También la lluvia (Even The Rain, A také déšť) 2010

Indiáni v Bolívii se nikdy nemě­li zrov­na dob­ře. Nejdřív při­je­li ti div­ní lidé s pobled­lý­mi tvá­ře­mi a zača­li si brát jejich půdu, zla­to (čert jej vem, všu­de ho pře­ce bylo plno) a živo­ty.
Mor na ně, plan­táž­ní­ky!
Chtělo by se snad říci, že v roce 2000 už to bude o něčem jiném, že tam­ním oby­va­te­lům se podob­ných hnu­sá­ren dostá­vat nebu­de.
Ale ouha, for­ma je sice jiná, ale pod­sta­ta vyko­řis­ťo­vá­ní zůstá­vá.
Španělský sní­mek reži­sé­ra Bollaína je čás­teč­ně inspi­ro­ván sku­teč­ný­mi udá­lost­mi, kte­ré vypuk­ly v Bolívii v dub­nu 2000. Hlavní posta­vou fil­mu je Sebastián, kte­rý se v Bolívii pokou­ší nato­čit sní­mek o posád­ce Kryštofa Kolumba a o jejich vzta­hu s tam­ní­mi domo­rod­ci. Vyznění fil­mu má být prav­dě­po­dob­ně vel­mi kri­tic­ké k evrop­ským obje­vi­te­lům. S postu­pu­jí­cí­mi pra­ce­mi na fil­mu lze sle­do­vat zjev­nou para­le­lu mezi teh­dej­ší­mi osu­dy a sou­čas­nos­tí roku 2000. Režisér Sebastián tak musí udě­lat zásad­ní roz­hod­nu­tí, zda se kon­cen­t­ro­vat výhrad­ně na svůj film, či zda se nechat okol­ní­mi udá­lost­mi zatáh­nout do víru dění.
Popravdě řeče­no, samot­ný úvod mě moc neu­pou­tal, ale zhru­ba po půl hodi­ně - kdy se cha­rak­te­ry pro­fi­lo­va­ly - jsem se do děje „dostal“ a vydr­žel se v napě­tí dívat až do finál­ní 103. minu­ty.
Na „vině“ je kro­mě zají­ma­vé záplet­ky jis­tě i něko­lik pozo­ru­hod­ných herec­kých výko­nů (Gael García Bernal a zejmé­na Luis Tosar a samo­zřej­mě spon­tán­ní domo­rod­ci).

---