Vlčí volání – 7. rota pod hladinou

O fran­couz­ských vojen­ských ne/schopnostech kolu­je řada vti­pů. O kva­li­tě jejich fil­mo­vé ško­ly by však pole­mi­zo­val málo­kdo. Povedlo se tedy Francouzům v mém oblí­be­ném ponor­ko­vém sub­žán­ru nahlo­dat zaži­té před­sta­vy o kva­li­tách armá­dy země gal­ské­ho kohou­ta? Vlčí volá­ní dává jas­nou odpo­věď.

PŘEPÁLENÝ ZAČÁTEK
Úvodní scé­na při­ná­ší nadě­ji, že Francouzi by si v moř­ských hlu­bi­nách moh­li ale­spoň čás­teč­ně napra­vit pověst. Atraktivní a hlav­ně neo­kou­ka­né pro­stře­dí syr­ské­ho pobře­ží nabí­zí hned na úvod solid­ní akci, kte­rá Filmfanatica navna­di­la. Bohužel nic lep­ší­ho už film nena­bí­zí. Pokud tedy nepa­t­ří­te mezi sbě­ra­te­le WTF momen­tů.

KDYŽ NEMÁTE RÁDI KHAKI, TAK SE DEJTE K NÁMOŘNICTVU
Hlavní hrdi­na je ope­rá­to­rem sona­ru, kde uplat­ní svůj abso­lut­ní sluch. Coby šéf­ku­chař by mož­ná neob­stál, ale dej­te mu na uši slu­chát­ka a on vám poví, kolik vají­ček je na plot­ně v kuchy­ni pro­ná­sle­do­va­né ponor­ky. Ale jak už to bývá, když vám Pánbůh někde nadě­lí, jin­de musí ubrat. Tady se vzhle­dem k abso­lut­ní­mu slu­chu ubí­ra­lo hod­ně. A snad všu­de.

BORDEL POD HLADINOU
Jeden by řekl, že ponor­ko­vé loďstvo fran­couz­ské­ho námoř­nic­tva je elit­ní slož­kou ozbro­je­ných sil ato­mo­vé vel­mo­ci. Ve fil­mu to bohu­žel vypa­dá, že jde spí­še o bor­del na koleč­kách pod hla­di­nou. Nemám ve zvy­ku spo­i­le­ro­vat, tak­že pro­zra­dím jen tolik, že dostat se do kan­ce­lá­ře fran­couz­ské­ho admi­rá­la je stej­ně snad­né, jako pro­lo­mit jeho hes­lo na počí­ta­či, kte­rý obsa­hu­je super­taj­né infor­ma­ce a jako bonus také data­bá­zi nepřá­tel­ských pla­vi­del.

TRPÍTE RÁDI?
Hodně mě pře­kva­pi­lo, že ve fil­mu s roz­poč­tem 23 mili­ó­nů dola­rů nese­dí ani základ­ní časo­vé před­po­kla­dy. I ama­tér­ský tvůr­ce jako já si ve svém autor­ském komik­su U283 pohlí­dal prá­vě to, aby hodi­ny tika­ly ale­spoň rám­co­vě pod­le pra­vi­del reál­né­ho svě­ta. Jenže ve Vlčím volá­ní se tvůr­ci nesty­dí vyta­sit na divá­ka ani tako­vou blbost, jako­že do 60 minut se dá opus­tit základ­na, nased­nout do vrtu­l­ní­ku, dolét­nout s ním na ponor­ku, kte­rá už je dáv­no na širém moři, nalo­dit se na ní, dohnat dru­hou ponor­ku a sna­žit se zabrá­nit ato­mo­vé apo­ka­ly­p­se. Vážne!

Přesto všech­no jsem se od fil­mu nedo­ká­zal odtrh­nout. Styl totiž zase jed­nou zví­tě­zil nad osba­hem a Francouzi zkrát­ka umí točit efekt­ně. Navíc mě zají­ma­lo, s jakým dal­ším WTF momen­tem se tvůr­ci vyta­sí. Bylo jich požeh­na­ně, tak­že pokud vás moje recen­ze neod­ra­di­la, zkus­te dát Vlčímu volá­ní šan­ci. Nudit se nebu­de­te.

---

Photo © Pathé Films

---