03 tiche doteky
Film celovečerně debutujícího režiséra a scenáristy Michaela Hogenauera, natočený s Eliškou Křenkovou v hlavní roli a s nizozemskými herci v rolích vedlejších, vypráví o mladé Češce Míše, která se vydává do Nizozemí dělat au-pair v dobře situované a distingované rodině, kde má pečovat o domácnost a starat se o malého chlapce. Ihned po příjezdu však zjišťuje, že rodina vyžaduje dodržování pravidel, která nejsou úplně obvyklá…
Zdroj fotek: aerofilms.cz |
Tiché doteky jsou mysteriózně působícím psychologickým snímkem o postupném odkrývání takřka sektářského fungování rodin s alternativní výchovou a o hranicích, za něž jsme ochotni jít ve snaze obstát před námi samotnými i před naším okolím, jež má od nás určitá očekávání a snaží se nás formovat dle svých vlastních představ. Zároveň je to film o tom, že i když je člověk nucen existovat v na pohled nepřívětivém a netradičně operujícím prostředí po delší dobu, tak si na něj přese všechno nakonec zvykne a přizpůsobí se mu (a ten adaptační proces ho samotného nevědomky změní).
Film je záměrně natočen zcela sterilně, což se týká nejen jeho atmosféry a stylizace klinicky chladných šedivých lokací, ale i hereckých výkonů. Nizozemská rodina naschvál působí citově stroze a téměř až roboticky (na což je naráženo v metaforické scéně, kdy chlapec při hraní tenisu vysvětluje, že „love“ znamená při počítání bodů „nula“) a introvertní hlavní hrdinka se tváří po většinu času odměřeně a jako by v sobě dusila stres a pocity, kvůli nimž se může každou chvíli emocionálně zhroutit (což se taky v jednu chvíli stane). Kromě toho ale film nepřináší nic moc dalšího a schází mu větší dramatická intenzita i silnější tah na branku.
Míša se totiž k pravidlům striktní rodiny nejprve staví odmítavě a pomaličku odkrývá její znepokojující zvyklosti (jeden konkrétní aspekt bude asi dobře emocionálně rezonovat s těmi diváky, kteří jsou na tohle téma citliví), pak se ale naučí ta pravidla apaticky přijímat a po dalších detailech toxického zázemí svých zaměstnavatelů se pídit přestane (kvůli čemuž film dost ztratí na zajímavosti). Zdlouhavé čekání na pointu je utnuto až s příchodem dovětku před závěrečnými titulky, jenž zpětně dodá příběhu smysl a díky němuž se dozvíte, o čem to vlastně celou dobu bylo. Respektive o čem to mohlo být, kdyby to bylo odvážnější a ostřejší a neskončilo to jen u pár zneklidňujících náznaků, držených relativně na uzdě.
Nejvýraznějšími aspekty Tichých doteků tak zůstává jejich řemeslná stránka (kamera, design prostředí a rekvizit…) a motivy manipulace, odcizení a touze po dokonalosti. Výsledkem je pozoruhodné a formálně zdařilé psycho-drama, jehož potenciál, co se příběhu týče, však zůstal využit jen částečně. Některé matky ho nicméně pravděpodobně budou vydýchávat celkem dlouho.
Podívejte se na hodnocení Tiché doteky na Kinoboxu.
Nechceš zde reklamu napořád jen za 50 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup
Odebírat
Přihlášení
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější komentáře