Senda, La (2012)

Žárlivost u psychicky narušených lidí může mít fatální následky…

Šachový hráč Raúl se chce pokusit zachránit manželství (rodinu), kterou hodně zanedbával a proto se rozhodne vzít svou manželku Anu a synka Nica do odlehlé chaty v horách. Snad by daleko od lidí k sobě zase mohli najít cestu a v rodinné pohodě strávit Vánoce. Majitel chaty jim domluví občasnou pomoc od místního mladíka Samuela, ale pohledný muž se začne u chaty objevovat stále častěji, což Raúl těžce nese. Začne se v něm projevovat chorobná žárlivost, jeho představivost nabírá na obrátkách a duševní stav se rapidně zhoršuje. Stále častěji přestává rozeznávat, co je skutečnost a co jen jeho představa, což může vyvrcholit v tragédii…

Český název: Cesta

Režie: Miguel Ángel Toledo

Rok výroby: 2012

Délka: 83 min

Země: Španělsko

Alternativní název: The Path

Hrají:

Gustavo Salmerón...(Raúl)

Irene Visedo...(Ana)

Ricardo Trenor...(Nico)

Ariel Castro...(Samuel)

...a další

Tento kousek jsem měl v hledáčku už docela dlouho, no a když už máme Vánoce zdárně za sebou a děj filmu se odehrává právě o vánočních svátcích, tak na něj konečně došla řada. Nějak jsem si dopředu nezjišťoval moc informací, o čemže film vlastně je, ale sázel jsem na jistotu. No nebo jsem si to alespoň myslel, protože španělská tvorba patří mezi moje nejoblíbenější. Jenomže to jsem ještě netušil, že do režisérského křesla usedl zelenáč, který se rád nechal inspirovat slavnějšími kousky (což by ani tolik nevadilo), jen kdyby nepustil uzdu své představivosti až příliš a nestvořil poněkud chaotický guláš.

On tento film neměl místy vůbec špatnou atmosféru ani herecké výkony hlavního tria (dospělých) – synek mi byl protivný už od pohledu, jenomže chtělo si s tím více pohrát. Je nám zde nabídnuto prolínání několika linek současnost/představy/noční můry – on hlavní hrdina byl přece jenom tak trochu magor – moc jsem nechápal, proč s ním celkem pěkná ženská byla. Jenomže v určitých pasážích by se jeden ztratil. Navíc nám dost důležitý fakt prozradil sám tvůrce hned v úvodní scéně, což naštvalo ještě víc. Závěrečné odhalení pointy pěkně „pozpátku“ taky nebylo marné. Jen už to tak většina diváků stejně tušila dávno dopředu.

No a tak i přes mírné zklamání musím pochválit ještě alespoň pěkné prostředí, kde se natáčelo a těch pár opravdu povedených momentů (scén), při kterých i lehce zamrazilo. Jen je vážně škoda, že se toho nechopil někdo zručnější, protože v tomto případě se z toho dalo vymáčknout daleko více. Takhle to ve finálním zúčtování vidím jen na obyčejný průměr, po kterém jsem dostal taky chuť dát si nějaké to cigáro a sklenku něčeho ostřejšího – na spláchnutí jisté pachutě…

Hodnocení:

50%