JAN HŘEBEJK REŽIE

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Jak bys­te jako reži­sér, při­blí­žil tri­lo­gii Zahradnictví?

Kromě toho, že je to nej­vět­ší pro­jekt mého živo­ta, tak je to rodin­ná sága, kdy Petr Jarchovský sepsal, do znač­né míry věr­ně, osu­dy své roz­vět­ve­né rodi­ny. Jedná se o tři samo­stat­né pří­běhy ode­hrá­va­jí se v roz­me­zí od roku 1939 až po rok 1959, kdy kaž­dý z těch pří­bě­hů má těžiš­tě v jiné čás­ti té rodi­ny. Samozřejmě zde nalez­ne­me posta­vy, kte­ré je pro­po­ju­jí. Jednak je to Petrův děde­ček, kte­ré­ho hra­je Martin Finger ve všech třech fil­mech. A tady je zají­ma­vé, že Petra inspi­ro­val již k napsá­ní posta­vy Jindřicha Krause v Pelíšcích, kte­ré­ho teh­dy ztvár­nil Jiří Kodet. Další důle­ži­tou posta­vou je Daniela, Petrova mamin­ka, kte­rá se v Pelíšcích nevy­sky­tu­je. Myslím si, že to byla i jed­na z Petrových inspi­ra­cí, kdy chtěl tou­to for­mou spla­tit urči­tý dluh své mamin­ce.

Petr Jarchovský mlu­vil o růz­nos­ti žánrů kaž­dé­ho ze tří fil­mů…

Ano, zají­ma­vos­tí je, že kaž­dý z těch fil­mů je v tro­chu jiném žán­ru. Pohybujeme se od váleč­né­ho melod­ra­ma­tu přes dra­ma z pře­lo­mu let 1947 a 1948 kolem úno­ro­vé­ho pře­vra­tu až po kome­dii z kon­ce 50. let. Myslím si, že v tom váleč­ném a pová­leč­ném pří­bě­hu je hod­ně humo­ru. Dokonce bych řekl, že nej­gro­tesk­něj­ší scé­na je v Dezertérovi, v tom nej­váž­něj­ším dra­ma­tu. Zároveň je i hod­ně smut­ných a dojem­ných momen­tů v tře­tí, kome­di­ál­ní čás­ti. Je to vlast­ně tako­vý návrat k Musíme si pomá­hat a pak k Pelíškům. Věřím, že všech­ny zku­še­nos­ti, kte­ré jsme za pět­a­dva­cet let nasbí­ra­li, nás při­ved­ly k tomu­to pro­jek­tu.

Bylo obtíž­né sehnat pro jed­not­li­vé posta­vy správ­né her­ce?

Snažil jsem se pro ty posta­vy, o kte­rých mi Petr vyprá­věl asi od pat­nác­ti let, a někte­ré jsem i oso­bě znal, najít co nej­lep­ší her­ce. Nejsložitější bylo obsa­dit děti, kte­ré se v Zahradnictví obje­vu­jí ve třech gene­ra­cích. Nejdříve jako před­škol­ní, potom dese­ti­le­té, a nako­nec jako dospě­lé. A neje­nom hlav­ní role, ale i ty troš­ku men­ší, kte­ré jsou ale stě­žej­ní, hra­jí nej­lep­ší her­ci, kte­ré znám. S řadou z nich jsem spo­lu­pra­co­val. S někte­rý­mi se tře­ba i dlou­hé roky znám, ale nikdy jsme spo­lu nedě­la­li. Například s Karlem Dobrým nebo Davidem Novotným.

Bylo pro vás důle­ži­té napří­klad obsa­dit roli mamin­ky Petra Jarchovského, tedy posta­vu Daniely, sleč­na­mi, kte­ré by jí byly podob­né?

Ne. Podstatné bylo, aby se sobě podo­ba­ly děti, kte­ré ji ztvár­ňu­jí postup­ně ve všech třech dílech, a aby to záro­veň byly výbor­né hereč­ky, pro­to­že děti hra­jí hlav­ní role ve všech těch pří­bě­zích. Takže i šes­ti­le­tá hol­čič­ka, dese­ti­le­tá i dva­ce­ti­le­tá muse­ly být pros­tě per­fekt­ní, a ješ­tě si muse­ly být podob­né. To byl nej­vět­ší oří­šek.

Vzhledem k tomu, že se Zahradnictví ode­hrá­vá v časo­vém obdo­bí zhru­ba dva­ce­ti let, bylo nároč­né napří­klad najít loka­ce?

Ty loka­ce, kte­ré film pře­de­pi­so­val, nee­xis­tu­jí a neda­ly se sehnat. Museli jsme s archi­tek­tem Janem Kadlecem stvo­řit jak domy, tak byty. Byty jsme sta­vě­li v ate­li­é­ru, pro­to­že tam je toho hra­ní tolik, že kdy­bychom je měli zaři­zo­vat a sta­vět v reá­lu, tak točí­me dvoj­ná­sob­ně dlou­hou dobu. I kdy­bychom napří­klad tako­vý dům našli, tak byl by zarost­lý stro­my nebo v dez­o­lát­ním sta­vu a zre­kon­stru­o­va­ný a zmo­der­ni­zo­va­ný. Takže hlav­ní loka­ce jsme muse­li stvo­řit na začát­ku.

Spolupracoval jste s Petrem Jarchovským na fil­mu od samé­ho začát­ku?

S Petrem se znám hroz­ně dlou­ho, tak­že řadu těch pří­bě­hů jsem znal. Myslím si, že impul­sem pro Petra, aby začal se psa­ním, bylo, že jeho táta one­moc­něl. Chopil se mož­nos­ti a výzvy ješ­tě jed­nou vyzpo­ví­dat svo­je rodi­če, co se týče jejich sezná­me­ní a živo­ta. Jeho tatí­nek, kte­rý dnes už bohu­žel neži­je, a máma jsou výbor­ní vypra­vě­či. Petr je zno­vu vyzpo­ví­dal a ty pří­běhy urči­tým způ­so­bem přesku­pil. Například tře­tí film, kome­die Nápadník, je sko­ro doslo­va ze živo­ta tak, jak si to Petr zapi­so­val. Samozřejmě to ale urči­tým způ­so­bem dotvá­řel. Naopak prv­ní pří­běh je ze znač­né čás­ti fabu­la­ce. On si s tím pohrá­val, ale všech­no jsme to kon­zul­to­va­li. Nejprve napsal prv­ní pří­běh. Až potom se dohod­li s pro­du­cen­tem Viktorem Taušem na zákla­dě synop­sí, kte­ré jsem taky znal, že začne psát scé­ná­ře, a nako­nec z toho vzni­kl tvar, kte­rý je oje­di­ně­lý v tom, že se jed­ná o tři samo­stat­né fil­my odliš­né i tro­chu žánro­vě a dobou, ve kte­ré se ode­hrá­va­jí, ale nava­zu­jí na sebe. V kaž­dém z pří­bě­hů domi­nu­je jiná posta­va a jiné téma.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře