Snídaně šampiónů - Kurt Vonnegut

Snídaně šam­pi­ó­nů je poměr­ně zná­má kni­ha ame­ric­ké­ho spi­so­va­te­le Kurta Vonneguta, kte­ré­ho jis­tě bude­te znát napří­klad za slav­ný román „Jatka č. 5“. V této kni­ze zase až tak nejde o děj jako tako­vý, ale hlav­ně o vykres­le­ní sociálně-kulturního úpad­ku naší (respek­ti­ve ame­ric­ké) spo­leč­nos­ti sedm­de­sá­tých let. Vonnegut dané pro­blémy glo­su­je poměr­ně s vti­pem a i když s ním občas názo­ro­vě sou­hla­sit nemu­sí­me je nut­no uznat, že smy­sl pro humor beze­spo­ru má. V kni­ze „Snídaně šam­pi­ó­nů“ si bere na „paškál“ pro­ble­ma­ti­ka latent­ní­ho rasis­mu, honbu za peně­zi, eko­lo­gii, i jiná téma­ta, kte­rá svým způ­so­bem i dodnes hýbou svě­tem a jsou tedy beze­spo­ru stá­le aktu­ál­ní.

V kni­ze při­vá­dí na scé­nu někte­ré posta­vy, jež před­sta­vil již před­tím v jiných dílech, jed­ná se např. o spi­so­va­te­le sci-fi Kilgora Trouta, či o jeho mece­ná­še pana Rosewatera. Aby toho neby­lo málo, v závě­ru vstu­pu­je do kni­hy i posta­va samot­né­ho auto­ra při­po­mí­na­jí­cí kon­cept „deus ex machi­na“, i když...., i samot­né­mu auto­ro­vi se může pří­běh veli­ce snad­no vymknout z rukou.

Tato kni­ha je obo­ha­ce­na o vese­lé, vysvět­lu­jí­cí obráz­ky, kte­ré vhod­ně dopl­ňu­jí vyprá­vě­ní. Pokud tedy neví­te jak vypa­dá dino­sau­rus, dám­ské kalhot­ky, či lid­ská řiť, zalis­tuj­te si ve „Snídani šam­pi­ó­nů“.

Přes počá­teč­ní zma­tek se mi ten­to Vonnegut četl rych­le a pří­jem­ně.

---