Duna: Část druhá – demonstrace moderní filmařiny

Režisér Denis Villeneuve pat­ří k mým nej­vět­ším oblí­ben­cům. Zmizení pova­žu­ji za jeden z nej­lep­ších fil­mů o úno­sech dětí, ne-li za ten úpl­ně nej­lep­ší. Do zla­té­ho fon­du sci-fi žán­ru pak řadím také jeho Příchozí. První Duna je pod­le mě hod­ně odváž­ná pře­de­vším v tom, jak sebe­vě­do­mě vsa­di­la na to, že se dočká pokra­čo­vá­ní. A to i přes­to, že divá­ky “pou­ze” sezná­mi­la se svě­tem mocen­ských bojů o koře­ní a vyhnu­la se vel­ko­le­pým bojo­vým scé­nám. Krásný, ale svým způ­so­bem chlad­ný svět. Když jsem ji viděl popr­vé, pří­liš mě neo­slo­vi­la. Napodruhé už to bylo o pozná­ní lep­ší a jak vidím dru­hou část?

Paul Atreides se spo­ju­je s Fremeny a vydá­vá se na váleč­nou stezku, jejímž cílem je osvo­bo­ze­ní pla­ne­ty Arrakis i pomsta spik­len­cům, kte­ří vyvraž­di­li jeho rodi­nu. Zároveň hle­dá způ­sob, jak zabrá­nit krva­vé budouc­nos­ti, jež se mu zje­vu­je v před­po­vě­dích a volí mezi svou život­ní lás­kou a osu­dem zná­mé­ho vesmí­ru.

ELITNÍ SPOLEČNOST
Jde o jed­nu z nej­vel­ko­le­pěj­ších fil­mo­vých podí­va­ných za posled­ní roky. Pokud bude zavr­še­na tri­lo­gie, zapí­še se do dějin kine­ma­to­gra­fie ved­le Star Wars, Pána prs­te­nů a Harryho Pottera. Bezpochyby. Dokonalost audi­o­vi­zu­ál­ních tri­ků je dechbe­rou­cí a hrdi­no­vé koneč­ně zís­ká­va­jí divá­ko­vy sym­pa­tie. Mají totiž vnitř­ní moti­va­ci.

VLASTNÍ SVĚT
Druhá Duna je divác­ky dale­ko pří­vě­ti­věj­ší, i když si pod povr­chem zacho­vá­vá kon­cept prv­ní­ho dílu. Znovu nás “pou­ze” při­pra­vu­je na to, co při­jde příš­tě. I tako­vá pří­pra­va však může stát za to. Líbilo se mi pře­de­vším to, jak se tvůr­ci sna­ži­li být ori­gi­nál­ní. Když star­to­va­ly ornitop­té­ry, čekal jsem dal­ší vari­a­ci na vrtu­l­ní­ko­vou scé­nu z Apokalypsy. Nedočkal jsem se!

Občas mi těch zpo­ma­lo­va­ček a mon­stróz­ních mono­tón­ních melo­dií Hanse Zimmera při­šlo až moc, ale budiž. Duna se zapí­še do fil­mo­vých dějin. Už jenom pro­to bys­te ji měli vidět. Je to doko­na­lá ukáz­ka mož­nos­tí moder­ní fil­ma­ři­ny a to se vrcho­lu dočká­me až v závě­reč­ném díle tri­lo­gie. Snad nebu­de­me čekat pří­liš dlou­ho.

---