Smrtonosná past

SmPast

Hodnocení článku

(zatím nehodnoceno)

Načítám počet zobrazení...

Smrtonosná past je americký akční film z roku 1988, který režíroval John McTiernan a scénář napsali Jeb Stuart a Steven E. de Souza. Je natočen podle románu Rodericka Thorpa z roku 1979 Nic netrvá věčně a hrají v něm Bruce Willis, Alan Rickman, Alexander Godunov a Bonnie Bedelia. Smrtonosná past vypráví o newyorském policejním detektivovi Johnu McClaneovi (Willis), který se při návštěvě své odcizené manželky připlete do teroristického přepadení losangeleského mrakodrapu. Ve vedlejších rolích se představí Reginald VelJohnson, William Atherton, Paul Gleason a Hart Bochner.

V roce 1987 byl Stuart najat společností 20th Century Fox, aby Thorpovu novelu adaptoval do podoby scénáře. Jeho hotová předloha dostala okamžitě zelenou u Foxů, kteří toužili po letním trháku následujícího roku. Roli McClanea odmítla řada nejpopulárnějších herců desetiletí, včetně Arnolda Schwarzeneggera a Sylvestera Stalloneho. Willis, známý především z televizní tvorby, dostal za svou účast 5 milionů dolarů, čímž se zařadil mezi nejlépe placené hollywoodské herce. Odborníci z branže považovali smlouvu za špatnou investici a před uvedením filmu vyvolala značnou kontroverzi. Natáčení probíhalo od listopadu 1987 do března 1988 s rozpočtem 25-35 milionů dolarů a téměř výhradně na lokacích v losangeleském Fox Plaza a jeho okolí.

Očekávání od Smrtonosné pasti byla nízká; některé marketingové snahy vynechaly Willisovu podobu, údajně proto, že marketingový tým usoudil, že prostředí je stejně důležité jako McClane. Po uvedení filmu do kin v červenci 1988 byly první recenze smíšené: kritika se soustředila na násilí, zápletku a Willisův výkon, zatímco McTiernanova režie a Rickmanovo charismatické ztvárnění padoucha Hanse Grubera byly chváleny. Navzdory předpovědím vydělala Smrtonosná past přibližně 140 milionů dolarů a stala se desátým nejvýdělečnějším filmem roku a nejvýdělečnějším akčním filmem. Film získal čtyři nominace na Oscara, vynesl Willise mezi hlavní herce a z Rickmana udělal celebritu.

Smrtonosná past byla kritikou přehodnocena a nyní je považována za jeden z nejlepších akčních filmů a často je také označována za jeden z nejlepších vánočních filmů. Film oživil akční žánr, a to především díky zobrazení McClanea jako zranitelného a chybujícího hrdiny, na rozdíl od svalnatých a neporazitelných hrdinů jiných filmů z té doby. Retrospektivní komentátoři také identifikovali a analyzovali jeho tematické problémy, včetně pomsty, maskulinity, genderových rolí a amerických obav z cizích vlivů. Film dal vzniknout řadě napodobitelů; termín „Smrtonosná past“ se stal zkratkou pro zápletky s drtivou přesilou v omezeném prostředí, např. Vznikla franšíza zahrnující pokračování Smrtonosná past 2 (1990), Smrtonosná past 3 (1995), Smrtonosná past 4.0 (2007) a Smrtonosná past: Opět v akci(2013) a videohry, komiksy a další zboží. Film Smrtonosná past byl v roce 2017 Knihovnou Kongresu Spojených států amerických označen za „kulturně, historicky nebo esteticky významný“ a byl vybrán k uchování v Národním filmovém registru.

Obsah filmu

Na Štědrý den přijíždí detektiv newyorské policie John McClane do Los Angeles v naději, že se na večírku pořádaném jejím zaměstnavatelem, společností Nakatomi Corporation, usmíří se svou odcizenou manželkou Holly. Na Nakatomi Plaza ho odveze řidič limuzíny Argyle, který mu nabídne, že na McClanea počká v garáži. Zatímco se McClane převléká, věž je obsazena německým radikálem Hansem Gruberem a jeho těžce ozbrojeným týmem, včetně Karla a Thea. Všichni ve věži jsou zajati jako rukojmí kromě McClanea, který se vytratí.

Gruber se vydává za teroristu, aby ukradl 640 milionů dolarů v nesledovatelných dluhopisech na doručitele v trezoru budovy. Zavraždí výkonného ředitele Josepha Takagiho poté, co se mu nepodaří získat od něj přístupový kód, a pověří Thea, aby se do trezoru vloupal. Teroristé jsou na McClaneovu přítomnost upozorněni a jeden z nich, Tony, je vyslán za ním. McClane Tonyho zabije a vezme si jeho zbraň a vysílačku, s jejichž pomocí se spojí se skeptickým losangeleským policejním oddělením (LAPD) a seržant Al Powell je vyslán na vyšetřování. Mezitím McClane zabije další teroristy a získá jejich pytel s C-4 a rozbuškami. Poté, co Powell nezjistil nic závadného, se chystá odjet, dokud mu McClane neshodí na auto mrtvolu teroristy. Poté, co Powell zavolá posily, se zásahová jednotka pokusí vtrhnout do budovy, ale je napadena teroristy. McClane hodí do výtahové šachty C-4, což způsobí výbuch, který zabije několik teroristů a ukončí útok.

Hollyho spolupracovník Harry Ellis se pokouší vyjednávat Gruberovým jménem, ale když se McClane odmítne vzdát, Gruber Ellise zabije. Při kontrole výbušnin na střeše se Gruber setká s McClanem a předstírá, že je uprchlý rukojmí; McClane dá Gruberovi zbraň. Gruber se pokusí McClanea zastřelit, ale zjistí, že zbraň není nabitá, a zachrání ho až zásah ostatních teroristů. McClane unikne, ale je zraněn rozbitým sklem a ztratí rozbušky. Venku přebírají kontrolu agenti Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI). Nařídí vypnout elektřinu, což, jak Gruber předpokládal, vyřadí poslední zámek trezoru, aby si jeho tým mohl vyzvednout dluhopisy.

FBI souhlasí s Gruberovým požadavkem na vrtulník a má v úmyslu vyslat na likvidaci skupiny vrtulníky s bitevníky. McClane si uvědomí, že Gruber plánuje vyhodit střechu do povětří, aby zabil rukojmí a předstíral smrt svého týmu. Karl, rozzuřený smrtí svého bratra Tonyho, napadne McClanea a je zřejmě zabit. Gruber vidí ve zprávách reportáž Richarda Thornburga o McClaneových dětech a vydedukuje, že je to manžel Holly. Rukojmí jsou odvedeni na střechu, zatímco Gruber drží Holly u sebe. McClane zažene rukojmí ze střechy těsně předtím, než ji Gruber odpálí a zničí blížící se vrtulníky FBI. Mezitím Theo vyzvedne dodávku z garáže, ale je zneškodněn Argylem, který sledoval dění na vysílačce ve svém autě.

Unavený a potlučený McClane najde Holly s Gruberem a jeho zbývajícími nohsledy. McClane se Gruberovi vzdá a chystá se být zastřelen, ale popadne skrytou pistoli přilepenou na zádech a posledními dvěma náboji Grubera zraní a jeho komplice zabije. Gruber propadne oknem, ale chytí se Hollyiných náramkových hodinek a naposledy se pokusí dvojici zabít, než McClane hodinky odepne a Gruber padne k zemi. Venku Karl přepadne McClanea a Holly, ale je zabit Powellem. Holly udeří Thornburga, když se pokouší vyslechnout McClanea, než Argyle prorazí dveře garáže v limuzíně a odveze McClanea a Holly společně pryč.

Výroba

Vývoj a psaní

Vývoj filmu Smrtonosná past začal v roce 1987, kdy se scenárista Jeb Stuart ocitl ve finanční tísni. Jeho scénář zakoupený společností Columbia Pictures byl opuštěn a smlouva u Walt Disney Pictures mu nezajišťovala dostatečný příjem. Stuart měl šest týdnů mezi nasmlouvanými pracemi, a tak jeho agent Jeremy Zimmer kontaktoval Lloyda Levina, vedoucího vývoje v Gordon Company, produkční složce 20th Century Fox.

Levin požádal Stuarta, aby pracoval na adaptaci románu Nic netrvá věčně, který v roce 1978 napsal bývalý policista Roderick Thorp. Thorpa k napsání románu Nic netrvá věčně inspiroval sen, který se mu zdál - v němž ozbrojení útočníci pronásledují muže v budově - po zhlédnutí katastrofického filmu The Towering Inferno z roku 1974. Společnost Fox adaptovala předchůdce této knihy, Detektiva z roku 1966, pro film z roku 1968 s Frankem Sinatrou v hlavní roli detektiva newyorské policie Joea Lelanda, a zakoupila práva na pokračování ještě předtím, než bylo Nic netrvá věčně napsáno.

Levin dal Stuartovi tvůrčí svobodu, pokud zachová prostředí Vánoc v Los Angeles; tento koncept by podle něj poskytl zajímavou estetiku. Film byl navržen jako „Rambo v kancelářské budově“, což odkazovalo na úspěšnou sérii filmů o Rambovi. Producenti Lawrence Gordon a Joel Silver najali režiséra Johna McTiernana kvůli jeho spolupráci na úspěšném akčním filmu Predátor z roku 1987. McTiernan souhlasil s režií pod podmínkou, že film bude mít „trochu radosti“ a nebude obsahovat jen „zlé, hnusné činy“, které známe z jiných teroristických filmů.

Stuart začal pracovat 18 hodin denně ve své kanceláři ve studiu Walta Disneyho v Burbanku, což ho vyčerpávalo a zanechávalo „na hraně“. Po hádce s manželkou se vydal na projížďku a ve svém jízdním pruhu uviděl krabici; nemohl se jí vyhnout, byl nucen zajet a zjistil, že je prázdná. Podle Stuarta zastavil na kraji dálnice a „bušilo mu srdce“. Z toho Stuart vyvodil ústřední motiv příběhu o muži, který se měl před katastrofou omluvit své ženě. Vrátil se domů, aby se s manželkou usmířil, a té noci napsal 35 stran. Pro utváření vztahu McClanových Stuart čerpal také z manželských problémů svých vrstevníků, včetně rozvodů a návratu manželek k jejich dívčímu jménu.

John McClane se měl původně jmenovat John Ford, ale studio 20th Century Fox to považovalo za neúctu ke zesnulému režisérovi stejného jména. Stuart si McClanea vybral jako „dobré silné skotské jméno“, vycházející z jeho vlastního keltského původu. Postavu popsal jako chybujícího hrdinu, který se v nejhorší možné situaci poučí a stane se lepším, ale ne jiným člověkem. Protože Stuart neměl žádné zkušenosti s psaním akčních filmů, využil své zkušenosti s psaním thrillerů a zaměřil se na to, aby divákům záleželo na McClaneovi, Holly a jejich usmíření. Když Stuart svůj příběh předkládal vedoucím pracovníkům, Gordon ho přerušil, řekl mu, aby dokončil návrh, a ze schůzky odešel. Stuart dokončil první verzi o necelých šest týdnů později.

Stuart vděčí Levinovi za to, že mu pomohl pochopit, že nic netrvá věčně. Věrně adaptoval mnoho sekvencí, včetně házení nálože C-4 do výtahové šachty a skoku ústřední postavy Joea Lelanda ze střechy. Román je však vyprávěn výhradně z Lelandovy perspektivy a události, kterým není přítomen, nejsou podrobně popsány. Jeho tón je také cyničtější a nihilističtější: Leland navštěvuje v budově Klaxonu svou drogově závislou dceru, která umírá po pádu z budovy po boku padoucha Antona Grubera, který využívá naivní partyzány a partyzánky k vykrádání budovy kvůli podpoře Klaxonu diktátorské vládě. Tím se jejich motivace stala méně jasnou a Leland měl větší rozpory ohledně jejich zabíjení, zejména žen. Leland je napsán jako zkušený starší muž pracující jako vysoce postavený bezpečnostní poradce. Stuart odmítl tón románu, protože byl „příliš smutný“, a domníval se, že starší akční hrdina - Leland je starší šedesáti let - je nesmyslný. Stuart vytvořil nový materiál pro scény, kdy McClane není přítomen, a rozšířil nebo představil postavy: Powellovi dal manželku a děti, což mu umožnilo navázat bližší vztah s McClanem; a Argyle, který zmizí na začátku románu, je přítomen po celou dobu Stuartovy předlohy a podporuje McClanea vysíláním rapové hudby přes vysílačky teroristů. Mezi původní postavy scénáře patří bezskrupulózní novinář Richard Thornburg.

Stuart byl fanouškem významného herce westernových filmů Johna Waynea, a tak se nechal inspirovat westernovou tematikou, která se nese celým scénářem, včetně kovbojského žargonu. Spřátelil se se stavbyvedoucím rozestavěné budovy Fox Plaza v Los Angeles a umožnil mu přístup do budovy, aby získal nápady, jak rozvrhnout postavy a scény. Hotový scénář odevzdal v červnu 1987. Následující den dostal zelenou, částečně proto, že společnost 20th Century Fox potřebovala letní trhák pro rok 1988.

Casting

Vzhledem k tomu, že Smrtonosná past byla natočena podle románového pokračování detektivky, bylo studio smluvně zavázáno nabídnout roli Franku Sinatrovi. Sinatra, kterému bylo v té době 70 let, odmítl. Role byla nabídnuta různým velkým hvězdám, mezi nimiž byli Sylvester Stallone, Richard Gere, Clint Eastwood, Harrison Ford, Burt Reynolds, Nick Nolte, Mel Gibson, Don Johnson, Richard Dean Anderson, Paul Newman, James Caan a Al Pacino. Převládajícím akčním archetypem té doby byl svalnatý, neporazitelný macho muž jako Arnold Schwarzenegger, kterému byla role nabídnuta, ale on se chtěl věnovat komedii a odmítl ji, aby si zahrál ve filmu Dvojčata (1988). Willis byl známý především díky komediální roli v romantickém komediálním televizním seriálu Moonlighting, kde hrál po boku Cybill Shepherdové. Roli odmítl kvůli smluvním závazkům vůči Moonlighting, ale když Shepherd otěhotněla, produkce seriálu byla na jedenáct týdnů zastavena, což Willisovi poskytlo dostatek času, aby roli přijal.

McTiernanova přítelkyně se náhodou setkala se zástupcem CinemaScore a požádala je o analýzu Willise v hlavní roli. Jejich analýza ukázala, že obsazení Willise nebude mít negativní dopad; jeho účast byla potvrzena o dva týdny později. Volba byla kontroverzní, protože Willis hrál pouze v jednom dalším filmu, v průměrně úspěšné komedii Rande naslepo (1987). V té době se také jasně rozlišovalo mezi filmovými a televizními herci. Ačkoli filmy jako Krotitelé duchů (1984) ukázaly, že televizní hvězdy mohou vést filmový trhák, jiní televizní herci jako Shelley Longová a Bill Cosby při svých nedávných pokusech o přechod selhali.

Willis za roli dostal 5 milionů dolarů, což mu zajistilo plat srovnatelný s úspěšnějšími, zavedenými filmovými herci, jako jsou Dustin Hoffman, Warren Beatty a Robert Redford. Prezident společnosti 20th Century Fox Leonard Goldberg zdůvodnil tuto částku tím, že Smrtonosná past potřebovala herce s Willisovým potenciálem, a Gordon řekl, že Willisova věčná osobnost byla nezbytná pro zprostředkování myšlenky, že hrdina může skutečně selhat. Jiné zdroje z Foxu se nechaly slyšet, že studio zoufale hledalo hvězdu poté, co ho odmítlo tolik populárních herců. Willis prohlásil: „Zaplatili mi tolik, kolik si mysleli, že pro film a pro ně mám cenu“. Svou postavu popsal jako odlišnou od postav větších než život, které ztvárnili Stallone nebo Schwarzenegger: „I když je to hrdina, je to obyčejný chlap. Je to obyčejný chlap, který byl vržen do neobyčejných okolností“. Willis při tvorbě postavy vycházel ze své dělnické výchovy v Jižním Jersey, včetně „toho postoje a neúcty k autoritám, šibeničního smyslu pro humor, neochotného hrdiny“.

Když Rickman debutoval v roli Hanse Grubera na filmovém plátně, bylo mu už přes čtyřicet. Obsadil ho Silver, který ho viděl hrát v broadwayské verzi hry Les Liaisons Dangereuses, kde hrál zlotřilého vikomta de Valmont. Bedelia byla obsazena na Willisův návrh poté, co ji viděl v životopisném filmu Srdce jako kolo z roku 1983. VelJohnson se objevil jako Al Powell ve své první velké filmové roli na návrh castingové režisérky Jackie Burchové, s níž spolupracoval již dříve. Do role byli zvažováni Robert Duvall, Gene Hackman, Laurence Fishburne a Wesley Snipes. Ellise ztvárnil Hart Bochner, Silverův známý. Jeho role se natáčela v chronologickém pořadí během tří týdnů. McTiernan chtěl, aby postava byla uhlazená jako herec Cary Grant, ale Bochner pojal motivaci postavy vycházející z užívání kokainu a nejistoty. McTiernanovi se zpočátku představení nelíbilo, dokud si nevšiml, že Gordona a Silvera Bochnerovy výstřelky baví.

Přepisování scénaře

Scénárista Steven E. de Souza přepsal Stuartův scénář, protože měl zkušenosti s kombinací akčního filmu a komedie. K příběhu přistoupil tak, jako by hlavním hrdinou byl Gruber. Řekl: „Kdyby [Gruber] loupež nenaplánoval a nedal ji dohromady, [McClane] by prostě šel na večírek a usmířil se nebo neusmířil se svou ženou. Někdy byste se měli zamyslet nad tím, že se na svůj film podíváte z pohledu padoucha, který je skutečným motorem vyprávění.“ De Souza použil plány Fox Plaza, které mu pomohly rozvrhnout příběh a umístění postav v budově.

Scénář procházel změnami až do natáčení a v jeho průběhu. Během prvních týdnů natáčení vzniklo několik dílčích zápletek a rysů pro jiné postavy než McClanea, protože Willis stále pracoval na filmu Moonlighting. Ten natáčel až deset hodin a v noci pak pracoval na Smrtonosné pasti. McTiernan dal Willisovi volno, aby si odpočinul, a přidáním nových scén pověřil De Souzu. Ty zahrnovaly scény s Hollyho hospodyní, Hollyho konfrontaci s Gruberem po Takagiho smrti, úvodní scénu pro Thornburga a další momenty mezi Powellem a jeho kolegy.

Silver chtěl před rozuzlením filmu scénu mezi McClanem a Gruberem, ale De Souza nemohl přijít na věrohodný scénář, dokud náhodou nezaslechl, jak Rickman používá americký přízvuk. Uvědomil si, že to Gruberovi umožní, aby se při setkání s McClanem zamaskoval, a předchozí scéna Takagiho vraždy byla přepracována tak, aby před McClanem skryla Gruberovu identitu. Kvůli přidání scény setkání Grubera a McClanea byla vystřižena jiná scéna, v níž McClane zabije Thea.

Ve Stuartově původním scénáři se Smrtonosná past odehrávala tři dny, ale McTiernan se nechal inspirovat tím, že se bude odehrávat během jediné noci jako Shakespearův Sen noci svatojánské. Nechtěl použít teroristy jako padouchy, protože je považoval za „příliš podlé“, a vyhnul se zaměření na politiku teroristů ve prospěch toho, aby z nich udělal zloděje hnané peněžními pohnutkami; měl pocit, že tak bude film vhodnější pro letní zábavu.

Postava McClanea byla plně realizována až téměř v polovině produkce. McTiernan a Willis určili, že McClane je člověk, který se nemá moc rád, ale dělá to nejlepší, co může, ve špatné situaci. McClaneova hláška „Yipee-ki-yay, motherfucker“ byla inspirována starým kovbojským žargonem, včetně vlastního „Yippee-ki-yah, kids“ kovbojského herce Roye Rogerse, aby zdůraznila jeho celoamerickou povahu. Vedla se debata, zda použít „Yippee-ki-yay, motherfucker“, nebo „yippee-ti-yay, motherfucker“; Willis podpořil první variantu.

Natáčení

Hlavní natáčení začalo v listopadu 1987 a skončilo začátkem března 1988 s rozpočtem přibližně 25-35 milionů dolarů. Natáčení probíhalo téměř výhradně na náměstí Fox Plaza v Century City, které se nachází na Avenue of the Stars, a v jeho okolí. Místo natáčení bylo vybráno až v pozdní fázi produkce produkčním designérem Jacksonem De Goviou. Bylo zapotřebí většinou neobsazené budovy, což rozestavěná Fox Plaza nabízela; byla zajištěna se dvěma hlavními podmínkami: žádné natáčení během dne a žádné poškození výbuchy.

Podle kameramana Jana de Bonta byl design budovy výrazný, což z ní činilo samostatnou postavu, a na budovu bylo možné dobře vidět z dálky, což umožňovalo natáčení záběrů, jak se k ní McClane blíží. Okolní město bylo vidět z budovy, což umocňovalo realističnost. De Bont často používal ruční kamery, aby mohl natáčet blíže k postavám, a vytvářel tak větší filmovou „intimitu“. Jen velmi málo z filmu bylo předem připraveno na storyboard, protože De Bont věřil, že složité storyboardování činí jeho práci zbytečnou. Místo toho s McTiernanem podrobně probírali natáčecí den a pocity či vjemy, které chtěli zprostředkovat. De Bontovi šlo spíše o vytvoření dramatického než atraktivního záběru. Jako příklad uvedl použití skutečných světlic ve filmu, které vytvářely nepředvídatelný kouř a někdy zakrývaly obraz.

Willisův první den na place byl 2. listopadu 1987. Přišel rovnou z natáčení filmu Moonlighting, aby natočil jednu z nejzásadnějších scén, v níž McClane skáče ze střechy, která za ním vybuchuje, a zachrání ho jen délka hasičské hadice. Pro Willise bylo hraní ve Smrtonosné pasti obtížné, protože se od předchozích zkušeností lišilo tím, že byl často sám a neměl žádné osobní kontakty s ostatními. Mezi záběry netrávil mnoho času s ostatními herci, raději ho trávil se svou novou partnerkou Demi Moore. Na rozdíl od jejich dynamiky na plátně trávili Bedelia a VelJohnson většinu času mezi scénami s Rickmanem.

Závěr filmu nebyl v době zahájení natáčení ještě dokončen. V dokončeném filmu Theo získá z náklaďáku, ve kterém přijeli teroristé, sanitku, aby ji použil jako únikové vozidlo, ale protože se jednalo o pozdní doplnění, náklaďák, ve kterém byli teroristé natočeni při příjezdu, byl příliš malý na to, aby se do něj sanitka vešla. V další scéně, v níž teroristé synchronizují své hodinky TAG Heuer, byl kamion také prázdný; tato scéna musela být vypuštěna, což vedlo k dalším nutným změnám. Podle scénáře si McClane uvědomil, že americký rukojmí, s nímž se setká, je Gruber, a to díky výrazným hodinkám TAG Heuer, které zpozoroval u ostatních teroristů; hodinky již nebyly pevným bodem zápletky. To si vyžádalo zavedení hrdinské scény pro Argyla, který se dostane k zastavení Theova útěku. De’voreaux během této scény, která byla přidána až v posledních deseti dnech natáčení, skutečně udeřil Gilyarda.

U některých rolí se projevila flexibilita v závislosti na výkonech herců, což znamená, že některé postavy byly ve filmu ponechány déle a jiné byly zabity dříve. Herci také dostali prostor pro improvizaci, například Theova hláška „Zadák je na topinky“, Bochnerovo „Hansi, bububu, jsem tvůj bílý rytíř“ a poskok Uli, který během útoku SWAT ukradne čokoládovou tyčinku. McTiernan se při střihu filmu stylisticky inspiroval francouzskou novou vlnou. Najal Franka J. Uriosteho a Johna F. Linka, aby společně sestříhali scény v pohybu, což je v rozporu s tehdy používaným mainstreamovým stylem střihu.

Kaskadérské kousky

Vnímání filmových kaskadérů se změnilo krátce před natáčením Smrtonosné pasti po smrtelné nehodě při natáčení filmu Zóna soumraku: Film (1983) a začalo se prosazovat upřednostňování filmového štábu před filmem samotným. I přesto Willis trval na tom, že bude sám provádět mnoho kaskadérských kousků, včetně kutálení se po schodech a stání na střeše aktivního výtahu. První scénou, kterou natočil, byl jeho skok z vrcholu Nakatomi Plaza s hasičskou hadicí omotanou kolem pasu. Kaskadérský kousek zahrnoval skok z římsy pětipatrové garáže na vzduchový polštář ve výšce 25 stop (7,6 m), zatímco za ním explodovala 60 stop (18 m) vysoká stěna plamenů. Považoval to za jeden ze svých nejtěžších kaskadérských kousků. Výbušná síla ho přitlačila k okraji airbagu a posádka se obávala, že zemřel. Kaskadér Ken Bates zastoupil Willise, když jeho postava visí z budovy.

Pro následující scénu, kdy McClane vystřelí z okna, aby se vrátil do budovy, byla použita kulisa. Natáčelo se přibližně v polovině natáčecího plánu, aby všichni zúčastnění získali více kaskadérských zkušeností. Okno bylo vyrobeno z křehkého cukrového skla, jehož příprava zabrala dvě hodiny, a z tohoto důvodu bylo natočeno jen několik záběrů. Místo zvedáku tým kaskadérů umístěný pod oknem táhl hadici a táhl Willise k okraji, protože mohli lépe kontrolovat Willisův pád, kdyby přepadl. Střihač Frank Urioste zachoval scénu, kdy McClane padá do ventilační šachty a zachytí se o spodní otvor; Willisův kaskadér omylem spadl dál, než bylo zamýšleno. Během scény, kdy McClane střílí teroristu skrz stůl, utrpěl Willis trvalou dvoutřetinovou ztrátu sluchu v levém uchu způsobenou střelbou hlasitými slepými náboji v blízkosti hlavy.

Při Gruberově pádu z Nakatomi Plaza spadl Rickman z výšky mezi 20 a 70 stopami (6 a 21 m); zprávy se rozcházejí. Byl zavěšen na vyvýšené plošině a dopadl na modrý airbag. Díky tomu bylo pozadí za ním složeno ze záběrů pořízených z Fox Plaza a padajících konfet, které vypadaly jako dluhopisy na doručitele. Rickman musel na vak padat pozpátku, čemuž se kaskadéři vyhýbají, aby kontrolovali svůj pád. McTiernan přesvědčil Rickmana tím, že sám předvedl kaskadérský kousek a spadl na hromadu kartonových krabic. Rickmanovi bylo řečeno, že spadne, až napočítá do tří, ale byl puštěn dříve, aby vyvolal opravdový výraz překvapení. McTiernan řekl, že „není možné, aby to předstíral“. Byl použit první záběr, ale McTiernan přesvědčil Rickmana, aby jako zálohu předvedl druhý.

Zachycení kaskadérského kousku bylo obtížné, protože pro lidského operátora bylo nemožné přeostřit kameru dostatečně rychle, aby se obraz nerozmazal, když Rickman padal. Pod dohledem producenta vizuálních efektů Richarda Edlunda zkonstruovala filmová studia Boss automatický systém využívající počítač, který rychle přeostřoval kameru pomocí motoru na jejím zaostřovacím kroužku. Byla použita kamera se širokoúhlým objektivem snímající rychlostí 270 snímků za sekundu, čímž vznikl záznam, který se přehrával desetkrát pomaleji než normálně. Navzdory těmto inovacím měla kamera problém udržet Rickmana během jeho 1,5sekundového pádu zcela zaostřeného; scéna se od Rickmana odstřihne, jakmile použitelný materiál dojde. Aby byl Gruberův osudný pád dokončen, byl Bates spuštěn z Fox Plaza do výšky 318 stop (97 m) v postroji, který zpomalil jeho pád, když se blížil k zemi. Někteří obyvatelé Fox Plaza, frustrovaní troskami a destrukcí v okolí budovy, odmítli zhasnout světla ve svých kancelářích pro exteriérové záběry na náměstí.

Měsíce probíhala jednání o povolení vyjet vozidlem SWAT po schodech na Fox Plaza. Zábradlí vyvrácené během střelby nebylo nikdy nahrazeno. Malé výbušniny pohybující se po vodicím laně byly zamaskovány jako rakety teroristů, což vyvolalo zdání, že zasáhly vozidlo. Ve scéně, kdy McClane hází C4 do výtahové šachty, aby zastavil útok, tým efektů nevědomky vyhodil všechna okna v jednom patře budovy. Závěrečná scéna s vrtulníkem se připravovala šest měsíců a na její natáčení byly vyhrazeny pouhé dvě hodiny. Bylo třeba tří pokusů nad Fox Plaza a devíti kameramanů, kteří natáčeli čtyřiadvaceti různými kamerami. De Bont řekl, že různé úhly záběru umocnily realističnost natáčení na místě.

K výbuchům byla použita zařízení podobná minometům naplněná propanem. Jejich instalace trvala deset minut a nabídly šestisekundový výbuch plamene. Výbuch střechy Nakatomi byl vytvořen pomocí miniaturního modelu; šlo o jedinou miniaturu použitou ve filmu. Protože Hans Buhringer (Fritz) byl nezkušený herec a natáčení mělo zpoždění, byl nasazen indiánský kaskadér v blonďaté paruce a vybaven skřipci, aby bylo možné zachytit smrt postavy v jednom záběru.