Robert Michel, Nikola Čulík - Ježíš na Šumavě

Robert Michel je jed­ním z auto­rů, nad nimiž se zavře­la voda lite­rár­ní his­to­rie. Což o to, on psá­val doce­la sluš­ně, trou­fám si říci, že tato kni­ha doká­že oslo­vit i sou­čas­né čte­ná­ře (konec­kon­ců rela­tiv­ně nedáv­no také zno­vu vyšla u Malverinu) a své­ho času dokon­ce zís­kal čes­ko­slo­ven­skou lite­rár­ní cenu, nicmé­ně Robert Michel - ten­to nástup­ce poe­ti­ky Adalberta Stiftera - byl totiž Němec. A Němce jsme v kul­tur­ním Československu nechtě­li. Tak nějak se poda­ři­lo při­vést na umě­lec­kou scé­nu zno­vu díla Kafky, Maxe Broda, apod., nicmé­ně díla „šumav­ských“ auto­rů, kte­ří byli spo­je­ni s nyněj­ší Horní Planou, jsou stá­le pod­le mého názo­ru zapo­me­nu­ta.

Nové vydá­ní kni­hy „Ježíš na Šumavě“ tedy pova­žu­ji za vel­mi důle­ži­tý počin.

Michel při­chá­zí s odváž­ně poja­tým pří­bě­hem, kte­rý se tvá­ří jako auto­bi­o­gra­fie (a po dlou­hou dobu jsme mu to i doce­la věřil). Přivádí nás do maleb­né­ho pro­stře­dí Šumavy do doby zhru­ba někdy na pře­lo­mu 19. a 20. sto­le­tí, do časů, kdy moder­ní svět už poma­lu roz­ta­ho­val své oce­lo­vé dráp­ky v podo­bě ros­tou­cí sítě želez­nič­ní dráhy, vzni­ku tová­ren, apod., nicmé­ně ten­to svět dosud neztra­til svůj magic­ký háv nepro­stup­ných šumav­ských pra­le­sů, kde lze žít po způ­so­bu před­ků a medi­to­vat u samo­ty při milí­ři.

Příběh je urči­tou vari­a­cí na bib­lic­ký život Ježíše, tedy pokud jej tak při­jme­te, stej­ně tak na kni­hu může­te nahlí­žet jako na vyprá­vě­ní o dušev­ní nemo­ci a o tom, jaké násled­ky může mít, pokud se „roz­bu­jí“ ve spo­le­čen­ské izo­la­ci. Je jen na las­ka­vé čtenářce/čtenáři co si vybe­re. Autor při­pouš­tí obo­jí výklad, což se mi líbi­lo.

Co se mi také zamlou­va­lo, to byl popis šumav­ské pří­ro­dy. Kouzelné a cit­li­vé vyprá­vě­ní je dopl­ně­no atmo­sfé­rou tam­ních hvoz­dů (v pod­sta­tě pra­le­sů) a pře­svěd­či­vým jed­ná­ním postav. Je vidět, že Robert Michel ten­to kout země znal vel­mi dob­ře, stej­ně jako nátu­ru tam­ních oby­va­tel, jejich zvy­ky a styl živo­ta. Ze strá­nek knih toto pozná­ní pří­mo dýchá, tak­že pokud odlo­ží­te prvot­ní ostych a pře­ko­ná­te mís­ty už tro­chu archaic­kou češ­ti­nu (kni­ha byla napsá­na v době prv­ní repub­li­ky), tak může­te nasát pří­běh, kte­rý se mož­ná stal, mož­ná nestal… a mož­ná v něm má ten nábo­žen­ský motiv ješ­tě úpl­ně jiný roz­měr.

Takovou třeš­nič­kou na dor­tu jsou pak ilu­stra­ce Nikoly Čulíka, kte­ré per­fekt­ně vysti­hu­jí mís­ty dost tíži­vou atmo­sfé­ru celé­ho díla.

---