Jumanji: Vítejte v džungli! - Obsah & O Filmu

            OBSAH

             Ve zbru­su novém dob­ro­druž­ném fil­mu Jumanji je čtve­ři­ce tee­nage­rů vta­že­na do své­ráz­né­ho svě­ta hry Jumanji, kde se dějí vel­mi neob­vyk­lé věci. Když čtve­ři­ce ško­lá­ků obje­ví sta­rou video­her­ní kon­zo­li se hrou, o kte­ré nikdy před­tím nesly­še­li, roz­hod­nou se ji vyzkou­šet a jsou ihned vta­že­ni do džun­gle, v níž se hra ode­hrá­vá. Zcela doslo­va se stá­va­jí posta­va­mi, kte­ré si pro hru zvo­li­li – v podá­ní Dwaynea Johnsona, Jacka Blacka, Kevina Harta a Karen Gillen. Společně zjiš­ťu­jí, že Jumanji není hra, kte­rou si může­te jen tak zahrát – Jumanji si zahrá­vá s vámi. Budou se muset vydat na nej­ne­bez­peč­něj­ší dob­ro­druž­ství svých živo­tů, jinak v Jumanji uvíz­nou navě­ky...

            O FILMU

            „Našim pokra­čo­vá­ním toho­to pří­bě­hu pro­stu­pu­je atmo­sfé­ra původ­ní­ho Jumanji,“ říká Dwayn Johnson. Pro toho­to her­ce a vedou­cí­ho výro­by, stej­ně jako pro celou řadu jeho vrs­tev­ní­ků, byl původ­ní sní­mek ztě­les­ně­ním fan­tas­tic­kých nápa­dů, kte­ré tvo­ří jádro i toho­to fil­mu. „Chtěli jsme zno­vu navo­dit onu atmo­sfé­ru úža­su, pře­ko­ná­vá­ní svých obav a obje­vo­vá­ní toho, kým doo­prav­dy jste – to všech­no tvo­ří pod­sta­tu fil­mu Jumanji: Vítejte v džun­g­li. Jednou za čas se obje­ví film, o kte­rém pros­tě víte, že bude výji­meč­ný.“

            Pro Johnsona jed­ním z klí­čo­vých prv­ků, jak toho vše­ho dosáh­nout, byla sna­ha při­stu­po­vat k tomu­to fil­mu jako k pokra­čo­vá­ní – jako k dal­ší­mu dob­ro­druž­ství, ode­hrá­va­jí­cím se ve stej­ném svě­tě jako pří­běh původ­ní­ho fil­mu. „Všichni původ­ní film zbož­ňu­je­me a veli­ce si ho váží­me – jsem odjak­ži­va vel­kým fanouš­kem Robina Williamse a jeho výko­nů a tenhle film pro mě a mou rodi­nu v té době zna­me­nal hod­ně,“ říká. „Takže zatím­co v původ­ním fil­mu pro­nik­la džun­gle z Jumanji do naše­ho svě­ta, v tom­to sním­ku se nao­pak my vydá­vá­me do Jumanji.“

            Producent Matt Tolmach je tak­též dlou­ho­le­tým fanouš­kem původ­ní­ho fil­mu a také dět­ské kníž­ky Chrise Van Allsburga, kte­rou se sní­mek inspi­ro­val. Rozhodl se si ten­to sní­mek z roku 1995 zno­vu při­po­me­nout. „Jakmile jsem se na něj zno­vu podí­val, oka­mži­tě jsem nabyl dojmu, že ve svě­tě Jumanji exis­tu­jí dal­ší a dal­ší pří­běhy, kte­ré lze vyprá­vět. Jako prv­ní jsem se zamys­lel nad tím, jak asi tenhle celý pří­běh pokra­ču­je dál, jaké dal­ší dob­ro­druž­ství se v Jumanji ode­hrá­lo. Pokračovat v tom, co zapo­ča­lo před více než 20 lety, se zdá­lo zce­la při­ro­ze­ným kro­kem.“

            Tolmach se spo­leč­ně se sce­náris­tou Chrisem McKennou roz­hod­li vydat novým smě­rem: pře­vrá­tit celý kon­cept Jumanji naru­by. Namísto toho, aby se prv­ky z džun­gle obje­vo­va­ly v našem svě­tě, zavá­dí sní­mek Jumanji: Vítejte v džun­g­li hrá­če hry do džun­gle samot­né – a zda­le­ka nejen to. „Hra se vyví­jí, z des­ko­vé stol­ní hry se stá­vá video­hra – Jumanji udě­lá coko­liv pro to, aby na sebe upou­ta­la pozor­nost,“ vysvět­lu­je Tolmach. „A video­hry se pro svět Jumanji doko­na­le hodí: opouš­tí­te svou stá­va­jí­cí rea­li­tu a stá­vá­te se někým doce­la jiným – dob­ro­dru­hem, věd­cem, hrdi­nou. To je skvě­lá mož­nost, jak pro­zkou­mat kla­sic­ká nad­ča­so­vá téma­ta – být sám sebou a uplat­nit to, kým doo­prav­dy jste, ale sou­čas­ně se při­mět vyko­nat skut­ky, o kte­rých bys­te si nikdy nemys­le­li, že je může­te doká­zat. Musejí se stát někým napros­to odliš­ným od toho, za koho se oni sami pova­žu­jí – ale mož­ná vlast­ně tak moc odliš­ní nejsou. Není náho­dou, že se sta­ne­te posta­vou, kte­rá se od vás zdán­li­vě veli­ce odli­šu­je – jen zkrát­ka musí­te při­jít na to, co doo­prav­dy doká­že­te. Vždycky jste si to v sobě nosi­li.“

            „Naši hrdi­no­vé jsou ve sku­teč­nos­ti tee­nage­ři, před­sta­vo­va­ní dospě­lý­mi her­ci,“ míní Jake Kasdan. Tolmach v minu­los­ti s Kasdanem spo­lu­pra­co­val na něko­li­ka fil­mech a pova­žo­val ho za ide­ál­ní­ho reži­sé­ra pro ten­to sní­mek. „Jedná se pro ně o obdo­bí sebe­po­zná­vá­ní, ovšem dochá­zí k němu v tom­to fan­tas­tic­kém svě­tě. Takže zatím­co se ve sku­teč­ném svě­tě pokou­še­jí při­jít na to, kým jsou, najed­nou zjiš­ťu­jí, že se v téhle hře stá­va­jí někým doce­la jiným – oso­ba­mi, kte­ré ale­spoň nave­nek jsou napros­to odliš­né od toho, za koho se oni sami pova­žu­jí. Co bys­te asi o sobě doká­za­li zjis­tit, kdy­bys­te se na den ocit­li v cizím těle?“

            Film je ale přes­to kome­dií se spous­tou per­fekt­ních akč­ních scén. „Mám tako­vé­to fil­my rád – vždyc­ky jsem chtěl nato­čit vel­ko­le­pý dob­ro­druž­ný sní­mek,“ říká Kasdan. „Takže se jed­ná o kome­dii z obdo­bí dospí­vá­ní, kte­rou jsme natá­če­li na Havaji a kte­rá obsa­hu­je spous­tu půso­bi­vých akč­ních sek­ven­cí a vizu­ál­ních efek­tů.“

            „Chtěli jsme vytvo­řit kla­sic­ký akč­ní dob­ro­druž­ný film, ve kte­rém je v sáz­ce oprav­du hod­ně,“ říká Tolmach. „A tady oprav­du jde o mno­hé: v Jumanji může­te zemřít. Věděli jsme, že tenhle film má obrov­ský kome­di­ál­ní poten­ci­ál, ale chtě­li jsme ho dopl­nit o akč­ní scé­ny, kte­ré budou vel­mi napí­na­vé.“

            Ve fil­mu se čtve­ři­ce tee­nage­rů – Spencer, Bethany, Fridge a Martha – kte­ří by ale­spoň nave­nek spo­lu nemoh­li mít méně spo­leč­né­ho – za tajem­ných okol­nos­tí oci­tá ve svě­tě Jumanji. Velice rych­le si uvě­do­mu­jí, že pokud chtě­jí pře­žít, budou muset při­jít na to, jak spo­lu­pra­co­vat. Ve svých nových tělech je kaž­dý z nich před­ur­čen ke spe­ci­fic­kým úko­lům – ale všich­ni (nebo vět­ši­na z nich) jsou také nuce­ni se vypo­řá­dat se svý­mi sla­bi­na­mi, kte­ré jim ve spl­ně­ní těch­to úko­lů brá­ní.

            Dr. Smolder Bravestone, arche­o­log a mezi­ná­rod­ní obje­vi­tel, je kla­sic­kým akč­ním hrdi­nou: je nebo­jác­ný, rych­lý jako blesk, doká­že vyšpl­hat na coko­liv, má výji­meč­né doved­nos­ti se zbra­ně­mi – a to všech­no doká­že dělat s nasa­ze­ním, kte­rým je pověst­ný. Slabiny? Žádné nemá. Připomíná vám to něko­ho? Samozřejmě, Dwayne Johnson, kte­rý si tuto roli také zahrál.

            Ale v nit­ru dok­to­ra Bravestonea se ukrý­vá Spencer, neu­ro­tic­ký hráč video­her s cha­tr­nou těles­nou kon­sti­tu­cí, kte­ré­ho ztvár­nil Alex Wolff. Spencer trpí aler­gi­e­mi a je veli­ce ner­vóz­ní, a je napros­tým opa­kem dok­to­ra Bravestonea...nebo se tak ale­spoň jeví.

            Johson byl nad­še­ný z mož­nos­ti zahrát si něko­ho, kdo je zce­la odliš­ný od jeho obvyk­lých rolí, posta­vu, kte­rá je pra­vým opa­kem jeho alter ega The Rock nebo mno­ha akč­ních hrdi­nů, jež na fil­mo­vých plát­nech ztvár­nil. „Spencer je nej­ú­žas­něj­ší, nej­ne­r­vóz­něj­ší, nej­roz­to­mi­lej­ší, neja­ler­gič­těj­ší a nej­zá­bav­něj­ší posta­vou, jakou jsem kdy ztvár­nil,“ míní Johnson. „Nikdy jsem neměl šan­ci zahrát si dospí­va­jí­cí­ho chlap­ce. Není to vel­ký sva­lo­vec, je to zkrát­ka jen drob­ný Spencer, kte­rý se do mě převtě­lí. Snažím se cho­vat jako vystra­še­ný, drob­ný šest­nác­ti­le­tý kluk, a to byla nema­lá výzva.“

            Byla to výzva zejmé­na pro­to, že na tom, zda divá­ci Johnsonovi uvě­ří, že se stal ner­vóz­ním tee­nage­rem, závi­sí úspěch celé­ho fil­mu. Ale Johnson pro­hla­šu­je, že ačko­liv je dnes sebe­vě­do­mým dospě­lým mužem, vždyc­ky tomu tak neby­lo. „I když mi bylo 16, vypa­dal jsem na 46. Měřil jsem 193 cen­ti­me­t­rů a vážil 110 kilo, a nosil jsem hus­tý knír – ale ať už jsem nave­nek vypa­dal jak­ko­liv, ve svém nit­ru jsem byl stá­le tee­nager, kte­rý se pokou­ší při­jít na to, kým doo­prav­dy je. Takže jsem se sna­žil tuhle zku­še­nost pro­žít zno­vu – chtěl jsem, aby si všich­ni při sle­do­vá­ní toho­to fil­mu říka­li, že se díva­jí na Spencera, niko­liv na Rocka.“

            „Na svě­tě nee­xis­tu­je žád­ný jiný herec, díky kte­ré­mu by něco tako­vé­ho půso­bi­lo tak zábav­ně jako v pří­pa­dě DJ,“ sou­dí Kasdan. „A on se do své role napros­to vžil. Zcela beze zbyt­ku se cho­pil šan­ce pohrá­vat si s tím, jak ho lidé vní­ma­jí. Tu posta­vu vysti­hl napros­to doko­na­le.“

            Když je do hry vta­že­na sebestřed­ná Bethany (Madison Iseman), roz­hod­ne se – jak se ale­spoň domní­vá – hrát coby dok­tor­ka Shelly Oberonová, kte­rá by jí jakož­to odbor­ni­ce na kar­to­gra­fii, arche­o­lo­gii a pale­on­to­lo­gii pomoh­la pře­čkat zkouš­ky, kte­ré před ní svět Jumanji posta­ví. Má to jen jed­nu chy­bu: Shelly je ve sku­teč­nos­ti zdrob­ně­li­nou jmé­na Sheldon. Do sebe zahle­dě­ná Bethany se zni­če­ho­nic, jak sama říká, stá­vá „obéz­ním chla­pem ve střed­ním věku“ - kon­krét­ně Jackem Blackem. (A pro Bethany není žád­ným pře­kva­pe­ním, když se uká­že, že Shellyho sla­bi­nou je vytr­va­lost.)

            Blacka tato role při­ta­ho­va­la ze dvou důvo­dů. V prv­ní řadě se těšil na mož­nost cho­vat se jako dospí­va­jí­cí dív­ka – a aby toho docí­lil, ujis­til se, že se jeho před­sta­vy sho­du­jí s před­sta­va­mi mla­dé dív­ky, kte­rá ztvár­ni­la jeho alter­na­tiv­ní podo­bu. „Mám cel­kem před­sta­vu o tom, jak se cho­vá atrak­tiv­ní mla­dá dív­ka. Nemám s tím pro­blém,“ říká ten­to komik. „Ale tee­nager­ka, na kte­rou mys­lím, žije v osm­de­sá­tých letech minu­lé­ho sto­le­tí, tak­že jsem před zahá­je­ním natá­če­ní Madison Iseman důklad­ně vyzpo­ví­dal. Musel jsem se na svou roli při­pra­vit. Co teď poslou­cháš za hud­bu? Jaký žánr máš nej­ra­dě­ji a na jaké tele­viz­ní seri­á­ly se díváš? A pak jsem poslou­chal a sle­do­val totéž a nala­dil se na stej­nou vlnu. Madison mi s tím ohrom­ně pomoh­la.“

            Ale nejen že šlo o roli, kte­rá se mu veli­ce zamlou­va­la – navíc měl mož­nost si tuto roli zahrát pod vede­ním Jakea Kasdana, jed­no­ho z jeho nej­ob­lí­be­něj­ších spo­lu­pra­cov­ní­ků. Poprvé spo­lu­pra­co­va­li v roce 2001 na kome­dii Orange County. „Jake Kasdan je jed­ním z mých nej­ob­lí­be­něj­ších reži­sé­rů, se kte­rý­mi jsem kdy spo­lu­pra­co­val. Orange County byl ten nej­zá­bav­něj­ší film a natá­če­ní pro­bí­ha­lo v úžas­né atmo­sfé­ře. Je ohrom­ně inte­li­gent­ní a zábav­ný a skvě­le jsme si rozu­mě­li. Takže mě tenhle pro­jekt ihned zají­mal a chtěl jsem se do něj pus­tit a užít si s Jakem zase spous­tu zába­vy. Ví, jak pola­dit můj mozek tak, aby z něj dostal to nej­lep­ší herec­tví. Je to veli­ce dob­rý herec­ký výzkum­ník.“

            „Jack je jed­ním z mých nej­ob­lí­be­něj­ších spo­lu­pra­cov­ní­ků. V jeho geni­a­li­tu věřím vždy na 1000 pro­cent,“ popi­su­je Kasdan. „Takže když jsme ho oslo­vi­li s nabíd­kou zahrát si dospí­va­jí­cí dív­ku, neměl jsem před­sta­vu, jak to bude vypa­dat, ale věděl jsem, že v té roli bude skvě­lý. On pros­tě je Bethany kaž­dou vte­ři­nu, kdy je na plát­ně k vidě­ní.“

            Školním alfa sam­cem je sebe­vě­do­mý spor­to­vec Fridge, kte­ré­ho ztvár­nil Ser’darius Blain. Když je pře­ne­sen do svě­ta Jumanji, jeho posta­ve­ní ješ­tě vzroste...tedy, svým způ­so­bem. Stává se z něj Franklin „Los“ Finbar – odbor­ník na zoo­lo­gii a nosič zbraní...ovšem poměr­ně malé­ho vzrůstu – stej­ně jako Kevin Hart, kte­rý si ho zahrál. A aby toho neby­lo málo, Franklinovy sla­bi­ny jsou pro Fridge jen dal­ší potupou: síla, rychlost...a dor­ty.

            „Když si Fridge vybí­rá svou posta­vu, pocho­pi­tel­ně si zvo­lí „Lose“ Finbara. Los je sil­né, mohut­né a vel­ké zví­ře, což Fridgeovi impo­nu­je, pro­to­že se cítí podob­ně,“ říká Hart. „Ale není tomu tak. Místo toho se převtě­lí do mého těla, tedy to těla drob­né­ho a veli­ce malé­ho člo­vě­ka. Zničehonic nepla­tí nic z toho, co pova­žo­val za samo­zřej­mé. Ve sku­teč­ném svě­tě to byl urost­lý drs­ňák, ale ve hře je malý. Není kdo­ví­jak odol­ný, nemů­že dělat všech­no to, na co byl zvyk­lý. A najed­nou se oci­tá v situ­a­ci, kte­rá je napros­tým opa­kem toho, na co je zvyk­lý, což se mu ani tro­chu neza­mlou­vá. A už vůbec se mu nelí­bí, že Spencer je teď vět­ší než on. Ale musí se podří­dit a dovo­lit Spencerovi, aby se ujal vede­ní.“

            „Kevin pře­ky­pu­je ener­gií,“ říká Jack Black. „Je skvě­lé mít šan­ci obje­vit se v něja­kém fil­mu po jeho boku, ale roz­hod­ně jsem rela­tiv­ně čas­to vní­mal nutká­ní sna­žit se být vtip­něj­ší. Říkal jsem si, že se musím sna­žit, abych se mu vyrov­nal.“

            „Myslím, že Kevin je jed­ním z nej­vtip­něj­ších sou­čas­ných oby­va­tel pla­ne­ty Země a je skvě­lé, že tako­vé her­ce v našem fil­mu může­me mít,“ míní Kasdan. „Jakmile jsme se pus­ti­li do prá­ce, bylo mi oka­mži­tě jas­né, že spo­lu­pra­cu­ji s někým, kdo má kome­di­ál­ní super­schop­nos­ti. Dokáže být vtip­ný jak v rám­ci dlou­hé­ho mono­lo­gu, tak i pou­hou jed­nou gri­ma­sou.“

            Upřímná, ale v komu­ni­ka­ci s ostat­ní­mi poně­kud nesvá Martha, kte­rou si zahrá­la Morgan Turner, ví, že život na střed­ní ško­le může být kom­pli­ko­va­ný – a na vyso­ké ško­le a poz­dě­ji se všech­no bude jen zlep­šo­vat – ale to nezna­me­ná, že jí to její kaž­do­den­ní život jak­ko­liv usnad­ňu­je. Prozatím se s ním sna­ži­la vypo­řá­dat tím, že se pokou­še­la držet v ústraní...ale jako ener­gic­ká Ruby Roundhouse, mis­try­ně bojo­vých umě­ní a postrach všech mužů, se z Marthy stá­vá zdat­ná drsňač­ka, kte­rá na sebe str­há­vá veš­ke­rou pozor­nost. Není tře­ba zdů­raz­ňo­vat, že je to pro ni zce­la nová situ­a­ce, ale nemá jinou mož­nost než se vzcho­pit a bojo­vat o pře­ži­tí.

            Skotská hereč­ka Karen Gillan, zná­má svou rolí v seri­á­lu sta­ni­ce BBC Pán času a rolí Nebuly v sérii Strážci Galaxie, je ztě­les­ně­ním Marthy coby bojov­ni­ce. V Jumanji má šan­ci zjis­tit, co v ní doo­prav­dy je.

            „Pro mě byla nej­vět­ší zába­va vypo­řá­dat se s tím, jak Martha postup­ně pozná­vá, čeho je schop­na,“ svě­řu­je se Gillan. „Je to intro­vert­ní a nesmě­lá dív­ka, kte­rá se pro­ti své vůli ocit­ne v těle něko­ho doce­la odliš­né­ho a postup­ně si osvo­ju­je i jeho myš­le­ní. Já jsem občas také tro­chu nesmě­lá, ale měla jsem mož­nost zahrát si sil­né a drs­né posta­vy a obvykle jsem se tak muse­la vypo­řá­dat s tím, že jsem se v jejich kůži cíti­la poně­kud nesvá. V pří­pa­dě Marthy/Ruby jsem prá­vě tuhle strán­ku své pova­hy moh­la plně roz­vi­nout a užít si ji.“

            „Jsem fanouš­kem Karen už veli­ce dlou­ho,“ říká Kasdan. „A to, jak se cho­pi­la role Marthy – jakož­to veli­ce inte­li­gent­ní, ale poně­kud nesvé a intro­vert­ní dív­ky, kte­rá pří­mo před naši­ma oči­ma obje­vu­je své schop­nos­ti – je jed­nou z věcí, kte­ré mám na tomhle fil­mu oprav­du rád. Podařilo se jí skvě­le ztvár­nit všech­ny úrov­ně této posta­vy.“

            Alex, kte­ré­ho před­sta­vu­je Nick Jonas, je dal­ším hrá­čem, jenž ostat­ním v jejich úsi­lí pomů­že – ane­bo bude sym­bo­lem nebez­pe­čí, jež na ně čeká.

            „Alexovým ava­ta­rem je pilot – Jefferson „Hydroplán“ McDonough,“ popi­su­je Jonas. „Strávil v té hře už něja­ký čas a má poně­kud potí­že s tím, aby se z ní dostal. A jak postu­pu­je čas, zjiš­ťu­je­me, že jeho pří­běh je poně­kud kom­pli­ko­va­něj­ší...“

            Konkurent dok­to­ra Bravestonea, Van Pelt, nachys­tá zálud­ný plán, kte­rý by mohl naše hrdi­ny v Jumanji uvěz­nit navě­ky. Roli Van Pelta ztvár­nil Bobby Cannavale.

            „Van Pelt je posed­lý tou­hou obje­vit něco tajem­né­ho a mýtic­ké­ho čis­tě jen pro­to, že chce obje­vo­vat,“ říká Cannavale. „Být obje­vi­te­lem je poně­kud sta­ro­mód­ní. Žijeme v době, kdy se vět­ši­na lidí domní­vá, že všech­no, co bylo mož­no obje­vit, již bylo obje­ve­no, tak­že se na obje­vi­tel­ské expe­di­ce vydá­vá jen veli­ce málo lidí. Na před­sta­vě obje­vo­vá­ní nezná­mé­ho je něco oprav­du při­taž­li­vé­ho, co už vídá­me jen veli­ce zříd­ka.“

            Jedním ze způ­sobů, jak Kasdan doká­zal zajis­tit rov­no­váhu mezi svý­mi her­ci a pod­po­ro­val kome­di­ál­ní atmo­sfé­ru bylo to, že jim posky­tl pro­stor k tomu, aby vtip obje­vo­va­li sami. „S Karen jsme natá­če­li úžas­nou scé­nu, ve kte­ré ji učím flir­to­vat,“ vzpo­mí­ná Black. „Připomnělo mi to, kolik zába­vy jsme si s Jakem uži­li při natá­če­ní Orange County, kdy jsme pros­tě jen impro­vi­zo­va­li a zkou­še­li nové věci. Naše scé­na při­po­mí­na­la živý orga­nis­mus – žila si v reál­ném čase vlast­ním živo­tem. Bylo to veli­ce vzru­šu­jí­cí.“

            „Jedná se o herec­ký tým snů,“ svě­řu­je se Kasdan. „Jsou všich­ni ohrom­ně vtip­ní a napros­to ochot­ní zkou­šet coko­liv – a doká­za­li skvě­le spo­lu­pra­co­vat. A jsou to navíc všech­no her­ci, kte­ří nema­jí pro­blém s fyzic­kou strán­kou herec­tví – což bylo důle­ži­té, pro­to­že v našem fil­mu je spous­ta akč­ních scén. A všich­ni z nich se s tím doká­za­li skvě­le vypo­řá­dat.“

            Vedoucí týmu vizu­ál­ních efek­tů Jerome Chen, kte­rý má na svém kon­tě prá­ci napří­klad na fil­mech Sebevražedný oddíl či The Amazing Spider-Man, byl pově­řen úko­lem ztvár­nit nepře­ber­né množ­ství zví­řat, kte­rá se ve fil­mu obje­vu­jí, stej­ně jako dechbe­rou­cí akč­ní sek­ven­ce.

            Jak ten­to na Oscara nomi­no­va­ný autor vizu­ál­ních efek­tů říká, jeho zájem ten­to pro­jekt při­lá­kal ze dvou důvo­dů. „Jumanji je pro mě veli­ce nos­tal­gic­kou zále­ži­tos­tí,“ říká Chen. „Viděl jsem původ­ní film v kinech, když měl pre­mi­é­ru, a efek­ty v něm byly na svou dobu veli­ce oje­di­ně­lé – ať už jde o zví­řa­ta samot­ná či o samot­nou pod­sta­tu hry, kte­rá by moh­la ožít. Takže to je jeden z důvo­dů, proč jsem se na tom­to pro­jek­tu tou­žil podí­let. Ale pak je tu ješ­tě sku­teč­nost, že vedou­cím týmu vizu­ál­ních efek­tů ono­ho fil­mu byl jis­tý Ken Ralston, kte­rý se stal jed­ním z mých men­to­rů. Z pro­fe­si­o­nál­ní­ho hle­dis­ka jsem nedo­ká­zal odo­lat pří­le­ži­tos­ti podí­let se na dal­ším sním­ku série, na kte­ré se podí­lel jeden z mých uči­te­lů.“

            V pří­pa­dě sním­ku Jumanji: Vítejte v džun­g­li se musel Chen vypo­řá­dat s výzvou, s níž se v rám­ci své kari­é­ry dosud nese­tkal. „Nikdy jsem ješ­tě nevy­tvá­řel foto­re­a­lis­tic­ká zví­řa­ta,“ říká. „Bylo to pro mě oprav­du veli­ce pozo­ru­hod­né, zčás­ti i pro­to, že v někte­rých z nedáv­ných fil­mů se obje­vo­va­la zví­řa­ta sku­teč­ně vel­mi rea­lis­tic­ká.“

            Podle Chena při­tom bylo důle­ži­té, aby zví­řa­ta půso­bi­la oprav­du rea­lis­tic­ky, pro­to­že Kasdan tou­žil po tom, aby vizu­ál­ní efek­ty fil­mu půso­bi­ly co nej­při­ro­ze­ně­ji a divák tak měl men­ší pro­blém s akcep­to­vá­ním jeho dal­ších aspek­tů, inspi­ro­va­ných video­her­ním pro­stře­dím, v němž se pří­běh ode­hrá­vá. „Jake oprav­du vel­mi tou­žil po rea­lis­tic­kých efek­tech – pohy­by, struk­tu­ra srs­ti či kůže i to, jak se zví­řa­ta cho­va­la, to všech­no muse­lo být rea­lis­tic­ké. Díky tomu jsme měli mož­nost nad­sa­dit veli­kost těch­to zví­řat – napří­klad slo­ni a noso­rož­ci jsou jedena­půl­krát vět­ší, než ve sku­teč­nos­ti. Jaguáři, kte­ří hlí­da­jí horu na kon­ci fil­mu, jsou dva­krát vět­ší než sku­teč­ní jagu­á­ři. Jsou nad­sa­ze­ní a hro­zi­věj­ší.“