Uprostřed války v budoucnosti mezi lidskou rasou a silami umělé inteligence je Joshua (John David Washington), zocelený bývalý agent speciálních jednotek, který truchlí nad zmizením své ženy Mayi (Cemma Chan), naverbován, aby vypátral a zabil Stvořitele, nepolapitelného architekta pokročilé umělé inteligence, který vyvinul záhadnou zbraň s mocí ukončit válku... a lidstvo samotné. Joshua a jeho tým elitních agentů se vydávají přes nepřátelské linie do temného centra území okupovaného AI... jen aby zjistili, že zbraň, která má zničit svět, je AI v podobě malého dítěte (Madeleine Yuna Voyles).....
Režisér a scenárista Gareth Edwards se po svém skromném debutu Zakázaná zóna dostal k režii Godzilly z roku 2014, později se také chopil režie Rogue One: Star Wars Story. Nejspíš i komplikace při realizaci zmíněných dvou velkých blockbusterů (spojené především se silným diktátem od studií) ovšem Edwardse dovedli k rozhodnutí, že se chce věnovat menším projektům. A na to tak nějak došlo u jeho čtvrtého celovečerního filmu. Za námětem Stvořitele stojí samotný Edwards, který inspiraci dle vlastních slov čerpal z filmů jako Apokalypsa Francise Forda Coppoly, Blade Runner, , Akira nebo E.T. - Mimozemšťan. Stvořitel je navíc díky častějším obavám z nevyzpytatelné budoucnosti umělé inteligence filmem, který přichází v ideální době. A navíc pracuje s komplexními myšlenkami, které můžou přispět k tomu, že by se Stvořitel mohl stát jednou stejně ikonickou záležitostí jako zmíněný Blade Runner nebo například Terminátor. Edwards v tomto ohledu zdánlivě trefil jackpot.
Film, který může připomenout také filmy A.I. Umělá inteligence Stevena Spielberga nebo District 9, představuje zajímavý svět, který by se rovnou mohl stát základním polem pro spousty příběhů z tohoto světa. Z Asie se čerpá výrazně, nejen skrze fakt, že je Asie ve filmu světadílem, kde má vyvinutá umělá inteligence víceméně volné pole působnosti. V rámci sci-fi by šlo Stvořitele snadno zasadit do subžánru kyberpunk, základy zápletky mile potěší faktem, že tu umělá inteligence nutně není za ty zlé a například černobílý ústřední hrdina v podání Johna Davida Washingtona si projde podobným vývojem jako Jake Sully z Avatara.
Rozhodně jde v mnoha ohledech o svěží sci-fi vítr, který sice neodolá sem tam pomrknutí k sci-fi klasikám a čerpání odjinud, přesto Stvořitel zvládne většinu času působit i jako originální dílo, které navíc při relativně skromných nákladech (80 milionů dolarů) dokáže působit mnohem velkolepěji, celé to tak působí dojmem, že je na Stvořiteli vidět každý cent. Velkolepý sci-fi kus, který navíc působí dojmem sebejistého tvůrčího uchopení. Ať už Godzilla nebo Rogue One vyvolávají do dnešního dne pochyby o tom, jak moc velký kus práce na nich odvedl samotný Edwards, po Stvořiteli může být rázem jasné, že je Edwards mistr řemesla, který má svou vizi a dokáže jí skutečně přetavit v plnohodnotný kus.
Chytrý scénář, výtečný vizuál (na kameře se mimo Orena Soffera podílel také Greg Fraiser, kameraman Duny, Batmana Matta Reevese nebo zmíněného Rogue One), který nejen přispívá velkoleposti, ale zvládá střídat jeden eye candy záběr za druhým. Silně navíc naštěstí i přes přítomnost umělé inteligence působí nejrůznější emoce, které fungují i díky fantastickým hereckým výkonům, John David Washington ve své prozatím dost možná nejvýraznější roli spolu s mladičkou Madeleine Yunou Voyles skvěle pasují k sobě. Jejich Joshua a Alfie vedou debaty, které těží z faktu, že Alfie mnoho věcí nechápe, dochází tak ke dvojsmyslům a nakonec i k hlubším debatám o posmrtném životě, dobrotě duše a dalším aspektům, které příběhu Stvořiteli dodávají srdce. Promluvy o tom, že některé stroje mají větší srdce nežli sadističtí lidé, o tom, že pokrok nejde zastavit, také o tom, že lidé skrze strach jednají příliš radikálně, zároveň odmítají přiznat svou vlastní chybu, kdy je tak vlastnictví duše dovádí ke zkáze.
Jakmile tak po prologu a základní expozici zazní píseň od Radiohead, „Everything in its Right Place“, vše je skutečně na svém správném místě, kdy se Stvořitel někdy místy vydává tak trochu předvídatelným směrem, zároveň nevyhnutelně zamrzí, že vlastně představí tak zajímavý svět, že se v něm paradoxně nimrá možná až příliš málo a některé věci bere příliš hopem (především pozadí toho, proč vlastně došlo k aktuální válce mezi lidstvem a A.I.), jde ovšem skutečně jenom o detaily, které nadšenost z této sci-fi záležitosti vlastně nějak nesráží. Edwards nezapře svou minulost trikaře, na výsledku je to celé vidět. Na rozdíl od Neilla Blomkampa, jehož CHAPPiE možná v roce 2015 měl výrazný potenciál, který ovšem zůstal víceméně utopen (nejen díky faktu, že si Blomkamp mnoho nápadů šetřil pro dvě nezrealizovaná pokračování), Stvořitel nepůsobí, že by promrhal svůj potenciál či nedokázal z konceptu vytěžit možné maximum.
Futuristické atmosféře přispívá i soundtrack Hanse Zimmera, ke kterému jednoduše stačí napsat HANS ZIMMER. Při vzpomínání na menší rozpočet v porovnání s většími produkcemi vlastně zamrzí, jak vypadá Stvořitel velkolepě a skvěle, přičemž se na něm ještě výrazně ušetřilo a v porovnáními s dražší konkurencí (220-milionový Flash nebo 340-milionové Rychle a zběsile 10) jednoduše působí mnohem poctivěji. Stvořitel přitom rozhodně nepostrádá blockbusterové atrakce, mimo filosofická a nejrůznější témata tak skrývá i pravověrný akční blockbuster, ukazuje se, že jde zkombinovat velkolepé akční sci-fi s výraznými myšlenkami. Edwards v tomhle ohledu působí jako tvůrce, který má soudnost, veškeré nápady mají své opodstatnění, designem je vše absolutně vypiplané a například málokteří roboti měli za poslední dobu tak výrazně svěží podobu. Sem tam se pochopitelně připomenou Star Wars, Blade Runner nebo Ghost in the Shell, přesto to ovšem pořád přispívá faktu, že je Stvořitel dílem někoho, kdo miluje sci-fi, chce mu vzdát poctu i zároveň předvést něco svěžího. A chvílemi se inspirovat například i u filmů Akira Kurosawi nebo Hajao Mijazakiho.
Stvořitel má slušný potenciál stát se něčím, po čemž bude cokoliv podobného z hollywoodské produkce, působit tak trochu banálně a bude snadné se na to dívat skrze prsty. Druhá Duna Denise Villeneuvea nebo chystaná adaptace románu Mickey 17 v režii Bong Joon-hoa s Robertem Pattinsonem v hlavní roli budou jistě velká sci-fi s výraznou autorskou vizí, přeci jen ovšem úspěch či neúspěch Stvořitele může rozhodnout o budoucnosti podobně autorsky laděných sci-fi záležitostí, nejen proto by jeho úspěch v kinech výrazně potěšil. Chvílemi je možná Stvořitel emocionálně nepříjemný, protože i přes četnou přítomnost umělé inteligence dokáže být nepříjemné lidský, jde ovšem o úkaz toho, že tahle sci-fi obsahuje emocionální vklad, se kterým by divák neměl hazardovat a přijmout ho se vším všudy. Rozhodně jde o záležitost, která by si zasloužila vidět vícekrát, nejen díky faktu, že je tento svět skutečně dostatečně zajímavý, aby si zasloužil vícero návštěv. Celé to působí dojmem, že by tento film mohl dopadnout lépe snad jedině v případě, že by se ho chopil Christopher Nolan nebo James Cameron. I přes výrazné blockbusterové propriety a nízký rozpočet je vlastně pořád tak trochu hazardem, že dostal podobný film zelenou (Disney vlastníci 20th Century Studios nejspíš Edwardsovi dal zelenou nejen jako náplast za komplikovanou produkci Rogue One). Je ovšem potěšující, že se takové originální a především výtečné sci-fi jen tak nevidí. Je nejspíš nevyhnutelné, že někdo může Stvořitele odsoudit jako přechytralou sci-fi záležitost, kde je toho filozofování a útoku na emoce diváka možná až příliš. Jenže právě i v tomto ohledu se Edwardsovi do jisté míry daří jít proti očekáváním a nakonec skutečně dodávat prakticky sci-fi snů. Podobné filmy už potencionálně jen tak vznikat nebudou. A právě Stvořitel je příkladem toho, že by takový černý scénář byl velkou škodou.
Snové originální sci-fi, kterým Gareth Edwards předvádí mistrovský tvůrčí vklad, servíruje sci-fi záležitost, která představuje skvělý svět, výtečně pracuje se svým nečernobílým ústředním hrdinou a metaforickým otcovským vztahem, je díky tématice umělé inteligence až nepříjemně aktuální a jednoduše předvádí, že velkolepá originální sci-fi v dnešní době mohou vznikat. A to jejich rozpočet nemusí být ani devíticiferný. Stvořitele jde snadno pasovat na sci-fi roku, nejenom díky faktu, že jde zřejmě o nejsvěžejší sci-fi posledních let. „Everything in its Right Place!“
