Jack-O (1995)

Jedna, dvě. Jack už jde. Halloweenská kole­da se změ­ní v „krva­vá“ jat­ka.

Blíží se Halloween. Den, na kte­rý se v Americe těší spous­ta dětí, pro­to­že si mohou obléct své stra­ši­del­né obleč­ky a vyra­zit kole­do­vat. V jed­nom malém měs­teč­ku se má však ode­hrát něco straš­li­vé­ho. Trojice pod­na­pi­lých puber­ťá­ků vytrh­ne z jed­no­ho hro­bu na starém hřbi­to­vě ze země jasa­no­vý kříž a tím roz­pou­tá krva­vou odpla­tu dáv­no zesnu­lé­ho Jacka Lanterna. Vraha, kte­ré­ho kdy­si lyn­čo­va­li a obě­si­li roz­zu­ře­ní oby­va­te­lé. Jack-O nyní povstal z hro­bu a vyzbro­jen sta­rou kosou se vydá­vá pomstít na jejich potom­cích. Hlavním cílem je rodi­na Kellyových, jejichž pře­dek ho usmr­til. Jediný, kdo se mu může posta­vit, je jejich malý syn Sean, pro­to­že legen­da říká, že defi­ni­tiv­ně může být zlo pora­že­no až potom­kem z páté gene­ra­ce. Mrtvých začne rych­le při­bý­vat a dýňo­vý muž se blí­ží...!

Český název: Kletba Halloweenu
Režie: Steve Latshaw
Rok výro­by: 1995
Délka: 88 min
Země: USA

Hrají:
Linnea Quigley ... (Carolyn Miller)
Maddisen K. Krown ... (Linda Kelly)
Ryan Latshaw ... (Sean Kelly)
Catherine Walsh ... (Vivian Machen)
Patrick Moran ... (Jack-O-Lantern)
... a dal­ší

Režisér Latshaw má na svém kon­tě něko­lik neú­spěš­ných fil­mo­vých poči­nů. Většinou jde o nepří­liš zná­mé fil­my, ale věř­te, že není moc o co stát. Dokonce si v někte­rých i sám zahrál a ten­to­krát tomu neby­lo jinak. Jeho posta­va opra­vá­ře elek­tric­ké­ho vede­ní sice byla hod­ně ved­lej­ší, ale na roz­díl od někte­rých svých reži­sér­ských kole­gů se nechal zabít boles­ti­vou smr­tí. Ještě bych chtěl dodat, že ten malý klu­či­na, kte­rý si zahrál hlav­ní roli (Sean), je jeho syn. Ten mi byl sil­ně nesym­pa­tic­ký a jeho výkon bych ani hra­ním nena­zval. Trochu mi vzhle­do­vě při­po­mí­nal naše­ho her­ce Aleše Hámu za mla­da.

Film nás měl v prv­ní řadě vystra­šit, ale to by k tomu musel mít před­po­kla­dy a pří­le­ži­tost. Jednotlivé scé­ny mi k tomu jed­no­du­še neda­ly pří­le­ži­tost. Spíše jsem si při­pa­dal jako při sle­do­vá­ní čer­né stra­ši­del­né kome­die (typu Scary Movie). Vrah s dýňo­vou sví­tí hla­vou by byl dobrou atrak­cí při pou­tích, ale do čis­to­krev­né­ho horo­ru se moc neho­dil. Se svou kosou zachul spíš jako s nožem a dokon­ce jí tak i pou­ží­val. Pouze jed­nou se vzdu­chem pro­le­tě­la gumo­vá hla­va. Nemůžu si ovšem stě­žo­vat, že by tu neby­lo dost vraž­dí­cích scén. Některé z nich byly nápa­di­té, ale všech­ny měli něco spo­leč­né­ho: humor­ný dopro­vod slo­že­ný z posměš­ných hlá­šek a špat­ných herec­kých výko­nů.

Atmosféra fil­mu tím pádem oprav­du smě­řo­va­la spí­še ke kome­di­ál­ní­mu žán­ru. Doprovodná hud­ba slo­že­ná ze star­ších rocko­vých balad však byla ten­to­krát vel­mi vhod­ně zvo­le­ným prv­kem. Párkrát jsem se při­sti­hl, že nesle­du­ji děj, ale peč­li­vě poslou­chám prá­vě muzi­ku, kte­rá mě roz­hod­ně zau­ja­la mno­hem víc. Pro odleh­če­ní nám pro­du­cen­ti nabíd­li i dvě lech­ti­věj­ší scén­ky, kte­ré urči­tě sto­jí za řeč. Samotnou atmo­sfé­ru ono dne ( Halloweenu ) doká­za­li fil­ma­ři zvlád­nout úspěš­ně i když při­znej­me si, pokud se film natá­čel zrov­na v tom obdo­bí, tak sko­ro po celém svě­tě, kde se ten­to svá­tek sla­ví to vypa­dá stej­ně. Vydlabané dýně, chech­ta­jí­cí umě­lé čaro­děj­ni­ce, nebo faleš­ná havěť pros­tě k tomu vše­mu pat­ří.

Své vna­dy a nej to nám uká­za­la ame­ric­ká hereč­ka Linnea Quigley. Přestože ve svých fil­mech nepřed­vá­dí žád­né skvě­lé výko­ny věř­te, že prá­vě na ní a její lech­ti­vé scén­ky neza­po­me­ne­te. Ona je přes­ně ten typ, kte­rý má prů­měr­né herec­ké vlo­hy, ale reži­sé­ři si jí vybí­ra­jí hlav­ně kvů­li tělu. Přesto všech­no jí mají divá­ci rádi a sta­la se i neko­ru­no­va­nou krá­lov­nou béč­ko­vé horo­ro­vé scé­ny ( díky pro­slu­lé striptý­zo­vé scé­ně ve fil­mu The Return of the Living Dead (1985). Mimo to si zahrá­la napří­klad ve fil­mech : Silent Night, Deadly Night (1984), Nightmare On Elm Street 4: The Dream Master (1988), Night of the Demons (1988), Freddy’s Dead: The Final Nightmare (1991). Tyto své před­nos­ti doká­za­la pro­dat i jin­de a sta­la se tak něko­li­krát ozdo­bou pán­ské­ho časo­pi­su Playboy.

Nejznámějším muž­ským her­cem je John Carradine, kte­rý se tu ale pří­liš neo­hřál divá­ci měli spíš mož­nost něko­li­krát vidět jeho fot­ku v kníž­ce než jeho samot­né­ho. Jde o zná­mou iko­nu horo­ro­vé­ho žán­ru a ti co ho nezna­jí, tak by si měli rych­le dopl­nit své zna­los­ti. Mezi nej­zná­měj­ší fil­my ve kte­rých se obje­vil patří- The Black Cat (1934), The Hound of the Baskervilles (1939), House of Dracula (1945), The Howling (1981).

Distributor dvd napsal, že jde o nej­bru­tál­něj­ší kole­du vánoč­ní his­to­rie a já se ptám„ kde je, sem s ní??? To co jsem měl totiž mož­nost vidět já je pod­prů­měr­ná mož­ná horo­ro­vá čer­ná kome­die, kte­rá až na pár oka­mži­ků pat­ří do nej­slab­ších béček, kte­ré jsem viděl.

Hodnocení:
Nicméně znám i ješ­tě hor­ší fil­my a pokud budu hod­no­tit objek­tiv­ně, tak to vidím něco mezi 20-30%. Za hud­bu, Linnii Quigley a kost­ru s afro úče­sem se při­klá­ním k vyš­ší­mu hod­no­ce­ní.

---