho tu totiž neby­la takhle pocti­vá kri­mi­nál­ka, kte­rá se nebo­jí uka­zo­vat věci v nepři­krášle­né for­mě. Alespoň od Zodiaca ne. Skalní fanouš­ci mohou mít námit­ky či výtky, ale je jim to k niče­mu. Fincher totiž ani ten­to­krát nezkla­mal. Ostatní mohou vyčí­tat jak chtě­jí, nicmé­ně já si film užil napros­to bez výhrad. Možná názor po dru­hé pro­jek­ci, pří­pad­ně v porov­ná­ní s kni­hou či švéd­ským zpra­co­vá­ním změ­ním, to ovšem nezmě­ní nic na sou­čas­ném výsled­ném hod­no­ce­ní.

David Fincher rema­ku­je. Kdo by byl řekl, že i reži­sér jeho for­má­tu má tohle zapo­tře­bí.  To však nemě­ní nic na tom, že se vra­cí zpět na pole atmos­fe­ric­ké­ho kri­mi­nál­ní­ho pří­bě­hu kte­rý chce čas. Divák neza­tí­že­ný kni­hou či původ­ním fil­mem, tak dostá­vá skvě­lou kri­mi­nál­ku se zají­ma­vý­mi cha­rak­te­ry, uvě­ři­tel­ným vývo­jem a mož­ná pro něko­ho tro­chu hůře stra­vi­tel­nou, avšak vyni­ka­jí­cí for­mou. Skvělý hudeb­ní pod­kres a úvod­ní titul­ky už jsou jen bonus navíc.