Brides of Dracula, The (1960)

Van Helsing se musí posta­vit baron­ské­mu upí­ro­vi, kte­rý se dostal na svo­bo­du ze své­ho zaje­tí.

Transylvánie: země hlu­bo­kých lesů, vyso­kých hor obklo­pe­ných spous­tou mýtů a legend. A prá­vě zde se ode­hrá­vá pří­běh mla­dé uči­tel­ky Marianne. Ta prá­vě při­jíž­dí z Paříže, aby tady uči­la na malé dív­čí aka­de­mii. Místní oby­va­te­lé jsou tro­chu zvlášt­ní a vystra­še­ní. Z čeho nebo z koho nemá ani potu­chy. Marianne je nuce­na zůstat přes noc ve ves­ni­ci, a tak se uchý­lí do míst­ní hospůd­ky U Divočáka. Zde se sezna­mu­je se sta­rou baron­kou Meinsterovou, kte­rá jí nabíd­ne uby­to­vá­ní na svém pan­ství. Jde o veli­ce zvlášt­ní a podiv­né mís­to, kte­ré skrý­vá hned něko­lik tajem­ství. Marianne pod­leh­ne své zvě­da­vos­ti a v zaká­za­né čás­ti hra­du osvo­bo­dí uvěz­ně­né­ho syna baron­ky. Netuší, co tím způ­so­bi­la, pro­to­že baron je nena­syt­ný upír, kte­rý ihned začne tou­žit po krvi a není nikdo, kdo by ho mohl zasta­vit. Tedy až na dok­to­ra Van Helsinga, kte­rý sho­dou okol­nos­tí při­jíž­dí do toho­to kra­je. Nastává roz­ho­du­jí­cí sou­boj, kte­rý roz­hod­ne o osu­du ves­ni­ča­nů, ale i samot­né Marianne, kte­rou si baron vybral za svou nevěs­tu.

Český název: Draculovy nevěs­ty
Režie: Terence Fisher
Rok výro­by: 1960
Délka: 85 min
Země: Velká Británie

Hrají:
Peter Cushing ... (Dr. J. Van Helsing)
Yvonne Monlaur ... (Marianne Danielle)
David Peel ... (Baron Meinster)
Martita Hunt ... (Baroness Meinster)
Freda Jackson ... (Greta)
... a dal­ší

Režisér Terence Fisher je v horo­ro­vých vodách jako doma. Každý správ­ný horo­ro­vý fan­da ho musí znát, tedy lépe řeče­no jeho fil­my. Většina z nich totiž pat­ří k nad­prů­měr­ným dílům toho­to žán­ru. Vzal si na paškál něko­lik veli­ce zná­mých horo­ro­vých postav, jako napří­klad vlkodla­ka, Frankesteina, Psa Baskervillského, Gorgona či upí­ry. Mezi jeho nej­zná­měj­ší díla pat­ří fil­my Horror of Dracula (1958), The Hound of the Baskervilles (1959), The Revenge of Frankenstein (1958), The Gorgon (1964), The Phantom of the Opera (1962), The Curse of the Werewolf (1961). Tohoto chla­pí­ka je vel­ká ško­da a mys­lím si, že on zce­la jis­tě pat­ří mezi ty nej­vět­ší mis­try horro­ru.

V jeho fil­mech lze nalézt vždy vel­ká ele­gan­ce a kva­li­ta, kte­rá je vidět na kaž­dém kro­ku. Všechno má do detai­lu pro­pra­co­va­né a ví, co přes­ně divá­ka doká­že nej­víc zaujmout. Kvalitní scé­ná­ře a skvě­lý výběr her­ců je vždy vel­kou záru­kou úspě­chu. Pokud totiž žije­te horo­rem, tak pokaž­dé doká­že­te vymys­let něco nové­ho a v té době byla výho­da toho, že ješ­tě neby­lo moc šan­cí pod­le něče­ho kopí­ro­vat a bylo potře­ba spo­lé­hat na svou fan­ta­zii. To je věc, kte­rá v dneš­ní době spous­tě reži­sé­rů a pro­du­cen­tů chy­bí.

Hodně vel­ká pozor­nost se věno­va­la vyba­ve­ním jed­not­li­vých míst, kde se pří­běh ode­hrá­val. Měli jsme mož­nost vidět krás­né pan­ství, tyčí­cí se nad úpa­tí skal. Nádherná výzdo­ba dobo­vé­ho nábyt­ku a oša­ce­ní laho­di­la mému oku. Vše bylo pro­pra­co­va­né do nejmen­ších detai­lů, ale pře­ce jenom jsem si vši­ml něko­li­ka chy­bi­ček, kte­ré ale nechci moc roze­pi­so­vat. Pilo se z krás­ných nabrou­še­ných skle­nic a to je urči­tě lep­ší než ty dneš­ní ušmud­la­né dvou­dec­ky. Jediné co bych jim vyt­kl víc je pro­stře­dí ško­ly, kte­ré mi při­šlo tako­vé stu­de­né a tro­chu odflák­nu­té. Možná jim dochá­ze­ly finan­ce. Hudební dopro­vod přes­ně odpo­ví­dal prá­vě pro­bí­ha­jí­cí­mu ději a var­han­ní hud­ba laho­di­la mému uchu. Vedlejší zvu­ky, jako skří­pě­ní rakve, kro­ky či výkři­ky neby­ly nikdy pře­ru­šo­vá­ny hud­bou, a tak jsme jejich zvu­ko­vý efekt sly­še­li napros­to doko­na­le.

Trochu hor­ší to už bylo se spe­ci­ál­ní­mi efek­ty. Malinovka se tu sice neko­na­la, ale za celý film jsme toho moc nevi­dě­li. Van Helsing vět­ši­nou dostal na zadek, po míst­nos­ti létal had­ro­vý neto­pýr s lepen­kou mís­to kří­del a dozvě­dě­li jsme se, že upí­ří kous­nu­tí se dá dez­in­fi­ko­vat nažha­ve­ným žele­zem a svě­ce­nou vodou, kte­rou vli­je­te do ranek. Lepší už to bylo se samot­ným vzhle­dem upí­rů, kte­ří vypa­da­li sty­lo­vě, ne jako ti dneš­ní, kte­ří jsou vylep­še­ní digi­tál­ní­mi tri­ky.

Herecké výko­ny se mi veli­ce líbi­ly. Největší záslu­hu na tom má samo­zřej­mě herec Peter Cushing, kte­rý je ovšem doko­na­lý téměř v kaž­dém fil­mu. Svojí ele­gan­ci a šarm doká­že skvě­le pro­dat a jeho fanouš­ci ho zbož­ňo­va­li. Zahrál si ve fil­mech Horror of Dracula (1958), The Revenge of Frankenstein (1958), The Hound of the Baskervilles (1959), The Mummy (1959) a spous­tě dal­ších.

Hodnocení:
Jedná se o upír­skou kla­si­ku, kte­rá vás jis­tě neu­ra­zí. Pokud pře­hléd­ne­te někte­ré nedo­stat­ky, kte­ré se dají na teh­dej­ší dobu odpus­tit, bude­te se pří­jem­ně bavit. Samozřejmě ten­to film nepat­ří mezi nej­lep­ší své­ho dru­hu, ale svým zná­měj­ším kole­gům jis­tě ostu­du neu­dě­lal. Pokud jste fanouš­ci pánů Cushinga a Fishera, tak si nesmí­te urči­tě nechat ujít! Dávám mu 70% a urči­tě se na něj brzy zno­vu podí­vám.

---