Tilar J. Mazzeo: Ireniny děti - nevšední příběh ženy, která z varšavského ghetta zachránila 2500 dětí

Irena Sendlerová pra­co­va­la jako soci­ál­ní pra­cov­ni­ce ve Varšavě. Počas dru­hé svě­to­vé vál­ky byla sou­čás­tí odbo­jo­vé­ho hnu­tí a když vidě­la, v jakých hroz­ných pod­mín­kách Židé v ghet­tu žijí, roz­hod­la se jim pomoct. Společně s ostat­ní­mi čle­ny své odbo­jo­vé sku­pi­ny pašo­va­la do ghet­ta jíd­lo a léky. Když zača­lo jít lidem v ghet­tu o život, dosta­la odváž­ný nápad - dostat ven co nej­víc dětí.

Nemluvňata se pašo­va­ly ven v kufrech, kra­bi­cích i v rakvích, star­ší děti se pro­vá­dě­ly pách­nou­cí­mi a nebez­peč­ný­mi kaa­li­zač­ní­mi sto­ka­mi. Bylo tře­ba mít se na pozo­ru nejen před němec­ký­mi strá­že­mi, ale i před židov­skou poli­cí, kte­rou v ghet­tu usta­no­vi­li nacis­ti. Nikdo z lidí, kte­ré Irena oslo­vi­la, k sobě nikdy neod­mí­tl vzít židov­ské dítě, i když to zna­me­na­lo ris­ko­vat vlast­ní život. V roce 1943 Irenu zatklo gesta­po. Tři měsí­ce ji muči­li. Ona však nic nevy­zra­di­la. Pár minut před popra­vou ji zachrá­nil pol­ský odboj...

„Všechno, co doteď udě­la­la - všech­ny ty taj­né akce, plá­ny a pašo­vá­ní - byly jako kap­ka v moři. V polo­vi­ně srp­na depor­ta­ce navíc ani zda­le­ka nekon­či­ly. Transporty na východ nao­pak zača­ly nabí­rat obrát­ky a celý dal­ší měsíc se neza­sta­vi­ly. Irena byla odhod­la­ná pro­ti té nelid­skosti a bar­bar­ství ze všech sil bojo­vat. Velice rych­le jsme pocho­pi­li, že jedi­ný způ­sob, jak děti zachrá­nit, je dostat je odtud pryč, vyjá­d­ři­la se. A toho se drže­la. 

Neuvěřitelný skutečný příběh

Autorka pro­ved­la roz­sáh­lý výzkum a její tou­ha vyprá­vět Irenin pří­běh je patr­ná na kaž­dé strán­ce. Zobrazuje Irenu ne jako výji­meč­nú hrdin­ku, ale jako oby­čej­né­ho člo­vě­ka, kte­rý se roz­ho­dl pomoct. Opisy ghet­ta a pod­mí­nek v něm jsou rea­lis­tic­ké a děsi­vé, stej­ně jako opi­sy nebez­pe­čí, kte­ré­mu Irena a její spo­lu­pra­cov­ní­ci čeli­li, a odva­hy a důve­ry oby­va­te­lů ghet­ta, kte­ří se roz­hod­li svě­řit své děti cizím lidem jen pro­to, aby je dosta­li do bez­pe­čí. Tilar Mazzeo neo­po­mně­la ani poci­ty dětí, kte­ré muse­li opus­tit své rodi­če. Kvůli tomu bylo občas čte­ní téhle kni­hy nároč­né - ale o někte­rých věcech je vždy nároč­né číst. Je však důle­ži­té na ně neza­po­mí­nat.

V kni­ze se vysky­tu­je spous­ta jmen, tak­že je občas těž­ké zori­en­to­vat se, kdo je kdo. Na kon­ci kni­hy se ale nachá­zí jmen­ný seznam, kde je struč­ně popsá­na funk­ce Ireniných spo­lu­pra­cov­ní­ků a jejich osud, tak­že se tam sta­čí podí­vat, a hned jste v obra­ze. Je však ško­da, že autor­ka nedo­vyprá­vě­la Irenin pří­běh do kon­ce, pro­to­že její život byl stej­ně dra­ma­tic­ký i po skon­če­ní dru­hé svě­to­vé vál­ky. Kniha je tak hlav­ně svě­dec­tvím o hrůzách, kte­ré by se už nikdy nemě­ly opa­ko­vat, a o odva­ze, se kte­rou se jim dá čelit.

Hodnocení: 90%

Irenininy děti

Autorka: Tilar J. Mazzeo

Originální název: Irena’s Children: The Extraordinary Story of the Woman Who Saved 2,500 Children from the Warsaw ghet­to

Překlad: Karina Matějů

Vydáno: Práh, 2017

Počet stran: 312

Za recenz­ní výtisk děku­ji nakla­da­tel­ství Práh. Jestli vás kni­ha zau­ja­la, může­te si ji zakou­pit zde.

---