Open Water (2003)

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Mladý pár Daniel a Susan se posled­ní dobou díky pra­cov­ní vytí­že­nos­ti stá­le více sami sobě vzda­lu­jí. Rozhodnou se pro­to pus­tit prá­ci z hla­vy a užít si něko­lik vol­ných dní na dovo­le­né u moře. Jako zpes­t­ře­ní zvo­lí potá­pě­ní a tak se sta­nou sou­čás­tí 20 člen­né sku­pi­ny. Pobyt pod hla­di­nou si doslo­va uží­va­jí a kocha­jí se nád­her­ným pod­moř­ským živo­tem. Ovšem jen do doby, než se vyno­ří zpět na hla­di­nu. Díky chy­bě instruk­to­ra při počí­tá­ní se totiž loď vrá­ti­la zpát­ky na pev­ni­nu bez nich a oni zůsta­li uvěz­ně­ni na širém moři. Zpočátku to berou s humo­rem, ale když hodi­ny utí­ka­jí a oni začnou poci­ťo­vat chlad a zimu, začnou pani­ka­řit. To nej­hor­ší je však ješ­tě čeká. Proud je uná­ší stá­le více do moře a kolem nich začí­na­jí krou­žit žra­lo­ci. Navíc jak to vypa­dá, tak záchra­na je v nedo­hled­nu…

Český název: Otevřené moře

Režie: Chris Kentis

Rok výro­by: 2003

Délka: 79 min

Země: USA

Hrají:

Blanchard Ryan...(Susan)

Daniel Travis...(Daniel)

...a dal­ší

Film se hono­sí nálep­kou „pod­le sku­teč­né udá­los­ti“, což vět­ši­nu lidí (vět­ši­nou i mě samot­né­ho) čas­to dost iri­tu­je. Je však prav­dou, že tvůr­ci se sku­teč­ně inspi­ro­va­li pří­bě­hem man­že­lů Toma a Eileen Lonerganových, kte­ří zmi­ze­li během potá­pě­ní a dodnes je ten­to pří­pad obe­střen spous­tou kon­spi­rač­ních teo­rií. Je tedy jas­né, že scé­náris­ta si svou před­lo­hu hlav­ně vycu­cal z prs­tu, ale pokud při­jme­te ten­to fakt a bude­te to brát s nad­hle­dem, uži­je­te si sle­do­vá­ní fil­mu stej­ně jako já. Protože mě se film doce­la líbil.

Jde pře­de­vším o to, že se tvůr­cům poda­ři­lo navo­dit zají­ma­vou atmo­sfé­ru, což jsem já kvi­to­val s povdě­kem. Sice jsem oče­ká­val, že se atmo­sfé­ra brzy pro­mě­ní v „psy­cho­lo­gic­ké peklo“, což bohu­žel se nesta­lo, ale i tak je to doce­la půso­bi­vé. Zpočátku si uži­je­me nád­her­ných zábě­rů z pod­moř­ské­ho dna a nebu­de chy­bět ani tro­cha naho­ty, ale jakmi­le zůsta­nou na „pla­ce“ jen oba her­ci, započne mís­ty poně­kud zdlou­ha­vá pasáž, kdy se nic zají­ma­vé­ho nedě­je. Tedy jak se to vez­me. Líbila se mi postup­ná pro­mě­na cho­vá­ní postav, kte­ří vel­mi rych­le vystříz­li­ví ze své­ho počá­teč­ní­ho nad­še­ní. Mohlo se tu ovšem více zapra­co­vat na oné bez­moc­nos­ti, kte­rou nám vlast­ně pořád­ně nabíd­nou až v posled­ní zhru­ba dva­ce­ti­mi­nu­tov­ce.

Právě ta si mě však zce­la naklo­ni­la na svou stra­nu. Bezmocnost, narůs­ta­jí­cí pani­ka a finál­ní rozuz­le­ní – to všech­no se již nes­lo přes­ně v tako­vém duchu, jaký mám u podob­ných fil­mů rád. Nechtěl bych se však ocit­nout v kůži těch dvou. Herecké výko­ny jsou na prů­měr­né úrov­ni, ale prim zde hrál pře­de­vším Daniel Travis, jeho kole­gy­ně Blanchard Ryan zaujmu­la pře­de­vším svým tělem, než výko­nem. Otevřené moře tak mož­ná k neli­bos­ti ostat­ních budu nako­nec hod­no­tit dost nad­prů­měr­ně, pro­to­že mě se to pros­tě líbi­lo. Dalo se tu sice ledasco vylep­šit, ale sto­páž není zas až tak dlou­há, aby se u toho člo­věk unu­dil k smr­ti. 

Hodnocení:

70%