Sportovní lov hub: Nejzdravější český sport, který (zatím) EU nezakázala.

Česko je velmoc

Kanada ani Spojené stá­ty totiž hou­ba­ře­ní nepře­jí (samo­zřej­mě s výjim­kou potom­ků při­stě­ho­va­lých houbařů-Slovanů), tak­že Česko a Slovensko zau­jí­ma­jí před­ní příč­ky na svě­to­vém žeb­říč­ku hou­ba­řů – ovšem spo­lu s Ruskem, kte­ré je hou­bař­skou vel­mo­cí čís­lo jed­na. Navíc lze říci, že stej­ně jako hokej je hou­ba­ře­ní výsost­ně zdra­vé. Nejde jen o pro­cház­ky a „posi­lo­vá­ní s košíkem“:i běž­ně sbí­ra­né jed­lé hou­by mohou mít pod­le někte­rých výzku­mů výraz­né účin­ky napří­klad v pre­ven­ci rako­vi­ny.

Jediný spo­leh­li­vý způ­sob, jak se nau­čit hou­by hle­dat, je předání,tradice – tedy od jiné­ho hou­ba­ře. Takže ve společnostech,kde se lidé „dru­ží“ pou­ze při kri­ke­tu, nebo namol opi­lí v míst­ní hos­po­dě, zřej­mě hou­by zůstá­va­jí v lese…

Poněkud jinak, byť také váš­ni­vě, milu­jí hou­by Japonci a Číňané.Hokej hra­jí v lep­ším pří­pa­dě tak tro­chu mecha­nic­ky, ale co se týče jíd­la, jsou oba náro­dy vyna­lé­za­vé až běda. Číňané jsou navíc svě­to­vou hou­bo­vou vel­mo­cí v jiném směru:pěstují a sbí­ra­jí (a vyvážejí)nejroztopnější dru­hy „medicinálních“hub. Některé z nich ros­tou i u nás, byť tře­ba vzác­ně, někte­ré se dová­že­jí, pokud je tedy las­ka­vá Evropská unie dosud nezakázala.Neškodilo by tedy tro­chu se od Asiatů pou­čit. Leckteré hou­by nám mohou poměr­ně snad­no navrá­tit poško­ze­né zdra­ví.

S bedlou opatrně

Obsahují totiž množ­ství mine­rál­ních látek, vita­mí­nu aami­no­ky­se­lin. Lišky napří­klad jsou výbor­ným zdro­jem vita­mí­nu A. Hříbky zase obsa­hu­jí vita­min B, někte­ré dru­hy pak také množ­ství žele­za (pře­de­vším tzv. hřib strakoš).Dalšími mine­rá­ly „na hou­by“ (par­don, v houbách)jsou napří­klad man­gan, fos­for, dras­lík, sodí­ka váp­ník. Bedly jed­lé obsa­hu­jíspous­tu mědi, kte­rá pomá­há pro­ti alergiím,křečím, vyhla­zu­je pleť a vege­ta­ri­á­ni by jej íkon­zu­ma­ci měli mít povin­nou. Na dru­hou stra­nu se však s mědí, stej­ně jako s bed­la­mi, musí opa­tr­ně, pro­to­že má ten­den­ci vytla­čo­vat z těla mine­rá­ly ‚jako zinek, a ve vět­ších množ­stvích může způ­so­bo­vat napří­klad poru­chy cho­vá­ní a agre­si­vi­tu a v ješ­tě vět­ších množ­stvích otra­vy.

Kromě toho jsou hou­by v pod­sta­tě pro­tein a voda, tak­že pat­ří mezi ide­ál­ní potra­vi­ny, pokud potře­bu­je­te zhub­nout – nejen pro­to, že jsou syté. Silice v nich obsa­že­né pod­po­ru­jí trá­ve­ní a střev­ní peri­stal­ti­ku pomů­že „roz­hý­bat“ ichi­tin, kte­rý buněč­né stě­ny hub obsa­hu­jí.

Hříbkem proti rakovině

Některé hou­by navíc obsa­hu­jí i beta-glukany, pomá­ha­jí­cí orga­nis­mu bojo­vat nejen s para­zi­ty a plís­ně­mi, ale i stěž­ší­mi one­moc­ně­ní­mi. Houby jsou, jak se zdá,výbornou pre­ven­cí rako­vi­ny – a to nejen ty“medicinální“. Stránky ukrajinskéhoCentra fun­go­te­ra­pie a ajur­védy citu­jí­vý­zkumy, pod­le nichž je sběr a kon­zu­ma­ce pra­vých hříb­ků na Šumavě spo­jen s niž­ším výsky­tem rako­vi­ny v těch­to oblas­tech.

Faktem je, že hři­by jsou kaž­do­pád­ně zdra­vé. V rus­kém lido­vém léči­tel­ství se prá­šek nebo vod­ní výluh z hři­bů uží­val na angí­nu, one­moc­ně­ní trá­vi­cí­ho traktu,celkové zhrou­ce­ní i tuber­ku­ló­zu. Což nepře­kva­pí: I v tra­dič­ní čín­ské medi­cí­ně se suše­né hříb­ky pou­ží­va­jí na dopl­ně­ní tzv. jinu plic: jaké­ko­li vyčer­pá­va­jíc í cho­ro­bě dýcha­cích cest (stej­ně jako při kouření)mohou být tedy pří­mo zázrač­ným lékem.

Zázrakz lesa – hericium

Ještě zají­ma­věj­ší jsou „medi­ci­nál­ní“ hou­by, z nichž mno­hé ros­tou i u nás. O lesklo­kor­ce lesk­lé, ali­as reishi.Podobně i u nás najde­me jinou dře­vo­kaz­nou hou­bu, hericium,neboli korá­lo­vec ježa­tý, jenž ros­te napří­kladv Beskydech. Hericiu se v čín­šti­ně říká“houba-opičí hla­va“, klid­ně by se však moh­lo jmenovat“houba-rocker“, pro­to­že tva­rem poně­kud připomíná“máničku“.

Primárně sice účin­ku­je pře­de­vším na žalu­dek a srov­ná­ní zažívání,přesto je bez nad­sáz­ky „lékem na hla­vu“ -pře­de­vším tu zava­le­nou stre­sem. Jako vět­ši­na hub zlep­šu­j­e­funk­ci trá­ve­ní, při­čemž půso­bí hlav­ně na žalu­dek a sle­zi­nu. Především ale pomá­há zvlá­dat stres, „vypnout“ a umož­ňu­je nespav­cům spát.Opravdová „hou­ba na dovo­le­nou“. Jediný problém?V Čechách se vysky­tu­je vel­mi vzác­ně, je těž­ké­ji najít a navíc je zaká­zá­no ji sbírat.Naštěstí se však zatím na roz­díl od někte­rých dal­ších léči­vých hub „smí“zatím do České repub­li­ky dová­žet, tak­že jsou k dostá­ní i kva­lit­ní extrak­ty.

Houba pro studenty

Terapeut a expert přes léči­vé hou­by Milan Schirlo dodá­vá: „V ordi­na­ci pou­ží­vám heri­ci­um – ve for­mě extrak­tu – ve dvou pří­pa­dech. Za prvé u gastri­ti­dy, pro­blé­mů se žalud­kem, hor­ka v žalud­ku, vře­dů, pále­ní žáhy a spol. Druhá oblast půso­be­ní jsou pak pro­blémy ner­vů. Současné stu­die potvr­zu­jí, že heri­ci­um sku­teč­ně má schop­nost sti­mu­lo­vat pro­duk­ci NGF, tedy ner­vo­vé­ho růsto­vé­ho fak­to­ru. NGF ovliv­ňu­je růst a život ner­vo­vých buněk. Nízká úro­veň NGF má vliv na vznik Alzheimerovy nemo­ci, demen­ce čiParkinsona…

Hlavně u Parkinsona a demen­ce semi heri­ci­um vel­mi osvěd­či­lo. Stav nevy­lé­čí, ale­do­ká­že ho zpo­ma­lit. A samo­zřej­mě je úžas­néu stre­so­vých pro­blé­mů, u soma­ti­za­cí, tedy­fy­zic­kých pro­blé­mů s psy­chic­kou pří­či­nou, atak dále. A ješ­tě jed­na oblast: stu­den­ti při­šli na to, žese při uží­vá­ní Hericia doká­ží lépe sou­stře­dit, zlep­šu­je se jim paměť, lépe jim­to mys­lí… Zdá se mi, že se mezi nimi roz­ši­řu­je heri­ci­um mís­to osvěd­če­né­ho red­bullu či kávy,které obo­je, na roz­díl od hou­by, vyčer­pá­va­jí led­vi­ny…“

Láska k houbám…

Dalo by se hodi­ny „vědecky“spekulovat o tom, zda za obli­bu „pokých“ hub u nás může his­to­rie slo­van­ských náro­dů, kte­ré se před Germány scho­vá­va­ly v lesích (jak se občas­ně­kde dočte­me),nebo rela­tiv­ní chu­do­ba čes­ké popu­la­ce ve sta­le­tích pobě­lo­hor­ských. Ve sku­teč­nos­ti to není důle­ži­téa zako­pa­ný pes leží jin­de.

Faktem je, že „hou­ba­ři­na“ je defi­nič­ním zna­kem. Jako by lás­ka ke sbě­ru les­ních hub šla ruku v ruce s lás­kou ke svo­bo­dě, s jistým“provokatérstvím“ a odva­hou (a schopností)spolehnout se na vlast­ní úsu­dek. Korektní Angličané, kupří­kla­du, hou­by radě­ji nesbírají.Dobře činí, pro­to­že při občas­ných odváž­ných poku­sech o kuli­nár­ní pří­pra­vu pokých hub vět­ši­nou otrá­ví celou rodi­nu – jako chudák slav­ný spi­so­va­tel Nicholas Evans, kte­rý měl rad­ši zůstat u romá­no­vé­ho zaří­ká­vá­ní koní, jež ho pro­sla­vi­lo, pro­to­že si v lese sple­tl smr­tel­ně jedo­va­té pavu­čin­ce s hříb­ky a málem zabil čty­ři lidi (sám je po transplan­ta­ci led­vi­ny). Netuším( byvše Češkou), jak se mu to moh­lo poda­řit. S ryz­cem nebo holu­bin­kou, budiž, ale s hříb­kem?!

Angličané však nejsou ve své nai­vi­tě sami. Skandinávci hou­by napros­to igno­ru­jí a Francouzi se, s výjim­kou laný­žů, kte­ré konec­kon­ců nehle­da­jí oni, ale cvi­če­ní vepříci,soustředí na „domes­ti­ko­va­né“ žam­pi­o­ny. Není v tom asi jen nebez­pe­čí, i když hou­ba­ři­na je „sport“ znač­ně nebez­peč­ný. Především je ale doko­na­le – tra­dič­ní. Podle atla­su se jej nau­čit nelze, aspoň ne bez znač­né dáv­ky adre­na­li­nu. Jediný spo­leh­li­vý způ­sob, jak se nau­čit hou­by hle­dat, je předání,tradice – tedy od jiné­ho hou­ba­ře. Takže ve společnostech,kde se lidé „dru­ží“ pou­ze při kri­ke­tu, nebo namol opi­lí v míst­ní hos­po­dě, zřej­mě hou­by zůstá­va­jí v lese…

---

Sardonyx je odrů­da chal­ce­do­nu. Je to kámen síly a ochran­ných schop­nos­tí. Velmi pozi­tiv­ně ovliv­ňu­je vzta­hy dospí­va­jí­cích dětí s rodi­či, a pomá­há řešit jejich pro­blémy. Do man­žel­ství a part­ner­ských vzta­hů při­ná­ší trva­lé štěs­tí a sta­bi­li­tu.

---