Rok vdovy vstupuje do kin

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Dnes do kin vstu­pu­je nový čes­ký sní­mek Rok vdo­vy. Příběh inspi­ro­va­ný sku­teč­ný­mi udá­lost­mi se točí oko­lo tlu­moč­ni­ce Petry, kte­rá se musí smí­řit s tím, že se z ní ve čty­ři­ce­ti letech sta­ne vdo­va. V hlav­ní roli hra­né­ho debu­tu doku­men­ta­rist­ky Veroniky Liškové se obje­ví Pavla Beretová.

Veronika Lišková je pře­váž­ně doku­men­ta­rist­ka. Oba dva její celo­ve­čer­ní fil­my byly uve­de­ny na fes­ti­va­lech prv­ní kate­go­rie (prv­ní rov­nou na Berlinale, dru­hý na MFF Locarno) a jis­tou ode­zvu měly i na čes­kých fes­ti­va­lech (MFDF Jihlava). Nyní se po dvou celo­ve­čer­ních doku­men­tech vrh­la na hra­ný film, jehož scé­nář napsal její man­žel Eugen Liška pod­le sku­teč­ných dení­ků Zuzany Pokorné (Rok vdo­vy - pub­li­ko­vá­no v časo­pi­su Respekt), kte­rá v něm popi­so­va­la své zážit­ky coby čer­stvé vdo­vy.

Upřímně řeče­no nevím, čím začít. Ten film je v mno­ha ohle­dech výbor­ný. V prvé řadě herec­ké výko­ny - Pavla Beretová v hlav­ní úlo­ze, ale i všich­ni ve ved­lej­ších úlo­hách hra­jí dle mého názo­ru vel­mi dob­ře a auto­rům se poved­lo posta­vit vel­mi vyvá­že­ný cas­ting, kde nikdo výraz­ně nevy­ční­vá, ani nepro­pa­dá. Pochválit je potře­ba i orga­ni­za­ci, pro­to­že natá­čet v prů­bě­hu celé­ho roku hra­ný film není jed­no­du­chá věc a tady to bylo z hle­dis­ka pří­bě­hu nut­né. Jediné, co mě tak k fil­mu napa­dá, ani né jako kri­ti­ka, spíš jako při­po­mín­ka je sku­teč­nost, že na fil­mu je dob­ře vidět, že autor­ka je půvo­dem doku­men­ta­rist­ka. Téma vdov­ství totiž reži­sér­ka sní­má oprav­du ze všech mož­ných i nemož­ných úhlů, tedy jak z těch osob­ních, tak z pra­cov­ních, soci­ál­ních i co se týče např. úřa­dů. Nemyslím si, že je to nut­ně špat­ný pří­stup, jenom mám pocit, že v tom­to pří­pa­dě je pak do poza­dí zatla­čen pří­běh, kte­rý ale vlast­ně tady není moc důle­ži­tý. Myslím, že se tady jed­ná o jeden z těch „nedě­jo­vých“ fil­mů, kde nejde ani tak o pří­běh, jako o zachy­ce­ní emo­cí, pří­pad­ně myš­le­nek. Zároveň vám ale jako divá­ko­vi neva­dí, že nedo­stá­vá­te kla­sic­ké tříak­to­vé vyprá­vě­ní, pro­to­že film vás neu­stá­le zahr­nu­je vel­kou dáv­kou scén, kte­ré vám dovo­lí na vaši tou­hu po kla­sic­kém vyprá­vě­ní zapo­me­nout a nepus­tí vaši pozor­nost jinam. Abych byl fér, je prav­da, že ono to celé dobrus­lí k jaké­musi zvra­tu, nicmé­ně ten je tak poma­lý a nezna­tel­ný, že si jej sko­ro ani nevšim­ne­te. Zato udá­los­tí, kte­ré musí hlav­ní hrdin­ka po smr­ti man­že­la řešit si všim­ne­te urči­tě, a pro­to si mys­lím, že tady jde oprav­du víc o emo­ce a myš­len­ku než atrak­tiv­ní pří­běh.

Rok vdo­vy tak hod­no­tím nad­prů­měr­ně klad­ně. Zcela jis­tě si film zaslou­ží vaši pozor­nost a vůbec bych se nedi­vil, kdy­by film bodo­val na Českých lvech, nebo spíš mož­ná na Cenách čes­ké fil­mo­vé kri­ti­ky. Pokud jste tedy fanouš­ky kva­lit­ní čes­ké kine­ma­to­gra­fie, ten­to film bys­te v kině nemě­li minout.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře