Thanatomorphose (2012)

Pojďme sle­do­vat jak se doslo­va „hni­je zaži­va“…

Mladá uměl­ky­ně Laura nepro­ží­vá zrov­na nej­šťast­něj­ší obdo­bí. Sochařka nejen ztra­ti­la chuť do své prá­ce, ale ve svém bytě žije s tyran­ským pří­te­lem a jak sama říká, doslo­va cítí „jak uvnitř hni­je zaži­va“. Kdyby jen tuši­la, že není dale­ko od prav­dy. Jednoho dne se pro­bu­dí s podiv­ný­mi pod­li­ti­na­mi a její tělo začne postup­ně pro­chá­zet děsi­vou pro­mě­nou. Skutečně to vypa­dá, že se její tělo poma­lu roz­klá­dá a navíc to v ní pro­bou­zí zvrá­ce­né sexu­ál­ní chout­ky…

Režie: Éric Falardeau

Rok výro­by: 2012

Délka: 100 min

Země: Kanada

 

Hrají:

Kayden Rose...(Laura)

Davyd Tousignant...(Antoine)

Émile Beaudry...(Julian)

...a dal­ší

Úchylné, bizar­ní a mor­bid­ní kous­ky – to jsou fil­my přes­ně pod­le mého gusta. Tento kanad­ský počin samo­zřej­mě nesměl chy­bět v mé sbír­ce, zvláš­tě když jsem o něm sly­šel nej­růz­něj­ší zvěs­ti. Skutečně to není nic pro sla­bé nátu­ry, mno­hým se může zve­dat z obsa­hu žalu­dek, no pros­tě lasko­mi­na jen pro otr­lé. Má to však jed­no ale a tím je mís­ty až zby­teč­né nata­ho­vá­ní cel­ko­vé dél­ky, zvláš­tě když to celé nemá vlast­ně řád­ně uce­le­ný pří­běh, ale jde spí­še „jen“ o postup­né hni­tí a roz­klá­dá­ní žen­ské­ho těla.

 

Ono se cel­ko­vě v tom­to fil­mu ani moc nemlu­ví, za to naho­ty, humu­su, zvra­ce­ní a feká­lií tu je oprav­du požeh­na­ně. Má-li někdo nek­ro­fil­ní chout­ky, tak ten tu je na správ­né adre­se. Škoda jen, že hlav­ní hrdin­ka neby­la nějak extra atrak­tiv­ní, ale tak to je otáz­ka vku­su. Její postup­ná pro­mě­na dosáh­ne zhru­ba v polo­vi­ně extrém­ní para­me­t­ry, tak­že ono už to potom bylo stej­ně úpl­ně jed­no. Rozkládající se žen­ská, pokry­tá krví, zvrat­ky, výka­ly – no obrá­zek si udě­lej­te sami. Tvůrčí zvrá­ce­ná před­sta­vi­vost byla pozo­ru­hod­ná, jen byla vel­ká ško­da, že se ke kon­ci nechal strh­nout a ty vraž­dy už tu byly jak­si navíc a ne moc dob­ře pro­ve­de­né.

 

Na Kanaďany je to však oprav­du pozo­ru­hod­ný počin, kte­rý však oce­ní jen spe­ci­fic­ká sku­pi­na divá­ků. Pro ostat­ní to bude jen těž­ko stra­vi­tel­ný humus. Nicméně já nako­nec odchá­zím doce­la spo­ko­je­ný. Nebylo to úpl­né ter­no, ale ani totál­ní blbost. Prostě bizarre jak má být.

Hodnocení:

50% 

---

---