Smrt přichází v bílém (Dead End) 2003

Ocitnout se na Štědrý den v autě s rodin­kou, kte­rá je mini­mál­ně dost zvlášt­ní asi není zrov­na ide­ál­ní způ­sob trá­ve­ní toho­to svát­ku. Když k tomu navíc při­poč­te­me to, že po sil­ni­ci jak­si najed­nou pře­sta­la jez­dit auta, občas se někde zje­ví tajem­ná paní v bílém a ces­ta pořád neu­bí­há...

Tvůrci fil­mu jsou dva Francouzi: Jean Baptist Andrea a Fabrice Canepa, kte­ří mu vtisk­li neo­pa­ko­va­tel­nou podo­bu. Francie se posled­ní dobou stá­vá poměr­ně sta­bil­ní (spo­lu se Španělskem) baš­tou evrop­ské­ho horo­ru, hovo­ří se tu dokon­ce o sub­žán­ru „New French Extremity“ (kte­rý zastu­pu­je také napří­klad film Frontiers(s) z roku 2007). Tyto fil­my se odli­šu­jí od ame­ric­ké pro­duk­ce vět­ším zamě­ře­ným na „gore“ efek­ty, vět­ší krva­vos­tí, natu­ra­lis­mem, avant­gar­dou, ale někdy i fil­mo­vým artem (mezi sním­ky New French Extremity se řadí i Ozonův Bazén). Prostě a jed­no­du­še, je to dost širo­ké pole působ­nos­ti, tak­že tam může­me s chu­tí při­šoup­nout i Dead End (ano, tvůr­ci jsou sice Francouzi, ale všich­ni her­ci i pro­stře­dí je ame­ric­ké), kte­rý v sobě kom­bi­nu­je prv­ky horo­ru a čer­né kome­die.

Právě mix dvou žánrů, horo­ru a kome­die, bude mož­ná i násled­kem někte­rých nega­tiv­ních reak­cí na film. Živě si umím před­sta­vit naštva­nost jedin­ce, kte­rý si film kou­pí (:-D :-D) a oče­ká­vá něco ve sty­lu Kruhu, či Vymýtače ďáb­la. Kdepak, ačko­liv se u fil­mu urči­tě lze bát (zejmé­na atmo­sfé­ra je tako­vá pěk­ně ponu­rá a depre­siv­ní), roz­hod­ně to není žád­ná kla­sic­ká „lekač­ka“, za což jsem ale urči­tě rád, pro­to­že podob­ný styl horo­rů mě po čase nudí. Tady se váž­ně­ji míně­ná scé­na občas pro­lo­ží něja­kým tím čer­něj­ším humo­rem. Napsal bych sem něja­ký pří­klad, ale ono takhle napsa­né by to asi zně­lo hod­ně úchyl­ně a nesmy­sl­ně.

Sluší se dodat, že v tom­to mini­ma­lis­tic­kém hororu/komedii (kte­rý se celý více­mé­ně ode­hrá­vá v jed­nom autě) se obje­vu­je něko­lik rela­tiv­ně zná­mých tvá­ří. Jednak je to tře­ba Lin Shaye (ta sta­rá dáma z fil­mu Insidious) a hlav­ně Ray Wise (démo­nic­ký Palmer z Twin Peaks). Jejich bez­pro­střed­ní hra­ní s citem pro nad­sáz­kou činí z fil­mu moc zají­ma­vou podí­va­nou.

Tak hurá na Vánoce do auta... a mezi dár­ky pro pří­buz­né neza­po­meň­te při­ba­lit bro­kov­ni­ci s nábo­ji pro strýč­ka, to jen tak pro pří­pad kraj­ní nou­ze :-).