Absolventka DAMU narozená v Ostrově nad Ohří (1963) patří k předním českým herečkám. Hostovala v divadle Na Zábradlí, v letech 1985 – 90 byla členkou činohry Národního divadla a v letech 1992 - 1998 členkou souboru Divadla Pod Palmovkou. Účinkovala či dosud vystupuje také na dalších pražských scénách (Divadla Ungelt, Divadle na Vinohradech, Divadlo v Rytířské).
Získala Cenu za nejlepší ženský herecký výkon na MFF kategorie „A“ v Moskvě za film Zemský ráj to napohled. Zvítězila v anketě Neviditelný herec aneb Nejpopulárnější herecký výkon na vlnách Českého rozhlasu 2002/2003.
Film a TV (výběr):
Zuřivý reportér (1987), Čas sluhů (1989), Vyžilý Boudník (1990), Přítelkyně z domu smutku (TV seriál -1992), Učitel tance (1994), Hodiny od Fourniera (TV 1995), Konec velkých prázdnin (TV seriál – 1996), Báječná léta pod psa (1997), Arrowsmith (TV 1997), Kuře melancholik (1999), Der Lebensborn - Pramen života (2000), Samota (TV 2001), Podzimní návrat (2001), Miláček (TV 2002), Pupendo (2003), Mazaný Filip (2003), Krev zmizelého (TV seriál - 2003), Místo nahoře (TV seriál – 2004), Duše jako kaviár (2004), Žil jsem s cizinkou (TV 2005), Muž a stín (TV 2007), Hodina klavíru (TV 2007), Vlna (TV 2008), Soukromé pasti (TV seriál – 2008), Nemocnice na kraji města – nové osudy (2008), Zemský ráj to napohled (2009), Znamení koně (TV seriál – 2011), Hranaři (2011), Fotograf (2015)
Jak byste charakterizovala svou postavu Věry z filmu Fotograf a její vztah s hlavním hrdinou Janem?
Věra je Janovi dobrým a věrným přítelem v sukních. Za slunce i v dešti. Asi takový, jakých máme v životě jednoho, dva, maximálně tři…
Kým podle vás byla Věra především pro muže, obklopeného tolika různými ženami?
To byste se museli zeptat především Jeníčka, neboť postava Věrky je velmi volně inspirována jeho skutečnou blízkou přítelkyní, dámou, kterou já vnímám jako rovnou a upřímnou oporu ve světě přetvářky, bohužel tak časté.
Uplynulo přesně čtvrt století, co vás Irena Pavlásková obsadila do svého celovečerního filmového debutu Čas sluhů, zahrála jste si hlavní roli i v její neméně úspěšné „mrazivé komedii“ Zemský ráj to napohled. Jak se vám s Irenou spolupracuje?
Známe se s Irenkou už od studií, a už tehdy byla nepřehlédnutelná nejen jako režisérka, ale i jako žena. Je krásná. Uměleckým i osobním prizmatem. Její filmařský rukopis je nezaměnitelný, a o to více v mých očích vážený, neboť tvoří stranou takzvaných „osvědčených partiček“ našeho malinkého filmového světa. Patří mezi mě sympatické „zaťaté“ umělce a já jí při práci ve všech alternativách naprosto důvěřuji.
Vy i představitel hlavní mužské role Karel Roden jste výrazné herecké osobnosti – jak jste vnímala „jiskření“ před kamerou v emočně vypjatých a intimních scénách?
To, co jsem právě vyslovila o Irence Pavláskové, bych jedním dechem mohla zopakovat o mém vztahu ke Karlu Rodenovi. Jistě je to dáno tím, že jsme spolu a vedle sebe vyrůstali už od školy, a já je oba vnímám více než jen jako kolegy, ale jako členy své duševní rodiny. A jak už to tak u členů rodiny bývá, roste současně i moje zodpovědnost vůči nim. Inu, láska. Zřejmě tomu tak bude napořád. Nutno dodat, že v mých očích má Karel s Janem Saudkem jednu velmi podstatnou podobnost – oba dva jsou vzácně křehké a něžné bytosti…
Jaká panovala atmosféra na natáčení Fotografa?
Do všech detailů profesionální spolupráce. Těšila jsem se na každý natáčecí den.
Jaké dojmy jste si odnesla z osobních setkání se spoluautorem scénáře Janem Saudkem?
Bylo mi samozřejmě potěšením, že mezi nás Jan na natáčení chodíval. Měla jsme čest se s ním potkat už před pár lety a každé setkání s ním je vskutku jedinečné. Nosí v sobě nezměrnou energii, pozitivní, kreativní! Mám ráda jeho nenapodobitelný slovník v jadrné češtině, obraznost, sarkasmus, sebeironii. Ale hlavně jeho pravdivost, kterou tak rád urputně zakrývá „šurprskskrývátky“. Zkrátka tu zmíněnou křehkost nitra, kterou nic a nikdo nemá šanci zabít. Tuším, že ona je tou nejsilnější hnací a tvůrčí silou, co ho činí jedinečným. Když řeknu, že je ohromně statečný, už předem slyším, jak se vzteká…!
Kostýmní návrhářka Jarka Pecharová vás oblékla do zajímavých kostýmů. Mohla jste k jejich výběru říci své?
Míním, že u každého filmového projektu mám se všemi výtvarníky velmi dobrou zkušenost. Bývá to často radost oboustranná, neboť já se ráda nechám oblékat a oni rádi oblékají mě. Inspirujeme se vzájemně. Říkají mi „vděčný věšák“…
Filmu Fotograf vznikl velmi volně na motivy života skutečného umělce. O čem podstatném tenhle příběh podle vás je?
Pro mne osobně vypráví o velké osamělosti – v kruhu větrných mlýnů i samozvanců.
Nejnovější komentáře