Sicario: Nájemný vrah - ALEJANDRO: SPOJENEC ČI ZABIJÁK?

„Vašim ame­ric­kým uším nebu­de nic dávat smy­sl a bude­te zpo­chyb­ňo­vat vše, co dělá­me. Ale nako­nec řek­ne­te: ‚Ti chla­pi měli prav­du.’“ – Alejandro

Složitou duší fil­mu Sicario je jeho nej­ví­ce zne­po­ko­ju­jí­cí posta­va, Alejandro, v jed­né oso­bě záro­veň býva­lý pro­ku­rá­tor truchlí­cí pro svou vyvraž­dě­nou rodi­nu, Katein sym­pa­tic­ký ochrán­ce a z vlast­ní­ho roz­hod­nu­tí sica­rio, ochot­ný udě­lat coko­liv, jen aby svrh­nul kar­te­ly, kte­ré obrá­ti­ly jeho život v trosky.

Scénárista Sheridan viděl v této roli Benicia Del Tora už při psa­ní scé­ná­ře. Tento cha­rizma­tic­ký herec, naro­ze­ný v Portoriku, pří­hod­ně zís­kal v minu­los­ti Oscara za neza­po­me­nu­tel­né ztvár­ně­ní dro­go­vé vál­ky z pohle­du měs­tem pro­tře­lé­ho tijuan­ské­ho poli­caj­ta ve fil­mu Stevena Soderbergha Traffic – nad­vlá­da gan­gů. Další nomi­na­ci na Oscara zís­kal za roli zno­vuzro­ze­né­ho býva­lé­ho trestan­ce ve fil­mu Alejandra Gonzaleze Inárritua 21 gra­mů, a byl obsa­zen do řady dal­ších neza­po­me­nu­tel­ných rolí, počí­na­je svě­tem bra­ko­vých časo­pi­sů ve fil­mu Sin City, přes roli Che Guevary až po jeho nedáv­nou roli práv­ní­ka ze šede­sá­tých let ve fil­mu Paula Thomase Andersona Skrytá vada.

Del Toro říká, že Alejandrova slo­ži­tá posta­va ho úpl­ně pohl­ti­la. Nejvíce ho pro­ná­sle­do­va­la otáz­ka, zda Alejandro doká­že oprav­du žít se vším tím, co pro­ve­dl, nebo zda se smí­řil s tím, že cena, kte­rou za to musí zapla­tit, je být navždy vyvrhe­lem spo­leč­nos­ti.

„Alejandro býval pro­ku­rá­to­rem a potom mu v dro­go­vé vál­ce vyvraž­di­li rodi­nu, tak­že po této udá­los­ti se stal nájem­ným zabi­jákem dro­go­vých bos­sů. Ale je to padouch? Já nevím.“, zamýš­lí se herec. „Neřekl bych, že ho tam, kde je, dosta­la jeho špat­ná roz­hod­nu­tí, okol­nos­ti způ­so­be­né jiný­mi lid­mi ho donu­ti­ly být tím, je. Roli nájem­né­ho zabi­jáka mu při­řkla ame­ric­ká vlá­da, a tak žije v tom­to podě­la­ném bez­na­děj­ném svě­tě. Dělá to z osob­ních důvo­dů, ale může se po tom, co se z něj sta­lo, ješ­tě někdy vrá­tit do nor­mál­ní spo­leč­nos­ti?“ Iwanyk dodá­vá: „Benicio je jed­ním z těch kla­sic­kých her­ců, kte­ří vám řek­nou: ‚Pro mě moc tex­tu nepiš. Chci to hrát tak, jak to vidím já. Chci to zahrát spí­še kýv­nu­tím hla­vy nebo odvrá­ce­ním pohle­du stra­nou.‘ Občas je Alejandro v jeho podá­ní vel­mi tichý a pohrou­že­ný do sebe, ale pak najed­nou je plný ener­gie a napros­to neo­do­la­tel­ný. Je sku­teč­ně srd­cem a duší toho­to fil­mu.“

Zdá se, že Alejandrova nepro­nik­nu­tel­ná vněj­ší slup­ka v pří­tom­nos­ti Kate měk­ne. Oba k sobě něco při­ta­hu­je, i kdy­by to bylo jen na prcha­vý oka­mžik, kte­rý je nemi­lo­srd­ně pře­ru­šen spá­dem pří­bě­hu.

„Zvláštním, jem­ným způ­so­bem začí­ná Kate na Alejandrovi cosi při­ta­ho­vat a on k ní začí­ná také cosi cítit. Oba her­ci ten­to poma­lu se roz­ví­je­jí­cí cit hra­jí vel­mi peč­li­vě.“, říká Iwanyk. „Když Kate zjiš­ťu­je, jak zou­fa­lý ten­to muž je a jak se jeho zou­fal­ství odrá­ží v pro ni těž­ko pocho­pi­tel­ném nási­lí, naše srd­ce plá­če pro něj i pro nás, pro­to­že jsme se do něj vži­li. V Beniciově podá­ní si člo­věk uvě­do­mu­je, že Alejandro byl kdy­si dob­rý člo­věk, ale pro­to­že udá­los­ti v jeho minu­los­ti mu zlo­mi­ly srd­ce, ode­šel do těch­to ponurých míst, a mož­ná, že už nikdy nebu­de stej­ný, jako kdy­si.“

---