Star Trek IV: Cesta domů

Podruhé v řadě byl reži­sé­rem Star Treku před­sta­vi­tel Spocka Leonard Nimoy. Ačkoliv mě ve tře­tím díle Star Trek: Pátrání po Spockovi coby reži­sér pří­liš nepře­svěd­čil, ten­to­krát to bylo o pozná­ní lep­ší a sko­ro jsem lito­va­la, že si pro dal­ší film vynu­til reži­sér­ské křes­lo William Shatner.

Upřímně bych ten­to díl zařa­di­la k nej­po­ve­de­něj­ším a mys­lím, že je to nej­lep­ší díl bez Patricka Stewarta ali­as Jeana-Luca Picarda. Je rych­lý, sviž­ný a mini­mál­ně pat­ří k těm nej­zá­bav­něj­ším. Paradoxně je to díl, kte­rý se sko­ro vůbec neo­de­hrá­vá ve vesmí­ru a nebo­ju­jí v něm pro­ti sobě ani růz­né rasy. Naopak jde spíš o boj člo­vě­ka pro­ti lid­stvu, o zno­vu­ob­je­ve­ní lid­skosti a toho pozi­tiv­ní­ho, co sebou má při­ná­šet. Film nese hlu­bo­ké (mož­ná až envi­ron­men­tál­ně výchov­né) posel­ství o tom, co vše­ho je lid­ská rasa schop­ná zni­čit pro vlast­ní bla­hobyt.

Co se humo­ru týče, toho je tu víc než dost a je oprav­du na mís­tě. Například když posád­ka lodi vystu­pu­je z nevi­di­tel­né vesmír­né lodi, spous­tu divá­ků napad­ne myš­len­ka: Jak tu loď potom najdou? Načež Kirk odpo­ví „Všichni si zapa­ma­tuj­te, kde par­ku­je­me.“ Líbí se mi i myš­len­ka, že pokud člo­věk nemlu­ví spros­tě, nikdo mu nevě­nu­je pozor­nost, což jsme všich­ni vidě­li v pra­xi kolem sebe mno­ho­krát a to bohu­žel napří­klad i ve vyso­ké poli­ti­ce. A v nepo­sled­ní řadě film vzbu­dil mou zvě­da­vost a oprav­du mě zají­má, co řek­la part­ner­ka tomu muži u popel­nic na jeho poznám­ku, že trou­ba s tous­to­va­čem je blbost?

Když se vrá­tím k té vesmír­né nebo­li mimo-zemské čás­ti fil­mu, líbi­la se mi pře­hlíd­ka masek při líče­ní s Kirkem. Některé jsou vskut­ku pře­hna­né, ale jiné jsou per­fekt­ně pro­pra­co­va­né a váž­ně mě baví. To jsem oce­ni­la zvlášť po bíd­ném dojmu, kte­rý ve mně zane­cha­la klin­gon­ská mas­ka Christophera Lloyda ve tře­tím fil­mu.

Trochu mi vadi­lo jen čas­té řeše­ní zále­ži­tos­tí z před­cho­zí­ho fil­mu a jejich násled­ků. Sice je fajn, že čtyř­ka nava­zu­je a neza­čí­ná od nuly, na dru­hou stra­nu je tu naráž­kám na Pátrání po Spockovi věno­vá­no tolik pro­sto­ru, že se sem klid­ně moh­lo to hle­dá­ní vejít celé a vyře­ši­la by se tím zby­teč­nost tře­tí­ho dílu.

Porota cen Akademie v roce 1987 mož­ná hod­ně fan­di­la velry­bám a Greenpeace, pro­to­že si film zaslou­žil krás­né 4 nomi­na­ce na Oscary - Donald Peterman (Kamera), Leonard Rosenman (Hudba), Mix zvu­ku a Střih zvu­ku.

---

Photo © Paramount Pictures

---