Jiří Langmajer - Práce horníka vždy byla a bude velmi tvrdá a poctivá

Jak bys­te před­sta­vil svo­ji posta­vu?

Hraji ředi­te­le dolu, ve kte­rém se ta kata­stro­fa ode­hrá­la, a kte­rý za ni byl také čás­teč­ně zod­po­věd­ný. Režisér David Ondříček si přál, abych svo­ji posta­vu hrál v ost­rav­ském dia­lek­tu a aby to byl tako­vý kla­sic­ký před­re­vo­luč­ní komu­nis­tic­ký pohla­vár, tak dou­fám, že se mi to poved­lo.

Měl jste s ost­rav­ským náře­čím pro­blém?

Jako kaž­dé náře­čí je i tohle straš­ně těž­ké pro něko­ho, kdo jím nor­mál­ně nemlu­ví. Zkrátka když se Pražák sna­ží mlu­vit ost­rav­ským dia­lek­tem, tak to vypa­dá, že se Ostravákům vysmí­vá. Když se zase Ostravák pokou­ší mlu­vit praž­ským dia­lek­tem, tak to fun­gu­je obrá­ce­ně. Naším cílem bylo, abych byl co nej­ví­ce auten­tic­ký, tak­že jsem pří­pra­vou strá­vil poměr­ně dost času. Dokonce mě jeden z kole­gů, kte­rý je z Ostravy a ve fil­mu hrál hor­ní­ka, dostal na sta­rost. Měl za úkol kon­t­ro­lo­vat, jest­li sku­teč­ně zním jako Ostravák.

elek­tro­in­sta­lač­ní prá­ce

Čím Vás pro­jekt zau­jal nato­lik, abys­te se roz­ho­dl se na něm podí­let?

Přišlo mi vel­mi atrak­tiv­ní, že to reží­ru­je pan David Ondříček, kte­rý je můj vel­ký kama­rád. Jako herec a reži­sér jsme se potka­li vlast­ně popr­vé. Velmi mě také zau­ja­la ta výzva, zahrát si v jiném náře­čí. A samo­zřej­mě také obsa­ze­ní bylo skvě­lé.

A jaká tedy byla s panem Ondříčkem spo­lu­prá­ce?

Spolupráce byla nad oče­ká­vá­ní dob­rá. David je reži­sér, kte­rý ví přes­ně, co chce, a má rád her­ce. Práce to byla tvr­dá, ale vzpo­mí­nám na ni vel­mi rád.

Dostal jste se při natá­če­ní také pod zem?

Hned můj prv­ní natá­če­cí den byl celý v dole a byl to vlast­ně ten posled­ní den, co štáb pod zemí strá­vil. Dohromady jsem tam byl jenom něja­kých deset hodin. Což je nic pro­ti tomu, co zaži­li všich­ni ostat­ní. Musím říct, že je za to vel­mi obdi­vu­ji.

Dozvěděl jste se ze svě­ta hor­ní­ků něco, co Vám při­šlo pře­kva­pi­vé?

Překvapivé ani ne. Koneckonců v dole už jsem natá­čel něko­li­krát. Nicméně musím říct, že prá­ce hor­ní­ka vždy byla a bude vel­mi tvr­dá a pocti­vá. Co se týče prá­ce na fil­mu jako tako­vém, tak mě vel­mi pří­jem­ně pře­kva­pi­la veli­ce pozi­tiv­ní atmo­sfé­ra na pla­ce, navzdo­ry tomu, v jakých pod­mín­kách a v jakém pro­stře­dí natá­če­ní pro­bí­ha­lo.

Věděl jste něco o tom­to důl­ním neštěs­tí dří­ve? Nebo jste se o něm dozvě­děl až při natá­če­ní?

Něco málo jsem věděl, ale jak vel­ká to byla tragé­die a kolik lidí při ní při­šlo o život, jsem se dozvě­děl až při prá­ci na Dukle 61.