Výročí slovenské státnosti

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Nedávno uply­nu­lo přes­ně 80. let od vzni­ku prv­ní­ho samo­stat­né­ho Slovenského stá­tu. Existence toho­to stát­ní­ho útva­ru je pocho­pi­tel­ně stá­le rela­tiv­ně živým před­mě­tem mno­ha dis­ku­sí, nicmé­ně asi málo­ko­ho pře­kva­pí, že urči­tá část slo­ven­ské spo­leč­nos­ti vní­má jako vel­mi výraz­ný (a spí­še pozi­tiv­ně při­jí­ma­ný) mil­ník své exis­ten­ce. Vznikl k tomu dokon­ce tako­vý roz­to­mi­le naiv­ní obrá­zek.

Pěkné, co? Dost potě­ší i styl kres­by, tako­vé hod­ně naiv­ní, záro­veň rea­lis­tic­ké, něco jako obráz­ky v časo­pi­sech Strážná věž od Svědků Jehovových. Nutno také dodat, že obrá­zek jsem si vypůj­čil od www.naseslovensko.net, což je web jed­né par­ta­je, kte­ré před­se­dá neú­spěš­ný pre­zi­dent­ský kan­di­dát M. Kotleba. Na uve­de­ném webu se může­te dočíst, že Slovenský štát byl v časech dru­hé svě­to­vé vál­ky vyhle­dá­va­ným ost­rův­kem poko­je a pro­spe­ri­ty, zlep­šo­va­lo se zdra­vot­nic­tví, infrastruk­tu­ra a cel­ko­vě život­ní úro­veň. Ano, to vše může být prav­da, ale kaž­dá min­ce má dvě stra­ny.

Slovenský štát byl tota­lit­ní zemí s vlá­dou jed­né stra­ny se sil­ným anti­se­mit­ským akcen­tem. Můžeme o něja­ké zemi říci, že je ost­rův­kem poko­je a pro­spe­ri­ty, když samot­ná její vlá­da orga­ni­zu­je depor­ta­ce (!) svých obča­nů (rozu­měj těch, kte­ří byli ozna­če­ni jako Židé) do vyhla­zo­va­cích tábo­rů s tako­vou urput­nos­tí, že za odsu­nu­té­ho Žida ze Slovenska zapla­ti­la Říši 500 marek? Pokoj, pro­spe­ri­ta a stou­pa­jí­cí život­ní úro­veň - ale jen pro něko­ho.

Ohledně stou­pa­jí­cí život­ní úrov­ně si je také potře­ba uvě­do­mit, že to byl jev déletr­va­jí­cí, zahr­nu­jí­cí v sobě více fak­to­rů než jen a pou­ze vznik samot­né­ho stá­tu. První vyso­ká ško­la na Slovensku vzni­ká v Bratislavě v roce 1919, Slovenské národ­ní diva­dlo o rok poz­dě­ji, apod. Pravdou samo­zřej­mě také je, že podíl Slováků na moci v ČSR byl vzhle­dem k popu­la­ci dost malý a postoj praž­ské vlá­dy k auto­nomním sna­hám nebyl zrov­na vstříc­ný. Koneckonců celý hos­po­dář­ský úspěch Slovenského štá­tu je také dost rela­tiv­ní, v rám­ci dohod s nacis­tic­kým Německem byla prak­tic­ky celá slo­ven­ská eko­no­mi­ka pod­ří­ze­na Říši. Výsledkem bylo, že v důsled­ku vál­ky tak pro­fi­to­val zejmé­na zbro­jař­ský prů­my­sl. Konjunktura taže­na vál­kou sice může sni­žo­vat neza­měst­na­nost a zlep­šo­vat mate­ri­ál­ní pod­mín­ky (i když jako pro koho, že), ale z dlou­ho­do­bé­ho hle­dis­ka se v situ­a­ci Slovenska jed­na­lo o ces­tu do pekel.