Ringu (1998)

Tato stud­na skrý­vá oprav­du děsi­vé tajem­ství.

Novinářka Reiko se svým malým synem se jdou napo­sle­dy roz­lou­čit s nete­ří Tomoko, kte­rá záhad­ně zemře­la ve svém domě. Lékaři řek­li, že jí prý selha­lo srd­ce. Jenže Reiko zjís­tí, že kro­mě její nete­ře zemře­lo ve stej­ný den i něko­lik jejich spo­lu­žá­ků. Náhodou se dozví­dá o tajem­né kaze­tě, kte­rou si údaj­ně pus­ti­li v chat­ce na neda­le­kém polo­ostro­vě. Reiko tedy odjíž­dí na ono mís­to a kaze­tu sku­teč­ně najde. Pustí si ji, ale na pás­ce jsou jen sestří­ha­né, nesmy­sl­né pasá­že. Když pás­ka doje­de na konec, zazvo­ní najed­nou tele­fon ve kte­rém se ozve: „Za sedm dní zemřeš‘‘. Reiko do vše­ho zasvě­tí své­ho býva­lé­ho man­že­la Ryujiho a roz­hod­nou se pát­rat po půvo­du kaze­ty na vlast­ní pěst. Času je však málo, pro­to­že na lidi, kte­ří pás­ku shléd­nou je uva­le­na klet­ba, kte­rá jim sku­teč­ně dává jen sedm dní živo­ta.

Český název: Kruh
Režie: Hideo Nakata
Rok výro­by: 1998
Délka: 96 min
Země: Japonsko
Alternativní název: Ring

Hrají:
Nanako Matsushima ... ( Reiko Asakawa)
Hiroyuki Sanada ... ( Ryuji Takayama)
Yutaka Matsushige ... ( Yoshino)
Miki Nakatani ... ( Mai Takano)
Yuko Takeuchi ... ( Tomoko Oishi)
...a dal­ší

Další děj fil­mu asi není potře­ba moc popi­so­vat, pro­to­že vět­ši­na z vás jis­tě zná slav­něj­ší ame­ric­ký rema­ke reži­sé­ra G. Verbinského. Tady bych se chtěl však poza­sta­vit nad tím, že oba fil­my zas až tak stej­né nejsou. Americká ver­ze si vypůj­či­la pou­ze pří­běh a někte­ré scé­ny. Jinak díky vět­ší­mu roz­počtu a spous­tě spe­ci­ál­ních efek­tů udě­la­la z rema­ku (tedy ale­spoň pro mne) o něco lep­ší podí­va­nou. Chtěl bych jen ješ­tě podotknout, že japon­ský Kruh se inspi­ro­val kniž­ní před­lo­hou od Kôji Suzukiho.

O tom, že jsou asi­a­té mis­try horo­ro­vé scé­ny, mě pře­svěd­či­li již mno­ho­krát. Jejich fil­my pat­ří mezi nej­lep­ší díla, kte­ré jsem měl mož­nost vidět. Ringu urči­tě pat­ří mezi ty lep­ší, ale úpl­ný top to není. Režisér Nakata měl však mno­hem více ztí­že­né pod­mín­ky, než jeho ame­ric­ký kole­ga, pro­to­že nedis­po­no­val vel­ký­mi finanč­ní­mi pro­střed­ky a tak­též se musel obe­jít bez pod­po­ry digi­tál­ních či jiných spe­ci­ál­ních efek­tů. I bez toho vše­ho však doká­zal nato­čit nad­prů­měr­ný horo­ro­vý kou­sek, kte­rý se dodnes těší hlav­ně v Asii vel­ké obli­bě.

Na roz­díl od své­ho pro­tějš­ku toho z děje zase až tak moc o tajem­né posta­vě Sadako (Samara) nepro­zra­dil. Diváky se sna­ží neu­stá­le něčím napí­nat a za dopro­vo­du tajem­né hud­by se mu to i daří. Hudba je však veli­ce dob­rá v obou fil­mech. Bohužel na plné čáře ztrá­cí na děsi­vos­ti, pro­to­že prá­vě ame­ri­ča­né díky své­mu roz­počtu moh­li divá­kům více nabíd­nout, hlav­ně co se vzhle­du samot­né dív­ky i ponuré­ho pro­stře­dí týče. Nemohl jsem si však nevšim­nout, že ame­ric­ký brat­ří­ček někdy zby­teč­ně nata­ho­val děj a hod­ně scén si i při­dal. Některé z nich se však nesku­teč­ně poved­ly a zvý­ši­ly jeho kva­li­tu. Japonci pros­tě vsa­di­li na rych­lý spád děje, sluš­ný střih a zby­teč­né nena­ta­ho­vá­ní. To sem jim ostat­ně doce­la poved­lo. Navíc byli prv­ní, tak­že jejich kole­go­vé jen vychy­ta­li někte­ré mou­chy a pak slíz­li sme­ta­nu (tím, že jejich dílo je jis­tě zná­měj­ší). Docela nerad to při­zná­vám, ale pár­krát jsem se u fil­mu i nudil a jed­nou se při­sti­hl, že začí­nám usí­nat. Japoncům pros­tě chy­bě­ly ty ame­ric­ké vsuv­ky, kte­ré obo­ha­ti­ly ješ­tě více děj.

 V čem měli ame­ri­ča­né asi nej­víc navrch, bylo herec­ké obsa­ze­ní. Naomi Watts je pros­tě nepře­ko­na­tel­ná. Její asij­ská kole­gy­ně Nanako Matsushima však před­ved­la rov­něž veli­ce sluš­ný výkon. A prá­vě tato cel­kem nezná­má japon­ská hereč­ka před­ved­la zce­la urči­tě nej­lep­ší výkon. Zahrála si i ve dru­hém díle. Ostatní her­ci se moc ve fil­mu neo­hřá­li, tak­že je nebu­du ani hod­no­tit. Jediný, kdo ješ­tě sto­jí za zmín­ku, je Hiroyuki Sanada, kte­rý ve chví­li své smr­ti při­vo­dil infarkt nej­spí­še nejen sobě, ale i někte­rým slab­ším divá­kům. Ten má ze všech her­ců asi nej­vět­ší zku­še­nos­ti, pro­to­že jeho fil­mo­vá sbír­ka je veli­ce pes­t­rá. Zahrál si napří­klad ve fil­mech jako The Last Samurai (2003), Sunshine (2007), Ninja buge­i­cho momo­chi san­da­yu (1980).

Hodnocení:
Přestože se mi zdá být ame­ric­ká ver­ze o tro­chu lep­ší, musím pochvá­lit a oce­nit i tohle dílo. Bylo posta­ve­né na jed­no­du­chos­ti (ve kte­ré bývá síla), atmo­sfé­ře a rych­le odsý­pa­jí­cím ději. Americkému dílu bych dal 80% a jeho star­ší­mu brat­říč­ko­vi dávám 70%. Oba fil­my mají před­nos­ti v něčem jiném, ale znám lep­ší asij­ské fil­my než je ten­to.

---