Zahradnictví: Rodinný přítel - 60 %

Doktor Jiří pomá­há nejen nemoc­ným, ale i tro­ji­ci sester, kte­ré zůstá­va­jí během dru­hé svě­to­vé vál­ky v obtíž­né situ­a­ci. Je to dob­rý rodin­ný pří­tel. Nejspíš má svá přá­ní a tou­hy, ale o těch nemlu­ví a navíc, niko­ho nechce zarmou­tit. Sestry Ela, Bedřiška a Vilma si tako­vé­ho muže pova­žu­jí, pro­to­že doká­že vytvo­řit pro děti i pro ně poho­do­vou rodin­nou atmo­sfé­ru. Ela a Vilma mají navíc muže zavře­né a s oba­va­mi oče­ká­va­jí kaž­dou zprá­vu od nich. I v nej­těž­ších chví­lích je Jiří v jejich blíz­kos­ti a vypa­dá to, že z rodin­né­ho pří­te­le by mohl být i styd­li­vý mile­nec. Než se roz­hou­pá, je to konec vál­ky a začí­ná dal­ší obdo­bí.

Scénárista Petr Jarchovský napsal pří­běh, kte­rý zachy­cu­je něko­lik man­žel­ských párů během dra­ma­tic­ké­ho obdo­bí. Za odbo­jo­vou čin­nost zapla­tí nejen muži, ale i jejich man­žel­ky s dět­mi. V celém pří­bě­hu však domi­nu­je posta­va dok­to­ra Jiřího. Pro děti je roz­ver­ný náhrad­ní tatí­nek a ženám dodá­vá pocit jis­to­ty, kte­rý se postup­ně mění v  cito­vé pou­to. Vilma se do něj zami­lu­je a ani Bedřiška není vůči němu imun­ní. Jiří však svou roli rodin­né­ho pří­te­le dohra­je se ctí a po vál­ce odchá­zí plnit dál své povin­nos­ti léka­ře. Ostatní hrdi­no­vé se postup­ně vyrov­ná­va­jí s váleč­ný­mi „šrá­my“ a Vilma se pouš­tí do psa­ní dení­ku své malé dce­ry. Žádné dras­tic­ké a vypja­té emoč­ní situ­a­ce se v pří­bě­hu nezob­ra­zu­jí, vše ply­ne v leh­kém napě­tí a názna­cích.  Přesto si v sobě nese vět­ši­na postav drob­né šrá­my i tro­chu osob­ní­ho hrdin­ství.

Spolupráce Petra Jarchovského a reži­sé­ra Jana Hřebejka trvá mno­ho let. Prvním spo­leč­ným dílem byl film Šakalí léta (1993), dal­ším úspě­chem je film Pelíšky (1999) a pak násle­do­va­ly dal­ší fil­my, kte­ré byly při­ja­té kri­ti­kou i divá­ky vstříc­ně. Jarchovský umí psát sro­zu­mi­tel­né pří­běhy a Hřebejk měl šťast­nou ruku při obsa­zo­vá­ní rolí. Dobrý scé­nář her­cům roz­hod­ně pomá­há a dob­ří her­ci umí posta­vu dob­ře pro­dat. V minu­lém roce se to sta­lo ve fil­mu Učitelka,  kde Zuzana Mauréry zís­ka­la za svou roli oce­ně­ní. Trilogie Zahradnictví zača­la prv­ním dílem nazva­ným Rodinný pří­tel tro­chu roz­pa­či­tě. Příběh začí­ná v zahrad­nic­tví na začát­ku vál­ky při počát­ku odbo­jo­vé čin­nos­ti. Aktéři jsou rych­le poza­tý­ká­ní a může začít dra­ma. Strach a oba­vy však vystří­dá dlou­há doba čeká­ní v nejis­to­tě. Drama z odbo­je se neko­ná. Do stře­du pozor­nos­ti se dostá­vá posta­va dok­to­ra, man­žel­ky zatče­ných odbo­já­řů, jejich děti a sest­ra. Krystalizují vzta­hy mezi nimi, spo­leč­ně pro­ží­va­jí rados­ti i stras­ti. Vztah Vilmy a Jiřího je pla­to­nic­ky nejis­tý a nejis­tý vlast­ně zůstá­vá až do kon­ce fil­mu. Vilma má se svý­mi city jis­té pro­blémy a muži kolem ní jsou tolik ohle­du­pl­ní, že je k neu­vě­ře­ní. Vášeň a cit vyja­dřu­jí jen pohle­dy a postup­ně jsou nahra­ze­ny oba­vou a smut­kem. Aby nezů­sta­lo jen u smut­ně­ní, nabí­dl scé­nář komic­kou scén­ku s husou a komic­kou posta­vu Marči. Ale fil­mo­vé kouz­lo tro­chu drh­ne, pro­to­že se někam do neu­r­či­ta vytrá­cí při­ro­ze­nost, kte­rá by pomoh­la dodat pří­bě­hu i posta­vám věro­hod­nost.

Herci to nema­jí leh­ké, ale nej­ví­ce na mě zapů­so­bi­la Anna Geislerová v roli Vilmy a Martin Finger v roli její­ho man­že­la Jindry.  I Ondřej Sokol v roli dok­to­ra Jiřího se vybi­čo­val k pla­ché­mu herec­ké­mu výko­nu, i když si vidi­tel­ně uží­val radě­ji scé­ny s dět­mi. Hravost mu jde lépe než vel­ké city. Klára Melíšková a Gabriela Míčová se sna­ží dodat svým posta­vám hloub­ku a tvo­ří s Annou Geislerovou vyla­dě­nou a pří­jem­nou tro­ji­ci. Zajímavá dvo­ji­ce se rýsu­je z Davida Novotného a Lenky Krobotové, kte­ří tvo­ří man­žel­ský pár a jsou maji­te­lé zahrad­nic­tví. David Novotný ve své roli Miloše malič­ko pře­hrá­vá zau­je­tí pro kak­tu­sy, ale v závě­ru fil­mu uka­zu­je civil­něj­ší tvář. To se nedá říci o Sabině Remundové, kte­rá zby­teč­ně pře­hrá­vá v posta­vě Marči. A jest­li to bylo pod­le přá­ní pana reži­sé­ra, pak je to taky ško­da. Protože film se tvá­ří seri­óz­ně a posta­va Marči je z laci­né kome­die.

Příběh se ode­hrá­vá v letech 1939 – 1945 a vel­mi dobrou prá­ci odve­dl archi­tekt Jan Kadlec a kos­tým­ní výtvar­ni­ce Katarína Štrbová-Bieliková. Dobová atmo­sfé­ra dýchá pře­de­vším v zahrad­nic­tví, kadeř­nic­tví a inte­ri­é­ru vily, kde byd­lí sest­ry.

Film mě zau­jal, i když mi při­pa­dal chví­le­mi roz­vláč­ný. Velké emo­ce zabou­ři­ly díky Lenke Krobotová v počát­ku fil­mu a pak už jsem na ně mar­ně čeka­la. Nevadí, tře­ba se to poda­ří roz­jet v dal­ším pokra­čo­vá­ní.

---