Přiznám se otevřeně, že když jsem se poprvé dozvěděl, že se za velkou louží kují plány na natáčení filmu, v němž by se proti sobě postavily dvě významné persony dnes již slavných hororových sci-fi klasik, napadlo mě jediné slovo - „komerce“. Identický pocit jsem koneckonců zažil i u druhého Jurského parku a Matrixu Reloaded. V obou případech mé tušení ohledně předpokládaného vítězství kvantity nad kvalitou nabylo alespoň částečné podoby, takže co se týče blížící se premiéry snímku Alien vs. Predator, nevím, zdali bych se měl jakožto skalní příznivec obou filmových sérií (myšleno Vetřelce a Predátora) vůbec těšit.
Přestože má očekávání jsou charakteru spíše skeptického, stále jsou zde minimálně dva důvody, kvůli nimž nemohu tento počin odvrhnout definitivně (navíc jsem člověk soudný :-)). Na mysli mám přehnané plky tvůrců, které mě - ani nevím proč - vždycky obalamutí, a předně pak trailer, jenž vhodným výběrem „nic neprozrazujících“ scén a důmyslně zvoleným ozvučením potvrzuje slova režiséra snímku o tom, že AvP (Alien vs. Predator) nebude jenom o akci a perfektních počítačových efektech.
Zaměřili-li bychom se na zmíněné reklamní řečičky ze strany protagonistů, zjistili bychom, že nás vlastně čeká nefalšovaný sci-fi horor, který se bude moci po atmosférické stránce vyrovnat prvnímu Vetřelci Ridleyho Scotta a jenž se v ničem nezadá ani se skoro dvacet let starým Predátorem. Tvůrci toho slibují opravdu mnoho, ale na druhou stranu… na druhou stranu je zde režisér Paul W. S. Anderson, jenž ač má se sci-fi žánrem určité zkušenosti, tak kvalitativní výsledky - troufám si tvrdit - zatím žádné. Ale nikde samozřejmě není psáno, že by se muž, jenž na plátna kin přivedl herní série Mortal Kombat a Resident Evil, nemohl konečně odpoutat od béčkových balastů, jímž doposud krmil především mladší diváky, a natočit skutečnou poctu oběma slavným filmovým sériím. K tomu totiž stačí zdánlivě málo - hospodárné využití poměrně příznivého rozpočtu, správný režisérský cit po vystižení stísněné atmosféry a nálady na pokraji psychického kolapsu a v neposlední řadě alespoň trochu srozumitelný příběh.
Zápletka nikdy nepatřila k silným stránkám vetřelčí a predátoří série, a tak není divu, že se výraznějšího odklonu od dávno vyšlapané cestičky nedočkáme ani nyní. Příběh, jenž je na oficiálních stránkách filmu rozpitván snad v jedné jediné větě, by tedy měli pochopit všichni bez rozdílu věku, pohlaví a rasy (člověk, predátor či vetřelec). V podstatě jde o to samé, o co kráčelo v minulých dílech a co mají tolik v oblibě nejrůznější teenagerské horory (což je vzhledem k době, kterou Anderson zasvětil tvorbě scénáře, více než pozoruhodné). V úvodu snímku se nám představí poměrně početná skupinka horolezců-vědců-dobrodruhů, jež se vydá na takový menší „trip“ do věčně zasněžených a zledovatělých končin jménem Antarktida. Na tom by samozřejmě nebylo nic zas tak zvláštního, jenomže… jenomže když se k tomu přidá podzemní „egyptský“ palác, v jehož útrobách spinkají alieni a taky predátoři a kam „shodou okolností“ zabloudí i naši hrdinové, rázem je o zábavu a posrané trenky postaráno.
A pak je tu onen trailer, krátký videozáznam, nedávno vypuštěný na světlo světa, který byl hlavním důvodem, který mě přiměl k napsání tohoto článku. Řeknu vám, tak chytře sestříhanou ukázku jsem opravdu dlouho neviděl. Tvůrci nám v ní neprezentují útržky z těch nejlepších akčních scén, ale drží se pěkně pozadu (v potemnělém koutě) a místo záběrů studujících slinami se lesknoucí vetřelčí chrup servírují divákovi záběry, v nichž nehraje prim nebezpečí skutečné, nýbrž potenciální.
Hereckému obsazení vévodí jediné zvučné jméno. Ne… nebojte se, nedočkáme se opětovného klonování těla Sigourney Weaverové, avšak na plátna se vrátí po delší odmlce herec, který patřil v letech nedávno minulých k nejobsazovanějším - Lance Henriksen. Zatímco v Cameronových Vetřelcích se tento „veterán“ zapsal do podvědomí diváků coby android Bishop, v AvP se zhostí zcela jiné úlohy, resp. se vtělí do postavy miliardáře Weylanda, na jehož přání je výlet na Antarktidu podniknut.
V ostatních rolích, z nichž většina bude nemilosrdně odsouzena k sežrání či rozleptání laserovým ramenním kanónem, se představí herci a herečky známí spíše zámořským divákům. Více či méně neznámé herecké obsazení se sice dá na jedné straně považovat za příjemné osvěžení, ledový vánek do zatuchlých predátořích vod, na straně druhé ovšem nelze nepočítat s jistým rizikem daným nezkušeností většiny představitelů s leskem stříbrného plátna.
Ať už se na nového „Vetřelce a Predátora v jednom“ těšíte, nebo ne, jedno je jisté. I přes jednoznačnou komerční snahu tvůrců vyždímat z dané látky to, co v ní ještě zbylo a co diváky jistě stálá láká, patří AvP mezi nejžhavější adepty na začlenění se mezi komerčně nejúspěšnější tituly tohoto roku. Premiéra filmu, jenž se z valné části natáčel v pražských ateliérech, je v našich luzích stanovena na 4. listopad.
