Stieg Larsson - Muži, kteří nenávidí ženy

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Jsou muži, kte­ří ženám odda­ně slou­ží, nosí jim kvě­ti­ny (klid­ně i na hrob), obda­ro­vá­va­jí je svým humo­rem (klid­ně i nechtě­ným), či sklá­da­jí hold jejich krá­se.

Tato kni­ha je ale o zce­la jiných mužích.

Švédský spi­so­va­tel a novi­nář Larsson se za své­ho živo­ta pro­sla­vil asi nej­ví­ce nada­cí Expo. Trilogie Milénium vyšla až krát­ce po jeho smr­ti, což tomu­to dílu jis­tě dodá­vá punc tajem­na. Pro mno­hé bylo auto­ro­vo jmé­no vel­kým pře­kva­pe­ním, nicmé­ně netr­va­lo dlou­ho a Larssonova tri­lo­gie vypl­ni­la reno­mo­va­ná oddě­le­ní kniho­ven. Nyní se dočka­la i své fil­mo­vé podo­by v podá­ní švéd­ských tvůr­ců a prý se plá­nu­je i ame­ric­ký fil­mo­vý rema­ke (no tedy...) s Danielem Craigem v hlav­ní roli.

Trochu z toho jde až hla­va kolem.

A je ta kni­ha (respek­ti­ve celá tri­lo­gie) sku­teč­ně tak dob­rá?

Žánrově se jed­ná o moder­ní kri­mi, což zna­me­ná, že zde vyšet­řo­va­te­lem není úcty­hod­ný pan Vacátko, či pan Holmes s kole­gou Watsonem (uží­va­jí­cí svo­ji deduk­ci, kte­rá je ale vlast­ně typic­kou induk­cí :-)), ale moder­ní hrdi­no­vé, kte­ří se k důka­zům dostá­va­jí přes pro­la­mo­vá­ní inter­ne­to­vých hesel, sta­ho­vá­ní důvěr­ných infor­ma­cí a uži­tím nej­mo­der­něj­ších tech­no­lo­gií. 

Dojde i na pho­to­shop :-).

Hlavní posta­vy tu jsou cel­kem dvě, jejich osud je ale při­hra­je dohro­ma­dy zhru­ba až někde v polo­vi­ně kni­hy. Jedná se o novi­ná­ře Blomkvista a mla­dou aso­ci­ál­ní hac­ker­ku Lisbeth Salanderovou. Opět se jed­ná o kla­sic­ké detek­tiv­ní pát­rá­ní nesou­ro­dé­ho páru, kdy se tito jedin­ci vhod­ně dopl­ňu­jí prá­vě díky svým roz­díl­ným pova­hám. Pátrání je zají­ma­vé, pozvol­na se před vámi odkrý­vá jako pověst­né lou­pá­ní cibu­le (ten­to pří­měr je v kni­ze také pou­žit) tak, aby vás závě­reč­né rozuz­le­ní dosta­lo „do kolen“. Samotný konec kni­hy mi pak při­šel ale tro­chu uspě­cha­ný (vzhle­dem k tomu, jak podrob­ně je líčen její úvod). Netroufám si říci, že by se jed­na­lo o nějak pře­lo­mo­vou kni­hu, ale pou­ta­vý způ­sob vyprá­vě­ní a netra­dič­ní hlav­ní hrdi­no­vé (s netra­dič­ním pro­ple­ten­cem osob­ních vzta­hů) jsou pozo­ru­hod­nou pozván­kou k zají­ma­vě čet­bě, kte­rá se mi líbi­la.

Jisté výtky bych mohl mít k pře­kla­du, obje­vu­je se tam hod­ně frá­zí v ang­lič­ti­ně (což pro Švédy jis­tě není pro­blém), nicmé­ně leckterý naši­nec s tím může tro­chu zápa­sit (vhod­něj­ší by asi bylo pomo­cí poznám­ky pod čarou text nějak pře­lo­žit).

O pří­bě­hu tu záměr­ně nic nena­pí­ši, neboť je spo­leč­ně s posta­va­mi hlav­ní devi­zou celé kni­hy a i když po nale­ze­ní „klí­čo­vé­ho důka­zu“ začne­te pozvol­na tušit odkud vítr vane, tak si jis­tě i rozuz­le­ní dob­ře uži­je­te.