Alone (2007)

Smrtí vaše­ho dvoj­če­te nic nekon­čí! Ba prá­vě nao­pak započne ta pra­vá hrůza a strach.

Pim prá­vě osla­vu­je své naro­ze­ni­ny spo­leč­ně se svým man­že­lem Vee a něko­li­ka přá­te­li, když se ozve tele­fon a z něj se dozví zdr­cu­jí­cí zprá­vu. Její mat­ka prá­vě pro­dě­la­la mrt­vi­ci a její zdra­vot­ní stav je vel­mi špat­ný. Proto se roz­hod­ne s mužem vrá­tit z Koreje zpět do Thajska, kte­ré před lety opus­ti­la. Po pří­jez­du do rod­né­ho domu se jí však začnou vra­cet nepří­jem­né vzpo­mín­ky, na kte­ré se celou tu dobu pokou­še­la zapo­me­nout. Pim totiž pochá­zí ze siam­ských dvoj­čat, ale při roz­dě­le­ní její sest­ra nešťast­ně zemře­la a zdr­ce­ná Pim teh­dy opus­ti­la svou zem. Jenže pobyt v domě nepro­bí­há vůbec pod­le jejich před­stav. V noci jí začnou trá­pit zlé noč­ní můry a dokon­ce i ve dne jí pro­ná­sle­du­je pří­zrak její mrt­vé sest­ry Ploy. To jí začne dohá­nět k šílen­ství a nikdo z její­ho blíz­ké­ho oko­lí jí nedo­ká­že pomo­ci. Že by snad bylo něco prav­dy na pově­ře o siam­ských dvoj­ča­tech kte­rá zní: pokud jed­no dítě zemře, to dru­hé ho brzy následuje...Vee se sna­ží při­jít celé věci na kloub a postup­ně pood­ha­lu­je man­žel­či­no děsi­vé tajem­ství z minu­los­ti.

Český název: Smrtící spo­je­ní
Režie: Banjong Pisanthanakun, Parkpoom Wongpoom
Rok výro­by: 2007
Délka: 90 min
Země: Thajsko

Hrají:
Marsha Wattanapanich ... (Pim / Ploy)
Vittaya Wasukraipaisan ... (Vee)
Ratchanoo Bunchootwong ... (mat­ka)
... a dal­ší

Posledních něko­lik let se do Evropy dostá­vá stá­le více thaj­ských horo­rů a mno­ho z nich se dočka­lo veli­ce klad­né­ho při­je­tí a vel­ké obli­by. Dvojice reži­sé­rů toho­to sním­ku rov­něž není žád­nou nezná­mou, pro­to­že oba tyto pány pro­sla­vil již před tře­mi roky nato­če­ný film Shutter (2004). Film se dočkal doce­la vel­kých ova­cí a zařa­dil se mezi nej­lep­ší thaj­ské horo­ry všech dob. Proto spous­ta fanouš­ků čeka­la i ten­to­krát pořád­ný třesk, ale po skon­če­ní fil­mu ve spous­tě z nich zůsta­ly dosti roz­po­ru­pl­né dojmy. Nedá se říct, že by byl film vylo­že­ně špat­ný, ale kva­lit své­ho před­chůd­ce v žád­ném pří­pa­dě nedo­sa­hu­je.

Siamská dvoj­ča­ta jsou při­tom dosti žha­vým téma­tem, vždyť je kolem nich dodnes roz­pro­stře­no jakési tajem­ství a spous­ta doha­dů o jejich poci­tech a spo­leč­ném sou­ži­tí. Pro něko­ho jsou to mon­stra, hyb­ri­di či pekel­ná stvo­ře­ní, ale pro vět­ší část dneš­ní spo­leč­nos­ti jen neo­by­čej­né dvoj­ča­ta, kte­ré lze díky moder­ní vědě během jejich živo­ta roz­dě­lit a obě děti mohou žít dále zce­la nor­mál­ní život. V tom­to fil­mu však uvi­dí­me, že siam­ská dvoj­ča­ta mají i své stin­né strán­ky. Svého sou­ro­zen­ce lze totiž brát i jako vel­kou pří­těž.

Samotná náplň fil­mu je roz­dě­le­ná do dvou dějo­vých linií. Pomocí něko­li­ka fla­shbac­ků se pře­ne­se­me do dět­ství obou sester, kte­ré neby­lo zrov­na nej­rů­žo­věj­ší. Žili jen s mat­kou a jejich oko­lí a hlav­ně děti ze sou­sed­ství si z nich děla­li neu­stá­le sran­du. Proto si k sobě vytvo­ři­li mno­hem pev­něj­ší pou­to než jen sester­ské. To se ovšem otřás­lo v zákla­dech při jejich poby­tu v nemoc­ni­ci, kde se jed­na z dívek zakou­ka­la do malé­ho chlap­ce. V tu chví­li zača­li být pro sebe pří­tě­ží, pro­to­že zatím­co jed­na pro­ží­va­la chví­le štěs­tí, ta dru­há žár­li­la. Převážná část fil­mu se samo­zřej­mě ode­hrá­vá v sou­čas­nos­ti, kde sle­du­je­me pří­jezd Pim a Veeho do Thajska. Atmosféra do té doby moc horo­ro­vě nevy­pa­da­la a divák se může i lehce nudit, ale vše se začne měnit s pří­cho­dem noč­ních můr a zje­vo­vá­ní děsi­vé­ho pří­zra­ku. Bohužel je nut­no si polo­žit otáz­ku jest­li­pak jsme už něco podob­né­ho nevi­dě­li mno­ho­krát někde jin­de? Tvůrci se poku­si­li divá­ky zaujmout tra­dič­ním asij­ským způ­so­bem, čili vybaf­nu­tím mrt­vé dív­ky s dlou­hý­mi vla­sy, kte­rá se zje­ví kde­ko­liv, kdy­ko­liv a pokaž­dé ráda mění vzhled i tvar své­ho těla. Tu se obje­ví v zrca­dle, jin­dy zase obě­še­ná na lust­ru či ve vaně. Poslední dobou mi začí­ná tro­chu lézt na ner­vy, že jsou tyhle asij­ské fil­my tak tro­chu na jed­no brdo. Divák si už na ten­to styl stra­še­ní zvy­kl a tak se asi málo­ko­mu poštěs­tí, aby ho něco vyle­ka­lo. Tím pádem houst­nou­cí atmo­sfé­ra ztra­ti­la svůj mys­te­ri­óz­ní nádech a účel. Abych ovšem jen neká­ral, tak se zde vysky­tl veli­ce poda­ře­ný hudeb­ní dopro­vod, kte­rý se tak stal čás­teč­nou náplas­tí na pošra­mo­ce­ný záži­tek.

Mnohem lep­ší už je to se scé­ná­řem. Oba reži­sé­ři se ve svém díle sna­ži­li divá­ky napí­nat co mož­ná nejdéle a dopo­moh­li k vytvo­ře­ní nejed­né kon­spi­rač­ní teo­rie co že se to vlast­ně skrý­vá v poza­dí pří­bě­hu. Ve fil­mu pro­ži­je­me něko­lik veli­ce zají­ma­vých zvra­tů, kte­ré výraz­ně ovliv­ní dosud pro­bí­ha­jí­cí děj a divá­ko­vi se tak jeho doteď vybu­do­va­ná sto­pa zbor­tí jako dome­ček z karet. Proto není ani divu, že se ve finá­le dozví­me pro něko­ho šoku­jí­cí odha­le­ní celé prav­dy, pro jiné jen potvr­ze­ní jejich vlast­ních úsud­ků, kte­ré tak nějak v pod­vě­do­mí stej­ně všich­ni tuší­me už od polo­vi­ny pří­bě­hu. Výkon obou hlav­ních her­ců byl doce­la uspo­ko­ju­jí­cí, sem tam by se daly sice najít něja­ké ty zlep­šo­vá­ky, ale jinak se reži­sé­rům jejich výběr a obsa­ze­ní cel­kem pove­dl. Navíc sní­mek zís­kal i řadu nej­růz­něj­ších oce­ně­ní a nomi­na­cí na růz­ných svě­to­vých fes­ti­va­lech.

Film Alone je tako­vým neškod­ným thaj­ským horo­rem, kte­rý pří­liš nevy­dě­sí za to ovšem doce­la zaujme svým dějem. Ten je mís­ty veli­ce bar­vi­tý a v někte­rých scé­nách oprav­du atmo­sfé­ra gra­du­je ve vel­kém sty­lu, jen­že bohu­žel těch­to pasá­ží je vel­mi málo. Ve své pod­sta­tě jde jen o dal­ší tuc­to­vou ducha­ři­nu, ve kte­ré figu­ru­je dív­ka s čer­ný­mi vla­sy a tenhle asij­ský feno­mén mě už pře­stá­vá poma­lu bavit. Ve skry­tu duše dou­fám, že už zase vymys­lí něco nové­ho, ale musí to být vel­mi rych­le. Na tohle by se nemě­li dívat žád­né siam­ské dvoj­ča­ta, pro­to­že by z toho moh­li mít i men­ší psy­chic­ké trau­ma.

Hodnocení:
60%

---