Zabiji Nixona

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Vysvětlete mi to pane Bernsteine. Já chci jen kousek toho amerického snu. To chci vážně tak moc… Životní příběh Samuela Bycka, ústřední postavy tohoto filmu, je moc smutný. Životní ztroskotanec, který selhal postupně jako manžel, sourozenec, zaměstnanec a nakonec hlavně jako člověk, to je Samuel Byck. Nevím, zda dotyčný před onou tragickou událostí na letišti Baltimor skutečně napsal onen poměrně dojemný dopis skladateli a dirigentu Leonardu Bernsteinovi. Každopádně tahle forma výpovědi o způsobu přemýšlení tohoto nešťastníka, byla poměrně silná, zvláště když byla doprovázena krásně melancholickou Beethovenovou hudbou (Bernstein a Beethoven to jde určitě k sobě) . Na co jsem musel v průběhu celého filmu poměrně dost myslet, bylo otázka, proč životní ztroskotanci tak často viní ze svého selhání druhé lidé a mnohdy i celý systém („obyčejný člověk nic nezmůže, protože systém je prolezlý rakovinou…“). V průběhu film mi bylo Bycka někdy docela i líto. Určitě měl v jistých chvílích právo na to cítit se svým okolím i celou společností opomíjen, nepochopen a možná i dehonestován. Přesto, když třeba říká svému černošskému příteli, že „v této zemi otroctví neskončilo, jen nám dali jiné jméno: zaměstnanci“, přišlo mi ta jeho přecitlivělost už poněkud za hranou. Ale co by člověk asi měl chtít od někoho, kdo sama sebe vnímá jen jako bezvýznamné „zrnko písku“…

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře