Amsterdamned (1988)

V amster­dam­ských vod­ních kaná­lech začne řádit záhad­ný zabi­ják.

Amsterdam začí­na­jí děsit zprá­vy o podiv­ných vraž­dách poblíž měst­ských vod­ních kaná­lů. Případu se ují­má inspek­tor Visser, kte­rý se spo­leč­ně se svým týmem pouš­tí do vyšet­řo­vá­ní. Bohužel však nema­jí žád­nou kloud­nou sto­pu, kro­mě svě­dec­tví jed­né bez­do­mov­ky­ně. Ta tvr­dí, že z vody vylez­la něja­ká čer­ná pří­še­ra. Policisté jsou bez­rad­ní, sta­ros­ta žádá oka­mži­té výsled­ky, pro­to­že prá­vě začí­ná turis­tic­ká sezo­na a mrt­vol začne při­bý­vat. Zlom při­chá­zí ve chví­li, kdy záhad­ný vrah udě­lá chy­bu. Rozbitý potá­pěč­ský hloub­ko­měr tak dává ale­spoň jis­to­tu, že vra­hem je člo­věk z masa a kos­tí. Jenže nalézt psy­cho­pa­ta upro­střed sítě vod­ních kaná­lů, je jako hle­dat jehlu v kup­ce sena a tak nezbý­vá nic jiné­ho, než počkat až udě­lá vrah dal­ší kiks.

Český název: Fantom Amsterdamu
Režie: Dick Maas
Rok výro­by: 1988
Délka: 105 min
Země: Holandsko

Hrají:
Huub Stapel ... (Eric Visser)
Monique van de Ven ... (Laura)
Serge-Henri Valcke ... (Vermeer)
Tanneke Hartzuiker ... (Potter)
Wim Zomer ... (John)
...a dal­ší

Tento sní­mek je spí­še než čis­to­krev­ným horo­rem, ponu­rou kri­mi­nál­kou s veli­ce dob­ře pro­pra­co­va­nou atmo­sfé­rou. Divák si tak může neje­nom uží­vat krá­sy holand­ské met­ro­po­le, ale záro­veň i u toho postup­ně roz­plé­tat jed­not­li­vé indi­cie, kte­ré­ho dove­dou až k záhad­né­mu vra­ho­vi. Nebude to však nic jed­no­du­ché­ho, věř­te mi! Tvůrci si zde totiž pro nás při­pra­vi­li něko­lik sle­pých uli­ček, do kte­rých se chyt­ne neje­den z nás. Již samot­ný začá­tek nám nabíd­ce veli­ce zají­ma­vý roz­jezd, kte­rý udal vel­mi vyso­ké tem­po až dokon­ce pří­bě­hu. Občas se zde sice vyskyt­ly slab­ší pasá­že, ale ty se dají hodit za hla­vu, pro­to­že film jako celek fun­gu­je téměř doko­na­le.

Vrahova iden­ti­ta nám zůsta­ne uta­je­na až do samot­né­ho kon­ce, což beru jako obrov­ské plus. I pro­to se divá­ci muse­jí spo­ko­jit pou­ze s pohle­dem kame­ry, kte­ré zabí­ra­jí přes­ně to co vidí sám zabi­ják. Režisér si dával dob­rý pozor, aby nám neu­ká­zal ani kou­sek ze své­ho nej­cen­něj­ší­ho pokla­du. Tedy aby nic důle­ži­té­ho nevy­zra­dil pří­liš brzy. Hlavně i díky tomu jsme si moh­li vychut­nat oprav­du zají­ma­vé mord scé­ny, kte­ré roz­hod­ně neby­ly vůbec ste­re­o­typ­ní a nud­né. Ba spí­še nao­pak. Taková scé­na s gumo­vým člu­nem mi navždy utkví v pamě­ti. Stejně jako honič­ka ve člu­nech. O tomhle se však moc roze­pi­so­vat nebu­du, abych vás nepři­pra­vil o ten nevšed­ní záži­tek.

Společně s pří­bě­hem jsou sil­nou strán­kou fil­mu i herec­ké výko­ny a pře­de­vším zvu­ko­vý dopro­vod. Huub Stapel se stal během své kari­é­ry „dvor­ním her­cem“ reži­sé­ra Maase a obje­vil se v něko­li­ka jeho dal­ších fil­mech. Zde svou rolí detek­ti­va Vissera táhl zby­tek svých kole­gů kupře­du. Byla to prá­vě jeho posta­va, kte­rá spo­leč­ně s tajem­ným potá­pě­čem sto­jí za nej­vět­ší pozor­nost. Ostatní tak tro­chu hrá­li dru­hé hous­le. Podobně tomu bylo i u kame­ry, kte­rá byla rov­něž na veli­ce dob­ré úrov­ni, ale jakmi­le se děj natá­čel pod vodou, nebo ve tmě, tak nasta­li men­ší kom­pli­ka­ce. Asi kvů­li špat­né­mu pod­sví­ce­ní, ale to štáb neo­mlou­vá. Hodně kva­lit­ní byl i již zmí­ně­ní zvu­ko­vý dopro­vod a to pře­de­vším zvuk vra­ho­va dýchá­ní, při kte­rém mís­ty až zamra­zi­lo.

Amsterdamned si urči­tě zaslou­ží zvý­še­nou pozor­nost a dodnes pat­ří k nej­ob­lí­be­něj­ším holand­ským fil­mům u nás. Nebýt těch něko­li­ka vidi­tel­ných chy­bi­ček a občas­né nudy, tak bych dal urči­tě i vyš­ší hod­no­ce­ní, než je 70%. Určitě se po tomhle fil­mu podí­vej­te.

Hodnocení:
Dávám tedy oprav­du 70%

---