V zajetí démonů

James Wan a jeho pro­kle­tý dům pro­větrá slab­ší žalud­ky lépe, než lecja­ké pro­jí­madlo…

Roku 1971 kou­pí Perronovi far­mář­skou used­lost od ban­ky za své celo­ži­vot­ní úspo­ry a spo­leč­ně se svý­mi pěti dce­ra­mi se do domu v Harrisville, Rhode Island nastě­hu­jí. Rodinná idyl­ka však netr­vá dlou­ho. Nejprve sly­ší podiv­né zvu­ky, před domem umí­ra­jí zví­řa­ta a děti se budí s hrůz­ným kři­kem. Jenže brzy vypuká děsi­vý teror, kte­rý nej­ví­ce pozna­me­ná­vá mat­ku Carolyn. Rodiče se pro­to roz­hod­nou vyhle­dat odbor­nou pomoc, kon­tak­tu­jí man­žel­ský pár Warrenových, kte­ří se živí jako „démo­no­lo­go­vé, lov­ci duchů“. Ti spo­leč­ně se svým pomoc­ní­kem Drewem a poli­cis­tou Bradem při­jíž­dí do domu, kde se sna­ží najít původ zla. Toto mís­to je pro­kle­té straš­li­vou klet­bou, kte­rá si žádá lid­ské obě­ti a brzy se všich­ni ocit­nou ve smr­tel­ném nebez­pe­čí. Koho si Bathsheba vyhlíd­ne, toho už ze svých spá­rů nikdy nepus­tí…

Český název: V zaje­tí démo­nů

Režie: James Wan

Rok výro­by: 2013

Délka: 112. min

Země: USA

Hrají:

Ron Livingston …………………(Roger Perron)

Lili Taylor ………………………(Carolyn Perron)

Patrick Wilson …………………...(Ed Warren)

Vera Farmiga ……………………..(Lorraine Warren)

John Brotherton …………………...(Brad)

Shannon Kook ……………………..(Drew)

…a dal­ší

K tomu­to kous­ku jsem při­stu­po­val dost skep­tic­ky. Podobných fil­mů o pro­kle­tých domech exis­tu­je už celá fůra, tak­že jsem oče­ká­val dal­ší neo­ri­gi­nál­ní záplet­ku plnou klišé a navíc mě už serou ony „pří­běhy pod­le sku­teč­nos­ti“, ale James Wan opět nezkla­mal. Začátek mě sice moc neba­vil, ale když se posu­ne­me od panen­ky k pro­kle­té­mu domu a Bathsheba si koneč­ně pře­sta­ne hrát na scho­vá­va­nou, pro­puká ta správ­ná démo­nic­ká podí­va­ná. Díky bohu za dvo­ji­ci Vera Farmiga a Patrick Wilson, pro­to­že naše rodin­ka v nesná­zích byla váž­ně na ránu. Od jejich hláš­ky „Víš, co jsi mi řekl o sva­teb­ní noci? Můžeme ješ­tě jed­nou? Potom…“ se tvůr­cům poda­ří vytvo­řit oprav­du dobrou atmo­sfé­ru, kte­rá nám nabíd­ne pěk­ně se stup­ňu­jí­cí vlnu napě­tí. Je sice prav­dou, že leka­cích scén si tu moc neu­ži­je­me, zvláš­tě díky hudeb­ní­mu dopro­vo­du, ale ani jsem se tu kro­mě již zmí­ně­né­ho začát­ku nenu­dil. Navíc to závě­reč­né vymí­tá­ní, luxus…

Wan dlou­ho necho­dil kolem hor­ké kaše, pro­to­že zdlou­ha­vé sezna­mo­vá­ní s hlav­ní­mi posta­va­mi kýže­né ovo­ce při­ná­šet nemu­sí a divá­ci by taky moh­li u toho klid­ně usnout, tak­že se brzy zača­lo děsit a to já rád. Sice se šlo na to zpr­vu moc měk­ce, ale brzo se zača­lo při­tvr­zo­vat a děsi­vost se do toho­to fil­mu opře­la s vel­kou ver­vou. Nebojte, nebu­de se tu jen bou­chat dveř­mi, hýbat věc­mi či tles­kat zpo­za rohu, někte­ří slab­ší jedin­ci si postu­pem času můžou při­vo­dit i infarkt. Ti otr­lí se jen pou­smě­jí, ale ono tako­vé vymí­tá­ní není pro padav­ky. Navíc k vytvo­ře­ní dob­ré atmo­sfé­ry bylo pou­ži­to i vhod­né zvu­ko­vé apa­ra­tu­ry, tak­že dal­ší plu­so­vý bodík byl na svě­tě.

Jenom mě troš­ku mrzí, že když už si dal Wan tolik prá­ce a nena­bíd­nul nám jen kla­sic­kou ducha­ři­nu, mohl si ješ­tě tro­chu více pohrát s onou míst­nos­tí plnou nej­růz­něj­ších pro­kle­tých arte­fak­tů a vyu­žít je v oné démo­nic­ké scé­ně z domu lov­ců duchů. Jinak musím rov­něž podě­ko­vat za zají­ma­vě zvo­le­né závě­reč­né titul­ky a jak už jsem jed­nou zmí­nil za anga­žo­vá­ní Very Farmigy – ta nezkla­me snad nikdy. I díky ní dám o deset pro­cent víc ke koneč­né­mu hod­no­ce­ní.

Hodnocení: 70%

---