Tajný život mazlíčků – Animace postav

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Pro pro­dukč­ní tým bylo stě­žej­ní pohy­bo­vat se na tako­vé hra­ni­ci, kde cho­vá­ní postav neztrá­cí na důvě­ry­hod­nos­ti, záro­veň se s nimi ale neza­chá­zí jako se zví­řa­ty. „Některá z těch zví­řat hra­jí na hudeb­ní nástroj a někte­rým se plní sny,” říká Renaud. „Například Čimča se dívá na film a před­stí­rá, že letí mezi bojo­vý­mi leta­dly. Domácí maz­líč­ci v tom­to fil­mu zaží­va­jí vše, od zkla­má­ní a stes­ku, že jim nedá­vá­me tako­vé jíd­lo, jaké chtě­jí, až po pro­ží­vá­ní svých snů.”

Guillon je jako výtvar­ník, a tedy zásad­ní člá­nek vytvá­ře­né­ho fil­mu, dal­ší taj­nou zbra­ní Illumination. Jeho spo­lu­prá­ci s Renaudem a Coffinem odstar­to­val film Mimoňové a Guillon vytvá­řel i svět fil­mu Já, Padouch. Kromě klí­čo­vé role v Mazlíčcích hra­je důle­ži­tou roli i v příš­tím fil­mu Illumination, Zpívej.

Guillon nám při­bli­žu­je celý pro­ces: „Mojí rolí výtvar­ní­ka a návr­há­ře postav je navrh­nout posta­vy a sou­čas­ně vytvo­řit obec­ný nástin pro­stře­dí Mazlíčků. Naplánoval jsem vizu­á­ly fil­mu a dohlí­žel na jeho tvor­bu.”

Vedoucí týmu ani­ma­ce postav Julien Soret a Jonathan del Val pro­zra­zu­jí, že oso­bi­tý vzhled fil­mu je zalo­že­ný na sty­li­zo­va­ných ple­me­nech psů, kte­rá jsou jed­no­znač­ně roze­zna­tel­ná. Režiséři chtě­li roz­po­zna­tel­ná ple­me­na psů pro­to, aby lidé ve fil­mu vidě­li svo­je vlast­ní miláč­ky. „Každá posta­va se od ostat­ních odli­šu­je a kaž­dá má jedi­neč­né cha­risma. Chtěli jsme, aby kaž­dý měl svou jas­nou identi­tu,” dopl­ňu­je del Val.

Trikový spe­ci­a­lis­ta Simon Pate vyprá­ví, jak jeho tým zvý­raz­nil v Mazlíčcích jed­not­li­vé posta­vy. „Je důle­ži­té, aby všech­ny efek­ty jako napří­klad oheň a voda byly uvě­ři­tel­né a plně inte­gro­va­né do scé­ny. V cen­t­ru pozor­nos­ti zůstá­va­jí posta­vy, ale naším cílem bylo je zdů­raz­nit. Občas se sta­ne, že nemu­sí­te úpl­ně respek­to­vat fyzi­kál­ní záko­ny a může­te malin­ko pod­vá­dět.”

Jednou z věcí, na kte­ré se reži­sér, spo­lu­re­ži­sér a pro­du­cen­ti zamě­ři­li, bylo vypi­lo­vá­ní výko­nů postav v poza­dí. Když mlu­vi­li o hra­ní, nemlu­vi­li o něm ve smys­lu namlu­ve­ní těch­to postav, ale spíš o tom, co her­ci a ani­má­to­ři posta­vám při­ne­sou. Bylo tedy nut­né najít jedi­neč­né osob­nos­ti nejen posta­vám, kte­ré se obje­vu­jí v cen­t­ru vše­ho dění, ale také posta­vám, kte­ré zůstá­va­jí tro­chu stra­nou.

Meledandri uzná­vá, že jeho pří­stup „prv­ní jsou posta­vy” je při opa­ko­va­ném sle­do­vá­ní fil­mu neko­neč­ným zdro­jem obje­vo­vá­ní. „Když vidí­te Mazlíčky popr­vé, uží­vá­te si základ­ní pří­běh a sezna­mu­je­te se s posta­va­mi. Když se na ně dívá­te zno­vu, zjis­tí­te, že je stá­le co obje­vo­vat,” říká. „Během výro­by se na fil­my dívá­me pořád zno­vu a zno­vu. Viděli jsme ty scé­ny tři­cet­krát, čty­ři­cet­krát a pade­sát­krát během tří a půl roku a pořád nás to bavi­lo. Vždycky najde­te něco dal­ší­ho v jiném úhlu pohle­du.”