ZÍTRA NEHRAJEME! - (A Prairie Home Companion ) - Rádio, jak jste ho nikdy neviděli - presskit

OBSAH FILMU
Zatím posled­ní sní­mek reži­sé­ra a pro­du­cen­ta Roberta Altmana Zítra nehra­je­me! nás zave­de na jeviš­tě diva­dla, kde se ode­hrá­vá posled­ní den slav­né radi­o­vé show. Hlavní posta­vy pří­bě­hu jsou Yolanda a Rhonda Johnsonovy (Meryl Streepová a Lily Tomlinová),  Yolandina dce­ra Lola (Lindsay Lohanová),  Garrison Keillor (hra­je sám sebe) a duo kov­bo­jů Dusty a Lefty (Woody Harrelson a John C. Reilly). V pří­bě­hu vystou­pí i  Tajemná žena (Virginia Madsenová), kte­rá se záhad­ně zje­vu­je v  záku­li­sí       a Guy Noir (Kevin Kline), kte­rý má na sta­ros­ti ost­ra­hu stu­dia. Panovačný reži­sér a jeho asi­s­tent­ka Molly (Maya Rudolph)  se sna­ží čím dál divo­čej­ší show udr­žet na uzdě. Všichni účin­ku­jí­cí se za ta léta vel­mi dob­ře zna­jí, pro­to není nou­ze o  slov­ní pře­střel­ky      a  břit­ký humor. Všichni zúčast­ně­ní hra­jí a  zpí­va­jí jako o život.
Zítra nehra­je­me! nikam nespě­chá a  dává divá­ko­vi pro­stor vychut­nat si jed­not­li­vé výstu­py. Film je vtip­ným, cit­li­vým a někdy i zadu­ma­ným por­trétem Ameriky a Američanů. O NATÁČENÍ
Rozhlasovou show Garrisona Keillora, A Prairie Home Companion, sle­du­je týd­ně na 558 roz­hla­so­vých sta­nic po  celých Spojených stá­tech a  poslou­chá ji více než 4 mili­o­ny poslu­cha­čů. Loni show osla­vi­la tři­cá­tý rok své­ho vysí­lá­ní. Garrison Keillor byl také auto­rem scé­ná­ře k fil­mu pro legen­dár­ní­ho reži­sé­ra Roberta Altmana.
Film je smyš­le­ný pří­běh  o  jed­nom osu­do­vém vysí­lá­ní: her­ci, komi­ci a geni­ál­ní tvůr­ce pořa­du zjis­tí, že ten večer vysí­la­jí napo­sle­dy.
Snímek Zítra nehra­je­me! vzni­kl za pět týd­nů v Minnesotě v St.Paul. Točilo se pře­de­vším ve Fitzeraldově diva­dle. Televizní vari­e­té se natá­če­lo před pub­li­kem a kuli­sá­ci z diva­dla děla­li svou prá­ci, jen ten­to­krát ve spo­lu­prá­ci s  Altmanovým štá­bem.
V diva­dle se neo­če­ká­va­ně zje­vu­je tajem­ná krás­ka. Na povrch vyplý­va­jí vrou­cí váš­ně, hád­ky i  nedo­ro­zu­mě­ní. Objeví se i jeden nebo dva taj­né milost­né román­ky. A Garrison Keillor tomu vše­mu velí. Provokuje hád­ky a potyč­ky, v šat­nách i na scé­ně. V záku­li­sí kolu­jí fámy, pad­ne něja­ká ta naráž­ka spon­zo­ra a dojde také na smut­né i komic­ké zkou­má­ní smě­rů, kte­ré může lid­ský život nabrat. Navíc film pro­vá­zí výbor­ná hud­ba.         A i když se zdá, že je show ve finá­le, stá­le nekon­čí.
Keillor s Altmanem nej­pr­ve pra­co­va­li se smyš­le­ným pří­bě­hem, ale pak se domlu­vi­li,      že nato­čí film o roz­hla­so­vé show ve sty­lu samot­né A Prairie Home Companion. Altman uznal, že roz­hlas jako médi­um má pro něj veli­ký význam: „O diva­dlo jsem se začal zají­mat díky rádiu,“ říká Altman, „Vzpomínám si, že jsem stej­ně jako ostat­ní děti, ten­krát           ve tři­cá­tých letech, líhal na pod­la­ze a poslou­chal rádio. Mým vzo­rem byl teh­dy Norman Corwin, kte­rý v pod­sta­tě vymys­lel roz­hla­so­vé hry. První pro­fe­si­o­nál­ní zku­še­nost, kte­rou mám s diva­dlem je z  kre­a­tiv­ní­ho psa­ní pro jed­nu malou roz­hla­so­vou sta­ni­ci. Takže       pro mě byl roz­hlas vždy veli­ce blíz­ká a  srdeč­ní zále­ži­tost.“
S Meryl Streepovou se do fil­mu Zítra nehra­je­me! počí­ta­lo už od prv­ních pří­prav. Stejně jako s Altmanovou dobrou pří­tel­ky­ní a  kole­gy­ní Lily Tomlinovou, kte­rá si zahrá­la zpě­vač­ku gospe­lo­vé­ho sbo­ru v Altmanově kla­si­ce Nashville (1975). „Věděl jsem,          že Meryl Streepová musí v show zpí­vat, pro­to­že je výbor­ná zpě­vač­ka,“ říká sce­náris­ta.          Na fil­mu pra­co­va­la i řada vete­rá­nů ze sku­teč­né A  Prairie Home Companion show. Keillorovi dlou­ho­le­tí hereč­tí kole­go­vé Sue Scottová a Tim Russell si zahrá­li mas­kér­ku Donnu a  reži­sé­ra show. Ostatní akté­ři z  roz­hla­so­vé show hra­jí sami sebe.
Altman má ve zvy­ku her­ce pobí­zet k impro­vi­za­ci a  prá­ci s posta­va­mi. Točí scé­ny v kuse a  něko­li­ka kame­ra­mi najed­nou zachy­cu­je dění na jeviš­ti i v záku­li­sí.

TVŮRCI FILMU
Garrison Keillor (scé­nář)
začal s psa­ním pro časo­pis New Yorker v roce 1969. Vymyslel a vystu­po­val v roz­hla­so­vém pořa­du A Prairie Home Companion. K psa­ní scé­ná­řů pro tuto show            ho inspi­ro­val člá­nek o roz­hla­so­vém pořa­du Grand Ole Opry v Nashvillu. Vysílání            A Prairie Home Companion zača­lo 6. čer­ven­ce 1974 v St. Paul. V roce 1987 Keillor show na dva roky pře­ru­šil. Sepsal řadu autor­ských ese­jí, povíd­ko­vých sbí­rek a  romá­nů.

Robert Altman (režie)
během své kari­é­ry pře­kva­pil, poba­vil a ohro­mil živý­mi a nespou­ta­ný­mi sním­ky,          kte­ré obo­ha­ti­ly celo­svě­to­vou kine­ma­to­gra­fii. Letos byl oce­něn Oscarem za celo­ži­vot­ní dílo. Mezi jeho sním­ky se řadí fil­my jako M-A-S-H ( 1975) nebo Nashville (1975). Převrátil, sati­ri­zo­val            a obo­ha­til fil­mo­vé žán­ry jako je wes­tern (McCabe a paní Millerová/ MrCabe and Mrs. Miller, 1971), gan­gs­ter­ské melod­ra­ma (Thieves Like Us, 1974), detek­tiv­ky (The Long Goodbye, 1973), bio­gra­fic­ký film (Vincent a  Theo,1990), ang­lic­kou detek­tiv­ku z  vyš­ší spo­leč­nos­ti (Gosford Park, 2001). Inspiroval se komiksy, diva­dlem, sou­čas­nou poli­ti­kou  a  sou­čas­nou lite­ra­tu­rou.
Získal pět Oscarových nomi­na­cí za režii (Gosford Park, Prostřihy, Hráč, M-A-S-H, Nashville) a  tři za nej­lep­ší film ( M-A-S-H, Nashville a  Gosford Park).
Vybraná fil­mo­gra­fie:
M-A-S-H (1975), Nashville (1975), Hráč (The Player, 1992), Prostřihy (Short Cuts, 1993), Gosford Park (2001), Company (2003), Vincent a Theo (1990), Láskou posed­lí (Fool for Love, 1985), Svatba (A Wedding, 1978), McCabe a paní Millerová( MrCabe and Mrs. Miller, 1971), Příběhy Alfreda Hitchcocka (Alfred Hitchock Presents, 1955)

HERECKÉ OBSAZENÍ
Meryl Streepová (Yolanda Johnsonová)
byla tři­náct­krát nomi­no­vá­na na Oscara a dva­krát toto oce­ně­ní zís­ka­la (Sophiina vol­ba, Kramerová ver­sus Kramer).
Její fil­mo­vá kari­é­ra zača­la sním­kem Julie (režie Fred Zimmerman, 1977). Ve svém dru­hém celo­ve­čer­ním fil­mu Lovec jele­nů (The Deer Hunter, režie M. Ciminu, 1978)        si zahrá­la s Robertem De Nirem a Christopherem Walkenem a  zís­ka­la zde svou prv­ní osca­ro­vou nomi­na­ci. Mezi její dal­ší fil­my pat­ří Svedení Joea Tynana  (The Seduction      of Joe Tynan, režie J. Schatzberg, 1979) a Manhattan Woodyho Allena (1979), za kte­rý zís­ka­la nomi­na­ci na Oscara za nej­lep­ší herec­ký výkon v  žen­ské ved­lej­ší roli. Třetí oska­ro­vá nomi­na­ce Streepovou spo­leč­ně s nomi­na­cí na British Academy of Film         and Television Arts (BAFTA) potka­la u sním­ku Francouzova milen­ka (The French Lieutenant´s Women, režie K. Reise, 1981).
Cenu BAFTA obdr­že­la za neu­vě­ři­tel­ný výkon v  Sofiině vol­bě (Sophie´s Choice, režie     Alan Pakula, 1982). Za ztvár­ně­ní Karen Silkwoodové ve fil­mu Silkwoodová (Silkwood, režie M. Nichols, 1983) se jí dosta­lo dal­ší oska­ro­vé nomi­na­ce. Podobně to bylo i u fil­mu Vzpomínky na Afriku (Out of Africa, režie S. Pollack, 1985). Mezi její dal­ší vyso­ce ceně­né fil­my pat­ří Nicholsova Hořkost (Heartburn, 1986), Schepisiho Pláč ve tmě (A Cry in the Dark, 1988), za nějž na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Cannes zís­ka­la cenu za nej­lep­ší žen­ský herec­ký výkon.
Streepová si hned čty­ři­krát zahrá­la v  kome­di­ích: Ďáblice (She Devil, režie S. Seidelman, 1989), Pohlednice z Hollywoodu (Postcards from the Edge, režie M, Nichols, 1990), Chraň si svůj život (Defending your Life, režie A. Brooks, 1991), Smrt jí slu­ší (Death Becomes her, režie R. Zemeckis, 1992). Následovaly sním­ky Dům duchů (The House   of the Spirits, režie B. August, 1993) nebo Divoká řeka (The Wild River, režie C. Hanson, 1994). S Clintem Eastwoodem si zahrá­la v Madisonských mos­tech (The Bridges             of Madison Country, režie C. Eastwood, 1995) za něž se jí dosta­lo dal­ší osca­ro­vé nomi­na­ce). Dále se pak obje­vi­la ve fil­mech Předtím a potom (Before and After, režie      B. Schroeder, 1996), nebo s Diane Keaton a Leonardem DiCapriem ve fil­mu Marvinův pokoj (Marvin´s Room, režie J. Zaks, 1996). Za film pod­le před­lo­hy Ammy Quindlen Jediná správ­ná věc (One True Things, režie C. Franklin, 1998) zís­ka­la svou jede­nác­tou oska­ro­vou nomi­na­ci.
Mezi její posled­ní sním­ky pat­ří Hodiny (The Hours, režie S. Daldry, 2002), za kte­ré byla oce­ně­na na Berlínském fil­mo­vém fes­ti­va­lu a za kte­rý zís­ka­la dal­ší osca­ro­vou nomi­na­ci. Za svou roli ve fil­mu Adaptace (Adaptation, režie S. Jonze 2002) zís­ka­la Zlatý gló­bus.
V roce 2003 dosta­la Cézara za celo­ži­vot­ní pří­nos svě­to­vé­mu fil­mu a cenu „Commandeur de l´Order des Arts et des Lettres“, nej­vý­še ceně­nou fran­couz­skou fil­mo­vou tro­fej.
Mezi její posled­ní role pat­ří ty ve fil­mech Andělé v Americe (Angels in America, režie    M. Nichols, 2003),Manchurianský kan­di­dát (The Manchurian Candidate 2004) v režii Jonathana Demmea a Prime v režii Bena Youngera (2005).

Lily Tomlinová (Rhonda Johnsonová)
Vybraná fil­mo­gra­fie:
Čaj s Mussolinim (The with Mussolini, režie Franco Zeffirelli, 1999), Prostřihy (Short Cuts režie Robert Altman, 1993), Hráč (The Player, režie Robert Altman, 1992), Stíny a mlha (Shadows and Fog, režie Woody Allen, 1992), Nashville (Nashville, režie Robert Altman, 1975)

Woody Harrelson (Dusty)
Vybraná fil­mo­gra­fie:
Zmražená pojist­ka (The Big Blue White, režie Mark Mylod, 2005), Tenká čer­ve­ná linie     (The Thin Red Line, režie Terrence Malick, 1998), Vrtěti psem (Wag the Dog, režie Barry Levinson, 1997), Lid ver­sus Larry Flynt (The peo­ple vs. Larry Flynt, režie Miloš Forman, 1996), Takoví nor­mál­ní zabi­já­ci (Natural Born Killers, režie Oliver Stone, 1994), Neslušný návrh (Indecental Proposal, režie Adrian Lyne, 1993)

Tommy Lee Jones (Axeman)
Vybraná fil­mo­gra­fie:
Tři pohřby (The Three Burials of Melquiades Estrada, režie Tommy Lee Jones, 2005), Štvanec (The Hunted, režie William Friedkin, 2003), Muži v čer­ném 2 (Men in Black 2, režie Barry Sonnenfeld, 2002), Vesmírní kov­bo­jo­vé (Space Cowboys, režie Clint Eastwood, 2000), Muži v čer­ném (Men in Black, režie Barry Sonnenfeld, 1997), Batman navždy (Batman Forever, režie Joel Schumacher, 1995), Takoví nor­mál­ní zabi­já­ci (Natural Born Killers, režie Oliver Stone, 1994), J.F.K. (JFK, režie Oliver Stone, 1991)

Lindsay Lohen (Lola Johnson)
Vybraná fil­mo­gra­fie:
Můj auťák Brouk (Herbie: Fully Loaded, režie Angela Robinson, 2005), Protivný spros­tý hol­ky (Mean Girls, režie Mark Waters, 2004), Mezi námi děv­ča­ty (Freaky Friday, režie Mark Waters, 2003), Past na rodi­če (The Parent Trap, režie Nancy Meyers, 1998)

---