Senda, La (2012)

Žárlivost u psy­chic­ky naru­še­ných lidí může mít fatál­ní násled­ky…

Šachový hráč Raúl se chce poku­sit zachrá­nit man­žel­ství (rodi­nu), kte­rou hod­ně zane­dbá­val a pro­to se roz­hod­ne vzít svou man­žel­ku Anu a syn­ka Nica do odleh­lé cha­ty v horách. Snad by dale­ko od lidí k sobě zase moh­li najít ces­tu a v rodin­né poho­dě strá­vit Vánoce. Majitel cha­ty jim domlu­ví občas­nou pomoc od míst­ní­ho mla­dí­ka Samuela, ale pohled­ný muž se začne u cha­ty obje­vo­vat stá­le čas­tě­ji, což Raúl těž­ce nese. Začne se v něm pro­je­vo­vat cho­rob­ná žár­li­vost, jeho před­sta­vi­vost nabí­rá na obrát­kách a dušev­ní stav se rapid­ně zhor­šu­je. Stále čas­tě­ji pře­stá­vá roze­zná­vat, co je sku­teč­nost a co jen jeho před­sta­va, což může vyvr­cho­lit v tragé­dii…

Český název: Cesta

Režie: Miguel Ángel Toledo

Rok výro­by: 2012

Délka: 83 min

Země: Španělsko

Alternativní název: The Path

Hrají:

Gustavo Salmerón...(Raúl)

Irene Visedo...(Ana)

Ricardo Trenor...(Nico)

Ariel Castro...(Samuel)

...a dal­ší

Tento kou­sek jsem měl v hle­dáč­ku už doce­la dlou­ho, no a když už máme Vánoce zdár­ně za sebou a děj fil­mu se ode­hrá­vá prá­vě o vánoč­ních svát­cích, tak na něj koneč­ně došla řada. Nějak jsem si dopře­du nezjiš­ťo­val moc infor­ma­cí, o čem­že film vlast­ně je, ale sázel jsem na jis­to­tu. No nebo jsem si to ale­spoň mys­lel, pro­to­že špa­něl­ská tvor­ba pat­ří mezi moje nej­ob­lí­be­něj­ší. Jenomže to jsem ješ­tě netu­šil, že do reži­sér­ské­ho křes­la use­dl zele­náč, kte­rý se rád nechal inspi­ro­vat slav­něj­ší­mi kous­ky (což by ani tolik neva­di­lo), jen kdy­by nepus­til uzdu své před­sta­vi­vos­ti až pří­liš a nestvo­řil poně­kud cha­o­tic­ký guláš.

On ten­to film neměl mís­ty vůbec špat­nou atmo­sfé­ru ani herec­ké výko­ny hlav­ní­ho tria (dospě­lých) – synek mi byl pro­tiv­ný už od pohle­du, jenomže chtě­lo si s tím více pohrát. Je nám zde nabíd­nu­to pro­lí­ná­ní něko­li­ka linek současnost/představy/noční můry – on hlav­ní hrdi­na byl pře­ce jenom tak tro­chu magor – moc jsem nechá­pal, proč s ním cel­kem pěk­ná žen­ská byla. Jenomže v urči­tých pasá­žích by se jeden ztra­til. Navíc nám dost důle­ži­tý fakt pro­zra­dil sám tvůr­ce hned v úvod­ní scé­ně, což naštva­lo ješ­tě víc. Závěrečné odha­le­ní poin­ty pěk­ně „pozpát­ku“ taky neby­lo mar­né. Jen už to tak vět­ši­na divá­ků stej­ně tuši­la dáv­no dopře­du.

No a tak i přes mír­né zkla­má­ní musím pochvá­lit ješ­tě ale­spoň pěk­né pro­stře­dí, kde se natá­če­lo a těch pár oprav­du pove­de­ných momen­tů (scén), při kte­rých i lehce zamra­zi­lo. Jen je váž­ně ško­da, že se toho necho­pil někdo zruč­něj­ší, pro­to­že v tom­to pří­pa­dě se z toho dalo vymáčk­nout dale­ko více. Takhle to ve finál­ním zúčto­vá­ní vidím jen na oby­čej­ný prů­měr, po kte­rém jsem dostal taky chuť dát si něja­ké to cigá­ro a sklen­ku něče­ho ostřej­ší­ho – na splách­nu­tí jis­té pachu­tě…

Hodnocení:

50%