Dnes do kin vstupuje nový český snímek Rok vdovy. Příběh inspirovaný skutečnými událostmi se točí okolo tlumočnice Petry, která se musí smířit s tím, že se z ní ve čtyřiceti letech stane vdova. V hlavní roli hraného debutu dokumentaristky Veroniky Liškové se objeví Pavla Beretová.
Veronika Lišková je převážně dokumentaristka. Oba dva její celovečerní filmy byly uvedeny na festivalech první kategorie (první rovnou na Berlinale, druhý na MFF Locarno) a jistou odezvu měly i na českých festivalech (MFDF Jihlava). Nyní se po dvou celovečerních dokumentech vrhla na hraný film, jehož scénář napsal její manžel Eugen Liška podle skutečných deníků Zuzany Pokorné (Rok vdovy - publikováno v časopisu Respekt), která v něm popisovala své zážitky coby čerstvé vdovy.
Upřímně řečeno nevím, čím začít. Ten film je v mnoha ohledech výborný. V prvé řadě herecké výkony - Pavla Beretová v hlavní úloze, ale i všichni ve vedlejších úlohách hrají dle mého názoru velmi dobře a autorům se povedlo postavit velmi vyvážený casting, kde nikdo výrazně nevyčnívá, ani nepropadá. Pochválit je potřeba i organizaci, protože natáčet v průběhu celého roku hraný film není jednoduchá věc a tady to bylo z hlediska příběhu nutné. Jediné, co mě tak k filmu napadá, ani né jako kritika, spíš jako připomínka je skutečnost, že na filmu je dobře vidět, že autorka je původem dokumentaristka. Téma vdovství totiž režisérka snímá opravdu ze všech možných i nemožných úhlů, tedy jak z těch osobních, tak z pracovních, sociálních i co se týče např. úřadů. Nemyslím si, že je to nutně špatný přístup, jenom mám pocit, že v tomto případě je pak do pozadí zatlačen příběh, který ale vlastně tady není moc důležitý. Myslím, že se tady jedná o jeden z těch „nedějových“ filmů, kde nejde ani tak o příběh, jako o zachycení emocí, případně myšlenek. Zároveň vám ale jako divákovi nevadí, že nedostáváte klasické tříaktové vyprávění, protože film vás neustále zahrnuje velkou dávkou scén, které vám dovolí na vaši touhu po klasickém vyprávění zapomenout a nepustí vaši pozornost jinam. Abych byl fér, je pravda, že ono to celé dobruslí k jakémusi zvratu, nicméně ten je tak pomalý a neznatelný, že si jej skoro ani nevšimnete. Zato událostí, které musí hlavní hrdinka po smrti manžela řešit si všimnete určitě, a proto si myslím, že tady jde opravdu víc o emoce a myšlenku než atraktivní příběh.
Rok vdovy tak hodnotím nadprůměrně kladně. Zcela jistě si film zaslouží vaši pozornost a vůbec bych se nedivil, kdyby film bodoval na Českých lvech, nebo spíš možná na Cenách české filmové kritiky. Pokud jste tedy fanoušky kvalitní české kinematografie, tento film byste v kině neměli minout.
