Smrtonosná past

Smrtonosná past je ame­ric­ký akč­ní film z roku 1988, kte­rý reží­ro­val John McTiernan a scé­nář napsa­li Jeb Stuart a Steven E. de Souza. Je nato­čen pod­le romá­nu Rodericka Thorpa z roku 1979 Nic netr­vá věč­ně a hra­jí v něm Bruce Willis, Alan Rickman, Alexander Godunov a Bonnie Bedelia. Smrtonosná past vyprá­ví o newy­or­ském poli­cej­ním detek­ti­vo­vi Johnu McClaneovi (Willis), kte­rý se při návštěvě své odci­ze­né man­žel­ky při­ple­te do tero­ris­tic­ké­ho pře­pa­de­ní losan­ge­les­ké­ho mra­kodra­pu. Ve ved­lej­ších rolích se před­sta­ví Reginald VelJohnson, William Atherton, Paul Gleason a Hart Bochner.

V roce 1987 byl Stuart najat spo­leč­nos­tí 20th Century Fox, aby Thorpovu nove­lu adap­to­val do podo­by scé­ná­ře. Jeho hoto­vá před­lo­ha dosta­la oka­mži­tě zele­nou u Foxů, kte­ří tou­ži­li po let­ním trhá­ku násle­du­jí­cí­ho roku. Roli McClanea odmít­la řada nej­po­pu­lár­něj­ších her­ců dese­ti­le­tí, včet­ně Arnolda Schwarzeneggera a Sylvestera Stalloneho. Willis, zná­mý pře­de­vším z tele­viz­ní tvor­by, dostal za svou účast 5 mili­o­nů dola­rů, čímž se zařa­dil mezi nej­lé­pe pla­ce­né holly­wo­od­ské her­ce. Odborníci z bran­že pova­žo­va­li smlou­vu za špat­nou inves­ti­ci a před uve­de­ním fil­mu vyvo­la­la znač­nou kon­tro­ver­zi. Natáčení pro­bí­ha­lo od lis­to­pa­du 1987 do břez­na 1988 s roz­poč­tem 25-35 mili­o­nů dola­rů a téměř výhrad­ně na loka­cích v losan­ge­les­kém Fox Plaza a jeho oko­lí.

Očekávání od Smrtonosné pas­ti byla níz­ká; někte­ré mar­ke­tingo­vé sna­hy vyne­cha­ly Willisovu podo­bu, údaj­ně pro­to, že mar­ke­tingo­vý tým usou­dil, že pro­stře­dí je stej­ně důle­ži­té jako McClane. Po uve­de­ní fil­mu do kin v čer­ven­ci 1988 byly prv­ní recen­ze smí­še­né: kri­ti­ka se sou­stře­di­la na nási­lí, záplet­ku a Willisův výkon, zatím­co McTiernanova režie a Rickmanovo cha­risma­tic­ké ztvár­ně­ní padou­cha Hanse Grubera byly chvá­le­ny. Navzdory před­po­vě­dím vydě­la­la Smrtonosná past při­bliž­ně 140 mili­o­nů dola­rů a sta­la se desá­tým nej­vý­dě­leč­něj­ším fil­mem roku a nej­vý­dě­leč­něj­ším akč­ním fil­mem. Film zís­kal čty­ři nomi­na­ce na Oscara, vyne­sl Willise mezi hlav­ní her­ce a z Rickmana udě­lal celebri­tu.

Smrtonosná past byla kri­ti­kou pře­hod­no­ce­na a nyní je pova­žo­vá­na za jeden z nej­lep­ších akč­ních fil­mů a čas­to je také ozna­čo­vá­na za jeden z nej­lep­ších vánoč­ních fil­mů. Film oži­vil akč­ní žánr, a to pře­de­vším díky zob­ra­ze­ní McClanea jako zra­ni­tel­né­ho a chy­bu­jí­cí­ho hrdi­ny, na roz­díl od sval­na­tých a nepo­ra­zi­tel­ných hrdi­nů jiných fil­mů z té doby. Retrospektivní komen­tá­to­ři také iden­ti­fi­ko­va­li a ana­ly­zo­va­li jeho tema­tic­ké pro­blémy, včet­ně pomsty, mas­ku­li­ni­ty, gen­de­ro­vých rolí a ame­ric­kých obav z cizích vli­vů. Film dal vznik­nout řadě napo­do­bi­te­lů; ter­mín „Smrtonosná past“ se stal zkrat­kou pro záplet­ky s drti­vou pře­si­lou v ome­ze­ném pro­stře­dí, např. Vznikla fran­ší­za zahr­nu­jí­cí pokra­čo­vá­ní Smrtonosná past 2 (1990), Smrtonosná past 3 (1995), Smrtonosná past 4.0 (2007) a Smrtonosná past: Opět v akci(2013) a video­hry, komiksy a dal­ší zbo­ží. Film Smrtonosná past byl v roce 2017 Knihovnou Kongresu Spojených stá­tů ame­ric­kých ozna­čen za „kul­tur­ně, his­to­ric­ky nebo este­tic­ky význam­ný“ a byl vybrán k ucho­vá­ní v Národním fil­mo­vém regis­t­ru.

Obsah filmu

Na Štědrý den při­jíž­dí detek­tiv newy­or­ské poli­cie John McClane do Los Angeles v nadě­ji, že se na večír­ku pořá­da­ném jejím zaměst­na­va­te­lem, spo­leč­nos­tí Nakatomi Corporation, usmí­ří se svou odci­ze­nou man­žel­kou Holly. Na Nakatomi Plaza ho odve­ze řidič limu­zí­ny Argyle, kte­rý mu nabíd­ne, že na McClanea počká v gará­ži. Zatímco se McClane pře­vlé­ká, věž je obsa­ze­na němec­kým radi­ká­lem Hansem Gruberem a jeho těž­ce ozbro­je­ným týmem, včet­ně Karla a Thea. Všichni ve věži jsou zaja­ti jako rukojmí kro­mě McClanea, kte­rý se vytra­tí.

Gruber se vydá­vá za tero­ris­tu, aby ukra­dl 640 mili­o­nů dola­rů v nesle­do­va­tel­ných dlu­ho­pi­sech na doru­či­te­le v tre­zo­ru budo­vy. Zavraždí výkon­né­ho ředi­te­le Josepha Takagiho poté, co se mu nepo­da­ří zís­kat od něj pří­stu­po­vý kód, a pově­ří Thea, aby se do tre­zo­ru vlou­pal. Teroristé jsou na McClaneovu pří­tom­nost upo­zor­ně­ni a jeden z nich, Tony, je vyslán za ním. McClane Tonyho zabi­je a vez­me si jeho zbraň a vysí­lač­ku, s jejichž pomo­cí se spo­jí se skep­tic­kým losan­ge­leským poli­cej­ním oddě­le­ním (LAPD) a ser­žant Al Powell je vyslán na vyšet­řo­vá­ní. Mezitím McClane zabi­je dal­ší tero­ris­ty a zís­ká jejich pytel s C-4 a roz­buš­ka­mi. Poté, co Powell nezjis­til nic závad­né­ho, se chys­tá odjet, dokud mu McClane nesho­dí na auto mrt­vo­lu tero­ris­ty. Poté, co Powell zavo­lá posi­ly, se zása­ho­vá jed­not­ka poku­sí vtrh­nout do budo­vy, ale je napa­de­na tero­ris­ty. McClane hodí do výta­ho­vé šach­ty C-4, což způ­so­bí výbuch, kte­rý zabi­je něko­lik tero­ris­tů a ukon­čí útok.

Hollyho spo­lu­pra­cov­ník Harry Ellis se pokou­ší vyjed­ná­vat Gruberovým jmé­nem, ale když se McClane odmít­ne vzdát, Gruber Ellise zabi­je. Při kon­t­ro­le výbuš­nin na stře­še se Gruber setká s McClanem a před­stí­rá, že je uprch­lý rukojmí; McClane dá Gruberovi zbraň. Gruber se poku­sí McClanea zastře­lit, ale zjis­tí, že zbraň není nabi­tá, a zachrá­ní ho až zásah ostat­ních tero­ris­tů. McClane unik­ne, ale je zra­něn roz­bi­tým sklem a ztra­tí roz­buš­ky. Venku pře­bí­ra­jí kon­t­ro­lu agen­ti Federálního úřa­du pro vyšet­řo­vá­ní (FBI). Nařídí vypnout elektři­nu, což, jak Gruber před­po­klá­dal, vyřa­dí posled­ní zámek tre­zo­ru, aby si jeho tým mohl vyzved­nout dlu­ho­pi­sy.

FBI sou­hla­sí s Gruberovým poža­dav­kem na vrtu­l­ník a má v úmys­lu vyslat na likvi­da­ci sku­pi­ny vrtu­l­ní­ky s bitev­ní­ky. McClane si uvě­do­mí, že Gruber plá­nu­je vyho­dit stře­chu do povět­ří, aby zabil rukojmí a před­stí­ral smrt své­ho týmu. Karl, roz­zu­ře­ný smr­tí své­ho bra­t­ra Tonyho, napad­ne McClanea a je zřej­mě zabit. Gruber vidí ve zprá­vách repor­táž Richarda Thornburga o McClaneových dětech a vyde­du­ku­je, že je to man­žel Holly. Rukojmí jsou odve­de­ni na stře­chu, zatím­co Gruber drží Holly u sebe. McClane zaže­ne rukojmí ze stře­chy těs­ně před­tím, než ji Gruber odpá­lí a zni­čí blí­ží­cí se vrtu­l­ní­ky FBI. Mezitím Theo vyzved­ne dodáv­ku z gará­že, ale je zne­škod­něn Argylem, kte­rý sle­do­val dění na vysí­lač­ce ve svém autě.

Unavený a potlu­če­ný McClane najde Holly s Gruberem a jeho zbý­va­jí­cí­mi nohsle­dy. McClane se Gruberovi vzdá a chys­tá se být zastře­len, ale popad­ne skry­tou pis­to­li při­le­pe­nou na zádech a posled­ní­mi dvě­ma nábo­ji Grubera zra­ní a jeho kom­pli­ce zabi­je. Gruber pro­pad­ne oknem, ale chy­tí se Hollyiných náram­ko­vých hodi­nek a napo­sle­dy se poku­sí dvo­ji­ci zabít, než McClane hodin­ky ode­p­ne a Gruber pad­ne k zemi. Venku Karl pře­pad­ne McClanea a Holly, ale je zabit Powellem. Holly ude­ří Thornburga, když se pokou­ší vyslech­nout McClanea, než Argyle pro­ra­zí dve­ře gará­že v limu­zí­ně a odve­ze McClanea a Holly spo­leč­ně pryč.

Výroba

Vývoj a psaní

Vývoj fil­mu Smrtonosná past začal v roce 1987, kdy se sce­náris­ta Jeb Stuart oci­tl ve finanč­ní tís­ni. Jeho scé­nář zakou­pe­ný spo­leč­nos­tí Columbia Pictures byl opuš­těn a smlou­va u Walt Disney Pictures mu neza­jiš­ťo­va­la dosta­teč­ný pří­jem. Stuart měl šest týd­nů mezi nasmlou­va­ný­mi pra­ce­mi, a tak jeho agent Jeremy Zimmer kon­tak­to­val Lloyda Levina, vedou­cí­ho vývo­je v Gordon Company, pro­dukč­ní slož­ce 20th Century Fox.

Levin požá­dal Stuarta, aby pra­co­val na adap­ta­ci romá­nu Nic netr­vá věč­ně, kte­rý v roce 1978 napsal býva­lý poli­cis­ta Roderick Thorp. Thorpa k napsá­ní romá­nu Nic netr­vá věč­ně inspi­ro­val sen, kte­rý se mu zdál - v němž ozbro­je­ní útoč­ní­ci pro­ná­sle­du­jí muže v budo­vě - po zhléd­nu­tí kata­stro­fic­ké­ho fil­mu The Towering Inferno z roku 1974. Společnost Fox adap­to­va­la před­chůd­ce této kni­hy, Detektiva z roku 1966, pro film z roku 1968 s Frankem Sinatrou v hlav­ní roli detek­ti­va newy­or­ské poli­cie Joea Lelanda, a zakou­pi­la prá­va na pokra­čo­vá­ní ješ­tě před­tím, než bylo Nic netr­vá věč­ně napsá­no.

Levin dal Stuartovi tvůr­čí svo­bo­du, pokud zacho­vá pro­stře­dí Vánoc v Los Angeles; ten­to kon­cept by pod­le něj posky­tl zají­ma­vou este­ti­ku. Film byl navr­žen jako „Rambo v kan­ce­lář­ské budo­vě“, což odka­zo­va­lo na úspěš­nou sérii fil­mů o Rambovi. Producenti Lawrence Gordon a Joel Silver naja­li reži­sé­ra Johna McTiernana kvů­li jeho spo­lu­prá­ci na úspěš­ném akč­ním fil­mu Predátor z roku 1987. McTiernan sou­hla­sil s režií pod pod­mín­kou, že film bude mít „tro­chu rados­ti“ a nebu­de obsa­ho­vat jen „zlé, hnus­né činy“, kte­ré zná­me z jiných tero­ris­tic­kých fil­mů.

Stuart začal pra­co­vat 18 hodin den­ně ve své kan­ce­lá­ři ve stu­diu Walta Disneyho v Burbanku, což ho vyčer­pá­va­lo a zane­chá­va­lo „na hra­ně“. Po hád­ce s man­žel­kou se vydal na pro­jížď­ku a ve svém jízd­ním pru­hu uvi­děl kra­bi­ci; nemohl se jí vyhnout, byl nucen zajet a zjis­til, že je prázd­ná. Podle Stuarta zasta­vil na kra­ji dál­ni­ce a „buši­lo mu srd­ce“. Z toho Stuart vyvo­dil ústřed­ní motiv pří­bě­hu o muži, kte­rý se měl před kata­stro­fou omlu­vit své ženě. Vrátil se domů, aby se s man­žel­kou usmí­řil, a té noci napsal 35 stran. Pro utvá­ře­ní vzta­hu McClanových Stuart čer­pal také z man­žel­ských pro­blé­mů svých vrs­tev­ní­ků, včet­ně roz­vo­dů a návra­tu man­že­lek k jejich dív­čí­mu jmé­nu.

John McClane se měl původ­ně jme­no­vat John Ford, ale stu­dio 20th Century Fox to pova­žo­va­lo za neúctu ke zesnu­lé­mu reži­sé­ro­vi stej­né­ho jmé­na. Stuart si McClanea vybral jako „dob­ré sil­né skot­ské jmé­no“, vychá­ze­jí­cí z jeho vlast­ní­ho kelt­ské­ho půvo­du. Postavu popsal jako chy­bu­jí­cí­ho hrdi­nu, kte­rý se v nej­hor­ší mož­né situ­a­ci pou­čí a sta­ne se lep­ším, ale ne jiným člo­vě­kem. Protože Stuart neměl žád­né zku­še­nos­ti s psa­ním akč­ních fil­mů, vyu­žil své zku­še­nos­ti s psa­ním thrille­rů a zamě­řil se na to, aby divá­kům zále­že­lo na McClaneovi, Holly a jejich usmí­ře­ní. Když Stuart svůj pří­běh před­klá­dal vedou­cím pra­cov­ní­kům, Gordon ho pře­ru­šil, řekl mu, aby dokon­čil návrh, a ze schůz­ky ode­šel. Stuart dokon­čil prv­ní ver­zi o nece­lých šest týd­nů poz­dě­ji.

Stuart vdě­čí Levinovi za to, že mu pomohl pocho­pit, že nic netr­vá věč­ně. Věrně adap­to­val mno­ho sek­ven­cí, včet­ně háze­ní nálo­že C-4 do výta­ho­vé šach­ty a sko­ku ústřed­ní posta­vy Joea Lelanda ze stře­chy. Román je však vyprá­věn výhrad­ně z Lelandovy per­spek­ti­vy a udá­los­ti, kte­rým není pří­to­men, nejsou podrob­ně popsá­ny. Jeho tón je také cynič­těj­ší a nihi­lis­tič­těj­ší: Leland navště­vu­je v budo­vě Klaxonu svou dro­go­vě závis­lou dce­ru, kte­rá umí­rá po pádu z budo­vy po boku padou­cha Antona Grubera, kte­rý vyu­ží­vá naiv­ní par­ty­zá­ny a par­ty­zán­ky k vykrá­dá­ní budo­vy kvů­li pod­po­ře Klaxonu dik­tá­tor­ské vlá­dě. Tím se jejich moti­va­ce sta­la méně jas­nou a Leland měl vět­ší roz­po­ry ohled­ně jejich zabí­je­ní, zejmé­na žen. Leland je napsán jako zku­še­ný star­ší muž pra­cu­jí­cí jako vyso­ce posta­ve­ný bez­peč­nost­ní porad­ce. Stuart odmí­tl tón romá­nu, pro­to­že byl „pří­liš smut­ný“, a domní­val se, že star­ší akč­ní hrdi­na - Leland je star­ší šede­sá­ti let - je nesmy­sl­ný. Stuart vytvo­řil nový mate­ri­ál pro scé­ny, kdy McClane není pří­to­men, a roz­ší­řil nebo před­sta­vil posta­vy: Powellovi dal man­žel­ku a děti, což mu umož­ni­lo navá­zat bliž­ší vztah s McClanem; a Argyle, kte­rý zmi­zí na začát­ku romá­nu, je pří­to­men po celou dobu Stuartovy před­lo­hy a pod­po­ru­je McClanea vysí­lá­ním rapo­vé hud­by přes vysí­lač­ky tero­ris­tů. Mezi původ­ní posta­vy scé­ná­ře pat­ří bez­skru­pu­lóz­ní novi­nář Richard Thornburg.

Stuart byl fanouš­kem význam­né­ho her­ce wes­ter­no­vých fil­mů Johna Waynea, a tak se nechal inspi­ro­vat wes­ter­no­vou tema­ti­kou, kte­rá se nese celým scé­ná­řem, včet­ně kov­boj­ské­ho žar­go­nu. Spřátelil se se stav­by­ve­dou­cím roze­sta­vě­né budo­vy Fox Plaza v Los Angeles a umož­nil mu pří­stup do budo­vy, aby zís­kal nápa­dy, jak roz­vrh­nout posta­vy a scé­ny. Hotový scé­nář ode­vzdal v červ­nu 1987. Následující den dostal zele­nou, čás­teč­ně pro­to, že spo­leč­nost 20th Century Fox potře­bo­va­la let­ní trhák pro rok 1988.

Casting

Vzhledem k tomu, že Smrtonosná past byla nato­če­na pod­le romá­no­vé­ho pokra­čo­vá­ní detek­tiv­ky, bylo stu­dio smluv­ně zavá­zá­no nabíd­nout roli Franku Sinatrovi. Sinatra, kte­ré­mu bylo v té době 70 let, odmí­tl. Role byla nabíd­nu­ta růz­ným vel­kým hvězdám, mezi nimiž byli Sylvester Stallone, Richard Gere, Clint Eastwood, Harrison Ford, Burt Reynolds, Nick Nolte, Mel Gibson, Don Johnson, Richard Dean Anderson, Paul Newman, James Caan a Al Pacino. Převládajícím akč­ním arche­ty­pem té doby byl sval­na­tý, nepo­ra­zi­tel­ný macho muž jako Arnold Schwarzenegger, kte­ré­mu byla role nabíd­nu­ta, ale on se chtěl věno­vat kome­dii a odmí­tl ji, aby si zahrál ve fil­mu Dvojčata (1988). Willis byl zná­mý pře­de­vším díky kome­di­ál­ní roli v roman­tic­kém kome­di­ál­ním tele­viz­ním seri­á­lu Moonlighting, kde hrál po boku Cybill Shepherdové. Roli odmí­tl kvů­li smluv­ním závaz­kům vůči Moonlighting, ale když Shepherd otě­hot­ně­la, pro­duk­ce seri­á­lu byla na jede­náct týd­nů zasta­ve­na, což Willisovi poskyt­lo dosta­tek času, aby roli při­jal.

McTiernanova pří­tel­ky­ně se náho­dou setka­la se zástup­cem CinemaScore a požá­da­la je o ana­lý­zu Willise v hlav­ní roli. Jejich ana­lý­za uká­za­la, že obsa­ze­ní Willise nebu­de mít nega­tiv­ní dopad; jeho účast byla potvr­ze­na o dva týd­ny poz­dě­ji. Volba byla kon­tro­verz­ní, pro­to­že Willis hrál pou­ze v jed­nom dal­ším fil­mu, v prů­měr­ně úspěš­né kome­dii Rande nasle­po (1987). V té době se také jas­ně roz­li­šo­va­lo mezi fil­mo­vý­mi a tele­viz­ní­mi her­ci. Ačkoli fil­my jako Krotitelé duchů (1984) uká­za­ly, že tele­viz­ní hvězdy mohou vést fil­mo­vý trhák, jiní tele­viz­ní her­ci jako Shelley Longová a Bill Cosby při svých nedáv­ných poku­sech o pře­chod selha­li.

Willis za roli dostal 5 mili­o­nů dola­rů, což mu zajis­ti­lo plat srov­na­tel­ný s úspěš­něj­ší­mi, zave­de­ný­mi fil­mo­vý­mi her­ci, jako jsou Dustin Hoffman, Warren Beatty a Robert Redford. Prezident spo­leč­nos­ti 20th Century Fox Leonard Goldberg zdů­vod­nil tuto část­ku tím, že Smrtonosná past potře­bo­va­la her­ce s Willisovým poten­ci­á­lem, a Gordon řekl, že Willisova věč­ná osob­nost byla nezbyt­ná pro zpro­střed­ko­vá­ní myš­len­ky, že hrdi­na může sku­teč­ně selhat. Jiné zdro­je z Foxu se necha­ly sly­šet, že stu­dio zou­fa­le hle­da­lo hvězdu poté, co ho odmít­lo tolik popu­lár­ních her­ců. Willis pro­hlá­sil: „Zaplatili mi tolik, kolik si mys­le­li, že pro film a pro ně mám cenu“. Svou posta­vu popsal jako odliš­nou od postav vět­ších než život, kte­ré ztvár­ni­li Stallone nebo Schwarzenegger: „I když je to hrdi­na, je to oby­čej­ný chlap. Je to oby­čej­ný chlap, kte­rý byl vržen do neo­by­čej­ných okol­nos­tí“. Willis při tvor­bě posta­vy vychá­zel ze své děl­nic­ké výcho­vy v Jižním Jersey, včet­ně „toho posto­je a neúcty k auto­ri­tám, šibe­nič­ní­ho smys­lu pro humor, neo­chot­né­ho hrdi­ny“.

Když Rickman debu­to­val v roli Hanse Grubera na fil­mo­vém plát­ně, bylo mu už přes čty­ři­cet. Obsadil ho Silver, kte­rý ho viděl hrát v broadwa­yské ver­zi hry Les Liaisons Dangereuses, kde hrál zlot­ři­lé­ho vikom­ta de Valmont. Bedelia byla obsa­ze­na na Willisův návrh poté, co ji viděl v živo­to­pis­ném fil­mu Srdce jako kolo z roku 1983. VelJohnson se obje­vil jako Al Powell ve své prv­ní vel­ké fil­mo­vé roli na návrh cas­tingo­vé reži­sér­ky Jackie Burchové, s níž spo­lu­pra­co­val již dří­ve. Do role byli zva­žo­vá­ni Robert Duvall, Gene Hackman, Laurence Fishburne a Wesley Snipes. Ellise ztvár­nil Hart Bochner, Silverův zná­mý. Jeho role se natá­če­la v chro­no­lo­gic­kém pořa­dí během tří týd­nů. McTiernan chtěl, aby posta­va byla uhla­ze­ná jako herec Cary Grant, ale Bochner pojal moti­va­ci posta­vy vychá­ze­jí­cí z uží­vá­ní koka­i­nu a nejis­to­ty. McTiernanovi se zpo­čát­ku před­sta­ve­ní nelí­bi­lo, dokud si nevši­ml, že Gordona a Silvera Bochnerovy výstřel­ky baví.

Přepisování scénaře

Scénárista Steven E. de Souza pře­psal Stuartův scé­nář, pro­to­že měl zku­še­nos­ti s kom­bi­na­cí akč­ní­ho fil­mu a kome­die. K pří­bě­hu při­stou­pil tak, jako by hlav­ním hrdi­nou byl Gruber. Řekl: „Kdyby [Gruber] lou­pež nena­plá­no­val a nedal ji dohro­ma­dy, [McClane] by pros­tě šel na večí­rek a usmí­řil se nebo neu­smí­řil se svou ženou. Někdy bys­te se měli zamys­let nad tím, že se na svůj film podí­vá­te z pohle­du padou­cha, kte­rý je sku­teč­ným moto­rem vyprá­vě­ní.“ De Souza pou­žil plá­ny Fox Plaza, kte­ré mu pomoh­ly roz­vrh­nout pří­běh a umís­tě­ní postav v budo­vě.

Scénář pro­chá­zel změ­na­mi až do natá­če­ní a v jeho prů­bě­hu. Během prv­ních týd­nů natá­če­ní vznik­lo něko­lik díl­čích záple­tek a rysů pro jiné posta­vy než McClanea, pro­to­že Willis stá­le pra­co­val na fil­mu Moonlighting. Ten natá­čel až deset hodin a v noci pak pra­co­val na Smrtonosné pas­ti. McTiernan dal Willisovi vol­no, aby si odpo­či­nul, a při­dá­ním nových scén pově­řil De Souzu. Ty zahr­no­va­ly scé­ny s Hollyho hos­po­dy­ní, Hollyho kon­fron­ta­ci s Gruberem po Takagiho smr­ti, úvod­ní scé­nu pro Thornburga a dal­ší momen­ty mezi Powellem a jeho kole­gy.

Silver chtěl před rozuz­le­ním fil­mu scé­nu mezi McClanem a Gruberem, ale De Souza nemohl při­jít na věro­hod­ný scé­nář, dokud náho­dou neza­sle­chl, jak Rickman pou­ží­vá ame­ric­ký pří­zvuk. Uvědomil si, že to Gruberovi umož­ní, aby se při setká­ní s McClanem zamas­ko­val, a před­cho­zí scé­na Takagiho vraž­dy byla pře­pra­co­vá­na tak, aby před McClanem skry­la Gruberovu identi­tu. Kvůli při­dá­ní scé­ny setká­ní Grubera a McClanea byla vystři­že­na jiná scé­na, v níž McClane zabi­je Thea.

Ve Stuartově původ­ním scé­ná­ři se Smrtonosná past ode­hrá­va­la tři dny, ale McTiernan se nechal inspi­ro­vat tím, že se bude ode­hrá­vat během jedi­né noci jako Shakespearův Sen noci sva­to­ján­ské. Nechtěl pou­žít tero­ris­ty jako padou­chy, pro­to­že je pova­žo­val za „pří­liš pod­lé“, a vyhnul se zamě­ře­ní na poli­ti­ku tero­ris­tů ve pro­spěch toho, aby z nich udě­lal zlo­dě­je hna­né peněž­ní­mi pohnut­ka­mi; měl pocit, že tak bude film vhod­něj­ší pro let­ní zába­vu.

Postava McClanea byla plně rea­li­zo­vá­na až téměř v polo­vi­ně pro­duk­ce. McTiernan a Willis urči­li, že McClane je člo­věk, kte­rý se nemá moc rád, ale dělá to nej­lep­ší, co může, ve špat­né situ­a­ci. McClaneova hláš­ka „Yipee-ki-yay, mother­fuc­ker“ byla inspi­ro­vá­na sta­rým kov­boj­ským žar­go­nem, včet­ně vlast­ní­ho „Yippee-ki-yah, kids“ kov­boj­ské­ho her­ce Roye Rogerse, aby zdů­raz­ni­la jeho celo­a­me­ric­kou pova­hu. Vedla se deba­ta, zda pou­žít „Yippee-ki-yay, mother­fuc­ker“, nebo „yippee-ti-yay, mother­fuc­ker“; Willis pod­po­řil prv­ní vari­an­tu.

Natáčení

Hlavní natá­če­ní zača­lo v lis­to­pa­du 1987 a skon­či­lo začát­kem břez­na 1988 s roz­poč­tem při­bliž­ně 25-35 mili­o­nů dola­rů. Natáčení pro­bí­ha­lo téměř výhrad­ně na náměs­tí Fox Plaza v Century City, kte­ré se nachá­zí na Avenue of the Stars, a v jeho oko­lí. Místo natá­če­ní bylo vybrá­no až v pozd­ní fázi pro­duk­ce pro­dukč­ním desig­né­rem Jacksonem De Goviou. Bylo zapo­tře­bí vět­ši­nou neob­sa­ze­né budo­vy, což roze­sta­vě­ná Fox Plaza nabí­ze­la; byla zajiš­tě­na se dvě­ma hlav­ní­mi pod­mín­ka­mi: žád­né natá­če­ní během dne a žád­né poško­ze­ní výbuchy.

Podle kame­ra­ma­na Jana de Bonta byl design budo­vy výraz­ný, což z ní čini­lo samo­stat­nou posta­vu, a na budo­vu bylo mož­né dob­ře vidět z dál­ky, což umož­ňo­va­lo natá­če­ní zábě­rů, jak se k ní McClane blí­ží. Okolní měs­to bylo vidět z budo­vy, což umoc­ňo­va­lo rea­lis­tič­nost. De Bont čas­to pou­ží­val ruč­ní kame­ry, aby mohl natá­čet blí­že k posta­vám, a vytvá­řel tak vět­ší fil­mo­vou „inti­mi­tu“. Jen vel­mi málo z fil­mu bylo pře­dem při­pra­ve­no na sto­ry­bo­ard, pro­to­že De Bont věřil, že slo­ži­té sto­ry­bo­ar­do­vá­ní činí jeho prá­ci zby­teč­nou. Místo toho s McTiernanem podrob­ně pro­bí­ra­li natá­če­cí den a poci­ty či vje­my, kte­ré chtě­li zpro­střed­ko­vat. De Bontovi šlo spí­še o vytvo­ře­ní dra­ma­tic­ké­ho než atrak­tiv­ní­ho zábě­ru. Jako pří­klad uve­dl pou­ži­tí sku­teč­ných svět­lic ve fil­mu, kte­ré vytvá­ře­ly nepřed­ví­da­tel­ný kouř a někdy zakrý­va­ly obraz.

Willisův prv­ní den na pla­ce byl 2. lis­to­pa­du 1987. Přišel rov­nou z natá­če­ní fil­mu Moonlighting, aby nato­čil jed­nu z nej­zá­sad­něj­ších scén, v níž McClane ská­če ze stře­chy, kte­rá za ním vybuchu­je, a zachrá­ní ho jen dél­ka hasič­ské hadi­ce. Pro Willise bylo hra­ní ve Smrtonosné pas­ti obtíž­né, pro­to­že se od před­cho­zích zku­še­nos­tí liši­lo tím, že byl čas­to sám a neměl žád­né osob­ní kon­tak­ty s ostat­ní­mi. Mezi zábě­ry netrá­vil mno­ho času s ostat­ní­mi her­ci, radě­ji ho trá­vil se svou novou part­ner­kou Demi Moore. Na roz­díl od jejich dyna­mi­ky na plát­ně trá­vi­li Bedelia a VelJohnson vět­ši­nu času mezi scé­na­mi s Rickmanem.

Závěr fil­mu nebyl v době zahá­je­ní natá­če­ní ješ­tě dokon­čen. V dokon­če­ném fil­mu Theo zís­ká z nákla­ďá­ku, ve kte­rém při­je­li tero­ris­té, sanit­ku, aby ji pou­žil jako úni­ko­vé vozi­dlo, ale pro­to­že se jed­na­lo o pozd­ní dopl­ně­ní, nákla­ďák, ve kte­rém byli tero­ris­té nato­če­ni při pří­jez­du, byl pří­liš malý na to, aby se do něj sanit­ka vešla. V dal­ší scé­ně, v níž tero­ris­té syn­chro­ni­zu­jí své hodin­ky TAG Heuer, byl kami­on také prázd­ný; tato scé­na muse­la být vypuš­tě­na, což ved­lo k dal­ším nut­ným změ­nám. Podle scé­ná­ře si McClane uvě­do­mil, že ame­ric­ký rukojmí, s nímž se setká, je Gruber, a to díky výraz­ným hodin­kám TAG Heuer, kte­ré zpo­zo­ro­val u ostat­ních tero­ris­tů; hodin­ky již neby­ly pev­ným bodem záplet­ky. To si vyžá­da­lo zave­de­ní hrdin­ské scé­ny pro Argyla, kte­rý se dosta­ne k zasta­ve­ní Theova útě­ku. De’voreaux během této scé­ny, kte­rá byla při­dá­na až v posled­ních dese­ti dnech natá­če­ní, sku­teč­ně ude­řil Gilyarda.

U někte­rých rolí se pro­je­vi­la fle­xi­bi­li­ta v závis­los­ti na výko­nech her­ců, což zna­me­ná, že někte­ré posta­vy byly ve fil­mu pone­chá­ny déle a jiné byly zabi­ty dří­ve. Herci také dosta­li pro­stor pro impro­vi­za­ci, napří­klad Theova hláš­ka „Zadák je na topin­ky“, Bochnerovo „Hansi, bubu­bu, jsem tvůj bílý rytíř“ a poskok Uli, kte­rý během úto­ku SWAT ukrad­ne čoko­lá­do­vou tyčin­ku. McTiernan se při stři­hu fil­mu sty­lis­tic­ky inspi­ro­val fran­couz­skou novou vlnou. Najal Franka J. Uriosteho a Johna F. Linka, aby spo­leč­ně sestří­ha­li scé­ny v pohy­bu, což je v roz­po­ru s teh­dy pou­ží­va­ným main­stre­a­mo­vým sty­lem stři­hu.

Kaskadérské kousky

Vnímání fil­mo­vých kaska­dé­rů se změ­ni­lo krát­ce před natá­če­ním Smrtonosné pas­ti po smr­tel­né neho­dě při natá­če­ní fil­mu Zóna sou­mra­ku: Film (1983) a zača­lo se pro­sa­zo­vat upřed­nost­ňo­vá­ní fil­mo­vé­ho štá­bu před fil­mem samot­ným. I přes­to Willis trval na tom, že bude sám pro­vá­dět mno­ho kaska­dér­ských kous­ků, včet­ně kutá­le­ní se po scho­dech a stá­ní na stře­še aktiv­ní­ho výta­hu. První scé­nou, kte­rou nato­čil, byl jeho skok z vrcho­lu Nakatomi Plaza s hasič­skou hadi­cí omo­ta­nou kolem pasu. Kaskadérský kou­sek zahr­no­val skok z řím­sy pěti­pa­t­ro­vé gará­že na vzdu­cho­vý pol­štář ve výš­ce 25 stop (7,6 m), zatím­co za ním explo­do­va­la 60 stop (18 m) vyso­ká stě­na pla­me­nů. Považoval to za jeden ze svých nej­těž­ších kaska­dér­ských kous­ků. Výbušná síla ho při­tla­či­la k okra­ji air­ba­gu a posád­ka se obá­va­la, že zemřel. Kaskadér Ken Bates zastou­pil Willise, když jeho posta­va visí z budo­vy.

Pro násle­du­jí­cí scé­nu, kdy McClane vystře­lí z okna, aby se vrá­til do budo­vy, byla pou­ži­ta kuli­sa. Natáčelo se při­bliž­ně v polo­vi­ně natá­če­cí­ho plá­nu, aby všich­ni zúčast­ně­ní zís­ka­li více kaska­dér­ských zku­še­nos­tí. Okno bylo vyro­be­no z křeh­ké­ho cuk­ro­vé­ho skla, jehož pří­pra­va zabra­la dvě hodi­ny, a z toho­to důvo­du bylo nato­če­no jen něko­lik zábě­rů. Místo zve­dá­ku tým kaska­dé­rů umís­tě­ný pod oknem táhl hadi­ci a táhl Willise k okra­ji, pro­to­že moh­li lépe kon­t­ro­lo­vat Willisův pád, kdy­by pře­pa­dl. Střihač Frank Urioste zacho­val scé­nu, kdy McClane padá do ven­ti­lač­ní šach­ty a zachy­tí se o spod­ní otvor; Willisův kaska­dér omy­lem spa­dl dál, než bylo zamýš­le­no. Během scé­ny, kdy McClane stří­lí tero­ris­tu skrz stůl, utr­pěl Willis trva­lou dvou­tře­ti­no­vou ztrá­tu slu­chu v levém uchu způ­so­be­nou střel­bou hla­si­tý­mi sle­pý­mi nábo­ji v blíz­kos­ti hla­vy.

Při Gruberově pádu z Nakatomi Plaza spa­dl Rickman z výš­ky mezi 20 a 70 sto­pa­mi (6 a 21 m); zprá­vy se roz­chá­ze­jí. Byl zavě­šen na vyvý­še­né plo­ši­ně a dopa­dl na mod­rý air­bag. Díky tomu bylo poza­dí za ním slo­že­no ze zábě­rů poří­ze­ných z Fox Plaza a pada­jí­cích kon­fet, kte­ré vypa­da­ly jako dlu­ho­pi­sy na doru­či­te­le. Rickman musel na vak padat pozpát­ku, čemuž se kaska­dé­ři vyhý­ba­jí, aby kon­t­ro­lo­va­li svůj pád. McTiernan pře­svěd­čil Rickmana tím, že sám před­ve­dl kaska­dér­ský kou­sek a spa­dl na hro­ma­du kar­to­no­vých kra­bic. Rickmanovi bylo řeče­no, že spad­ne, až napo­čí­tá do tří, ale byl puš­těn dří­ve, aby vyvo­lal oprav­do­vý výraz pře­kva­pe­ní. McTiernan řekl, že „není mož­né, aby to před­stí­ral“. Byl pou­žit prv­ní záběr, ale McTiernan pře­svěd­čil Rickmana, aby jako zálo­hu před­ve­dl dru­hý.

Zachycení kaska­dér­ské­ho kous­ku bylo obtíž­né, pro­to­že pro lid­ské­ho ope­rá­to­ra bylo nemož­né pře­ost­řit kame­ru dosta­teč­ně rych­le, aby se obraz neroz­ma­zal, když Rickman padal. Pod dohle­dem pro­du­cen­ta vizu­ál­ních efek­tů Richarda Edlunda zkon­stru­o­va­la fil­mo­vá stu­dia Boss auto­ma­tic­ký sys­tém vyu­ží­va­jí­cí počí­tač, kte­rý rych­le pře­ost­řo­val kame­ru pomo­cí moto­ru na jejím zaost­řo­va­cím krouž­ku. Byla pou­ži­ta kame­ra se širo­ko­úh­lým objek­ti­vem sní­ma­jí­cí rych­los­tí 270 sním­ků za sekun­du, čímž vzni­kl záznam, kte­rý se pře­hrá­val desetkrát poma­le­ji než nor­mál­ně. Navzdory těm­to ino­va­cím měla kame­ra pro­blém udr­žet Rickmana během jeho 1,5sekundového pádu zce­la zaostře­né­ho; scé­na se od Rickmana odstřih­ne, jakmi­le pou­ži­tel­ný mate­ri­ál dojde. Aby byl Gruberův osud­ný pád dokon­čen, byl Bates spuš­těn z Fox Plaza do výš­ky 318 stop (97 m) v postro­ji, kte­rý zpo­ma­lil jeho pád, když se blí­žil k zemi. Někteří oby­va­te­lé Fox Plaza, frustro­va­ní tros­ka­mi a destruk­cí v oko­lí budo­vy, odmít­li zhas­nout svět­la ve svých kan­ce­lá­řích pro exte­ri­é­ro­vé zábě­ry na náměs­tí.

Měsíce pro­bí­ha­la jed­ná­ní o povo­le­ní vyjet vozi­dlem SWAT po scho­dech na Fox Plaza. Zábradlí vyvrá­ce­né během střel­by neby­lo nikdy nahra­ze­no. Malé výbuš­ni­ny pohy­bu­jí­cí se po vodi­cím laně byly zamas­ko­vá­ny jako rake­ty tero­ris­tů, což vyvo­la­lo zdá­ní, že zasáh­ly vozi­dlo. Ve scé­ně, kdy McClane hází C4 do výta­ho­vé šach­ty, aby zasta­vil útok, tým efek­tů nevě­dom­ky vyho­dil všech­na okna v jed­nom pat­ře budo­vy. Závěrečná scé­na s vrtu­l­ní­kem se při­pra­vo­va­la šest měsí­ců a na její natá­če­ní byly vyhra­ze­ny pou­hé dvě hodi­ny. Bylo tře­ba tří poku­sů nad Fox Plaza a deví­ti kame­ra­ma­nů, kte­ří natá­če­li čty­ři­a­dva­ce­ti růz­ný­mi kame­ra­mi. De Bont řekl, že růz­né úhly zábě­ru umoc­ni­ly rea­lis­tič­nost natá­če­ní na mís­tě.

K výbuchům byla pou­ži­ta zaří­ze­ní podob­ná mino­me­tům napl­ně­ná pro­pa­nem. Jejich insta­la­ce trva­la deset minut a nabíd­ly šes­ti­sekun­do­vý výbuch pla­me­ne. Výbuch stře­chy Nakatomi byl vytvo­řen pomo­cí mini­a­tur­ní­ho mode­lu; šlo o jedi­nou mini­a­tu­ru pou­ži­tou ve fil­mu. Protože Hans Buhringer (Fritz) byl nezku­še­ný herec a natá­če­ní mělo zpož­dě­ní, byl nasa­zen indi­án­ský kaska­dér v blon­ďa­té paru­ce a vyba­ven skřip­ci, aby bylo mož­né zachy­tit smrt posta­vy v jed­nom zábě­ru.

---

• Zdroj: Anglická Wikipedie
• Photo © Twentieth Century Fox

---